Nový díl. - 12+
JUSTIN
Zatímco jsem se oddával tanci s tímto zatraceně sexy, zatraceně pěkným a zatraceně přitažlivým klukem, tak jsem naprosto ztratil pojem o čase, ani nevím, kolik vlastně bylo mezitím odehráno písní, ale jednoduše vím, že jsem se s ním cítil dobře, alespoň na chvíli jsem si mohl připadat výjimečně, někdo o mě měl zájem a nebál se to dávat najevo, byl to zkrátka pocit k nezaplacení, jenže i přes to, jak báječně jsem se cítil, jsem věděl, že tohle všechno se děje jen proto, že jsem naštvaný na Briana, kdybych se s ním před odjezdem nerozhádal tak bych se tu teď netiskl na tělo někoho, koho ani neznám a vlastně znát ani nechci, protože i když je Brian arogantní pitomec, jenž mě dokáže milovat pouze tím svým zvláštním způsobem, který mi občas leze přímo neskutečně na nervy, tak ho i přes to miluji nade vše a to mi žádný chvilkový pocit výjimečnosti nemůže vynahradit i kdybych sebevíc chtěl a já nechci, chci pouze Briana i s jeho chybami, to ovšem neznamená, že mu to nedám sežrat, až se vrátím domů!
"Jsi sexy," zavzdychal mi to do ucha tak svůdně, že jinému by se na mém místě podlomila kolena, jenže po mém procitnutí jsem se zmohl na pouhé...
J: "Díky... Ty - ty taky."
Musel jsem přivřít oči nad tím, jak nepřesvědčivě jsem to řekl, protože to znělo fakt hrozně, říct to takhle někdo mně, tak okamžitě beru nohy na ramena a utíkám od něj doslova mílovými kroky, jenže on je očividně z jiné planety, jeho reakce totiž byla naprosto jiná, než by měla být - natiskl se ke mně ještě blíž... Divné, fakt divné!
"Nechceš si najít někde místečko?"
V duchu jsem se musel zasmát, tenhle kluk se s tím rozhodně nepáře, ne, že bych na takový přístup nebyl zvyklý, když žiju v Pittsburghu, ale musím uznat, že mi spíš přišel jako ten typ na romantický řeči, nikdy jsem ale nebyl víc rád, že jsem se spletl, alespoň se nebudu cítit tolik blbě, až vymyslím způsob, jak se ho zbavit!
J: "Tady mi to vyhovuje, ale díky za nabídku,"...Ten smích jsem v sobě doslova dusil, byl jsem rád, že mi neviděl do obličeje díky tomu, jak pevně se na mě tiskl a hlavu měl položenou na mém rameni.
"Pokud změníš názor stačí říct,"...Zašeptal.
J: "Samozřejmě, budeš první, kdo se to dozví,"...Uchechtl jsem se.
Doslova jsem se kolem sebe začal zoufale rozhlížet a pátrat po nějakém známém obličeji, jenže nikdo z těch čtyř zkrátka nebyl k nalezení, buď to už je někdo naložil do dodávky a momentálně jim odebírá ledviny anebo na mě jednoduše zapomněli a šli se věnovat něčemu lepšímu, než je tancování uprostřed nějaké prdele!
J: "Já si půjdu sednout, bolí mě nohy!"...Zakřičel jsem to asi hlasitěji, než jsem plánoval, jen jsem si ale chtěl být jistý, že mě uslyší... No teď už asi neuslyší nikdy nic!
"Asi mi praskl bubínek!"
J: "Promiň,"...Pokud mám být upřímný, tak se mi spíš chtělo smát, než ho litovat... Sakra, co se stalo s tou přitažlivostí?
"Tak si půjdeme sednout na bar,"...Chytil mě za ruku a už tam se mnou mířil.
Abych pravdu řekl tak tohle jsem na mysli rozhodně neměl, tedy ten bar je báječný nápad, rozhodně se mi teď bude hodit něco silnějšího, než pivo, ale myslím tu část, kdy jsem ho rozhodně nezval, aby si šel sednout se mnou, jenže on to očividně jako pozvání pochopil... Zdá se mi to nebo jsem získal svého osobního stalkera?
"Pivo?"
J: "Dám si panáka."
"Máš ho mít."
Jakmile ke mně dorazila ta mini sklenička hned jsem celý její obsah vyklopil do sebe a tak jsem pokračoval s dalšími čtyřmi, potom jsem už prakticky viděl dvojitě a divil jsem se, že neležím na zemi! Toho ten kluk ale ihned využil a pokusil se mi vrazit jazyk až do krku, díky bohu, že jsem byl ještě aspoň trochu při smyslech...
J: "Já se nelíbám!"
"No tak, jeden polibek,"...Zkusil to znova a já opět úspěšně uhnul.
J: "Promiň, musím si odskočit."
Z té barové židličky jsem téměř sletěl, jak jsem se snažil rychle zvednout, ale naštěstí jsem chytil balanc a potom jsem od toho kluka doslova utíkal, co nejdál to šlo a jakmile jsem nalezl nějaké křoví, ihned jsem ulevil svému močovému měchýři, to byla úleva!
