Nový díl.
JUSTIN
varování: žádné
Nemohl jsem jenom tak sedět a nic neudělat, byl jsem tady a Brian taky, sedm let jsme o sobě nevěděli a zdálo se, že je to úplný konec, že už se nikdy neuvidíme, ale i přes to se nám osud, nebo by se taky dalo říct Debbie, jak se to vezme, postavil do cesty a přivedl nás zpátky k sobě... nebo alespoň na stejné místo. Nevím, co to pro nás znamená, ale jedno je jisté, pokud budu sedět na zadku a nic neudělám, nikdy se to ani nedozvím a pak si to budu vyčítat do konce svého života. A to rozhodně nechci, ne když něco udělat můžu.
J: "Musím za ním,"...Vykřikl jsem.
Daphne: "Bezva, v tom máš mou plnou podporu, ale mohl by ses při tom procesu pokusit nevzbudit mi dceru?"
J: "Proboha, promiň, Daph."
Daphne: "V pohodě, pokud si jí teda nevzbudil, to tě asi zabiju, protože uložit jí ke spánku, je nadlidský výkon. Ale zpátky k tobě... mazej za ním... ať už to dopadne jakkoliv, musíš to zkrátka zkusit."
V tom měla Daphne pravdu, sakra, kdy přesně jí vlastně neměla, ona jí má vždycky... zdá se, že všechny ženy v mém životě, mají zkrátka vždy pravdu... především, co se týče mě a Briana.
Nečekal jsem proto už vůbec na nic, už vůbec ne na to, že mě přepadne moje strachy podělaná stránka, která se rozhodne, že bude lepší nic nedělat, protože jestli za ním půjdu a ono to dopadne katastrofálně... ne, Justine, prostě ne! Mazej za ním.
Zavolal jsem si taxi a hned jak jsem nastoupil, nastal problém, kam vlastně chci, aby mě vzal? Jasně, že loft je moje priorita, ale co když... ne, Brian by loft nikdy neopustil.
Muž: "Ano?"
J: "A vy jste?"
První, co mě napadlo, bylo samozřejmě to, že Brian je buď stále Brian a užívá si života tak, jak nejlíp umí anebo... to přeci ne, Brian by nezačal chodit s nikým jiným.
Muž: "Bydlím tady."
J: "Ehm... jako že... s Brianem?"
Muž: "S kým?"
J: "Brian Kinney."
Muž: "Netuším, kdo to je, ale tady rozhodně není. A jestli jste si nevšiml je půlnoc,"...Zavřel mi dveře před nosem a já zůstal stát naprosto šokovaný.
Brian už tu nebydlí, to snad není možný. Loft byl jeho království, jak je možný, že už tu nebydlí? A jak je možný, že já to nevím? Hm, to, že ses několik let nikomu neozval, by ti mělo napovědět, proč to nevíš, Justine.
Vrátil jsem se zpátky na ulici a přemýšlel, zda si zavolat další taxi nebo prostě jít pěšky, druhá možnost nakonec vyhrála, jenže jsem netušil, kam jít... ne vlastně tušil, Babylon to prostě jistil.
"ZAVŘENO" zastavil mě velký nápis nalepený na dveřích. Cože, prosím? Jak může být Babylon zavřený? Babylon je zdejší ráj pro gaye a co víc... Brian ho vlastnil, jak, sakra, může být zavřený?!
Takže Brian nebydlí v loftu a Babylon je zavřený. To rozhodně není příjemný začátek, v jaký jsem doufal. Teď ještě zjistím, že se z něj stal hetero a můžu si to jít rovnou hodit.
Tak jo Woody's je moje poslední možnost a jestli ho nenajdu tam, tak už vážně nevím. Sakra, Maikey přímo přede mnou. To zrovna není člověk, se kterým chci teď mluvit. Pamatuju si na jeho opilej hovor před dvěmi roky, kdy mi oznámil, že jsem všechno zničil a pak zavěsil. Když jsem mu volal zpět, už mi to nezvedl, takže do dnes nevím, co přesně to znamenalo a teď to rozhodně zjišťovat nechci.
Naštěstí byl zaneprázdněný nějakým hovorem, takže jsem mohl v klidu proklouznout kolem něj dovnitř a první, co jsem uviděl, byl stůl, u kterého seděly Mel s Linds a o něčem živě diskutovaly... sakra, tohle rozhodně nebyl láskyplný rozhovor.
