Nový díl.
BRIAN
Fakt nechápu, čím jsem ho tak naštval, tedy já vím, že je na mě naštvanej už od té noci, co jsem ho vyměnil za toho bezejmenného a celkem i neschopného tricka, ale v jednu chvíli se zdálo, že už by mohl být v pohodě, když jsem ho chytil za ruku a on se nechal, jenže stačilo pár minut a podle všeho pár blbých poznámek a on se zase vytočil. A já tu teď jak idiot bloudím beze světla a pořád se držím u zdi v naději, že ty různé odbočky mě dovedou zpátky k ostatním. Připadám si vážně jako cvok, je to jenom blbej dům, ale i tak dělám jako by tu na mě mělo každou chvíli něco vyskočit. Nejradši bych se sebral a šel odtud do prdele hned teď, ale jasně jsem si řekl, že na to musím najít vhodnější chvíli, přeci jen tohle je můj plán - vykradnout se odtud, až budou ostatní spát a pak je to nechat zaplatit, aby věděli, že mě na takový kraviny neuživí. Teď by ale bylo dobrý najít alespoň někoho živého, zatím se ale zdá, že tohle je dům duchů.
B: "Shit!"
Maikey: "Do hajzlu!"
Zničehonic jsme do sebe vrazili a já málem vzplál od té svíčky, co držel v ruce. Fakt jsem myslel, že mi spadlo srdce až do kalhot a on nevypadal o moc líp. Sakra, vzpamatuj se, Kinney!
B: "Co tady, do prdele, děláš?"
Maikey: "Zabloudil jsem. Co tu, sakra, děláš ty?"
B: "Justin se na mě vybodnul a já vidím naprostý hovno, takže jsem nevěděl, kam jít, i když to bych nevěděl ani se světlem. Proč si odešel od kluků?"
Maikey: "S Benem jsme si chtěli najít nějakou ložnici, povídali jsme si a najednou jsem zjistil, že si povídám sám se sebou, Ben byl pryč."
B: "Co je tohle za barák, do prdele?"
Maikey: "Strašidelný?"...Ironicky se usmál, co jsem tak viděl teda.
B: "To ale neznamená, že se tady budeme ztrácet."
Maikey: "Já jsem hlavně rád, že jsem našel tebe, protože jinak bych šel hledat dveře, kterýma bych i odešel."
B: "Nebuď poseroutka, chtěli jste dobrodružství, máte ho mít."
Maikey: "Jak my?! To vymyslel Emmett - kvůli Justinovi."
Justin se jen snažil pro mě udělat něco dobrého a já to opět zazdil svojí potřebou dokázat si, že jsem pořád ten sexy Brian Kinney a Emmett je prostě Emmett, myslím, že ani on sám nepřemýšlel, když tohle vybral... to ale nemění nic na tom, že se tu asi zblázním.
B: "Prostě jsou to pitomci."
Maikey: "Ale rozhodně jsou na tom líp než my dva."
B: "Proč myslíš?"
Maikey: "No zatímco my tady bloudíme a Ben je kdo ví kde, tak oni si určitě hřejou zadky u krbu tam, kde jsme je nechali."
B: "Není jistý, že Justin našel cestu zpátky, tenhle barák je velkej jak nějaká pevnost."
Maikey: "Nevěřil bych, že to řeknu, ale ten barák mě fakt děsí."
B: "Je to jenom dům, vzpamatuj se."
Nechtěl jsem na sobě nic dávat najevo, ale i já jsem začínal pociťovat jisté nepříjemné mravenčení okolo žaludku. Nejsme tu ani několik hodin a už bych se fakt nejradši sebral a šel pryč. Tohle je teda oslava narozenin za všechny prachy, zvlášť když jí nemůžu ani trávit s Justinem, protože nevím, kde je a především proto, že mě má po krk.
JUSTIN
Začínaly se mi stahovat půlky, odpojit se od Briana byl snad ten nejblbější nápad, co mě mohl napadnout, sice mě naštval, ale raději bych se nacházel v bezpečí jeho blízkosti, než sám v tomhle obrovských baráku s ani nejmenším tušením, jak se mám dostat zpátky ke klukům a nejlíp úplně pryč. Do toho jsem měl ten nepříjemný pocit, že mám někoho v patách, bylo to opravdu děsivé, až jsem se nakonec musel ohlédnout a téměř neslyšitelným hlasem zašeptat...
J: "Halooo? Je tu někdo?"...Skoro jsem kuňkal.
Ben: "Justine?"...Jeho obličej se zničehonic objevil přímo přede mnou.
J: "Bože můj!"
