BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Justin mě v altánku posadil jako bych se měl zhroutit, zatímco on sám přešlapoval sem tam, šílel jsem z toho. On nikdy nebyl nejlepší v tom se vymáčknout, když bylo třeba, musel jsem to z něho dostávat všemožnými způsoby a moc dobře si vzpomínám na ty, které zahrnovaly naše nahá těla v rozkoši... ale všichni víme, že na to teď můžu zapomenout. Proto na něj jenom zírám a modlím se, že mi konečně řekne nějaké vysvětlení, že konečně všechno vyřešíme. Protože jestli ne, tak už si to snad hodím, nikdo mě v životě tak nerozčiloval jako on a stejně tak jsem nikdy nikoho nemiloval tak jako jeho, prostě on je to nejhorší, ale zároveň to nejlepší v mém životě... tedy v mém životě, to ještě záleží na tom, jestli vůbec má zájem být jeho součástí, zatím mi přijde, že jen hledá slova, jak mi sdělit, že je fakt rozhodnutý se mnou skončit. Jenže v tom případě si mohl ušetřit ten týden a už být v New Yorku a dál žít svůj velký americký sen.
B: "Kristepane! Tak už něco řekni,"...Zvedl jsem se, to se prostě nedalo a šel jsem rovnou k němu.
J: "Nenávidíš mě?"
Vykulil jsem oči. To se na to fakt jako zeptal? Opravdu si myslí, že bych tu s ním právě teď byl, kdybych ho nenáviděl? Copak neví, že to bych nikdy nedokázal?
B: "Budeš se takhle blbě ptát dál anebo mi dáš to vysvětlení, co si mi slíbil?"
J: "Briane, já... hrozně se za sebe stydím. Udělal jsem tolik věcí, na které nejsem hrdý, ale to, že jsem tě před těmi 12 lety opustil, to byla moje největší chyba. Ovlivnilo tě to natolik, že si zkrátka všechno vzdal, jako by si najednou ztratil chuť k životu. A já nesnáším, že na tebe mám takový vliv, protože ti to ubližuje. Proto jsem chtěl jednoduše odletět zpátky do New Yorku a nechat tě být..."
B: "Ale neodletěl si. A já chci vědět, proč si to ten týden předstíral?"
J: "Protože jsem potřeboval čas, potřeboval jsem o všem přemýšlet."
B: "Neříkal jsem ti snad, že myšlení je nebezpečný?"...Chtěl jsem ho trochu popíchnout a přimět ho k úsměvu, moc jsem však neuspěl.
J: "Tohle není legrace."
B: "Vypadám snad, že se bavím? Já mám pocit, že jsem z tebe zešílel a nejradši bych tě uškrtil za to všechno, co si mi udělal... miloval jsem tě a tys mě opustil, já byl troska a když jsem se zase začal dostávat na nohy, tak ses objevil jako by se nechumelilo. Dělal jsem, co jsem mohl, abych ti nepodlehl a ty si dělal, co si mohl, abys mě dostal... a ve finále, když si mě měl, kde si chtěl, si zase vzal roha... a i když ses schovával u mámy, tak to není o nic lepší."
J: "Miloval?"
B: "Co?"...Nechápal jsem.
J: "Řekl jsi 'miloval jsem tě.'"
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se mi tím vlastně snaží říct, ale nakonec jsem to pochopil. Říct to takhle on asi se taky vyděsím.
B: "Miluju."
Konečně se usmál, tak moc mě to zahřálo u srdce. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěl udělat, bylo ho políbit. Musel jsem sám se sebou hodně bojovat, abych to neudělal.
J: "Proč seš takový? Proč i přes to, co jsem ti udělal, jsi na mě tak hodný, tak milý... proč na mě neřveš a neřekneš mi, jak moc jsem to všechno podělal?"
B: "Protože pokud začnu řvát tak pravděpodobně nikdy nepřestanu... ano ublížil si mi víc, než kdokoliv jiný v životě, ale na tom nezáleží."
J: "Záleží. Nesnáším se za to, co jsem ti udělal."
