Strašidelný dům(11)

Nový díl. - Pardon, pardon... včera večer jsem při psaní tohohle dílu nějak vytuhla, takže jsem ho dopisovala až teď Každopádně přeji pěkné čtení

BRIAN

Fakt jsem měl v plánu se dnes v noci sebrat a beze slova odtud odejít nebýt toho, že jsem vytuhl ani jsem nevěděl jak. V jednu chvíli jsem myslel, že snad ani neusnu, nešlo to, ne že bych se snad bál, abych to nedokázal, to fakt ne, proboha, ale měl jsem na Justina zkrátka vztek, protože měl pravdu - já mu ten pocit, že ho ve svým životě nechci, opravdu dávám a o opak se vůbec nesnažím. Ta pravda mě tak naštvala, protože nejsem schopný ji změnit, že mám fakt vztek. Každopádně ten fakt, že ani on nebyl schopný podle všeho usnout, mi dost kazil můj plán, poněvadž jak jsem stále čekal na to, až usne tak tím víc se začínalo chtít spát mně, až mám pocit, že jsem dokonce usnul dřív než on. A když jsem se ráno probudil všichni už byli na nohou, ještě nebylo ani osm a oni už tu dělali, kdo ví co, tedy někdo tu vlastně chyběl a ten někdo byl jak jinak, než Justin... nebudu lhát, znepokojilo mě to.

Maikey: "Dobré ráno, ospalče."

B: "Můžete mi říct, co děláte tak brzo ráno?"

Maikey: "Máme hlad, chceme udělat výpravu do kuchyně, ale bohužel čekáme na tebe."

B: "Jasně, za všechno můžu já."

Maikey: "To nikdo neřekl... každopádně včera jsme tu tvoje narozeniny moc neoslavili, tak to dnes napravíme, přes den ten dům není tak děsivej."

B: "A to jako máte v plánu dělat co?"

Maikey: "Začneme tím, že se pořádně nasnídáme... Justin sebral odvahu a šel napřed, aby nám něco připravil, snad tam teda došel,"...Uchechtl se.

Na jednu stranu jsem se musel pousmát, že Justin šel vyvářet nějakou dobrotu, abychom aspoň nějak mohli oslavit moje narozeniny... na tu druhou jsem měl pocit, že šel napřed jen proto, aby mě chvíli neviděl a to byl dost blbej pocit.

---

Emmett: "Konečně si vzhůru, už tu umíráme hlady."

Ted: "Málem jsme odešli bez tebe."

B: "To by byla hrůza,"...Neodolal jsem ironii.

Emmett: "Prostě se zvedej a jdeme."

Ben: "No tak kluci, slavíme jeho narozeniny, tak buďte trochu ohleduplní."

B: "Díky, profesore,"...Abych řekl pravdu, překvapil mě tím, že se mě zastal, řekl bych, že někdy mě spíš nesnáší.

Maikey: "Ben má pravdu, tohle je o Brianovi."

B: "Mám se tu pozvracet?"

Maikey: "Ne, stačí, když už konečně půjdeš, fakt máme hlad. A vezmi si s sebou něco na převlečení, rovnou si tam najdeme koupelnu."

Ač s neochotou tak jsem se nakonec sebral ze svého skromného a dost nepohodlného místa, kde jsem strávil dnešní noc. Tohle je snad ten nejhorší narozeninový dárek na světě... a i přes to se fakt bavím, není to divné?

B: "Tak můžeme jít."

Ted: "Sláva."

Čekal jsem, že se všichni rozeběhnou, aby v kuchyni byli co nejrychleji, ale místo toho jen dál stáli na místě a dívali se na mě jako na obrázek.

B: "Můžete mi říct, proč na mě všichni zíráte jako bych odněkud spadl?

Maikey: "Řeknu ti to takhle, Briane... ty jediný tak nějak tušíš, kde ta kuchyň je."

B: "Vy malí proradní červi."

Tak ne, že tahle úžasná oslava je celá o mně a že se snaží, abych se tu měl co nejlépe, ti vyčůraní hajzlíci prostě jenom netuší kudy se do té kuchyně dostat a přesně proto na mě čekali.

Maikey: "Ale pořád je to o tobě,"...Zasmál se nad tím, že mi to došlo a snažil se to trochu napravit.

B: "Radši mlč... vy všichni."

Nikdo z nich už naštěstí ani nepípl a já se jako průvodce vydal první na cestu, sice mi chvilku trvalo, než jsem se zorientoval, ale přes den je ten dům rozhodně přehlednější, než v noci, tudíž tentokrát jsme tam dorazili celkem rychle a bez ztrát na životech.

Emmett: "Bože, tady to voní."

Ben: "Sbíhají se mi sliny."

