Nový díl.
JUSTIN
Bože, ten jeho zaskočený výraz... to bylo zkrátka k nezaplacení! Nedokážu ani vyjádřit, jak moc jsem si to užíval a jak skvělej pocit to byl. Do poslední chvíle jsem myslel, že to nedokážu, skoro se mi podlomila kolena a málem jsem si ukousl jazyk, jen abych k němu nešel a nemluvil na něj... ehm, nelíbal ho. Ale když jsem to nakonec dokázal, tělem mi proudil neskutečný adrenalin. Já vím, že to popisuju jak výstup na Mount Everest... ale tak přiznejme si to, s Brianem to není moc velký rozdíl. A přesně tak, jak jsem plánoval, tak to i vyšlo. Celou dobu jsem se rozptyloval flirtováním s místními "krasavci" zatímco Daphne seděla u Debbie s Vicem a společně se bavili nad tou komedií, kdy jsem se snažil přimět Briana žárlit... no dobře, aspoň o mě zavadit pohledem a Brianovu snahu to neudělat. Radši se společně s Michalem a dalšími dvěma kamarády rozptyloval u kulečníku. Ale přeci jen se mi podařilo s ním jednou spojit pohled a pár vteřin to rozhodně trvalo, než do něj Michael šťouchl, že je na řadě. Je vám jasný, že jsem byl v sedmém nebi?!
Chlap: "Tak co myslíš?"...Ptal se mě, jako bych měl znát odpověď na jeho otázku, ale já fakt netušil, o co jde, stále jsem se vzpamatovával z Brianova uhrančivého pohledu.
J: "Ehm?"
Chlap: "Chceš vypadnout nebo...?"
J: "Kam?"
Chlap: "Jsi zábavný,"...Začal se ke mně až nějak moc lísat... Eeww.
J: "Oh... ne, zapomeň."
Rychlostí světla jsem utekl z jeho spárů a utíkal jsem za Daphne. Zdálo se mi to nebo jsem slyšel Brianovo uchechtnutí? Jo, určitě se mi to zdálo!
Daphne: "Co se stalo? Dobře se to vyvíjelo."
J: "Chtěl se asi pomazlit... zval mě s sebou, kdo ví kam."
Debbie: "Sunshine, jsi si vědom, že si v gay rajónu a ne v Disneylandu?"
Vic: "Řekl bych, že moc velký rozdíl v tom nebude."
Debbie: "Pravda,"...Oba se začali smát opět jako šílenci.
Daphne: "Jen říkám, že si ho skoro měl... ještě chvíli a asi by si pro tebe došel."
Debbie: "Jo anebo spíš pro tvého tricka."
J: "Díky, to mi hned zvedlo náladu."
Debbie: "Rádo se stalo."
Jak jsem se cítil optimisticky, tak Debbie mojí náladu právě teď dokázala otočit o 180 stupňů... třeba jsem opravdu jen naivní puberťák a Brian o mě zkrátka nemá zájem a jsem mu pouze pro smích! To je hroznej pocit, bože můj...
J: "Počkat, kam zmizel?"
Podíval jsem se ke kulečníku a po Brianovi ani po klucích nebylo ani památky, úplně se mi stáhl žaludek! Debbie se najednou podívala na hodinky a já vůbec nechápal.
Debbie: "Je čas Babylonu."
J: "Čeho?"
Debbie: "Gay klub."
Vic: "Spíš Brianův druhý domov."
J: "No tak tam musíme jít, Daph."
Debbie: "Nezapomněl si na něco?"
J: "Co?"
Debbie: "Nejsi členem."
J: "Musím být členem?"
Debbie: "Ehm."
J: "Sakra."
Vic: "Na tady, už to nebudu potřebovat,"...Podal mi svojí členskou kartu.
Nemůžu ani popsat, jak jsem byl Vicovi vděčný! U vchodu do Babylonu se sice divili, že na svůj věk vypadám fakt dobře, ale hlavní bylo, že jsme se dostali dovnitř. Jak já, tak i Daphne jsme byli šokováni a zároveň okouzleni tímto místem. Jen jsem tak úplně nevěděl, kde mám Briana hledat v takovém davu polonahých těl.
