Special Christmas

Tak a máme tu poslední povídku nebo spíš jednorázovku tohoto roku od zítřka do 5. ledna si dávám pauzu jsem nějaká "přepsaná" takže si potřebuji odpočinout a nabrat nové síly na další povídky🙂. Každopádně všem přeji příjemné prožití Vánočních svátků a šťastný Nový rok🥰. A ještě k této jednorázovce snad mě za ní nebudete nesnášet🙈

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Bylo nebylo žil Santa Claus spolu se svými věrnými skřítky na Severním pólu, kde tvrdě pracovali na dárcích pro hodné děti a... Seru na to! Nesnáším Vánoce! Ale jako každý rok se jim nevyhnu... Bože, za co mě trestáš? Opravdu mě po tom všem musíš nutit zrovna k tomuto? Tohle je vážně k zešílení!

Ale vezmeme to hezky popořadě... Letošní Vánoce budou, jak bych to řekl? Výjimečné? Konečně se nám totiž všem podaří sejít a být spolu. Asi si říkáte, jak můžu být za něco takového rád, ale to brzy pochopíte. Všichni se tak nějak rozutekli po té události v Babylonu, kdy se ho někdo rozhodl vyhodit do povětří a proto je vlastně zázrak, že nám alespoň ty podělané Vánoce pomůžou strávit jeden den pohromadě, přesně jako to bylo dřív... Teď je bohužel už všechno dávno jinak, ale i k tomu se dopracujeme...

Začneme třeba Maikeym, ten si žije jako v pohádce se svým princem a adoptovaným synem... Nebo alespoň on si to myslí! Já se můžu leda tak smát! Každopádně se má dobře, jeho obchůdek s komiksy stále skvěle funguje, profesor je pořád profesor a nevím, jak to dělá, ale přijde mi, že s přibývajícím věkem mu narůstá i svalová hmota... Sakra, Maikey si uměl vybrat! A ten jejich usmrkanec? Řekněme jen, že se mu podařilo odmaturovat a chová se už přiměřeně normálně... Možná to bude jeho novou přítelkyní, čert ví! Každopádně jsem na Maikeyho pyšný, dotáhl to přesně tam, kam chtěl a především má, co chtěl - Milující rodinu a domov a víc bych přát svému nejlepšímu příteli ani nemohl!

Dále tu máme koho? Oh, jasně, náš Emmett Honeycutt, naše královnička všech buzen této planety! Ten se má podle všeho snad ze všech nejlíp, alespoň se neustále tváří jako výherce miliónové loterie a přiznejme si to, ten jeho fotbalista to celkem splňuje! Nastěhovali se společně do Boydova domu a oba se učí nové kapitole života... Monogamii! Ovšem ne každou noc se jim to podaří! Na závěr asi jen můžu říct, že jsem rád za to, že je šťastný.

Konečně se dostáváme k mému oblíbenému účetnímu a jeho opakované hluboké lásce k Blakovi, ti dva bez sebe prostě nemohli vydržet a dokonce to stvrdili prstýnky... Jak patetické! Ale ano uznávám, mám ho raději, než dřív, už nevyskakuju z kůže pokaždé, když ho vidím... Rád vidím. Žijí si spolu celkem slušně, no ještě aby ne s Tedovou úchylkou na čísla a opatrné náklady, aby náhodou nekoupili něco drahého... Jak říkám - patetické!

Moje milovaná Debbie, žena, která mě vychovala jako vlastního, vysávala ze mě život a vždycky mi dokázala ukázat správnou cestu a správné rozhodnutí... Žena, které s hrdostí můžu říkat "Mami." Co bych o ní asi tak mohl povědět? Má se skvěle, Carl se o ní báječné stará, dělá jí snídaně do postele, večerní masáže a podobné blbosti a prakticky nic jí nechybí... Možná jen její synové, které už tak často nevídá a nekomanduje! A vlastně i ona chybí nám... Chybí mně víc, než bych si vůbec kdy dokázal představit! Bože dost nebo ještě budeš za citlivku Kinney! Ale jsem opravdu vděčný za to všechno, co pro mě udělala, za to, že mi byla matkou a vzorem víc, než kdokoliv jiný... Navždy jí za to budu vděčný!