Jenže pak jsem otočil hlavu a uviděl HO... byl to pořád ten samý Brian Kinney, do kterého jsem se na první pohled zamiloval. Nezestárnul snad ani o minutu. Byl prostě dokonalý. Ani nevím, kolikrát jsem snil o tom, že ho znovu uvidím a teď se to děje a já absolutně nevím, co dělat... klepou se mi kolena, buší mi srdce a do tváří se mi hrne krev. Sakra, vzpamatuj se, Justine!
J: "Ahoj, Briane,"...Začal jsem.
A bylo to asi to nejhloupější, co jsem mohl říct. 'Ahoj, Briane.' Vážně? Nic lepšího mě nenapadlo? Pane bože, ty si fakt zoufalej blb.
Brian se otočil a nevěřil svým očím, koukal na mě jako na obrázek nebo jako bych byl snad jenom jeho výplod fantazie... přiznejme si, že já na něj koukal podobně.
B: "Jus... Justine, ty si tady?"
Okey, myslel jsem, že já jsem začal nejblběji, jak jsem mohl, ale myslím, že se Brianovi právě povedlo mě trumfnout. Ach jo, my jsme ale dvojka.
J: "Jo, jsem... nevím, kde bych měl být, ale..."
B: "Myslel jsem, že v letadle zpátky do New Yorku."
J: "Jo no... nejsem."
Brian se usmál a já roztekl jako kopeček zmrzliny... bože, ten jeho úsměv mi tak neskutečně chyběl. Jenže následně jsme se na sebe jenom koukali a nevěděli, co říct... v tu chvíli mě napadla jenom jedna jediná věc... šel jsem k němu a objal ho... a bylo to úžasný.
Brianovi chvíli trvalo, než si uvědomil, co se děje a jen tam tak stál jako solný sloup, ruce podél těla... ale následně je dal kolem mého pasu a přitáhl mě k sobě blíž... v tom jsem mu položil hlavu na ramena a čichal jeho vůni... nechtěl jsem, aby tenhle okamžik někdy skončil.
Maikey: "Justine?"
J: "Oh, Maikey..."
Mohl jsem vidět ten Brianův vztek, že nás vyrušil, v jeho očích, i já sám jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený, ten okamžik jsem si jednoduše užíval, jak nejvíc jsem mohl a Maikey ho zničil.
Maikey: "Ahoj,"...Objal mě a já jeho, ale buďme upřímní... radši bych se vrátil k objímání Briana.
J: "Rád tě vidím."
Maikey: "Já tebe taky... všichni jsme mysleli, že si na cestě zpátky do New Yorku po tom, co moje šílená matka předvedla."
J: "Jo... no... byl jsem u Daphne."
Maikey: "Že nás to nepřekvapuje... a jak ta se má?"
J: "Skvěle, je maminkou."
B: "Co?"...Zdál se být zaskočený.
J: "Jo, má dceru."
Maikey: "Páni... pamatuju si jí, jako tu malou holku... a teď..."
J: "Jo ten čas letí."
Divil jsem se, že se se mnou Maikey tak vybavoval, řekněme, že jsem měl za to, že mě opět nesnáší, zvlášť po tom jeho hovoru, o kterém jsem vám už povídal... ale asi mě nenávidí tak moc, jak jsem si myslel... anebo jen předstírá, že mě rád vidí kvůli Brianovi... ale... ani oni dva nevypadají zrovna v pohodě.
Lindsay: "Bože, já se z ní jednou zblázním... Justine?"...Zarazila se, když mě uviděla.
J: "Linds,"...Další v řadě na objímaní.
Lindsay: "Kde se tu bereš?"
J: "Ehm... přišel jsem na skleničku."
Lindsay: "Jo, ty a všichni ostatní... dneska se očividně potřebujeme všichni opít."
J: "Jo, nejsem proti."
Podíval jsem se na Briana, který ze mě nespouštěl pohled, běhal mi z toho mráz po zádech. Následně jsme se všichni šli posadit ke stolu. Brian seděl samozřejmě naproti mně a já nevěděl, co s rukama, nohama.
No comments:
Post a Comment