Nezapomeň na mě by Janča

Jedna víkendová povídečka... zase je to jedna z těch kratších a smutnějších jednorázovek... tohle se vždy stane, když slyším nějakou krásnou a smutnou písničku😃 No ale přeji pěkné čtení😁

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Jsi moje všechno, jsi něco jako světlo na konci mého temného života. Bez tebe bych byl jednoduše ztracený. Nikdy bych nevěřil, že se mi do tebe podaří tak bláznivě zamilovat. Říct mi to někdo, když jsme se poprvé poznali, vysmál bych se mu. A věz, že být to na mně, strávím s tebou zbytek svého života, každou volnou sekundu. Ale nemohu. Odcházíš a já tě musím nechat jít. Bolí to, bolí to tak strašně moc. Mám pocit, že se uvnitř doslova rozpadám. Ale i tak se navenek tvářím silně, jak jen nejvíc dokážu.

Ve skutečnosti bych se ti ale nejradši zhroutil do náruče a brečel jako nějaký malý teplouš. Ale to nemůžu. Ne snad proto, že jsem, jaký jsem nebo proto, že bych se bál dát ti najevo, co pro mě tvůj odchod znamená, ale proto, že nemůžu riskovat, že si své rozhodnutí rozmyslíš. Ty musíš jít, musíš poznat ten velký svět, jenž na tebe a tvůj neuvěřitelný talent čeká. Na tu tvou geniální blonďatou hlavinku.

Jsi jednoduše můj malý génius, ale pro svět si ten největší a proto tě musím nechat jít. Nemůžeš promrhat svůj talent, to by nebylo správné. Nenáviděl bych se za to, kdyby se tak stalo. A ty bys mě nejspíš nakonec taky nenáviděl. Bude lepší se proto rozejít a každý jít svou vlastní cestou. Moje cesta bude trnitá a bolestivá, ale tvoje bude nádherná a úspěšná, já to vím.

A proto tě teď naposledy políbím, obejmu a pak tě nechám jít. Zasloužíš si jednoduše všechno štěstí světa a to já bych ti dát nemohl. Mám na tebe však jen jednu malou prosbu... Prosím, Sunshine, nezapomeň na mě. Snad se ještě někdy setkáme...