Gus, Lindsay, Melanie a J.R. čtyři nezbytní lidé mého někdy mizerného a někdy báječného života! V Kanadě se jim žije skvěle, mají, co kdy chtěli - normální šťastný život beze strachu. Chybí mi všichni do jednoho... Chybí mi můj milovaný syn, kterému brzo bude 8 let a já bych mu snesl modré z nebe, dal bych cokoliv za to, abych jej mohl vídat, vychovávat ho, být tu pro něj, být mu vzorem a otcem, jakého si zaslouží, ale nemůžu a to mě ničí... Každopádně je tím nejlepším synem, jakého jsem si mohl přát! Wendy... Jediná žena, kterou jsem kdy miloval a dokázal jsem si s ní představit život,i když jsem jí tvrdil opak, byl bych ochotný kvůli ní být hetero, byl bych klidně s ní, kdyby to jen trochu bylo možné, miloval jsem jí a milovat navždy budu, jsem hrdý, že je matkou mého dítěte a mou věrnou kamarádkou, která se za mě vždycky bila, i když jsem byl naprosto a totálně na zabití... Je úžasná! Dokonce mi chybí i ta zatracená Melanie Marcusová, ničitelka mého ega! I ona byla a je mou dobrou kamarádkou, i přesto, jak jsme se "nenáviděli" a přetahovali o přízeň Lindsay i ona je důležitou částí mého života a stejně tak jejich a Maikeyho dcera Jenny, z které roste opravdová kočka, jednou bude lámat klučičí srdce, o tom není pochyb, Maikey na ní může být právem pyšný!

A konečně jsme se dostali k Justinovi, k mému Sunshine, muži mého života a srdce, muži, jehož jediného jsem nechal dostat se mi pod kůži, jehož jediného jsem dokázal milovat nade vše! Nikdo by na něho nemohl být víc hrdý, než já, dokázal to, po čem toužil - je malířem a tím nejlepším homosexuálem, jakým je vůbec možné být... Má všechno, co potřebuje k životu! Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude chybět tak strašně moc, že se mi bude i špatně dýchat při myšlence na něj, že mi bude do pláče, když si na něho vzpomenu, že budu chtít dát cokoliv za to, abych se jej mohl alespoň ještě jednou dotknout, políbit ho, přičichnout k jeho tělu... Pomilovat se s ním! Ano miloval bych se s ním klidně od rána do večera, chtěl bych ho mít u sebe, chtěl bych být s ním, vzdal bych se všeho, jen abychom zase byli spolu, to všechno bych udělal... Ale nejde to. Jen doufám, že ví, jak moc ho vlastně miluju!

Teď se ale vraťme k tomu podělanému období, kterému všichni s radostí říkají "svátky lásky, radosti, klidu a pohody" kdo to, kurva, vymyslel?! Vždyť je to trapárna nad trapárnu! No nic, nemá smysl se rozčilovat! Takže, jak jsem na začátku zmiňoval tyto Vánoce budou výjimečné a už se pomalu dostáváme k tomu - proč... Říkal jsem, že to je taky hlavně kvůli tomu, že se všichni po tak dlouhé době sejdeme... Vlastně dalo by se i říct, že jsou výjimečné pro mě, když je všechny uvidím pohromadě, to, jak jsou šťastní a milovaní a že se mají dobře... A především, že uvidím po zatraceně nekonečných třech letech svého prince a to už je přece to nejlepší kouzlo tohoto svátku, doslova nevyčíslitelné hodnoty!

