Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
Kdybych jenom tušil, že mě máma odtáhne na tu podělanou terapii, tak bych domů ani nepáchl a raději bych zůstal v jídelně, kde mě sice Brian nechtěl, Maikey propichoval pohledem a Emmett s Tedem pořád dělali nějaké poznámky, ale aspoň bych se vyhnul tomuhle. Máma si snad myslí, že ten "můj problém" může vyřešit nějaká terapie... no doufám, že teď když jsem jí jasně vysvětlil, že mě nikdy nebude zajímat nic jiného, než penis, tak se začne pomalu smiřovat s tím, že jsem jednoduše gay a vždycky jím budu. Ať se jí to líbí nebo ne. Ale štve mě to, je to moje máma sakra a chci, aby mě měla ráda takového, jaký jsem, místo toho mám ale pocit, že se mě snaží dát do pořádku, jako bych snad byl nějaká rozbitá hračka nebo co. Ještě by sházelo, aby se to dozvěděl táta, a můžu se jít rovnou zastřelit.
Daphne mě naštěstí vytáhla z domu, že prý potřebuju trochu rozveselit... jo kdyby to bylo tak snadné. Teď ještě k tomu vidím Briana, který jak jinak určitě nechce, abych se k němu hlásil, a pro jednou mu to opravdu dopřeju, dnes nemám náladu na to poslouchat, jak moc mu lezu krkem.
Daphne: "Ty za ním nepůjdeš?"
J: "Děláš jako by o to snad stál."
Daphne: "Kdyby si mu byl tak moc u zadku, už dávno by tě neřešil... místo toho se ti už párkrát podařilo dostat k němu domů..."
J: "Jo, abychom šukali... ne se snad poznávali... on mě nechce znát, tak prosté to je..."
Daphne: "Ještě před pár dny si mi básnil o tom, jak s ním budeš do konce života."
J: "No některé sny a představy se holt nesplní."
Použil jsem svojí falešnou občanku, abych si objednal něco k pití, začal jsem pivem, ale postupem času jsem přešel na něco tvrdšího, nejsem zvyklý pít, takže je jasný, že mi to začalo celkem rychle lézt na mozek.
Daphne: "Měl bys to trochu krotit."
J: "Neříkej mi, co mám dělat."
Daphne: "Justine!"
Byla ze mě docela vykolejená... no já sám jsem byl ze sebe v šoku... takhle se já nechovám... nikdy... ale teď jsem byl zkrátka úplně v háji.
Chlap: "Můžu ti koupit pití?"
J: "No rozhodně neodmítnu,"...Byl sexy, tomu nešlo odolat... a kdo ví, třeba Briana přiměju aspoň trochu žárlit... ach ta moje sladká naivita.
Daphne: "Ne, on má dost."
J: "To tě nikdo neučil, že drink se neodmítá?"...Opilecky jsem se zasmál.
Daphne v zoufalém gestu rozhodila ruce a řekla mi, ať si teda dělám, co chci. Dřív, než jsem se nadál, tak mi pan sexy strkal jazyk do krku.
BRIAN
Chtěl jsem to, co se odehrávalo na baru, ignorovat, opravdu hodně jsem o to usiloval, mohlo mi to být přeci jedno... ale přes to jsem se tam při každé možné příležitosti podíval. Když jsem viděl, že je opilý, tak se to ještě celkem dalo, ačkoliv jsem ho v tomhle stavu nikdy neviděl, ale když se po něm začal sápat ten sice opravdu sexy trick, od kterého bych si já sám dal říct, tak se ve mně odehrávalo něco, co jsem asi nikdy nezažil. Nevím proč, ale něco ve mně tam chtělo jít a o Justina se postarat, protože jsem věděl, že v tomhle stavu neví, co dělá, a nechtěl jsem, aby udělal něco, čeho bude litovat nebo aby se snad dostal do nějakého problému, zkrátka jsem se chtěl ujistit, že je v pohodě a... sakra, já se snad za něj fakt začínám cítit zodpovědný, to snad není možný! Ne, kašlat na to, nezajímá mě a hotovo.
