Nový díl. - 18+
JUSTIN
Vím, že bych měl být na tohle jeho chování už zvyklý a to nejen během jeho období narozenin, ale prakticky každý večer, co večer spíš den, tedy krom těch dnů, kdy se chce a rozhodne věnovat jenom mně, ale těch, jak jistě víte, je podstatně méně, takže i přes to všechno jsem opravdu žárlil. Nejprve jsem chtěl jít za ním a překazit mu cokoliv, co má v plánu, ale nakonec jsem se jenom opřel o bar a sledoval to. Jsem si dost jistý, že Brian to věděl, ale úspěšně předstíral opak. Čekal jsem jenom na to, jak si toho tricka odvede do zadní místnosti a vyšuká mu mozek z hlavy, zatímco já tady budu usrkávat - lít do sebe skotskou, jenže místo toho mu jen něco pošeptal a ten dotyčný následně odešel pryč, nechápal jsem to. A nakonec jsem se za Brianem přeci jen vydal, ale rozhodně jsem s ním neměl v plánu probírat tu šílenost, co Emmett vymyslel. Nejsem si jistý, že se k tomu vůbec někdy odvážím, na to jednoduše neexistuje ani správný čas a ani správně místo.
J: "Kam zmizel?"
B: "Jak to mám vědět?"...Ohnal se kousavě.
A i když bych se měl možná zlobit, že je na mě takhle protivnej, tak právě naopak, věděl jsem hned, že ho poslal pryč kvůli mně. Může si říkat, co chce, ale miluje mě.
J: "Nechceš vypadnout?"
B: "Kam?"
J: "Domů! Kam asi?"
B: "Před chvílí jsme přišli."
J: "Ale ani jednoho z nás to tu nebaví... navíc myslím, že doma můžeme dělat mnohem příjemnější věci."
Brianův přísný výraz se pomalu, ale jistě začal měnit na vlídný, až nakonec neodolal malému úsměvu. Nikdy jsem mu to neřekl, ale já ten jeho úsměv jednoduše miluju. Je tak krásný a hřejivý. V momentě, co se usměje, tak mám úplně stejné pocity jako, když jsem ho viděl úplně poprvé. Jeho úsměv je jednoduše to nejkrásnější na něm, protože v ten okamžik se za nic neschovává, je sám sebou a neskrývá, co cítí.
J: "Tak pojď,"...Chytil jsem ho za ruku v domnění, že se cukne, ale on udělal pravý opak - propletl své prsty s těmi mými.
A následně jsme ruku v ruce odešli pryč. Nevěděl jsem, zda za tohle jeho chování můžou právě jeho blížící se narozeniny a on si jednoduše uvědomuje, že svou lásku ke mně nemůže skrývat navěky anebo zda šlo pouze o nějaký zkrat, ale byl jsem připravený užít si to, dokud to trvá.
J: "Mám řídit?"
B: "Ehm? Senilní ještě nejsem."
J: "Víš, že tak jsem to nemyslel."
B: "Svoje auto řídím já - jenom já."
J: "A občas Maikey,"...Zdá se mi to nebo jsem do tónu svého hlasu dokázal propašovat jistou žárlivost? Co to, sakra?
Brian jenom nadzdvihl obočí a následně raději vlezl do auta, myslím, že stejně jako já se nechtěl pouštět do takovéhle konverzace, kdy se ukáže, že stále ještě svým způsobem žárlím na tu jistou chemii, kterou mezi sebou ti dva mají.
B: "Tak nastoupíš nebo tady zůstaneš?"
Zatřepal jsem hlavou a rychle oběhl auto, abych mohl nastoupit. Najednou jsem si připadal trapně. Tak si představte, jak trapně mi bude, až dám Brianovi jeho dárek k narozeninám. Vlastně on mě zabije, takže se nijak cítit ani nebudu, jen mrtvě.
B: "O čem jste to s Emmettem tak živě diskutovali?"
Ach ne, to jako vážně? On to opravdu vytáhl? A co mu mám teď asi jako říct? Znovu vytáhnout ten konec světa, který mi nesežral už na poprvé? Vysvětlit mu, že konverzace o jeho nedostatcích, které mimochodem ani neexistují, souvisejí s mojí a Emmettovou přípravou jeho narozeninového naprosto šíleného dárku a riskovat, že to zazdí jen, co to dořeknu?
J: "Jen jsme si povídali."
B: "Jo - o mých nedostatcích. Smím se zeptat, jaké to přesně jsou?"
