Nový díl.
JUSTIN
Možná jsem to přehnal. Ne, určitě jsem to přehnal! Vždyť po tom, co jsem u Woody's předvedl, po tom, jak jsem ho tam prakticky vydíral jeho vlastními metodami, neexistuje vůbec žádná šance, že se dneska ukáže na tom srazu a pojede s námi, jak by řekl on - do divočiny! Vždyť já ho zcela zazdil, použil jsem medicínu Briana Kinneyho proti Brianu Kinneymu a to je, sakra, důvod, aby mě zabil! Já musím být naprosto blbej, jinak si nedokážu vysvětlit to, že jsem si něco takového dovolil, nechal jsem se jím naprosto vyvést z míry a dopustil jsem, že mě teď bude nesnášet ještě víc, tedy pokud je to vůbec možné... Měl bych opravdu zmizet z povrchu zemského! Všichni by ode mě měli klid nebo spíš já od sebe!
Sraz byl u Maikeyho a Davida doma přesně v 9 hodin ráno, ale vzhledem k tomu, že jsem nemohl spát natož sedět, protože jsem z nervozity musel pořád pochodovat, dorazil jsem k nim už v půl deváté a netrpělivě sledoval přes okno okolí a ze všech sil jsem se modlil, aby dorazil!
Maikey: "Ty k tomu oknu za chvíli přirosteš!"
J: "Jen se dívám!"...Obhajoval jsem se, ale asi zcela zbytečně.
Maikey: "Jo a proto máme tvůj obličej obtisknutý na skle?"
J: "To není..."...Podíval jsem se na okno a radši už nic neříkal.
Maikey: "Tak vidíš."
J: "Já jen... Myslíš, že dorazí?"
Maikey: "Mám být upřímný?"
J: "Radši ne."
Maikey: "Podívej, Brian je paličatej mezek a věř tomu, že pokud nedorazí, budeme se mít líp."
J: "Tak proč si ho tedy zval, když to vidíš takhle?"
Maikey: "Je to můj nejlepší přítel, mám ho rád a jo, chci ho tam, i přes to, že vím, že se nám to bude snažit všemožnými způsoby znepříjemnit."
J: "Ale kvůli mně nedorazí,"...Svěsil jsem hlavu.
Maikey: "Ještě se nevzdávej naděje, jak vidíš není tu ještě nikdo a pokud dorazí, bude poslední a hodinu po srazu."
J: "Ale to by znamenalo..."
Maikey: "Že tady tu hodinu klidně počkáme."
Maikey se snažil být opravdu optimistický a částečně mi to i pomáhalo, ale pokud jde o mě, tak já jsem spíš realista a za rok jsem Brian poznal na tolik, že pokud něco chce, tak si za tím jde bez ohledu na škody a tentokrát chce dokázat, že ho absolutně nezajímám a to znamená jediné... On se neukáže!
J: "Já otevřu!"...Reagoval jsem nadšeně na zvonek.
David: "Díky, Justine."
Spěchal jsem ke dveřím, div jsem se nepřizabil o překážející zavazadla a pak těsně u dveří jsem se zhluboka nadechl a pomalým tahem jsem otevřel dveře...
J: "To jsi ty,"...Nesršel jsem zrovna radostí.
Emmett: "Taky tě rád vidím, Sunshine!"
J: "Promiň, Emme, já jen... To je jedno,"...Objal jsem jej na přivítanou a pomohl mu dovnitř s tím obřím kufrem.
Emmett: "Díky, zlatíčko."
J: "Myslel jsem, že jedeme jen na víkend,"...Divil jsem se nad jeho zavazadlem monstrózních rozměrů.
Emmett: "Zlato, zabalil bych si toho mnohem víc, ale času bylo málo."
J: "Aha, tím se všechno vysvětluje,"...Zasmál jsem se.
Emmetta jsem přenechal Maikeymu a vrátil jsem se zpátky na místo k oknu, ale vzhledem k tomu, že jsem při mém pozorování nezahlédl ani právě Emmetta, pochybuju, že mé oko zbystří zrovna Briana, který sem pravděpodobně vleze komínem, jen aby se mi za každou cenu vyhnul!
David: "Justine, mohl bys?"...Upozornil mě na dalšího zvonícího.
J: "Jo, už tam jdu."
Tentokrát jsem se vůbec nenamáhal spěchat, bylo mi naprosto jasné, že to prostě nemůže být Brian, ten právě teď, buď vyspává kocovinu anebo se sprchuje a neuvěřitelně se směje při představě mého obličeje při zjištění, že se mnou opět vytřel podlahu!
J: "Ahoj, Tede,"...Jen jsem mu otevřel a zase jsem se šel posadit, avšak už ne k oknu, ale ke stolu.
Ted: "Vidím, že jsem vítaný,"...Sálal ironií.
J: "Promiň,"...Svalil jsem se na židli.
Ted: "Co mu je?"...Upřel svůj pohled na Maikeyho.
Maikey: "Jeho láska nedorazila."
Ted: "Ou... Díky bohu, bude klid!"
Maikey: "To vysvětli jemu,"...Ukázal na mě.
