Vina(4)

Nový díl. - Tak nový vzhled se nám snad povedl, ještě ho teda musím dopilovat, ale doufám, že vám se líbí, co už vidíte (a když ne tak ne, mně se to líbí) A asi jste si možná všimli, že jedna rubrika 'Jiné' nám zmizela, ale za to přibyla jiná a to rubrika 'O QAF', kam mám v plánu někdy přispívat články o Queer as folk, v poslední době narážím na nějaké novinky, jak o seriálu tak o hercích z něho a nějak jsem zatoužila po tom, že bych sem tam něco napsala a dala vám to sem (ještě to nemám úplně vymyšlené, ale já to vymyslím) Ale jako první mám v plánu sem prdnout článek všeobecně o QAF - co, kdo, proč, jak... prostě pro ty, kteří třeba seriál moc neznáte a zajímá vás, o čem a hlavně, o kom to vlastně píšu nebo tak... prostě uvidíte sami Ale teď už vám radši popřeju příjemné čtení

BRIAN

Nikdy bych nevěřil, že něco takového přiznám, ale jsem šťastný, že znám Mel. Povedlo se jí to - dostala Justina na kauci ven. Teda ona jí zařídila a já zaplatil, ale to už je vedlejší. Hlavní je, že právě teď čekám na to, až Justin vyjde ven a já ho budu moct obejmout. A pak praštit, za to, že se tím idiotem nechal tak vykolejit. Bože, už jde, okamžitě vystupuji z auta a opírám se o něj, ruce mám složené na prsou a sleduji, jak ke mně kráčí s Mel v závěsu. Nedokáže se na mě ani podívat, vidím, jak se stydí a mě najednou opouští veškerá chuť mu něco vyčítat, i když jen z důvodu toho, že mě neskutečně vyděsil. Jdu mu proto ihned naproti a nabízím mu svou náruč - neváhá a svine se mi na hruď. Okamžitě jsem ho proto pevně objal a k Mel jsem zašeptal tiché "Děkuju," ona jen přikývla.

B: "Jak ti je?"

J: "Hrozně."

B: "Vezmu tě domů."

Melanie: "Ehm?"

B: "Ale nejdřív odvezeme tvojí zachránkyni domů."

J: "Jo, jasně."

Justin mě obešel a vydal se do auta. Zoufale jsem se podíval na Mel, ale ta mi oplatila stejný pohled. Ani jeden jsme Justina takhle nikdy neviděli.

---

B: "Co ho teď čeká?"...Nevydržel jsem to.

Melanie: "Buď to se mu podaří přesvědčit otce, aby stáhl obviněný anebo bude muset k soudu... z toho, co si mi ale řekl, si myslím, že mám velkou šanci ho z toho dostat."

B: "Myslíš?"

Melanie: "Ani já neumím zázraky, Briane."

B: "Já vím, jen..."

Melanie: "Udělám, co budu moct, slibuju."

Nebýt to už moc, tak bych si ji snad i objal. Fakt si nedovedu představit nikoho lepšího, kdo by z toho Justina vysekal. Myslím, že jí budu hodně dlužný.

Melanie: "Díky za svezení. Pozvala bych vás dál, ale..."

B: "Pojedeme domů."

Melanie: "Dobře. Justine, ještě si zavoláme a domluvíme se na schůzce, souhlasíš?"

J: "Dobře,"...Zašeptal do větru, jako by mu to snad bylo jedno.

Melanie: "Fajn."

Když Mel vystoupila, vydali jsme se směr domů, Justin jenom mlčel a koukal z okýnka. Bylo to hrozný, obvykle tu svojí pusu nikdy nezavře, až mi z toho hrabe, ale tohle ticho, to bylo mnohem horší. Chtěl jsem mu nějak pomoct, ale nevěděl jsem si rady. O to víc jsem ale věděl, že za jeho otcem budu muset jít, ne jen proto, že Jennifer si myslí, že ho zvládnu přimět stáhnout obviněný, ale proto, abych mu hezky řekl, co si o něm myslím.

B: "Justine?"

