Tuesday, November 28, 2017

Přivádí mě k šílenství(1)

Nová povídka.

BRIAN

varování: 15+

Jsem patetický. Nebo bych snad měl říct směšně romantický? Těžko říct. Vím jen to, že právě teď se na Justina koukám jako na nějaký obrázek, zatímco si dopřává svůj vytoužený spánek. Vlastně vím, že bych ho už měl vzbudit, ale nechci. Poslední dva týdny jsem rád, když ho vidím pět minut denně o samotě. Buď s Maikeym dělají na tom svém slavném komiksu nebo lítá do jídelny, kde je od rána do večera, protože mají o obsluhu míň. A dneska se ještě k tomu upsal holkám, že pohlídá Guse, protože si chtějí udělat večer ve dvou, který asi bude zahrnovat nějakou tu romantiku a podobné věci, na které já nejsem. Každopádně zpátky k věci... fakt mi Justin chybí. Nevěřím, že to říkám, ale je to tak. Jsem už tak zvyklý mít ho neustále za zadkem, i když bychom mohli říct, že jsem spíš já za jeho zadkem, ale vy jistě víte, jak to myslím, že šílím z toho, protože se s ním pomalu nevidím. A co se oblasti sexu týče, tam jsme na tom ty dva týdny už taky dost bídně, vlastně přímo mizerně, protože jsem se ho ty dva týdny ani nedotkl, pokud nepočítám polibek ráno na rozloučenou a polibek večer, když přijdu z Babylonu a políbím ho na dobrou noc, při čemž už samozřejmě spí. Kdo by to byl řekl, že si někdy v životě budu stěžovat na to, že se s ním málo vidím? A přesně proto ho teď nechci budit, chci svých pár minut, kdy se na něj můžu dívat a užívat si to a nebát se toho, že zase někam zmizí.
Pomalu jsem proto začal líbat ten jeho krásný krk, začal sebou vrtět, neodolal jsem proto úsměvu a začal jsem s polibky klesat níž a níž, zatímco jsem rukou zajel pod deku...

J: "Hmmm... to je příjemné,"...Začal se pod mou péčí rozpouštět. Ani nevíte, jak moc jsem ho chtěl.
B: "Uvolni se,"...Zašeptal jsem a líbal ho na bříško, zatímco jsem do ruky uchopil jeho pulsující penis.
J: "Po-počkej... kolik jeho hodin?"
B: "Na tom nesejde,"...Plynulými tahy nahoru a dolu jsem se ho snažil přivést na jiné myšlenky.
J: "Bri... já... to už je tolik?"...Zhrozil se a prakticky mě od sebe odstrčil.

Překulil jsem se na záda a jen jsem civěl do stropu, následně jsem si povzdychl. Mám rád svůj sexuální život a ještě radši ho mám s Justinem, takže pochopte, že tohle mě fakt vytáčelo.

J: "Proč si mě nevzbudil?"
B: "Tak přijdeš o chvíli dýl, to je toho."
J: "Víš moc dobře, že Debb nesnáší, když přijdu třeba jen o pět minut dýl."
B: "Promiň, že jsem si myslel, že bychom si mohli spolu užít nějakou chvíli."
J: "Věřím, že se o tebe v Babylonu někdo postará."


Nevěděl jsem, co je horší, zda to, že se tu snažím a prakticky se mu přiznávám k tomu, že s ním chci být anebo to, že jemu to ani nedochází... vlastně nejhorší je asi to, že v Babylonu můžu mít kohokoliv, ale už dva týdny nemyslím na nic jiného, jen na to, že chci Justina.

J: "Briane, ne všechno je jenom o tobě a tvých potřebách."
B: "Jo... jasně, Justine."

Nebudu lhát, fakt mě vytočil. Od začátku se ze mě snažil udělat někoho, kdo mu sem tam dám najevo, co k němu cítí a podobný věci a když nakonec takovej dokážu občas být, otočí to celé proti mně, klasika.