J: "Já jsem pořád tady!"...Snažil jsem se upozornit na svou přítomnost.
Maikey: "Promiň."
Emmett: "Třeba ještě dorazí,"...Hladil mě po paži.
David: "Ale mně osobně by nevadilo, kdyby ne,"...Upozornil na to, že to mezi nimi není dobré už od začátku... Divím se, že vůbec Maikeymu dovolil, aby ho pozval.
Maikey: "Davide!"
David: "No co?"...Tvářil se výmluvně.
Raději jsem vypnul mozek, bylo to lepší, než vnímat buď utišovací hlásek Emmetta nebo naopak pomlouvajícího Davida, ani jedno z toho momentálně nepotřebuju! Vážně bych se nejraději sebral a šel domů, zalezl bych do pokoje a oddal bych se pomalému umírání ve své posteli, ale to bych pak zapříčinil Brianovu dvojnásobnou výhru a takový blázen ještě opravdu nejsem!
Kluci se ještě posadili ke své ranní kávě a Maikeyho nebo spíš Debbiiným citronovým řezům, ale já si nedal, nejen, že by mi v autě bylo špatně, ale ani jsem neměl chuť! Jediné, co jsem momentálně chtěl, bylo, aby se Brian ukázal ve dveřích, ale to je něco naprosto nesplnitelného, jen mi trvalo trochu déle, než jsem si to připustil!
Maikey: "Tak co, Justine?"
J: "Co já?"
Maikey: "Je půl desáté, chceš ještě čekat nebo jedeme?"
J: "Jedeme,"...Ani jsem se nemusel nijak složitě rozhodovat, věděl jsem, že kdybych čekal třeba jen byť o 5 minut déle, bylo by mi nakonec ještě hůř.
Maikey: "Fajn, tak se zvedejte."
Všichni jsme sebrali svoje zavazadla a vydali jsme se k autu, představa toho, že se vzadu budu mačkat s Emmettem a Tedem se mi ani trochu nelíbila, ale jít pěšky nebo jet na střeše se mi taky moc nechtělo, takže jsem to musel skousnout a doufat, že přežiju bez újmy na zdraví.
David: "Nebude vám, kluci, vadit, že se tam budete mačkat?"
Ted: "Máme jinou možnost?"
Maikey: "Původně mělo jet ještě Brianovo auto, ale jak už jste pochopili tak..."
J: "V pohodě, my to zvládneme, že?"...Nechtěl jsem rozebíráním Briana strávit už ani minutu, tak jsem urychlil proces.
Emmett: "Jo, bude to zábava."
David: "Tak super."
Postupně jsme s Maikeym narvali všechna zavazadla do kufru a nakonec se nám ho podařilo i zavřít, nechápu, jak toho můžeme mít tolik, když jedem ani ne na 3 dny a ještě na místo, kam si stačí vzít jen tepláky a boty!
Chtěl jsem se jít posadit na svoje místo, ale něco mě znepokojilo nebo spíš Maikeyho překvapený výraz hledící mi přes rameno...
Maikey: "No to si snad děláš...?"
J: "Co je?"...Otočil jsem a pochopil, oč se jedná.
Ani si neumíte představit tu radost, když jsem zahlédl Brianův Jeep směřující ulicí k nám, chtěl jsem se za ním normálně rozeběhnout, ale ihned jsem si to rozmyslel a zachoval klidnou, možná až přísnou tvář... Musí přece vědět, že si se mnou nesmí jen tak zahrávat, i když je pravda někde jinde!
J: "Tak sis to rozmyslel, jo?"...Přistoupil jsem k jeho okýnku.
B: "Ne kvůli tobě,"...Hned se bránil.
J: "To by mě ani nenapadlo."
B: "Jen jsem si řekl, že čerstvý vzduch přijde vhod."
J: "Samozřejmě,"...Nevěřil jsem mu ani nos mezi očima.
Zůstali jsme na sebe hledět s takovým zvláštním výrazem, já bych ten svůj okamžitě mohl označit za zamilovaný, ale to by pak znamenalo, že ho v tom případě má i Brian a to je naprostá šílenost, takže řekněme jen, že je máme oba nedefinovatelný!
Maikey: "Já žasnu, Briane."
B: "To mě nepřekvapuje."
Maikey: "V tom případě se kluci nemusí u nás mačkat vzadu ve třech, jeden může jet s tebou."
J: "Tak já...!"
B: "Beru Teda!"...Náhle mě přerušil.
Maikey: "Tak... Dobře,"...Ani on nechápal to, co se právě teď stalo a podle Tedova výrazu můžu s jistou říct, že by se radši propadl do samotného pekla.
A tak čistou radost vystřídalo neuvěřitelné naštvání! Nemohl jsem uvěřit tomu, že tohle Brian opravdu udělal, vlastně nikdo z nás tomu nemohl uvěřit! Přísahám, že tohle mu ještě pěkně spočítám!
Raději jsem se tím už dál nezabýval a nastoupil jsem do auta vedle Emmetta, který se zdál být přímo nesnesitelně nadšený a dokázal jsem si jen představit, co mi celou cestu bude vyprávět a hned mi z toho naskočila husina!
No comments:
Post a Comment