Nový díl. - 18+
BRIAN
Seděl jsem v autě před jeho domem jako nějaký cvok a začínal jsem své rozhodnutí opravdu zpochybňovat. Ne, že bych mu snad už neměl co říct anebo, že bych nebyl připravený klidně prosit, aby toho nechal, pokud by to bylo třeba, spíš jsem se bál toho, že je tu dost velká možnost, že to opravdu ještě zhorším. Justin je v téhle situaci především kvůli mně, od chvíle, co mě poznal, byl jeho otec agresivní idiot, sám jsem si to okusil na vlastní kůži a to doslova, ale o mě mi tu nejde, kdyby se mu zachtělo, tak pár dalších naražených žeber přežiju, fyzická bolest mě netrápí, ale to, že Justin trpí kvůli němu psychicky, protože moc dobře vím, jaké to je vědět, že tě vlastní rodič odmítá nebo dokonce nenávidí, to je zkrátka něco jiného, to je něco, s čím se nehodlám smířit... ale i tak, jaká je vlastně šance, že zrovna já Justinovi nějak pomůžu tím, že půjdu za jeho otcem, který kdyby mohl tak mě klidně zabije a vyříkám si s ním všechno, co mám na srdci a ještě k tomu ho požádám, aby Justina nechal být? Vždyť ho tím akorát vyprovokuju a veškerá šance na to, že to obvinění stáhne, bude ztracena.
Já vím, že mě o to Jennifer požádala, a i kdyby to neudělala, nejspíš bych tu teď stejně seděl a kladl si úplně stejné otázky, ale jednoduše v tomhle jí asi nebudu moct vyhovět, jsem si jistý, že v její hlavě ta představa byla jasná - prostě za ním půjdu a přiměju ho s tím přestat, jakkoliv to jenom půjde, ale o těch následcích už myslím nepřemýšlela.
Proto jsem se rozhodl, že radši pojedu domů, když v tom jsem ho však zahlédl, jak jde domů s tou jeho novou rodinkou, za kterou utekl jako nějaký zbabělec a nechal Jennifer, Justina a Molly na všechno samotné, byl vysmátý od ucha k uchu a ve mně prostě bouchly saze.
Chvíli jsem ještě seděl v autě a následně jsem se vydal k jeho domu, kde jsem se musel třikrát zhluboka nadechnout, než jsem konečně zazvonil...
Craig: "Co tady, sakra, děláte?"
B: "Myslím, že to víte."
Craig: "Běžte pryč, než..."
B: "Než mi zase rozbijete obličej anebo, než na mě zavoláte policii? S obojím jste velmi zkušený."
Craig: "Radím vám, abyste zmizel... už jste toho udělal dost, tak buďte tak laskav a nezpůsobujte další problémy."
B: "Já? To vy děláte Justinovi ze života peklo!"
Craig: "Kdyby vás nepoznal, byl by normální a k ničemu z toho by nikdy nedošlo."
B: "Kdyby nepoznal mě, poznal by někoho jiného a věřte, že ženská by to nebyla. Měl by jste se konečně smířit s tím faktem, že Justin je gay a vy ho z něj nevymlátíte... jediný, čeho docílíte je to, že ho navždy ztratíte."
Craig: "Říkám to naposledy, běžte pryč, někdo jako vy mi nebude říkat, co mám dělat s vlastním synem!"
B: "Jako někdo, komu na vašem synovi záleží, vám řeknu jediné - Justin se nakonec smíří s tím, že v jeho životě nejste a bude vás za to všechno nenávidět, ale vy? Jednoho dne si uvědomíte, že ho potřebujete, ale on už na vás čekat nebude. Být to na mně, řeknu mu, ať se na vás vykašle, že mu za to nestojíte, protože nestojíte, jste hajzl a nezasloužíte si ho, ale znám Justina a vím, že kvůli vám teď trpí... takže vás žádám, nechte toho."
