Nový díl.
BRIAN
Netuším, co se s Justinem stalo, ale děsí mě to, i když bych to nahlas nikdy nepřiznal, nejde o to, že bych se bál o jeho zdraví nebo tak něco, i když pomalu i to bych mohl začít zahrnovat, ale to, co se snažím říct je, že i když jsem věděl, že tu noc se nic nezmění, že Justin pořád bude chtít prince na bílém koni, kterého podle všeho vidí v tom houslistovi a že já pořád budu tím chlapem, kterému chybí to, po čem Justin touží, tak... Zkrátka jsem věděl, že se ke mně už nikdy nevrátí a vlastně jsem se s tím už tak nějak začal smiřovat, na vybranou také přeci moc nemám, já mu nikdy nedokážu říct, jak moc ho miluju, protože to jednoduše nejsem já, neumím to, i když vím, že to je to, co by mi ho pomohlo získat zpět, tak to zkrátka neudělám, tím jsem si jistý, i přes to, jak zbabělé to je, ale myslím, že v tomto ohledu se jednoduše nikdy nezměním, ale prostě nenapadlo by mě, že se poté noci jeho postoj ke mně až tak moc změní, je mi jasné, že toho z celého srdce lituje, ale to, že ho od té doby neuvidím, že se mi bude vyhýbat dnes již oficiálně osmým dnem to by mě ani v tom nejkrutějším snu nenapadlo, protože i když vím, že mi už nikdy nebude patřit, tak vidět jej bylo to jediné, co mi zbylo, s čím jsem se musel spokojit, ale podle všeho už i to mi bude odepíráno... Vědět, že tohle budou následky naší chyby tak bych se tenkrát ani nerozmýšlel a z toho auta jej vyhodil, jenže rozhodl jsem se to risknout a projel jsem to na celé čáře!
B: "Vstávej!"
Maikey: "Hmmm."
B: "Dělej!"...Strhl jsem z něj peřinu.
Maikey: "Bože!"
Abych vám vysvětlil, kde se tu vzal, rozhodli jsme se to "menší" nedorozumění hodit za hlavu potom, co se u mě stavil, když mu ti dva budižkničemové vyžvanili, že jsme s Justinem předvedli parádní líbačku a tancovačku v Babylonu, aby zjistil, co to má znamenat a když jsem mu všechno vysvětlil, což bylo dost příšerné, ale nebylo zbytí, jeho srdce z kamene zase polevilo a vzalo mě na milost... Jenže nevím, jestli je to dobře - už třetím dnem se ho nemohu ani za nic zbavit, ale na druhou stranu je příjemné nebýt v tomhle bytě sám, což je dost legrační přiznávat vzhledem k mému patentu na větu "Tento byt je dost velký jen pro jednoho!" ale také vím, že to nebude mít dlouhého trvání, Ben je sice správnej chlap a divím se, že tohle dovolil po tom, co jsem Maikeymu udělal, ale je jisté, že dříve či později bude chtít svého partnera zpět a tomu já nehodlám bránit, alespoň jeden z nás musí být šťastný, když já jsem si toho svého nechal proklouznout mezi prsty!
B: "Žádnej Bůh, jen já."
Maikey: "Jsi šílený!"
B: "Říká ten, co se mi sem nastěhoval."
Maikey: "Nenastěhoval, jen..."
B: "Mě hlídáš?"
Maikey: "Tak bych to neřekl, ale jo tak nějak."
B: "Bojíš se, že mě paní na úklid najde s žiletkou v ruce?"
Maikey: "Vzhledem k tomu, že tě znám, vím, že to bys neudělal, ale nechci, abys přišel o rozum, když tu budeš pořád sám."
B: "Věř, že o rozum jsem přišel už dávno, když se přátelím s tebou."
Maikey: "To bolelo,"...Hodil po mně polštář, ale já se úspěšně vyhnul.