J: "Hmmm?"

B: "Jsme tady."

J: "Jo,"...Justin otevřel dveře a vydal se k domu.

Musel jsem přivřít oči a zhluboka se nadechnout. Myslel jsem si, že když ho odtamtud Mel dostane a on bude zase doma se mnou, tak to pro něho bude lepší, ale něco mi říká, že je mu pořád stejně mizerně.

Cesta výtahem byla doslova nekonečná, jindy bych to využil k jiným věcem, teď jsem se jenom modlil, ať už konečně dojedeme nahoru. A když se tak stalo a otevřel jsem dveře loftu, čekal jsem alespoň mírné zlepšení nebo aspoň to, že vyhledá mou blízkost, ale ani to se nestalo.

B: "Máš hlad?"

J: "Něco mi říká, že s tím mi moc nepomůžeš,"...Trošičku se usmál, zázrak!

B: "Ne, jen jsem chtěl vidět tvůj úsměv."

A udělal to znova, bože, ani nevíte, jak moc dobrý pocit to byl. Debbie fakt věděla, proč mu dát přezdívku Sunshine... on je prostě sluníčko!

B: "Můžu aspoň něco objednat."

J: "Jo, klidně. Dám si sprchu."

Moje obvyklá reakce by zahrnovala to, že bych ho následoval, ale tentokrát jsem jen přikývl a jakmile se ztratil v koupelně, složil jsem se na pohovku. Byl jsem z toho vážně zoufalý. Nikdy jsem nebyl dobrý v tom pomáhat lidem, jo když chci tak umím zařídit věci, které jsou třeba, ale to většinou zahrnuje to, že si prostě dupnu, tady jde o to cítit a uklidňovat a utěšovat a pečovat... a já to prostě neumím, do hajzlu! Někdy jsem fakt neschopnej!

Když jsem se trochu vzpamatoval, zařídil jsem naší objednávku a potom jsem jenom netrpělivě čekal na Justina. Sice mi bylo jasné, že se nic nezmění a on pořád bude odtažitý a já k ničemu, ale chtěl jsem ho u sebe. Jenže on pořád nevycházel, začínalo mě to děsit. Proto jsem se vydal do koupelny za ním a to, co jsem uviděl, mě zlomilo - Justin se opíral o stěnu sprcháče, zády ke mně, nechával na sebe dopadat provazce vody a ani nedutal, bylo mi hned jasné, že brečí. Neváhal jsem a šel jsem za ním dovnitř, na oblečení jsem kašlal, Justin mě potřeboval.

J: "Briane..."

B: "Pššš,"...Objal jsem ho a on se mě chytil jako klíště.

J: "Jsi oblečený."

B: "To uschne,"...Zasmál jsem se a on se přidal.

J: "Promiň."

B: "Za co?"

J: "Za moje chování... za to všechno. Neměl jsem ho nechat mě tak vyprovokovat, ale když řekl, že zařídí, abych tě už nikdy neviděl a díval se na mě tím svým opovrhujícím výrazem... a já si v tu chvíli vzpomněl na Hobbse... prostě se ve mně všechno zlomilo a já to neovládl... všechno je to moje vina."

B: "Být to já neovládl bych se taky. A omlouvat se nemusíš, to by měl on."

J: "Já jen nechápu, jak mě může tak moc nenávidět... jak mi tohle může dělat?"

B: "Někteří lidi si zkrátka nezaslouží mít děti."

J: "My oba jsme to vyhráli."

B: "Nezapomeň, že máš milující mámu... ta tu pro tebe vždycky bude... a já taky nikam nezmizím."

Něco mi říkalo, že tohle potřeboval slyšet, že tohle je ta péče, kterou lidi musí projevovat, když se něco takového stane a pomohlo to, přímo jako by mi roztál před očima.

"Kinney!?" rozeznělo se po bytě a já hned věděl, kdo nás poctil svou návštěvou. Nemohl to být nikdo jiný, než Debbie! Jen tak mimochodem - o té situaci jsem jí ještě nestihl informovat. Něco mi ale říká, že ona už to ví.