Nadechoval se k další odpovědi, o které jsem hned věděl z jeho výrazu, že není ani trochu pozitivní, proto jsem ho zastavil slovy "Už jdu," dřív, než mi to nakázal. Sám jsem se divil, že jsem dokázal být až tak moc v klidu, i přes to, že každá část mě mu chtěla jednu natáhnout, v hlavě jsem si ten rozhovor přehrával úplně jinak, ale myslím, že vztekem bych už vůbec ničeho nedocílil. A nakonec jsem dokázal i celkem sebevědomě odejít, aby věděl, že se mu nepodaří nás srazit na kolena. Jeho homofobní mozek to nejspíš nevzdá a Justina bude tahat po všech čertech a to nejspíš dokud konečně nepochopí, že Justin je přesně takový, jaký má být, jenže já se zase postarám o to, aby to Justin jen tak nevzdal a za každou cenu tohle vyhrál.
Debbie: "Přišel si mi vrátit peníze za to jídlo?"
B: "Sakra,"...Začal jsem lovit peněženku.
Debbie: "Dělám si srandu, oželím to nebo to strhnu Justinovi,"...Zasmála se.
B: "Začínám se bát toho, že Justin už tu pracovat nebude."
Debbie: "To má být vtip? Protože je dost hloupej. Melanie ho z toho dostane... anebo se mu podaří svého otce přesvědčit."
B: "Myslím, že jsem tomu asi moc nepomohl."
Debbie: "Co tím myslíš?"
B: "Byl jsem za ním."
Debbie: "Za jeho otcem?"
B: "Přesně za tím."
Debbie: "Zbláznil si se? Prosím tě, řekni, že si mu nevyhrožoval ani ho fyzicky nenapadal?"
B: "Vyhrožoval? Možná trošku. Napadal? Bohužel ne, ale chtěl jsem."
Debbie se na mě zadívala jako na svatý obrázek, bylo to fakt děsivé a dokázal jsem si představit, co se za tím asi skrývá - má nehynoucí láska k Justinovi! To mi teď fakt scházelo.
Debbie: "Ty ho vážně musíš..."
B: "Prosím tě, odpusť si to aspoň pro jednou. A radši mi nalej kafe."
Debbie: "Ty by sis pro jednou mohl odpustit to tvoje skrývání citů... všichni už dávno vědí, co k tomu klukovi cítíš, jsi blbej, pokud se to pořád snažíš zapírat. A tady je to kafe,"...Nalila mi ho s velmi ironickým úsměvem. Mě z ní jednou trefí.
B: "Nehodlám to s tebou rozebírat."
Debbie: "Ani nemusíš, já nejsem osoba, která to potřebuje slyšet."
B: "To ani Justin. Myslím, že ví, že mi na něm záleží, nevidím důvod mu to říkat."
Debbie: "Oba víme, že tohle na mysli nemám a to, že to ví, neznamená, že to nechce slyšet."
B: "Prosím, už dost!"...Zaskuhral jsem.
Jenom na mě protočila oči a následně se šla raději věnovat svojí práci, opravdu se mi ulevilo, dneska jsem neměl sílu na to řešit ještě další dilema v podobě mých citů k Justinovi.
Popravdě ani nevím, jak se mi tam podařilo vydržet tak dlouho, možná proto, že se tam objevili Ted s Emmettem, kterým jsem musel pečlivě vylíčit, jak to všechno s Justinem je anebo snad potom Maikeym, kterému jsem se ještě musel omlouvat za to, že jsem mu ani nezavolal a jako správný nejlepší přítel ho neinformoval, ale každopádně někdy odpoledne se mi konečně podařilo jít domů.
Jakmile jsem otevřel dveře loftu, ucítil jsem doznívající vůni z jídla, které Justin podle všeho vytvořil. Ale Justina jsem neviděl, proto jsem zamířil do ložnice a našel ho tam se sluchátky v uších a s tužkou a papírem...
B: "Ahoj,"...Plácl jsem sebou vedle něho a soudě dle jeho výrazu ho zaskočil.
J: "Briane! Vyděsil si mě."
B: "Nemáš mít sluchátka, slyšel bys mě."
J: "Kde si byl?"
B: "V jídelně."
J: "Celou dobu?"