Ach můj bože, tak teď se mi chce přímo neskutečně smát! Já se tu už několik týdnu strachuju, že když neseženu perfektní dárek tak Brian stráví další narozeniny v depresích, protože se bude vidět jako sedmdesátiletý senilní páprda, který si musí svojí alfa mužnost dokazovat tím, že ošuká co nejvíc zadků, co bude moct za jeden večer a nakonec jsem to já, kdo ho přiměje zpochybňovat sám sebe.
J: "Ty nemáš žádné nedostatky. Jsi perfektní, tak perfektní, že kdybych mohl, tak... já vlastně můžu,"...Odepl jsem si pás a přisunul jsem se blíž k němu.
B: "Co to děláš?"
J: "Uvidíš."
Rozepl jsem mu zip kalhot, pod nimiž, jak jsem následně s radostí zjistil, byl zcela nahý a následně jsem svá ústa přisál na špičku jeho penisu, Brian ihned zasténal. Sice jsem si tu teď hrál se životy nás obou, ale život občas musí být adrenalin... což mi ironicky připomíná ten text v letáčku.
B: "Just... hmmm, ty mě zničíš."
Musel jsem se usmát, kdo by to byl řekl, že já, Justin Taylor, ulovím někoho takového a ještě mu dokážu dopřát rozkoš, jakou nikdy jiný nedokáže.
Opravdu jsem Briana obdivoval za to, že dokázal řídit a u toho si nechávat kouřit, zde se projevuje jeho vysoký práh sebeovládání. Ale když jsme nakonec zastavili u domu, tak byl schopný si mé počínání konečně vychutnat na 100%. Jeho prsty si hrály s mými vlasy a hlavu měl zakloněnou dozadu, jeho sténání a vzdychání bylo rajskou hudbou pro moje uši. Neustále se snažil pohyby boků dostat hlouběji do mých úst a já mu nebránil, chtěl jsem ho cítit jak nejvíc to šlo, dávivý reflex na tom mám už zkušený. S každým pohybem mé pusy po celé jeho délce jsem cítil, že je blíž ke svému vrcholu. A když jsem ucítil, jak v jeho penisu zaškubalo, netrvalo dlouho a Brian prožil svůj orgasmus, který jsem spolykal.
B: "Myslím, že narozeniny mám až za týden."
J: "Ber to jako předčasný dárek."
Bože, co jsem to řekl? Předčasný dárek? Skvělý, fakt skvělý, Justine! Teď si bude leda tak myslet, že ten hlavní dárek, bude nějaká super bomba a místo toho dostane tak akorát infarkt.
B: "Neříkej, že letos bych se měl na svoje narozeniny těšit?"
J: "Ehm... myslím, že... že..."
B: "Neboj se, to se nestane."
Brian následně vystoupil z auta a já nebyl daleko od toho, abych se pomodlil za zázrak. Tohle prostě dopadne špatně, ale hodně špatně! Že já to tomu Emmettovi svěřoval, sakra práce!
B: "Jdu si dát sprchu, přidáš se?"
Kdo by odolal? Samozřejmě, že jsem se k němu přidal, musím si to užít, dokud můžu, protože jakmile se dozví, co s Emmettem, omyl co Emmett plánuje, bohužel kvůli mně, tak mě v té sprše utopí a věřte, že on si najde způsob, jak to udělat.
Po sprše jsme naštěstí šli spát nebo Brian usnul celkem rychle, já jsem ještě pár hodin strávil přemýšlením nad tím, jak z tohohle vybruslit, ale zdálo se, že neexistuje řešení. Emmett už nás tam zaregistroval, a i kdyby ne, tak pro Briana nic jiného nemám a jsem si jistý, že ani mít nebudu. Do prčic, Strašidelný dům, kdo tohle vymyslel?!
Ráno jsme se společně jako každý den vydali nasnídat do jídelny, jediný problém v dnešku byl ten, že byla sobota, tudíž ani já a ani on jsme neměli práci, takže představa, že strávím celý víkend skrýváním toho, co plánuju a zároveň vymýšlením, jak mu to řeknu, byla děsivá. Když jsme však dorazili na místo, uviděl jsem Maikeyho, Emmetta a Teda u zadního stolu a zdálo se, že o něčem živě diskutují, dokonce mi přišlo, že se až překřikují, bylo to divné...
Maikey: "S tímhle Brian nikdy souhlasit nebude!"
Ted: "Zabije nás, to je jisté a pak i sebe."
Emmett: "Bude to zábava a Justin taky souhlasí."
Kulil jsem oči a to doslova, div mi nevypadly z hlavy. A když nás všichni tři zaregistrovali, bylo víc než zřejmé, že by si přáli zvládat umění náhlého vypaření se. A myslím, že vám ani nemusím popisovat to, jak se tvářil Brian, když jsem se na něj následně podíval... tohle mu jednoduše nevysvětlím bez následků.
No comments:
Post a Comment