BRIAN
Vážně právě teď přemýšlím nad tím, že byl Justin roztomilý, když tam tak "flirtoval" a snažil se mě přimět žárlit nebo alespoň získat mou pozornost? Jo, asi nad tím fakt přemýšlím, protože ať už to bylo sebevíc k smíchu, tak roztomilé mi to přišlo. Nejlepší část ale přišla v momentě, co jeho objev chtěl očividně něco víc a on se staženými půlkami utekl do bezpečí, dalo mi fakt hodně práce, abych se nesvíjel na zemi smíchy. Ale rozhodně mu dávám body za snahu. Jenže jak už jsem řekl, je mi jedno, co se v jeho mozku usídlilo za myšlenku o naší nehynoucí lásce, mě na tyhle věci prostě neuživí. Musím ale uznat, že v momentě, co jsem s kluky opouštěl Woody's malinká část mě si přála ho dál sledovat při té snaze se mi dostat do přízně... ale včas jsem se z toho pomatení smyslů vzpamatoval, díky bohu!
Maikey: "Ten kluk se asi nikdy nevzdá."
Emmett: "No jo, Briane, co sis uvařil, to si taky vyžereš."
Ted: "Viděl si toho kluka pořádně? Nemyslím si, že by s tím Brian měl mít problém."
B: "Ale problém s tím mám! Můžete o něm, kurva, přestat mluvit?!"
Fakt mi to vůbec neusnadňují, když mi ho takhle pořád předhazují, já se na něj snažím zapomenout a modlím se, aby i on zapomněl na mě, ale jejich hlavním cílem je, aby se na můj účet pobavili. Proč se s nimi bavím, do háje? Asi nějaká zvrácená touha po sebezničení.
Maikey: "Promiň. Chceš tančit?"
B: "Ne chci něco jinýho."
Vzal jsem ho za ruku a vydal jsem se s ním na záchody, kde jsme se zavřeli do kabinky a užívali si náš oblíbený bílý prášek. A až potom jsme se spolu vydali na parket a rozjeli naši Maikey a Brian show.
Jenže pak se to stalo - moje nejhorší noční můra se stala skutečností! On mě snad nikdy nepřestane pronásledovat... jak se sem, sakra, dostal?! Zatracená Debbie s Vicem!
B: "To snad není pravda!"
Maikey: "Co je? Ježiš, ten je neskutečnej."
B: "Já na tohle už opravdu nemám nervy... jdu pryč."
Maikey: "Přeci se odtud nenecháš kvůli němu vyhnat."
B: "Jak to tak vypadá, tak nechám. Mám ho plný zuby."
Maikey se snažil ještě něco říct, ale to už šlo zcela mimo mě. Okamžitě jsem opustil prostory Babylonu a byl jsem odhodlaný nastoupit do auta a odjet pryč. No překvapení... nevím, jak to dokázal, ale najednou stál u auta vedle mě.
B: "Kurva!"
J: "Ne, jen já,"...Začal se usmívat tím svým přiblblým úsměvem.
B: "Můžeš mi dát konečně pokoj?"
J: "Já jen..."
B: "Ty jen co? Potřebuješ mě? Už jsem ti říkal, že nepotřebuješ... a já rozhodně nepotřebuju tebe. Běž domů za maminkou."
Nastoupil jsem do auta a rychle odtamtud odjel pryč. Tohle už bylo jednoduše moc a já na to zkrátka neměl nervy. Už nikdy se nevyspím s pubertálním studentíkem!
Jen co jsem dorazil domů, dal jsem si horkou sprchu na uklidnění a následně jsem se pouze s ručníkem kolem pasu uvelebil s pivem u televize v naději, že se snad nějak odreaguju. Jenže v tom se ozvalo náhlé klepání... Bože můj, Michaele! Otevřel jsem dveře a...
J: "Já vím, já vím, jsem děsnej... ale kdybys mi dal jenom šanci."
B: "TO... SNAD... NE!"...Pěnil jsem.
Řekněte mi, že se mi to jenom zdá? Tohle prostě nemůže být realita! Protože jestli je, tak přísahám bohu, že si to snad půjdu hodit!
No comments:
Post a Comment