Nový díl.
BRIAN
Fakt jsem na něj měl neskutečný vztek! Jak dlouho už mě zná? Čtyři roky? A stejně se pořád nepoučil. On není jednoduše schopný pochopit, že slovo ne prostě znamená ne. Ví, jak moc nesnáším narozeniny, sakra, vždyť já ignoruju i ty jeho a vlastně kromě narozenin mého syna, neřeším narozeniny vůbec nikoho, přijde mi to zbytečné, patetické a otravné. Vždyť co je na tom k oslavování, do háje? Vědomí, že jsem zase o rok starší, je už samo o sobě dost hrozné, cítím se jako bych byl starší o celých deset. A přesně to bych měl jako oslavovat? Fajn, já to oslavím - s mým milovaným Jimem, bílým práškem a vyšukáním něčího mozku z hlavy. O žádnou jinou oslavu či dárek opravdu nestojím. A Justina zabiju, pokud vymyslel nějakou hovadinu.
A Debbie mě taky vytočila, nejen že Justina zaměstnala, takže jsem z něho nemohl nic dostat a musím si na to počkat až do večera, ale dokonce i ona už ví, co na mě ostatní chystají a nebyla schopná mi to říct. Jen, že prý si to určitě užiju... jo to stoprocentně, užiju si leda tak to, až jim všem zakroutím krkem.
Hned jak jsem dorazil domů do toho ticha a prázdna, cítil jsem se ještě hůř. Moje hlava nebyla schopná myslet na nic jiného, jen na to, že za necelý týden přijde ten pekelný den, kdy by se přede mnou měli všichni schovat, protože budu mít příšernou náladu. A taky na Justina, který se rozhodl, že mi ten den ještě zhorší.
"Kurva!" ulevil jsem si, když jsem ujel po nějakém papíru. První, co jsem si pomyslel, bylo, že by si Justin mohl čas od času po sobě ten bordel uklidit, ale když jsem to následně vzal do ruky, nestačil jsem se divit - Strašidelný dům?
Musel jsem si s tím sednout a přečíst si to celé. Chvilkama jsem se i smál, reklama to byla dobrá, i když já bych jí udělal rozhodně lepší. Jen nechápu, kdo něco takového vůbec vymyslel. Filmů už jsem viděl hodně a tohle by byl dobrý námět, ale realita? I když realita, je to přeci jen pár triků a iluzí, ale stejně, kdo by na to dobrovolně přistoupil... počkat, proč to ale je v mém bytě?
Hned jsem si začal domýšlet všechny možné scénáře a když jsem toho měl tak akorát dost, vydal jsem se za Maikeym do krámku...
Maikey: "Briane, ahoj!"
B: "Co to je?"...Hodil jsem mu ten leták na stůl.
Maikey: "Právě obsluhuju zákazníka."
B: "To mě nezajímá - co to, sakra, je?"
Maikey: "Omluvte ho,"...Obrátil se na zákazníka.
Zákazník: "Já přijdu jindy,"...Otočil se na patě a odešel.
Maikey: "Díky! Jako bych ty peníze nepotřeboval."
B: "Jestli mi nevysvětlíš, co to, kurva, je, tak nebudeš potřebovat už ani vzduch - zabiju tě."
Maikey: "Proč mě? Já za nic nemůžu!"
Tak jo, právě mi potvrdil, že tohle rozhodně souvisí s tím Justinovým tajným narozeninovým překvapením, jen ještě nevím, jak moc!
Maikey: "Teda já vůbec nic nevím,"...Asi mu došlo, že není v pozici, aby mi něco prozradil.
B: "Michaeli!"
Maikey: "Proč nemluvíš s Justinem? Já fakt nic nevím!"
B: "Protože tvoje matka ho zaměstnala a protože mluvím s tebou."
Maikey: "Ode mě se ale nic nedozvíš... já nic nevím."
B: "Nepřej si mě, Maikey. Říkám ti nepřej si mě."
Maikey: "Já... tohle... proč, sakra, já? Já to nevymyslel, jdi si za Emmettem... teda ne... do hajzlu."
B: "Za Emmettem?"
Maikey: "To on to vymyslel, jasný? Justin ti chtěl dát dárek, který zajistí, že pro jednou budeš na svoje narozeniny aspoň trochu šťastnej, ale nemohl nic vymyslet... tak se Emmett nabídl, že pomůže a přišel s tímhle."
Fakt nerad to přiznávám, ale v tu chvíli jsem uvnitř cítil takový zvláštní hřejivý pocit... to, že se Justin snažil zařídit, abych byl na svoje narozeniny šťastný - jednoduše mě to dostalo. Ale Emmett? Toho zabiju!
B: "Můžeš mi, sakra, říct o co tady přesně jde?"
Maikey: "Už jsem řekl!"...Ohnal se.
