Nový díl.
BRIAN
Probudil jsem se naprosto zlámaný na zemi vedle Gusovo postele, někdo mě musel očividně přikrýt, jelikož jsem si dost jistý, že jsem v noci žádnou deku neměl, když jsem vytuhnul, asi to byla nejspíš Lindsay... Jo, rozhodně Lindsay, Mel by mě přikryla tak maximálně benzinem a zapálila, dokážu si představit všechny ty zákeřné scénáře, které pro mě má připravené!
Když jsem od sebe nakonec ale dokázal pořádně odlepit oči, stalo se něco, co jsem ani ve snu nečekal - Gus spal vedle mě. Jeho malé tělíčko se ke mně tisklo a svými prstíky se držel mé košile, okamžitě jsem jej vzal do náruče, sedl si s ním na jeho postel a přehodil přes něj deku, aby byl v teple, nechtěl jsem riskovat, že by nastydl! V ten okamžik mi najednou už nebylo tak mizerně... Můj syn je doslova zázrakem mého proklatého života!
Lindsay: "Jak si spal?"...Vplížila se potichu k nám.
B: "Už i líp... Ale díky za tu deku."
Lindsay: "Deku?"
B: "Byla si tu v noci a přikryla si mě, ne?"
Lindsay: "Jen jsem lehla a spala jsem... Hádám, že to byla Mel."
B: "To spíš sázím na kouzelné skřítky."
Lindsay: "Nemusíš jí pořád tak kritizovat... Navíc byly už i doby, kdy jste se dokázali snést."
B: "To bylo jiné."
Lindsay: "Jo, nebyly jsme spolu a ty si dělal vše pro to, abychom se k sobě vrátily."
B: "Asi jsem byl pod vlivem..."
Lindsay: "Justinovo lásky?"
B: "Drog!"
Lindsay: "Jsi nenapravitelný."
B: "A proto mě miluješ."
Lindsay: "Radši ho probuď a pojďte se nasnídat."
B: "Neměl bych zavolat svému osobnímu ochutnávači... V případě, že by mě Mel chtěla otrávit."
Lindsay: "A tím má být kdo?"
B: "Ted přece,"...Smál jsem se.
Lindsay: "Já se z tebe zblázním,"...Se smíchem odešla.
Lindsay sice nakázala, abych Guse vzbudil, ale já nechtěl, ještě jsem potřeboval alespoň pár minut, jen jsem ho chtěl držet a objímat, cítit jeho přítomnost, jeho dětskou vůni, jeho drobné tělíčko křečovitě se mě držící... Tenhle pocit zase nějakou tu dobu nezažiju, a proto si ho právě teď musím užít, jak nejlíp dovedu!
Melanie: "No sláva!"...Nezapomněla upozornit na to, že mi to trvalo... Ta ženská je někdy opravdu na odstřelení!
B: "Chyběl jsem ti?"
Melanie: "Nesmírně."
B: "Cítíme to stejně."
Lindsay: "Hele vy dva, kroťte se... Ty, Gusi, na místo,"...Ukázala prstem na židli.
Gus: "Já nechci!"
B: "Gusi! Máma něco řekla."
Gus: "Ach jo,"...Zakoulel očima... Jo, rozhodně je můj!
B: "Žádný, ach jo... Snídat se musí."
Gus: "A budeš snídat s námi?"
B: "Já nemůžu... Mám něco na práci."
Melanie: "Tak to ne! Snídat se musí,"...Používala proti mně moje zbraně.
B: "Dala si do toho jed na krysy, že jo?"
Melanie: "To by si měl ještě kliku a teď jez."
B: "Šílená!"
Lindsay: "Radši už se do toho pusťte, než vás zabiju sama."
Sice nerad, ale přece jenom jsem se do toho pustil, neměl jsem na jídlo ani trochu pomyšlení, obzvlášť v případě, že ho servírovala zákeřná manželka jediné ženy mého života, ale i tak jsem tu omeletu se slaninou téměř celou snědl a naštěstí jsem zatím nepociťoval žádné příznaky otravy!