B: "Radši si běž dát sprchu, ať tě Benovi můžu vrátit čistého."
Maikey: "Oficiálně mě vyhazuješ, co?"
B: "Ano, vyhazuji, musíš domů."
Maikey: "Mám podmínku."
B: "Ne, nebudu ti volat každé dvě hodiny, aby ses ujistil, že stále dýchám."
Maikey: "To jsem zrovna na mysli neměl, i když by to nebyl špatnej nápad."
B: "Radši řekni, co máš na srdci."
Maikey: "Dnes se musím stavit u mámy doma, co kdybys šel se mnou?"
B: "Ani omylem!"
Maikey: "Briane, nemůžeš s ní do konce života nemluvit."
B: "A vsaď se, že můžu."
Maikey: "Jsi jak malej."
B: "Sprcha - hned!"
Maikey zakoulel očima a své snažení vzdal, poté se konečně přemístil do sprchy. Měl jsem za to, že snad zešílel, když po mně žádá něco takového, ale abych pravdu řekl, i když to nerad přiznávám, tak mi ta šílená ženská začíná chybět, tohle je snad nejdýl za tu dobu, co se známe, co jsem s ní nemluvil a nikdy by mě nenapadlo, že se ohledně toho budu cítit takhle, ale jo cítím, jednoduše mi chybí to její otravný vtírání se do mého života, komandování všeho, co udělám a rady nad zlato... Jenže můžu za ní jít po tom, co mě tak nějak zradila?
Maikey: "Víc čistý už snad být nemohu, spokojený?"
B: "To se uvidí podle Bena."
Maikey: "Myslím, že mu to bude vyhovovat."
B: "Tak tím líp pro tebe."
Maikey: "A co se týče tamtoho?"
B: "Čeho?"
Maikey: "Víš moc dobře."
B: "Myslím, že se nebudu moct zúčastnit."
Maikey: "To mi chceš říct, že ti to takhle vyhovuje?"
B: "Nemělo by?"
Maikey: "Možná ti někdy dělá ze života peklo, ale nepředstírej, že ti nechybí... A ty jí chybíš určitě přímo nesnesitelně."
B: "To víš jak, prosím tě? Mám za to, že si se s ní neviděl stejně dlouho jako já."
Maikey: "Promiň, že jsem se jí nechtěl ukazovat s monoklem, ale pořád existují telefony, chtěla by, abys to hodil za hlavu a odpustil jí."
B: "Je mi naprosto jasný, že sis to právě vymyslel, ale... Nehodlám přijít o tu část, kdy se mi bude omlouvat."
Maikey: "Jsi podlý, víš to?"
B: "Chceš, abych šel nebo ne?"
Maikey: "Tak se připrav."
B: "A ví vůbec, že máš přijít?"
Maikey: "Je to překvapení."
B: "No tak ta bude překvapená."
Je mi naprosto jasné, že to, co bude následovat, až nám Debbie otevře dveře a spatří mě, nebude vůbec dobré, řekl bych, že schytám pár pohlavků za to, že jsem se jí takovou dobu vyhýbal a ve finále budu tím špatným já, ale pokud se s ní mám někdy udobřit, budu muset holt tu roli špatného přijmout, ale že to dělám nerad!
Maikey: "Jsi připravený?"
B: "Ty nejsi schopný zazvonit, já pouze čekám."
Maikey: "No jo, prosím tě."
Maikey stiskl zvonek a my netrpělivě čekali, zdálo se, že Debbie má snad nově zabudované kamery u dveří a že když nás spatřila, rozhodla se neexistovat, ale nakonec, když jsme zaslechli, jak schází schody, oba jsme tak nějak znejistili, myslím, že bychom se mohli klidně začít vsázet, kdo z nás to schytá první... Jenže, když se před námi ve finále otevřely dveře, ani za nic jsem si to nepředstavoval takhle...
No comments:
Post a Comment