B: "Já myslím tohle!"...Zvedl jsem ten leták do ruky.
Maikey: "Jo tak, už to chápu... tohle je tvoje narozeninová oslava a dárek dohromady - překvapení."
B: "Co tím, kurva, myslíš?
Maikey: "To, že Emmett tebe, Justina, mě, Bena, Teda a sebe zaregistroval do toho domu a příští víkend tam budeme slavit tvoje narozeniny... taková bláznivá oslava, zatímco se nás tam speciálními efekty budou snažit přimět zdrhnout a něco na nás vydělat. Bude to sranda!"...Ukázal vztyčené palce a smál se jako debil.
B: "To nemůžete myslet vážně! A Justin s tím souhlasí?"
Maikey: "Nějak jsem neměl možnost s ním mluvit... i když z toho, co říkal Emmett, si myslím, že by radši utekl na druhou stranu světa, než aby ti o tom řekl."
Nevěřím, že to říkám, ale tam by měl zdrhnout Emmett, protože toho až uvidím, tak ho přísahám bohu, stáhnu z kůže a nakopu do zadku! Justin ten by jen potřeboval pár na holou za to, že se vůbec snažil něco zařídit, i když to si asi protiřečí s tím, že mi udělala radost jeho snaha, abych byl šťastný... ale jednoduše se do toho neměl montovat, protože to dopadlo katastrofálně!
Maikey: "Nech mě hádat - nepojedeš tam?"
B: "Už jsem ti někdy říkal, jak moc chytrý jsi?"
Maikey: "A já tobě, jak moc blbej jsi?"
B: "Prosím?"
Maikey: "Justin! Ten kluk byl tak zoufalý, protože ti nemohl nic sehnat, že nakonec požádal o pomoc takového blázna jako je Emmett a teď když je z toho sám v háji, protože ví, že budeš reagovat jako idiot, tak nezklameš jeho očekávání a jako idiot se opravdu zachováš. Jako kdyby ti tohle mělo ublížit strávit s lidmi, které máš rád a klukem, který tě miluje a kterého miluješ ty dva dny v nějakém podělaném domě a užít si trochu srandy! A vůbec pokud tam nepojedeš, tak to budeme muset zaplatit!"
Jen, aby bylo jasno, tohle nikdy nikomu nepřiznám, ale ten jeho proslov měl jistou jiskru a taky nádech pravdy. Je mi 33 a do teď jsem nebyl schopný ani jedny jediné narozeniny oslavit jako normální člověk v kruhu své rodiny a zvlášť teď když se Justin takhle snažil, bych to měl ocenit... ale to neznamená, že nemám svůj vlastní plán, jak všem nakonec dokázat, že mě nikdo nebude ovládat.
B: "Musím jít."
Maikey: "Co?"
Nijak jsem na to nereagoval a jel jsem domů. K večeru jsem se stavil u Woody's a následně jsem se svým lstivým plánem jel vyzvednout Justina. Když jsem uviděl, jak kráčí od jídelny tempem šneka, chvilku jsem za ním jel a díval se na něj, viděl jsem tu jeho zoufalost z toho, že mi má čelit. Přišel mi roztomilý a svým způsobem jsem mu opravdu chtěl splnit tu představu o tom, že jednou moje narozeniny proběhnou v klidu, ale to bych to nebyl já, abych neměl svůj vlastní plán.
"Justine?!" zavolal jsem po chvíli a nakonec se mi ho podařilo dostat i do auta. Cesta domů byla hodně tichá, já jsem teda měl co dělat, abych se nesmál, když jsem ho tak viděl. No a když jsme zastavili a já mu konečně ukázal ten leták, ten jeho pohled byl jednoduše k nezaplacení!
B: "Rozhodl jsem se, že tam pojedu."
J: "Cože?"...Díval se na mě jako na zjevení.
B: "Jsi hluchej? Říkám, že pojedu. Zajímají mě ty efekty, co tam mají."
J: "Počkat, počkat... ty si děláš srandu, že jo?"
B: "Ne, teda Emmetta zabiju, ale jedu."
J: "Emmetta? Ne mě?"
B: "Tebe jenom zmlátím za to, že si opět ignoroval moje přání. Ale Emmett přišel s touhle šaškárnou."
J: "Ale jenom kvůli mně, on za to nemůže."
B: "Takže mám zabít tebe?"
J: "Ne! Nezabíjej nikoho. A ujisti mě ještě jednou, že jsem slyšel správně."
B: "Slyšel - pojedu."
Justin se mi okamžitě pověsil na krk a se šťastným smíchem mě objímal jako klíště, za to já jsem se usmíval tak proradně, jak nejvíc jsem jenom dokázal. Jenom si užívej ten pocit, že si vyhrál, protože nakonec to budu já, kdo z toho vzejde jako vítěz.
No comments:
Post a Comment