Poté jsem našel lavičku a posadil jsem se na ní, bylo to příjemné a hlavně klidné, sice se mi pořádně motala hlava, ale musím uznat, že jsem se cítil dobře, dokonce jsem se musel zasmát, konečně jsem to v sobě nemusel dusit! Jenže když mi došlo, že jsem uprostřed ničeho a moji přátelé jsou, kdo ví, sakra, kde, tak už mi tak do smíchu nebylo, rozhodně jsem nechtěl strávit noc na téhle lavičce! Proto jsem zkusil zavolat všem čtyřem, jenže ani jeden mi to nezvedl, hned jsem měl jasno v tom, že mají na práci důležitější věci, než jsem já a nemohl jsem jim to ani zazlívat, vždyť tenhle výlet jsem jim kazil od samého začátku tím, že jsem byl jejich křen!
Jenže po dalších několika minutách jsem opravdu začínal panikařit, jít spát do jednoho z aut jsem nemohl, protože klíče od nich jsem neměl, najít tu nocleh bez peněz by byl zázrak a spát někde na kartónu od krabice jsem taky v plánu neměl, jenže najednou mě k tomu začala trápit další věc a to ta, že jsem si po svém dnešním dobrodružství a asi taky díky posilnění alkoholem přál zase slyšet Brianův sametový hlas, i kdyby to mělo být opět pouze prostřednictvím jeho vtipného záznamníku a tak jsem se odhodlal, vytočil jeho číslo a čekal a že jsem čekal dlouho, když v tom se najednou ozvalo "Prosím?" jenže hned mi něco nesedělo a to jeho hlas, buď to je nemocný anebo není jeho...
J: "Briane?"
"Brian teď nemůže."
J: "Cože? Kdo jste?"
"Steve, kdo jste vy?"
J: "Kde je Brian?"...Naprosto jsem ignoroval jeho otázku.
"Právě se sprchuje... Mám mu předat vzkaz?"
J: "Cože se?"...Chtěl jsem se ujistit, že jsem určitě slyšel špatně!
"Sprchuje."
V ten moment jsem doslova ztuhl a naprázdno jsem otevřel pusu, poté jsem ten telefon rychle zavěsil a jen jsem tupě zíral před sebe, srdce mi bilo jako o závod a téměř jsem lapal po vzduchu!
Jakmile jsem se začal vzpamatovávat první moje myšlenka byla "Kdo je, sakra, Steve a co dělá u Briana doma, zatímco on se sprchuje?!" ale když mi došlo, že Brian je zkrátka Brian, mizerný parchant, kterého netrápí, že jsem stovky kilometrů daleko, protože to vidí, jako příležitost zašukat si bez jakéhokoliv omezení, tak si jednoduše nastěhuje k sobě domů Steva nebo Boba nebo kohokoliv jiného s podobně zvučným jménem a nechá ho tam potulovat se beze strachu, že mu něco ukradne, zatímco se spokojeně sprchuje a dokonce ho nechává místo sebe zvedat telefony ačkoliv mu musí být jasné, že klidně můžu zavolat, tudíž odpověď na mou otázku nemusím zjišťovat nijak namáhavě - Steve je prostě zpestřením Brianova skvělého týdne svobody!
V ten okamžik mi můj vztek umožňoval udělat následovné - zvedl jsem se z té podělané lavičky, vrátil jsem se zpátky na bar a objednal si dalšího panáka na kuráž, poté jsem se začal rozhlížet po mém stalkerovi a jakmile jsem ho zahlédl tak jsem šel rovnou k němu...
"Tady jsi!"...Zněl pomalu jak o Vánocích.
J: "Tvoje nabídka pořád platí?"
Přikývl na souhlas, tudíž jsem jej chytil za ruku a vydal jsem se s ním hledat nějaké klidné místo, začínalo to vypadat jako nemožný úkol, ale ani jsem se nenadál a jedno místo jsme našli, opřel jsem se o zeď a on se pevně přitiskl ke mně, snažíc se mě opět políbit, ale já jen zakroutil hlavou a rozepl jsem si poklopec. On to naštěstí pochopil a klekl si, stáhl mi kalhoty a začal mě kouřit, slastí jsem zakláněl hlavu a hlasitě sténal, musel jsem se ale ovládat, tady je totiž slyšet všechno na míle daleko!
Jenže po chvíli se něco začalo dít a to s mým žaludkem, měl jsem pocit jako by měl svůj vlastní mejdan, na který jsem nebyl pozvaný, dělal jsem vše proto, abych to dokázal ovládnout, ale to se zkrátka nedalo, toho kluka jsem od sebe rychlostí odstrčil, kousek jsem popoběhl a všechno jsem vyhodil na trávník, bylo to nechutné! To horší ale přišlo, když jsem se narovnal, otočil a chtěl jsem udělat krok - byl tam totiž obrubník, o který jsem jak jinak než zakopl a pak už jen vím, že jsem dost rychle letěl k zemi, na což mě silně zabolela hlava, zatmělo se mi před očima a já ztratil vědomí!
No comments:
Post a Comment