B: "No děkuji za snídani... Teď už bych ale opravdu měl jít."
Gus: "Ne!"...Přiběhl ke mně a chytil mě za ruku.
B: "Já musím, Gusi."
Gus: "Proč za mnou nechodíš častěji? Chci s tebou být víc,"...Žadonil.
A já se v ten okamžik naprosto zlomil! Nechápu, proč jsem tak moc neschopný být otcem svému synovi, proč se o něj, sakra, víc nestarám a nevěnuju mu víc času! Jsem mizera a naprostý! Stejně tak Justinovi nejsem schopný být přítelem, proč by jinak hledal jinde, proč by mě vyškrtnul ze svého života? Nestojím mu za ty problémy, co se mnou má!
B: "Přijdu... Já slibuju."
Gus: "Kdy?"
B: "Brzo... Můžeme spolu třeba někam zajít."
Gus: "Na zmrzlinu!"
B: "Uvidíme, když nám to tvé šílené mámy dovolí."
Pohlédl jsem na ně plný naděje, ale jakmile jsem spatřil ty jejich výrazy, které připomínaly cukrovou vatu, zděsil jsem se, koukaly na nás, jak na svatý obrázek... No vlastně, on svatý je, tohle se totiž u mě a Guse jen tak nevidí!
Lindsay: "Nevidím v tom problém."
Melanie: "Ani já ne."
Pokud už to schvaluje i Melanie, tak to znamená, že se v jejích očích stal zázrak a mám ten pocit, že by se to tak i dalo označovat... A udělám vše pro to, abych byl Gusovi lepším otcem, i kdybych se měl vzdát svých potřeb pro dobro těch jeho, jsem ochotný to udělat! Teď však musím vyřešit tu záležitost s Justinem, protože jestli tu mám pro Guse být potřebuju jeho, aby mi pomohl, aby byl se mnou... Udělám pro to opravdu cokoliv!
B: "Děkuju za nocleh."
Lindsay: "Není zač... Vyhnat by tě bylo stejně nemožné."
B: "Příště se pokusím přijít v denní dobu."
Lindsay: "Přijď kdykoliv budeš potřebovat."
B: "Seš si jistá, že ze mě tvoje rambo žena nevymlátí duši?"
Lindsay: "Má tě ráda a moc dobře to víš... Stejně jako máš rád ty jí."
B: "No není tak hrozná, jak jsem si myslel... To přiznávám."
Lindsay: "Tak vidíš."
B: "Ale stejně z ní jde hrůza!"
Lindsay: "I to občas dokáže."
Oba jsme se rozesmáli a následně jsem si jí přitáhl k sobě, abych jí políbil za to všechno, co pro mě dělá, za to, že je mou nejlepší kamarádkou a matkou našeho skvělého syna...
B: "Měl bych jít."
Lindsay: "Já vím... S Justinem to vyřešíte."
B: "Počkat, jak o tom víš? Debbie?"
Lindsay: "Maikey."
B: "Já ho přerazím."
Lindsay: "Jen se o tebe stará."
B: "Až moc!"
Lindsay: "No tak... Miluje tě stejně tak jako já... Jako Justin."
B: "Jo, to bych neviděl tak horké."
Lindsay: "Tohle je zrovna věc, které se nemusíš obávat... Justin tě bude milovat, až do hrobu."
Ještě jsem jí na rozloučenou vtiskl jeden polibek a následně jsem se autem dopravil až k jídelně, měl jsem z toho husí kůži, ale potřeboval jsem to konečně vyřešit nebo alespoň zjistit všechna fakta... Zjistit, co se s ním děje a co přesně to znamená pro nás.
Než jsem vkročil dovnitř, nahlédl jsem tam přes sklo, jídelna byla celkem vylidněná a vzadu u jednoho ze stolů seděl Justin s Daphne a zdálo se jako by o něčem velmi živě diskutovali!
No comments:
Post a Comment