Nový díl.
JUSTIN
Čím víc se blížil večer, tím nervóznější jsem byl. Obvykle všechno snáším v pohodě, ale tohle... to se nedalo. Můj žaludek byl doslova na vodě a v krku jsem měl knedlík. Bál jsem se toho, jak bude reagovat, až mě uvidí... no za předpokladu, že vůbec bude vědět, kdo jsem. Ale on to vědět bude, musí, vím, že to byla jen jedna noc, ale ta nejlepší noc mého života. Ukázal mi lásku a vím, že i pro něj to něco znamenalo. Navíc pojmenoval jsem mu syna, takže není pochyb, že by na mě zapomněl, třeba o mně dokonce přemýšlí... aah bože, jak moc ho chci vidět, cítit, líbat jeho rty, užívat si doteky jeho prstů na mé holé kůži.
Daphne: "Země volá Justina!"...Začala mi luskat prsty před očima.
J: "Co, co je?!"
Daphne: "Vím, že si právě teď ponořený do představ toho, co spolu budete dělat, až se mu láskyplně vrhneš do náruče, ale už je půl 9."
J: "Daph, nebuď patetická, on takhle nefunguje."
Daphne: "Jo, on ti jen vyšuká mozek z hlavy, že?"
J: "Eh, měli bychom jít, sama říkáš, že už je čas."
Daphne: "No tak šup, musím se vrátit do půlnoci."
J: "Ale..."
Daphne: "Moji rodiče by mě přetrhli, tečka."
J: "Je pátek."
Daphne: "A přesně proto můžu do půlnoci, být zítra škola, nemohla bych se hnout už ani na krok."
Jenom jsem zakroutil očima a následně jsme se vydali do jejího auta, bez kterého bych byl naprosto ztracený, tedy bez Daphne bych byl ztracený, to auto je jen super bonus.
Chvilku nám trvalo, než jsme ten slavnej bar Woody's našli, ale když se tak stalo, oba jsme tak nějak zatrnuli. Já už tuhle část Pittsburghu sice navštívil, ale pořád to nebylo dost na to, abych se tu cítil bezpečně. Nemluvě o Daph, ale ve výsledku měla snad větší nadšení, než já. Když jsme vylezli z auta, pořád na něco dělala poznámky a ukazovala na líbající se gaye či muže převlečené za ženy nebo alespoň za pokus o ženy. Dalo to práci udržet jí v klidu, ale když jsem následně stál přímo před barem, byl jsem to já, kdo potřeboval uklidnit, najednou jsem měl fakt strach.
Daphne: "Nebylo by snazší zajít k němu domů a prostě mu zazvonit na zvonek? Přinejhorším křičet pod okny?"
J: "Nechci, aby si myslel, že ho stalkuju."
Daphne: "Vždyť ty ho stalkuješ,"...Hodila po mně výmluvný obličej.
J: "Jo, ale on to nemusí vědět."
Daphne: "Takže chceš sehrát divadlo. 'Páni, kde se tu bereš? To je náhoda,' něco na ten způsob?"
J: "Jo! Ne? Sakra, já nevím. Možná bychom měli jít, tohle byl špatnej nápad."
Daphne: "Ale no tak, nebuď srab."
Začala mě táhnout za sebou a během pár vteřin jsme stáli uvnitř toho dost zvláštního baru, i když asi zvláštní tady byli spíš lidi... gayové, transvestiti, divnolidi? Prostě všichni! Ale po Brianovi nebylo ani památky!
Daphne: "Vidíš někde tu... ani za boha si nevzpomenu na její jméno."
J: "Debbie... a ne nevidím."
Debbie: "Sunshine, tady!"...Začala pískat a hulákat mým směrem, což na mě připoutalo pozornost všech tady.
Daphne: "Tak myslím, že jsme jí našli."
J: "Spíš ona našla nás."
Oba jsme se vydali rovnou k Debbie, seděla tam s nějakým postarším chlápkem, asi její přítel či co, i když si nedovedu představit, že s někým tak bláznivým by někdo vydržel. Ale asi jsem jen puberťák, co nerozumí vztahům, ještě aby jo, když jediný dlouholetý vztah jsem měl do teď pouze s rodiči a mojí pravačkou.
Debbie: "Už jsem si začínala myslet, že si svůj hon na Briana Kinneyho odpískal."
Daphne: "Věřte mi, ten když něco chce, tak si za tím jde."
J: "Haha."
Vic: "Takže ty jsi ten klučina, co doufá, že dobude srdce toho mizery?"
J: "Není to mizera! A vůbec, kdo vy jste?"...Vůbec se mi nelíbilo, jak o něm mluvil, pochybuji, že ho vůbec nějak zná.
Debbie: "To je můj milovaný bratr Vic."
J: "Ou,"...Tolik k tomu, že je to její přítel.
Podívala se na mě způsobem, kterým mi jasně dala najevo, abych si dával pozor na jazyk. Fajn, asi bych fakt měl, ale nelíbí se mi, když o Brianovi říká takové věci.
Daphne: "Myslím, že máš průšvih."
J: "Kušuj. A vám se omlouvám... jen jsem... jak si můžete být oba tak jistí, že je takovej mizera, jak říkáte?"
Debbie: "Protože ho známe mnohem líp, než si myslíš... od jeho 14 u nás prakticky bydlel a je to člen rodiny."
J: "Člen rodiny a mluvíte o něm takhle?"...Zasmál jsem se.
Debbie: "Věř mi, Brian Kinney je proslulý svojí pověstí, i k tobě se to brzy všechno dostane."
Fajn, začínal jsem mít dojem, že ona mi fakt neplánuje pomoct, spíš se mi zdálo, že se mě pokouší přimět zapomenout na to, že bych od Briana něco dostal... ale já vím svoje.
J: "Řeknete mi tedy, kde ho můžu najít nebo jak?"
Debbie: "Stačí se otočit a hned ho uvidíš."
Doslova se mi zastavilo srdce, ale když jsem ho následně dokázal zase zprovoznit, okamžitě jsem se podíval. Bože můj! On byl snad ještě krásnější! Celý v černém oblečení, to triko mu dokonale obepínalo svaly, kalhoty zase jeho božský zadek. Ten roztomilej rozcuch to celé jenom podtrhával.
Daphne: "Bože, je nějakej starej."
Debbie: "To by měl slyšet,"...Začala se smát jako smyslů zbavená a její bratr se přidal.
J: "Není starej, je dospělej... něco, co ty teprve poznáš."
Daphne: "A ty si snad už dospělej?"
J: "V nějakých směrech jo."
Daphne: "Jednou si měl sex a už víš všechno."
Hodil jsem po ní obličej, který říkal naprosto všechno a následně jsem se zase vrátil... k civění. Nemohl jsem z něj zkrátka spustit pohled, proto mi taky chvíli trvalo, než jsem si všiml, že je tam s ním i ten jeho nejlepší kámoš, který si přeje být víc, než to, ale na to může rovnou zapomenout, Brian bude milovat jenom mě, já to vím.
No comments:
Post a Comment