BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Emmett mě nasměroval do obývacího pokoje, jediné, co mi v tu chvíli problesklo hlavou, bylo, že mi to pěkně zkomplikoval tím, že ho pozval dovnitř, zavřít mu dveře před nosem by bylo mnohem snazší. Ale co už, holt budu muset udělat to, v čem skvěle vynikám, vlastně jsem na to přímo talentovaný - budu se chovat jako idiot. Vím, že Maikey si to nezaslouží, umřela mu máma, s Benem se podle všeho rozešli a on právě teď potřebuje někoho, kdo mu řekne, že to bude dobrý, ale já ten člověk být nemůžu. Vždyť kolikrát přesně mu pomohlo, že mě měl ve svém životě? Ničil jsem ho, bránil jsem mu v tom, aby žil svůj vlastní život podle sebe, využíval jsem ho, když jsem byl sám na dně a přiznejme si, že po tom, co se objevil Justin, jsem mu už moc pozornosti nevěnoval. Shrneme to tak, že mu za to prostě nestojím, i když bych si přál opak. Chci ho zpátky ve svém životě, ale ne za cenu toho, že mu ho budu jenom ničit.
B: "Doufám, že tu nejsi, aby si mi řekl, že se mnou nenecháš zazdít a že o mě budeš bojovat do skonání světa,"...Ironicky jsem se pousmál, ale vlastně jsem se bál, že nejsem daleko od pravdy.
Maikey: "Neboj se, proto tu nejsem."
B: "Díky bohu. A co potřebuješ?"
Maikey: "Emme, mohl bys nás, prosím, nechat chvilku?"
B: "Ne, Emmett tu zůstane,"...Dost zoufalým pohledem jsem se ho snažil přimět, aby nikam nechodil.
Emmett: "Emmett si půjde udělat snídani, užijte si to tady."
Po špičkách se odporoučel pryč a ve mně by se krve nedořezalo. Tolik k tomu, že ho využiju k tomu, aby se Maikeyho zbavil za mě.
B: "Takže, o co jde?"
Maikey: "O tohle,"...Předal mi obálku.
B: "Co v ní je?"
Maikey: "To, co ti dlužím nebo aspoň část. Zbytek ti vrátím taky."
Tápal jsem a tak jsem tu obálku otevřel, byly v ní peníze. Došlo mi, že jsou to peníze, které jsem mu anonymně daroval na Debbiin pohřeb. V tu chvíli jsem se cítil fakt mizerně, vím totiž, jak špatně na tom je s penězi a pokud mi je radši vrací, než aby si je nechal, tak to znamená, že jsem ještě horší kamarád/nekamarád, než jsem si myslel.
B: "Já je nechci,"...Podal jsem mu obálku zpátky.
Maikey: "A já taky ne. Nepotřebuju tvoje dary, když jsem ti tak na obtíž, abys mě měl ve svém životě."
B: "Ty víš, že takhle to není."
Maikey: "Byl jsem tu pro tebe, každej jeden den spoustu let, snášel jsem ty tvoje nálady, tvoje odmítání, tvoje chování, tvoje ignorantství... byl jsem tu pro tebe dokonce i po tom, co Justin odešel, kdy to s tebou bylo naprosto k nevydržení a všichni ostatní to s tebou vzdali, ale já jsem tě nechtěl opustit, ale ty sis to zařídil... a když jsem teď od tebe chtěl, doslova potřeboval, aby si byl zase můj nejlepší přítel, tak si mě poslal do háje. Ale Justin? Před 12 lety se na tebe vykašlal a ty sis včera stejně hrál na hrdinu, abys ho zachránil. Takže mě nech mě hádat, je tady?"
B: "Maikey..."
Maikey: "To jsem si myslel. Řekni mi, v čem je lepší, než já, že on si tvou pozornost zaslouží a já ne? Mám ho rád, Briane a vlastně tohle není nic proti němu... tohle souvisí s tebou a s tím, proč já jsem vždy ten, na koho se vybodneš."