B: "Zpovídal jsem se, proč jsem nikoho neinformoval o tom, co se děje."
J: "A jéje."
B: "Jo, povídej mi o tom. A jak si dopadl ty?"
J: "Měl si pravdu, máma byla super, vůbec se nezlobila, teda zlobila, ale ne na mě, ale... no ty víš, na koho."
B: "Vidíš, říkal jsem ti to. Tvoje máma je skvělá, nikdy by nebyla proti tobě."
J: "Já vím, děkuju,"...Políbil mě.
V tu chvíli jsem musel přemýšlet nad tím, co Debbie řekla, že bych aspoň někdy mohl dát to svoje skrývání citů stranou a zvlášť teď, když jsem viděl, jak to všechno Justin zvládá, jsem věděl, že moje city k němu jsou ještě silnější, než jsem si myslel a že by možná alespoň nějak měl slyšet, jak moc mi na něm záleží.
B: "Byl jsem za tvým otcem,"...Řekl jsem to takovým rázným tónem, ale do očí jsem se mu bál podívat.
J: "Co?"
B: "Vím, že jsem asi neměl... tvoje máma mě o to poprosila, ale nejspíš bych tam šel, i kdyby to neudělala... každopádně jsem to tím asi ještě zhoršil a...,"...A větu už jsem nebyl schopný dokončit, protože Justinovy rty se ocitly na těch mých.
J: "Děkuju,"...Zašeptal.
B: "Ty nejsi naštvanej?"
J: "Kvůli čemu? Že si mě šel bránit, i když víš, že tě můj otec nenávidí? Za to tě můžu jedině milovat."
Ačkoliv jsem se snažil, malému úsměvu jsem nakonec neodolal. Ten kluk mě vážně nikdy nepřestane udivovat. Nešlo to jinak, musel jsem ho prostě líbat. A Justin se následně snažil dostat ze mě oblečení, ne že bych se chtěl bránit, ale s tím, co se teď děje... zkrátka...
B: "Určitě?"
J: "Vážně se ptáš?"
B: "Jen zkouším novou etapu života - ohleduplnost."
J: "A já si vychutnávám svou poslední etapu - sex s tebou. Kdo ví, na jak dlouho si to budeme muset odepřít."
B: "Justine,"...Přitiskl jsem své čelo k tomu jeho, slova, co říkal se mi jednoduše neposlouchala dvakrát dobře.
J: "Prostě na to nemysleme,"...Opět se přisál na mé rty a já si to hodlal vychutnat.
Následně jsem ho překulil po sebe a začal jsem se dobývat do jeho kalhot, zatímco jsem jeho krk zasypával polibky. Sténal mi u ucha, vzrušovalo mě to. Když jsem se dostal pod lem jeho trenek a nahmatal jeho chloubu, začal jsem si s ní hrát, střídal jsem tempo i stisk, Justin byl v sedmém nebi. Následně jsem ho zbavil jeho trička a líbal jsem ho na hruď. Nezapomněl jsem ani na bradavky, obkroužil jsem je obě jazykem, Justin se jenom chvěl. Poté jsem mu jazykem značil cestičku až k jeho penisu. Na to jsem ho zbavil veškerého oblečení a stejně tak Justin mě. Vzájemně jsme se hladili a líbali na každém místečku naší holé kůže.
B: "Otoč se,"...Věnoval jsem mu hříšný úsměv.
Justin nezaváhal a udělal to. Líbal jsem ho na lopatky a pak jsem mu za vlasy zvrátil hlavu, abych ho mohl políbit na rty, byl to vášnivý, hluboký polibek, který nás ještě víc nažhavil. Potom jsem jazykem začal klesat až k jeho pozadí, na kterém jsem mu zanechal drobné otisky svými zuby, líbilo se mu to.
Po chvíli jsem vzal z nočního stolku kondom a lubrikační gel, se kterým jsem Justina připravil. Vzápětí jsem si navlékl kondom a pronikl do něho. Hlasitě zasténal a já začal přirážet, byli jsme oba pohlceni tou rozkoší. A oba jsme i zažili nepopsatelný orgasmus.
No comments:
Post a Comment