B: "Jdu si dát sprchu."
J: "Promiň... já jen... mám toho teď hodně."
B: "Dobrý,"...Vydal jsem se do koupelny.
J: "Briane?"...Následoval mě.
B: "Hm?"

Políbil mě a následně se slovy "Miluju tě," zase opustil loft. Někdy mám fakt pocit, že jsem ho vídal častěji, když u mě nebydlel. Ale já jsem Brian Kinney, já se nenechám snadno rozhodit, takže i tohle přejdu a všechno bude fajn... jo, kdybys tak nekecal, Briane.
Rychle jsem se vysprchoval, hodil na sebe svůj oblíbený oblek a následně jsem se vydal šéfovat do Kinneticu a upřímně? Dnes jsem na to neměl vůbec náladu.

Ted: "Ty se dneska tváříš."
B: "Nevzpomínám si, že bych se ptal na tvůj názor... nebo, že bych tě vůbec volal... takže, co chceš?"
Ted: "Bože, tebe musel někdo hodně vytočit."
B: "Theodore!"
Ted: "Jen podepsat tohle... a tohle."

Udělal jsem, oč mě žádal a čekal jsem na to, až konečně vypadne z mojí kanceláře, ale z toho jak stál dál na místě, mi mohlo být jasné, že k tomu asi jen tak nedojde.

B: "Ještě něco?"...Neodolal jsem pořádné dávce ironie.
Ted: "Vím, že my dva nemáme úplně nejlepší vztah..."
B: "Neříkej."
Ted: "Ale pokud si potřebuješ o něčem promluvit, tak jsem tady."

Chtěl jsem být klasicky hnusný, v případě Teda vlastně ještě hnusnější, ale nakonec si něco ve mně uvědomilo, že on za nic z tohohle nemůže.

B: "Díky, Tede, ale jsem v pohodě."

Následně jsem se snažil prokousat zbytkem dne, jindy bych věděl, že se mám domů na co těšit, ale o tom se mi už dva týdny může jenom zdát.

Ted: "Zase pracuješ přesčas?"
B: "Jen něco dodělám a půjdu taky domů."
Ted: "Budete s Justinem večer u Woody's?"
B: "Budu tam."

Ted se zatvářil tak, jak se dalo čekat, když jsem sdělil, že tam budu pouze já... a asi pochopil, že Justin je důvodem mojí skleslé nálady, proto se už radši na nic neptal a šel pryč. Já dodělal to, že jsem nic nedodělal, protože ve skutečnosti jsem Tedovi lhal, jen abych si zajistil pár minut navíc, než půjdu do toho prázdného loftu, kam jsem se vzápětí nakonec opravdu vydal. A přesně, jak jsem předpokládal, zelo to tu tichem a prázdnotou.
Něco ve mně si chce normálně s Justinem sednout a promluvit s ním o tom... prostě mu říct, že mě tohle štve, že ho chci vidět častěji, být s ním častěji... ale od kdy já si můžu něco takového dovolit? Já jsem přeci bezcitný bezpáteřní sobecký hajzl.
Radši jsem se rychle připravil a vydal se k Woody's.

B: "Ahoj, profesore."
Ben: "Briane..."

Divil jsem se, že jsem tu našel pouze Bena, i když je pravda, že je ještě celkem brzo na to, aby tu byli i Emmett s Tedem, ale přišlo mi podivné, že je tu Ben sám bez Maika.

B: "Kde máš manželku?"
Ben: "Je s Justinem... myslel jsem, že to víš."
B: "Justin hlídá Guse."
Ben: "Jo no... mysleli si, že nutně musejí probrat nějaké nápady a tak šel Maikey za ním."
B: "Aha."

Budu k vám upřímný, měl jsem co dělat, abych do něčeho netřísknul. Nejen, že Justina pomalu nevidím, ale ještě k tomu se mám prostě smířit s tím, že je právě teď s Maikeym... vím, že já nežárlím a vím, že už jsme tu tohle měli, když s tím svým komiksem začínali a tehdy jsme si to vyříkali, ale... měl jsem fakt neskutečný vztek.

No comments:

Post a Comment