Tohle bylo poprvé, co jsem Maikeyho viděl takhle, tak zlomeného. Jediné, co jsem chtěl, bylo ho přede mnou chránit, ale právě tím jsem mu vlastně ublížil. A i když to nerad přiznávám, má pravdu, Justin je vždy ten, kdo vyhraje, vždycky si vyberu jeho a já nevím, proč to tak je, proč mám pořád takovou potřebu riskovat ztrátu Maikeyho, jen abych neztratil Justina. Miluju je oba dva. A i když ke každému chovám jiný druh citů, nemění to nic na tom, že oba si zaslouží stejnou šanci. Zvlášť když Justin byl ten, kdo ublížil mně, zatímco já ublížil Maikeymu.
B: "Máš pravdu..."
Maikey: "Nech si to, Briane."
B: "Nikdy jsem neměl v plánu ti ublížit... jsi můj nejlepší přítel a já ti v podstatě vděčím za svůj život, nebýt tebe a Debbie, kdo ví, co by se se mnou stalo... tím, že jsem tě od sebe odehnal, jsem ti chtěl zkrátka dát život, který si zasloužíš, bez všech mých problémů. A Justin? Já nevím, tak nějak mám pocit, že jeho je snazší ztratit, než tebe, ty mi vždy odpustíš, nikdy by ses na mě nevykašlal, zatímco on... jenže..."
Maikey: "Ho zkrátka miluješ."
Nedokázal jsem mu na to nic říct, najednou jsem si připadal jako slaboch, protože Justin je moje slabina, může si se mnou dělat, co chce, může mi ublížit, jak chce, ale já si vždy najdu způsob, jak mu odpustit, jen abych o něj nepřišel. Tak moc ho ve svém životě potřebuju, že kvůli němu jsem ochotný porušit každé pravidlo, které jsem si kdy vytvořil. Jsem ochotný obětovat všechno a všechny, pokud přijde na něj. A ač by člověk řekl, že to je jednoduše láska, tak v mém životě zkrátka zaujímá místo víc lidí, kteří si zaslouží stejné zacházení, jakému se dostává Justinovi.
Maikey: "Zbytek těch peněz ti vrátím, co nejdřív."
B: "Maikey, prosím..."
Odešel pryč a já se mu nedivil, být to naopak, nakopal bych mu zadek za to všechno. Ale tím mizerou jsem já, vždycky jsem jí byl. Budu to muset zkrátka dát do pořádku.
Emmett: "To nešlo moc dobře."
B: "Mohlo mi dojít, že budeš poslouchat za dveřmi."
Emmett: "To ani nebylo třeba, byli jste dost hlasití."
V tu chvíli ve mně hrklo, představa, že Justin celý náš rozhovor, který se týkal především jeho, slyšel, mě vážně vyděsila. To, že ho pořád miluju, nejspíš v hloubi duše ví, ale takhle by to slyšet neměl. Obzvlášť když celý ten rozhovor vyzněl jako, že on je důvodem, proč se mi rozpadlo přátelství s Maikeym a vlastně se všemi.
Ač jsem měl obavy, tak jsem se za ním vydal v naději, že slyšel opravdu málo anebo nejlíp vůbec nic. Nebyl jsem sice zrovna dvakrát připravený na to vést další vážný rozhovor, když ten s Maikeym nedopadl ani trochu dobře, ale bylo zkrátka na čase začít dávat věci do pořádku a ne je jenom zhoršovat.
B: "Justine?"
Prázdná místnost, tohle nebylo dobrý. Rozhlédl jsem se na všechny strany, div jsem se nepodíval pod postel, ale nebylo po něm ani památky. Jediné, co jsem našel, bylo tričko, které jsem mu půjčil s kusem papíru. Stálo na něm: 'Omlouvám se za všechno.' Věděl jsem, že je pryč... pravděpodobně nadobro.
No comments:
Post a Comment