Emmett: "Ten tvůj blonďatý zázrak nevypadá zrovna nejlíp."
B: "Není můj."
Ted: "Šukal si ho."
B: "A? Šukal jsem polovinu Pittsburghu."
Maikey: "Kluci se asi jen snaží říct, že by ses na něj možná mohl podívat."
B: "Co ty se staráš? Myslel jsem, že chceš, abych se ho zbavil."
Maikey: "To chci, ale je to jenom 17 letej kluk, který podle všeho potřebuje pomoct."
B: "Tak mu běž pomoct."
Nehodlal jsem si kazit večer, ať už je s Justinem cokoliv, je to pouze jeho problém, rozhodně ne můj. Nejsem nějaká pečovatelka ani jeho matka, pokud potřebuje pomoct, měl by jít za ní.
Šel jsem si raději vyhlídnout někoho, kdo se dneska postará o moje potěšení a především někoho, kdo mě rozptýlí dost na to, abych neudělal největší volovinu svýho života... a to tu, že bych za Justinem opravdu šel a zajistil, že se ho fakt už nikdy nezbavím, protože by si usmyslel, že se o něj fakt zajímám a to by byla konečná.
Daphne: "Můžu s tebou mluvit?"...Objevila se u mě s vražedným výrazem a popravdě? Na to, jak je malá, tak z ní šel strach.
B: "Nevidíš, že tu mám něco na práci?"...Upozornil jsem jí na svou společnost.
Daphne: "Jediný, co tady máš na práci, je vyřešit tohle!"...Ukázala na Justina, který si stále užíval toho svalovce.
B: "Co je mi potom? Ty si jeho kamarádka."
Daphne: "Jo, ale neposlouchá mě... pokud je tu někdo, koho poslechne, jsi to ty."
B: "A co bych měl asi tak dělat?"
Daphne: "Postarat se o něj!"
B: "Zavolej jeho mámě nebo prezidentovi, pro mě za mě."
Daphne: "Jeho máma je důvod, proč je takhle v háji a ty si hned druhej důvod, takže co kdyby si spolknul svojí hrdost a uznal, že ti na něm záleží víc, než si ochotný připustit a jednoduše ho odsud dostal."
Přísahal bych, že jsem před sebou právě viděl malou kopii Debbie Novotny, protože přesně něco takovýho by ona řekla... a je to fakt děsivý.
Nevím sice, kde přišla na to, že mi na Justinovi záleží, ale zdá se, že pokud neudělám, to, co po mně chce, tak se jí asi nezbavím... puberťáci jsou fakt šílení. Příště si to pořádně rozmyslím, než se zas s nějakým vyspím.
B: "Fajn, pane bože!"
Daphne: "A buď na něj hodnej."
B: "Ještě něco?"
Dřív, než mi stihla odpovědět a věřím, že by si něco vymyslela, jsem se vydal na bar. Kluci na mě koukali, div jim oči nevypadly z důlku, fakt bych se posral.
B: "Vysmahni."
Chlap: "Prosím?"
B: "Řekl jsem - vysmahni."
J: "Briane!"...Opile se smál.
B: "Mám to zopakovat?"...Naštěstí jsem nemusel a ten chlap se konečně sebral... ale sakra, byl fakt pěknej.
J: "Co to děláš?"
B: "Zvedej se."
J: "Co?"
B: "Jsi hluchej? Zvedej se."
J: "Proč?"
B: "Protože jedeš domů."
J: "Ani mě nehne."
B: "Mám tě tam odtáhnout?"
J: "Máma mě nenávidí... nemůžu tam."
Najednou se ve mně probudila ta část, která ví, jaký to je, když tě vlastní rodiče nenávidí a nevím, jako bych se v Justinovi snad viděl.
B: "Vezmu tě k sobě."
Justin se usmál a následně se mi pověsil kolem ramen. Myslel jsem, že ho do toho auta nedotáhnu, ale nakonec jsem byl úspěšný. Když jsem ho v loftu hodil do postele a sundal z něj oblečení... cítil jsem... ani nevím... ale bylo to zvláštní. Musel jsem se usmát.
No comments:
Post a Comment