Nový díl.
BRIAN
To, jak jsem se právě zachoval, by se mohlo označit za jednoznačné srabáctví - já se vždy problémům stavím čelem a to jakýmkoliv způsobem, jenž většinou odpovídá mé arogantní, bezcitné a sarkastické povaze, čas od času se mi podaří překonat sám sebe a zachovat se lidsky, ale tentokrát jsem se jednoduše sebral a utíkal mílovými kroky od všeho, co se právě teď děje, ale všechno se to děje jen díky mně, zjednodušeně řečeno - jsem absolutní magnet na problémy, které s oblibou vytvářím, protože mám za to, že z toho vytřískám to nejlepší pro sebe a nakonec, když si uvědomím, jak moc špatný nápad to byl, stejně jako je tomu tentokrát, tak nevím, jak z toho, sakra, ven!
Do tohohle problému jsem se namočil z jednoho prostého důvodu - chtěl jsem se Justina jednou pro vždy zbavit, ale potřeboval jsem to udělat tak, aby to byl on, kdo se rozhodne odejít, protože si konečně uvědomí, že se nikdy nebudu nazývat natož chovat jako jeho přítel či snad dokonce partner, chtěl jsem mu ukázat, že se mnou ho nečeká žádná zářivá budoucnost a dalo by se říct, že jsem to měl celkem v kapse, jenže pak mi stačilo strávit po dlouhé době noc v loftu o samotě, slyšet Debbie, jak moc Justin zničený vlastně je a nakonec ho vidět naprosto v pořádku, jako by s ním můj včerejší výstup ani trochu nezamával a nejhorší na tom bylo, že místo nutkání praštit pěstí do zdi, že jsem prohrál svou vlastní výzvu, jsem po celou dobu, co jsem vedle něho seděl v jídelně, mohl myslet jen na to, jak moc rád bych jej líbal, jak moc bych ho chtěl objímat a cítit teplo jeho kůže... Měl jsem v jeho blízkosti pocit, že už dávno není jen středem mého vesmíru, ale středem všeho!
Melanie: "Nech mě hádat - s někým ses pohádal a potřebuješ vidět Guse, aby ses uklidnil?"
B: "Myslíš, že mě tady někdy uvítáš prostým 'Ahoj' nebo už navždy budeš tak nepříjemná?"
Melanie: "Hmmm nech mě chvíli přemýšlet... Jo budu nepříjemná."
B: "Skvělé, svoji chvilku sis užila a teď mě pusť dovnitř."
Melanie: "To klidně můžu, ale jediný, kdo tu je jsem já a myslím, že já účel nesplním."
B: "A kde jsou?"
Melanie: "Linds vzala Guse do parku."
B: "Ta si umí vybrat chvíli."
Nijak jsem se nezdržoval a vyrazil jsem rovnou do parku, nevím sice, co přesně je to za otcovskou vlastnost - potřeba mít své dítě na blízku, když se cítí nejhůř, ale u mě tahle vlastnost funguje naprosto na výbornou!
B: "Ahoj,"...Přistoupil jsem k Linds sedící na lavičce, aniž by o mně věděla.
Lindsay: "Bože, Briane!"
B: "Takhle si mi už dlouho neřekla,"...Pousmál jsem se při vzpomínce na naše vysokoškolské aktivity.
Lindsay: "Jo pár let už to bude."
B: "A podívej se na nás teď - máme spolu tohohle špunta,"...Rozplýval jsem se nad spícím Gusem v kočárku.
Lindsay: "Dotáhli jsme to daleko."
B: "To dotáhli, Wendy."
Když nad tím teď tak přemýšlím tak jediná dobrá věc, která se mi v životě podařila je právě Gus, všechno ostatní zničím ještě dřív, než to vůbec pořádně začne, dřív než tomu dám možnost, protože mám strach o svou reputaci... Ano mluvím o Justinovi! Myslím, že slovo pokrytec mě dokonale vystihuje!
