Být spolu(1)

Nová povídka. - Názvem jsem si tentokrát nebyla vůbec jistá, ale nějak jsem nebyla schopná vymyslet jiný, tak snad bude příběh alespoň trochu odpovídat

JUSTIN

Těšil jsem se domů doslova jako malé dítě, neříkám, že trávit čas s Maikeym bylo nějak úmorné, ba naopak - skvěle jsme si spolu v LA užili, bylo to tam naprosto úžasné a všichni s námi perfektně spolupracovali a tím pádem se to s RAGE vyvíjí tím správným směrem, sice je před námi ještě dlouhá cesta se spoustou práce, než do sebe zapadnou naprosto všechny kousky skládačky, ale nemám pochyb o tom, že se všechno vydaří a za to jsme s Maikeym oba opravdu moc rádi, tudíž jak už jsem řekl, užili jsme si spolu skvělou zábavu, nicméně být bez Briana je naprosté zlo a to doslova! Vím, že to nebylo ani týden, ale pouhých 6 dnů, ale i tak jsem měl pocit, že se snad za chvíli zblázním... Nemoct přičichnout k té jeho nádherné vůni nebo nesmět políbit ty jeho plné rty, je jako utrpení, které se nedá nikdy dlouhodobě vydržet!

---

Maikey: "Ty se za chvíli asi nedočkavostí zblázníš!"...Dobíral si mě.

J: "To není pravda!"

Maikey: "Jsi jak na trní."

J: "Prostě se na něj jen těším, ty snad ne? Nebo na Bena?"

Maikey: "Samozřejmě, že se těším a to na oba, ale... Fajn, taky se nemůžu dočkat!"...Vzdal svou snahu o zatajení, že se těší úplně stejně šíleně jako já.

J: "Tak vidíš."

Maikey: "Je to hrozný, byli jsme pryč 6 dnů a můžeme se bez nich zbláznit, ale vsadím se, že oni naopak ani nepostřehli, že jsme pryč."

J: "U Briana by mě to popravdě ani nepřekvapilo... Nezavolal mi jednou jedinkrát."

Maikey: "Nechtěl tě otravovat."

J: "Maikey, vážně?"

Maikey: "No co? On ví, jak to funguje a sám nechce být rušen, když se snaží uzavřít nějaký obchod."

J: "Ale tohle je jiné, měl jsem spoustu volného času během večera a on to věděl."

Maikey: "Fajn, nebudu se s tebou hádat."

J: "Jinými slovy, nevíš, jak jinak jej obhájit."

Raději už neřekl ani slovo a dál se věnoval řízení, udělal tak dobře, protože tentokrát by pravda nebyla na jeho straně! Jak už jsem ale řekl, na Briana se opravdu šíleně těším, ale to, že mi ani jednou nezavolal, mě mrzí a svým způsobem i štve, protože zatímco já jsem myslel pořád jen na něj, on se neobtěžoval ani zvednout telefon a zavolat mi... A i když vím, že takový Brian prostě je, tak bych dal cokoliv za to, aby alespoň jednou udělal něco, čím by dal najevo své city, třeba jen blbým telefonátem!

J: "Možná jsme jim ale měli dát vědět, že přijedeme dnes."

Maikey: "Co prosím? Byl to tvůj nápad je překvapit!"

J: "Já vím, jen teď už se mi to nezdá jako dobrý nápad."

Maikey: "Já ti to říkal hned, to ty ses se mnou hádal, že to bude zábavné."

J: "Chyba úsudku? Nikdo není dokonalý!"

Maikey: "Myslím, že teď už je to stejně jedno, za dvacet minut tam jsme."

J: "Paráda! Možná bys mě mohl rovnou vyhodit u Babylonu, pochybuji, že je doma."

Maikey: "S tím kufrem?"

J: "Já vím, další blbej nápad."

Maikey: "Hodím tě prostě domů a pak se můžeme sejít a jít do Babylonu společně."

J: "Myslím, že ty doma mít Bena budeš."

Maikey: "Tak uvidíme, jo?"

J: "Jo, uvidíme."

Začal jsem doslova odpočítávat minuty své nedočkavosti a nervozity zároveň! Jen z představy toho, že jej co nevidět uvidím, mi v břiše poletovaly motýlci a po zádech přejížděl slastný mráz, ale zároveň jsem měl špatný pocit ohledně toho, jak se bude tvářit, až mě uvidí on, jelikož mě neměl vidět dřív, jak za dva dny a dokážu si představit, jak bude zuřit, že jsem mu nedal vědět a ještě k tomu, že jsme se vraceli místo letadlem, autem uprostřed noci... Bože, ten mi to dá ale sežrat, už to vidím!

Maikey: "Tak máš všechno?"

J: "Myslím, že jo."

Maikey: "Tak dobře a zatím se měj... A hlavně mi dej vědět, co a jak."

J: "Dám, neboj a díky."

Maikey: "Není zač, měj se."

J: "I ty."

Ještě jsem mu zamával a následně jsem se vydal dovnitř, a ačkoliv jsem měl z toho všeho hrůzu, nijak jsem to nenatahoval a ani jsem se necoural a zkrátka jsem šel. Výtahem se mi cesta sice zdála nekonečná, ale nakonec jsem se přeci jen ocitl přede dveřmi loftu a byl jsem nesmírně rád, v ten okamžik jako by všechny mé obavy zmizely a já mohl myslet jen na to, jak se štěstím zblázním, až ho uvidím... I když mi bylo jasné, že doma za žádnou cenu nebude!

J: "Halo?"...Zkusil jsem to, ale marně.

Přiznávám, že jsem z hloubi duše doufal v jeho nalezení zde, dal bych cokoliv za to, abych mohl strávit zbytek této noci s ním, jenom s ním a ne s plným Babylonem nadržených kluků, chlapů a tricků, ale s tím se teď už nedá nic dělat a mým jediným úkolem je se dá trochu do kupy, zavolat Maikeym a pak se vydat do Babylonu za Brianem.

U dveří jsem se zbavil bundy a bot a následně jsem se pomalou chůzí začal ploužit k ložnici, něco mě však zarazilo v půli cesty a to stavebnice z lega, do které jsem málem vrazil v ten okamžik mě napadlo jen jediné... Vešel jsem do ložnice a uviděl tu nejkrásnější věc - Brian spal s Gusem v náruči! Myslel jsem, že se štěstím snad roztaju, měl jsem pocit jako bych se snad díval na obraz... Vlastně jsem mohl udělat jen jedno a to čapnout svojí skicu s tužkou a začít kreslit tento úžasný okamžik! Nevynechal jsem jediný detail a vše jsem dotáhl do dokonalosti, tohle byl ten nejúžasnější pohled, jaký se mi mohl po mém návratu naskytnout!

Jakmile jsem dokončil svůj výtvor, svlékl jsem si kalhoty a poté jsem se na posteli začali po čtyřech sunout k nim, lépe řečeno za Briana a v momentě, co jsem ulehl, jsem si přes jeho bok přehodil ruku a tím pádem objal i Guse byla to zvláštní, ale krásná chvíle, Brian mezi námi dvěma... Dvěma nejdůležitějšími muži jeho života!