Zatímco všichni hned chválili Justinovo nadání připravit tu nejchutnější snídani na světě v podobě lívanců, míchaných vajíček, kafe a džusu, tak já se dokázal pouze rozplývat nad tím, jak krásný a roztomilý je, zvlášť s tím rozcuchem, co měl z vlasů.

B: "Dobré ráno,"...Přišel jsem až k němu.

J: "Dobré,"...Divil jsem se, že mi odpověděl, ale rozhodně jsem byl rád.

Maikey: "Justine, máš to výborný!"...Oznámil po prvním soustu.

J: "Díky. Co si dáš ty?"

B: "Vzhledem k tomu, že jsem neměl ten dort tak si to vynahradím alespoň těmi lívanci."

J: "Dobře, hned ti je donesu."

Fakt jsem se snažil být milej, i když jsem vlastně pořád naštvanej, ale zdálo se, že Justin je stále ten naštvanější, protože úsměv bych teď z něj pravděpodobně ani nevymlátil a z toho jsem byl vážně zoufalý.

J: "Tady to máš."

B: "Děkuju."

V jídelně jsem zvyklý, že ho políbím, když mi donese jídlo, ale teď jsem věděl, že se to rozhodně nehodí a moje nálada klesla ještě níž.

Ben: "Bože, to bylo dobrý... a já si na sladký moc nepotrpím."

J: "V tom případě děkuji za kompliment."

Emmett: "Rozhodně si ho zasloužíš, protože to fakt byla dobrota. Ale teď bych si dal sprchu."

Maikey: "To my všichni!"

J: "Koupelnu jsem viděl kousek odtud, ukážu vám jí."

Ted: "Super! Ale sám tam nejdu."

Maikey: "Asi bude lepší, když budeme chodit po dvou."

Emmett: "Moje slova!"

Asi vám nemusím vykládat, že v tu chvíli se mi fakt zhoupl žaludek, základní matiku ještě zvládám a Emmett s Tedem plus Ben s Maikeym se rovná já a Justin... a to rozhodně nevyjde! Radši půjdu sám a ne snad proto, že bych ho tam nechtěl, ale proto, že vím, že bych z té koupelny nevyšel živý, když vidím, jak se na mě radši ani nedívá.

Maikey: "My asi půjdeme první, zlato?"

Ben: "Rozhodně, už tu sprchu fakt potřebuju."

J: "Tak já vás tam odvedu."

Maikey: "Díky."

Všichni tři se vytratili a já tam zůstal pouze s těmi dvěma cvoky, kteří pořád mleli nějaké blbosti, které mi šly jedním uchem dovnitř a druhým ven... hlavně proto, že můj mozek stále zaměstnával Justin a to, že se mi nelíbí, jak to mezi námi teď je.

A když se Justin následně vrátil a stále se mnou nemluvil, začala mi opravdu docházet trpělivost... je to jenom mnou nebo máme opravdu problém vydržet být v pohodě déle než jen pár dní?

Maikey: "Bože, to byl děs,"...Vrátili se a cvakali zuby.

Emmett: "Jak to?"

Ben: "Ta voda byla ledová... až po několika minutách se trochu ohřála, ale stejně. Tiskli jsme se na sebe, jinak bychom fakt zmrzli."

Ted: "Nemůžu se dočkat."

Emmett: "Jdeme, ať to máme z krku."

Justin je tam zase odvedl a já začínal mít čím dál tím víc staženější žaludek. Ani jsem nevěděl, co se Justinovi honí hlavou, zda má v plánu jít do té sprchy se mnou anebo ne... a já sám už jsem fakt nevěděl, co chci.

Emmett: "Myslím, že tohle byla naše nejrychlejší sprcha v životě!"...Pomalu mu šla pára od pusy.

Ted: "Ta-ddyy u-už do spr-sprchy nejdu,"...Byl fakt k smíchu.

Jenže když jsem se následně podíval po Justinovi, který se díval na mě a oba jsme měli ve tváři obrovský otazník, že dokonce i ostatní se na nás začali dívat, co jako máme v plánu, tak jsem věděl, že my se nedohodneme.

B: "Jdeš ty nebo mám jít já?"...Nakonec jsem to už nevydržel.

J: "Klidně můžeš ty,"...Přišlo mi, že v jeho hlase slyším jisté zklamání, ale už nic neříkal.

Proto jsem se zvedl a za pohledu všech přítomných jsem se do té koupelny vydal sám. Hned jak jsem do ní vešel, cvakal jsem zuby, ani jsem si neuměl představit, že ze sebe sundám oblečení, natož že na sebe pustím tu studenou vodu, ale sprchu jsem fakt potřeboval. Proto jsem se svlékl odhodlaný to mít rychle z krku, když v tom jsem slyšel, jak se pomalu otevírají dveře, to bylo snad poprvé tady, co ve mně opravdu zatrnulo...