Po tváři se mu začala kutálet slza, palcem jsem mu ji setřel, ale ruku jsem pryč dát nedokázal, jen jsem ho hladil po tváři a díval se na něj jako by nic krásnějšího na světě neexistovalo.
J: "Zůstal jsem tu, protože jsem věděl, že pokud na to letadlo nasednu, už nikdy se nebudu moct vrátit... a já věděl, že budu chtít, protože se znám, vždy udělám unáhlené rozhodnutí a pak toho lituju. Litoval bych i tohohle rozhodnutí tě nechat být."
Nebyl jsem si jistý, zda se můžu začít usmívat jako vůl, protože to, že řekl tohle, jinými slovy, že se mnou chce být, ještě neznamenalo, že to tak je opravdu myšleno.
B: "Takže co to pro nás znamená?"
J: "Já nevím. Jsme pro sebe to nejhorší, ale zároveň to nejlepší... neměli bychom být spolu, ale nedokážeme bez sebe žít... dokážeme se přivádět k šílenství, ale milujeme se... zažili jsme 12 let odloučení, ale můžeme zažít zbytek života spolu, pokud budeme chtít... takže co to pro nás znamená?"
Uchechtl jsem se, to už se opravdu nedalo, Justin se ale zatvářil ublíženě... bože byl naprosto k sežrání. Copak jsem mohl jinak, než ho políbit? Ne, nemohl. A tak jsem ho chytil za týl a přisál se na ty jeho plné sladké rty. Justin byl chvilinku v šoku, ale vzápětí mi začal polibky oplácet. Objal jsem ho kolem pasu a držel ho, jak nejpevněji se dalo.
J: "Ehm... co přesně to znamená?"...Usmál se na mě tím svým obřím úsměvem.
B: "Že tě zabiju, pokud ještě někdy dojdeš k závěru, že bude lepší, když mi zmizíš ze života."
Justin se malinko zhrozil, ale následně se opět usmál. Ihned jsem ho zase políbil, nějak jsem věděl, že ho teď budu muset líbat pořád, abych si vynahradil ten čas, co jsem nemohl!
J: "Jsi si jistý?"...Trochu se odtáhl.
B: "S tím, že tě zabiju? Sakra, že jo."
J: "Ne myslím s tím, že budeme spolu? I po tom všem? Nelíbáš mě jen proto, že jsme na svatbě a naše emoce jsou zesílené a..."
B: "Prosím tě, už mlč,"...Umlčel jsem ho dalším polibkem.
Nebyl jsem si jistý, že je na to připravený, přeci jen jsme si toho zažili hodně a bude chvíli trvat, než se ze všeho vzpamatujeme... ale i přes to, jsem mu začal rozepínat knoflíčky košile, protože jsem ho tak moc chtěl.
J: "Briane..."
B: "Mám přestat?"...Zastavil jsem se.
J: "Ne,"...Usmál se.
Musel jsem se usmát nazpátek. Možná tohle nebylo to nejvhodnější místo a pravděpodobně ani čas... co to melu? Na svatbách to dělají všichni a čekali jsme 12 let, samozřejmě, že vhodnější už to nebude!
Maikey: "Tady jste! Sakra... já jsem nechtěl..."
B: "To snad není pravda,"...Fakt se s ním zase kamarádím?
J: "Co je, Maikey?"
Maikey: "Jde o Daphne... začala rodit, Eric jí vzal do nemocnice."
J: "Co? Vždyť má termín až za měsíc."
B: "Škvrně se chce asi dostat na svět už dneska, nemůže přeci propásnout velký den rodičů."
J: "Musím za ní."
B: "Odvezu tě."
Justin se o ní očividně dost bál, já bych mohl říct, že nám zkazila dost speciální chvilku... ale ve skutečnosti jsem o ní měl obavy i já, přeci jen o měsíc dřív je o měsíc dřív. A tak jsem se autem snažil jet opravdu co nejrychleji jsem mohl a všichni ostatní nás následovali... jedno je jisté, ten prcek se narodí do velké rodiny.
No comments:
Post a Comment