Ben: "Já tě tak strašně rád vidím,"...Objal mě způsobem, že jsem málem přišel o dech.
J: "Bene?"...Snažil jsem se ho upozornit na ten fakt, že mě objímá už dost dlouho.
Ben: "Promiň, ale já fakt málem umřel... asi mám novou fobii - ze tmy a ticha a samoty."
J: "Kde ses tu vůbec vzal?"
Ben: "S Maikeym jsme si chtěli najít ložnici, ale zničehonic jsem zjistil, že jsem sám... musel jsem někam odbočit nebo Maikey nebo já nevím, ale už tu bloudím dost dlouho."
J: "Jsem rád, že nejsem sám. Tenhle barák je obrovskej."
Ben: "Hlavně má milion různých chodeb. Jak nás do tohohle mohl Emmett zatáhnout?"
J: "Myslím, že on sám se někde klepe strachy."
Ben: "To doufám a bude se klepat ještě víc, až ho najdu. A kde je vůbec Brian?"
J: "Nechal jsem ho v kuchyni."
Ben: "Beze světla?"
J: "Jo."
Ben se začal smát a já jsem nakonec neodolal taky. Fakt bych dal cokoliv za to, abych věděl, kde teď je a jak se mu chodí, když nic nevidí. Dostal, co si zaslouží.
Ben: "Musíme najít cestu zpátky a tam i zůstat celej víkend, fakt nehodlám dělat prohlídku a to ani přes den. Nejradši bych se sebral a šel domů."
J: "To jsme dva věř mi... v první řadě jsem sem ani nechtěl jet."
Ben: "Myslel jsem, že se těšíš."
J: "Těšil - celkem. Dokud... ehm, to je jedno."
Ben: "Dokud Brian neodešel s tím trickem?"
J: "Vím, že bych na to měl být už zvyklej, ale..."
Ben: "Na tohle si člověk nezvykne. Jen to respektuješ, protože ho miluješ, to je normální, jednoduše ho nechceš ztratit."
J: "Jo, ale někdy se mi zdá, že jemu by bylo jedno, kdyby ztratil mě."
Vědět, že tu větu Brian uslyší, nikdy bych jí nevypustil z pusy, bohužel ji ale slyšel, poněvadž když jsme s Benem zahnuli za další roh, stál tam společně s Maikeym a zdálo se, že slyšeli každé slovo, co jsme s Benem řekli. Maikey radši dělal, že tam ani není a Brian se na mě díval jako by mě chtěl zabít pohledem.
Maikey: "Kam si zmizel?"...Obrátil se na Bena po několika sekundách naprostého ticha. Myslím, že jen chtěl zachránit situaci a já byl rád, že aspoň někdo zazdil tu trapnou chvilku.
Ben: "Kam jsem zmizel já? To tys byl najednou pryč."
Maikey: "Budeme se k sobě muset přivázat, tady se každej akorát ztratí."
Ben: "Asi náhodou nevíte, kudy zpátky ke klukům?"
Maikey: "Brian asi tuší, ale..."
Ale nevypadá to, že právě teď by byl ochotný spolupracovat. Nechápu, proč se tváří jako bych mu vrazil nůž do zad nebo kdo ví co... vždyť je to pravda, pořád mi dává pocit, že by byl snad radši, kdyby mě nikdy nepoznal, tak proč ho tak překvapuje, že jsem to dokonce vyslovil nahlas?
B: "Myslím že je to tudy,"...Protáhl se kolem mě a vydal se napřed.
My tři jsme si jen vyměnili pohledy, které říkaly naprosto všechno a následně jsme ho následovali. Ani nevíte, jak šťastní jsme byli, když se ukázalo, že ta cesta byla opravdu správně!
Ted: "No konečně!"
Emmett: "Kde jste byli? Víte, jak jsme se tu bez vás báli?"
Maikey: "Kdybyste jen věděli, co nás potkalo, tak byste si tolik nestěžovali."
Emmett: "Co vás potkalo?"
Ted: "Já to snad ani nechci vědět nebo se seberu a jdu."
Maikey s Benem nakonec stejně neodolali a všechno jim řekli, zdálo se, že se oba opravdu seberou a utečou odtud s křikem, ale nakonec jsme se všichni dohodli, že se z tohohle místa do rána nehneme a budeme tu i spát a až zítra za denního světla si najdeme nějaké pokoje, koupelnu s funkční sprchou a znovu kuchyň, kde se snad konečně najíme. A nakonec když se všichni pustili do spánku, byli jsme to zrovna my dva s Brianem, kteří jsme nedokázali usnout a stejně tak spolu mluvit.
No comments:
Post a Comment