Bylo těžké se na něčem domluvit, ale nakonec se to nějak vyřešilo, shodli se na tom, že Vánoce oslaví doma, den před oficiálními a další den, na ty pravé Vánoce, se sejdou u mě... Jo já vím, taky protáčím panenky! Pořád mě musejí pronásledovat a obtěžovat!

Nebudeme to nijak natahovat a vrhneme se rovnou na věc, ať už to máme za sebou... Dobře přiznávám, chci to uspíšit a konečně je všechny vidět, i přesto, že ke srazu máme takovouhle trapnou událost!

Úplně první, kdo mě poctili návštěvou, byli Maikey se svou rodinkou, společně s Debb a Carlem, hezky mě pozdravili a chtěli si hrát na drama, ale naštěstí ty slzy zadrželi a já se nemusel stát svědkem něčeho takového! Hned po nich následovali ti dva pitomci se svými drahými polovičkami... Když jsem zahlédl Emmetta musel jsem se zasmát, on si na tu výstřední módu opravdu hodně potrpí! Za to Ted dorazil v nudném stylu, jak jsme u něho zvyklí... Skvěle Teddy! A konečně ty dvě bláznivé lesbičky s jejich ještě bláznivějšími dětmi... Bože nemohl jsem ani uvěřit tomu, jak moc Gus zase vyrostl, ještě chvíli a bude z něho chlap... O té podobě se mnou není třeba diskutovat, on se zkrátka nezapře!

Úplně bych zapomněl, byly zvané i Jennifer s Moly a naše sexy Daphne se svým boyfriendem! Všechny tři snad ještě víc zkrásněly nebo co! Jak to sakra dělají, že vypadají tak dobře a mně nedělá problém to přiznat, i přes ten malý fakt, že lízat jeskyňku bych nemohl? Tak fajn už začínám být trochu úchylný, je to přece máma mého Justina s jeho mladší sestrou! U Daphne už se zas tak krotit nemusím... Ale dost o tom!

Vážně jsem je všechny moc rád viděl, všichni vypadali skvěle a vzhledem k situaci i šťastně a nic víc bych jim přát ani nemohl! Jediný, kdo mi tu však scházel a jako, že opravdu scházel, byl Justin... Určitě mu jeden nebo dva lety z New Yorku letět musely, takže v čem je háček? Asi v tom, že jeho dochvilnost nikdy nebyla perfektní, avšak teď bych dal cokoliv za to, aby se tu už objevil!

Konečně! Je tady! Bože, jak rád jsem ho viděl! Byl dokonalý, nebyla na něm jedna jediná chybička, byl prostě perfektní! Cítil jsem uvnitř sebe chvění, když jsem ho zahlédl, jako by mnou proletovaly motýlci a v nohách brouzdali mravenci... Cítil jsem se úplně stejně, jako pokaždé, když jsem ho viděl - zamilovaně! Pane jo, ten jeho úsměv! Ten se zkrátka nezměnil, vždycky by jím dokázal rozveselit kohokoliv, na koho by se byť jen nepatrně usmál... Ten úsměv jsem mu vždycky tak rád slíbával! Nejraději bych to udělal i teď, prostě bych šel rovnou k němu, chytil ho v pase a přitáhl si ho k tomu nejvášnivějšímu, nejněžnějšímu a nejlepšímu polibku... A pak bych ho ošukal! Jenže... Nemohl jsem! Kdyby to jen trochu šlo, udělal bych to, ale nemůžu... Už nikdy nebudu moct! A tak jsem se jen díval na to, jak se ke mně blíží, směje se na ostatní a v očích drží slzy... Hned poté se ke mně sklonil a položil mi nádherné květiny na můj náhrobní kámen a rukou mi na něj vtiskl polibek... Cítil jsem jeho rty, bylo to jako by se mě dotkly, bylo to nádherné! To že jsem jej viděl, že jsem všechny viděl, to byl ten nejlepší a nejvýjimečnější dárek k Vánocům, jaký jsem mohl dostat!