Lindsay: "Jak si nás tu vůbec našel?"
B: "Tvoje žena byla tak hodná a navedla mě."
Lindsay: "To od ní bylo velkorysé."
B: "Jo, ale předtím mě téměř vykastrovala... Myslím, že mě nemá ráda, nechápu proč,"...Začal jsem se smát, myslím, že Gus splnil účel, cítil jsem se mnohem uvolněněji.
Lindsay: "Je to záhada, tebe přeci musí každý milovat."
B: "Správně!"
Strávil jsem s Lindsay a Gusem až do odpoledne, zdá se to jako dlouho, ale mně to přišlo jako chvíle, čas dnes letí jako voda, nevím, jestli to brát dobře anebo špatně, já dnes vlastně nevím vůbec nic, jen to, že bych večer potřeboval nějaké odreagování od svých sklíčených myšlenek a pro jednou tím odreagováním nemyslím lov, ale prosté pití a tanec!
Jakmile nastal pozdní večer tak jsem se rozhodl své plány zrealizovat a vydal jsem se rovnou do Babylonu, ale hned při příchodu, který jsem si mimochodem představoval úplně jinak, jsem tušil, že to asi nebude tak snadné, alespoň z toho, jak se ke mně řítili Ted s Emmettem, div se o sebe nepřerazili!
B: "Jste si přiběhli pro autogram?"
Emmett: "Houstone, máme problém."
B: "Co to mele?"
Ted: "Netuším."
Emmett: "Vždycky jsem to chtěl říct,"...Usmál se způsobem, který se nedá nijak definovat.
B: "Víte co, jděte ode mě, ještě si lidi tady začnou myslet, že jsme přátelé."
Emmett: "My nejsme?"
B: "Co, sakra, chcete? Buď se konečně vymáčkněte, nebo odházím - spíš utíkám."
Ted: "Jde o Justina."
Ty tři slova ve mně vyvolaly neuvěřitelné pocity, kvůli kterým se mi sevřelo všechno, co šlo, v hlavě jsem si představoval, co zlého se mu mohlo stát, že jsou z toho oba tak vyplašení, až jsem málem vyletěl z kůže! Od toho plesu mě vyděsily i naprosté hlouposti typu, že se Justin nakopl do malíčku, tak jak mám asi jednat teď, když se chovají jako by...
B: "Co je s ním?"...Naléhal jsem.
Emmett: "Od chvíle, co přišel, do sebe leje jednu skleničku za druhou a lepí se, na koho může."
V ten okamžik jsem byl tak trochu na hraně, částečně se mi chtělo smát, myslela totiž ta moje část mozku, která si myslí, že v jeho věku je to naprosto normální a já rozhodně nejsem ten, kdo by mu to měl zazlívat, pak tu byla taky ta část, která mě je téměř přiměla uškrtit za to, že mě tak vyděsili, když ve skutečnosti zas o tolik nejde... No a pak tu byla ta část, kterou mám zatím jen nějakou chvíli a pořád se s ní sžívám, byla to ta část, která mě jen z té představy málem přivedla k šílenství, kvůli níž jsem chtěl zabít každého, kdo se ho dotkl anebo ho snad dokonce políbil!
B: "A to je všechno?"...Výborně - podařilo se mi zachovat klidnou tvář!
Ted: "To snad nestačí?"
Emmett: "Víme, jaké pako seš, ale aspoň trochu to s tebou zamávat mělo, protože jestli ne, tomu klukovi za tolik problému nestojíš... Pojď Teddy."
Nemohl jsem uvěřit, že mě ta královnička všech buzen přiměla cítit se jako kus naprostého hovada, měl totiž naprostou pravdu, Justinovi nestojím za nic, jsem k ničemu a nemám ani koule na to, abych zabránil jeho dovádění, ke kterému jsem ho zajisté dohnal já!
No comments:
Post a Comment