Nový díl.
BRIAN
Asi to tak prostě mělo být jinak si nedokážu vysvětlit to, kde jsem vzal všechnu tu sílu a především odhodlání se mu s tím vším svěřit a nejen s tím, že jsem sem jezdil jako kluk s rodinou a byly to v podstatě jediné radostné chvíle s nimi, na které jsem zkrátka nechtěl ztratit vzpomínky a proto jsem udělal vše pro to abych to tu mohl zase vlastnit, ale taky o tom, že se to tu na dva dny stalo mým útočištěm když byl v nemocnici a já jednoduše nemohl žít sám se sebou v loftu, protože jsem si vyčítal to co se mu stalo a hlavně jsem potřeboval alespoň trochu času pro sebe než jsem se dokázal vrátit do nemocnice a strávit v ní každou noc doufáním, že se brzo uzdraví a já opět budu moct být s ním i když jsem si to nechtěl připustit, ale opravdu moc jsem chtěl aby se mi vrátil, nedokázal bych se smířit s tou myšlenkou, že den kdy skoro umřel jsem si dokázal přiznat, že ho miluji a pak jsem ho ztratil!
J: "Tak co bys chtěl podniknout?"
B: "Mně se líbí pohodlné relaxování na gauči."
J: "Se mnou v náruči zapomněl si dodat."
B: "S tebou v náruči samozřejmě."
J: "To se opravdu následujících pár dnů budeme jen válet?"
B: "Neříkej, že ti to vadí?"
J: "Ne tak úplně, ale přesně to děláme v Pittsburghu a tohle má být romantická dovolená."
B: "Tak si představ, že se romanticky válíme na gauči."
J: "Ale no tak Briane chci zažít trochu dobrodružství!"
B: "Rovnou řekni sex pod širým nebem."
J: "Chci sex pod širým nebem,"...Zašeptal mi do ucha a následně mi skousl ušní lalůček.
B: "Tak se mi to líbí!"
Naštěstí se teplota díky nepřetržitě svítícímu sluníčku docela zvedla takže už jsme se nemuseli obávat toho, že si pak penisy budeme muset rozehřívat fénem, ale i tak jsem se na nějaké "dobrodružství" v pustině necítil, sice je tu krásně to přiznávám jinak bych to tady ani tak urputně nechtěl opět vlastnit pokud by se to tu dalo přirovnat ke skládce, ale pořád jsme uprostřed lesa s prasaty, medvědy a s kdo ví čím ještě tudíž nic pro mě a už vůbec ne pro mé značkové oblečení na což jsem měl asi myslet trochu dřív, ale i tak tohle se mi vůbec nelíbí, ale zapřísáhl jsem se, že Justin zažije sedm dní v ráji takže to hodlám dodržet.
B: "Máš všechno?"
J: "Jo mám... Pane bože Briane, to nemyslíš vážně?"
B: "Co?"
J: "Jak je to oblečení drahé?"
B: "Pár set dolarů proč?"
J: "V tom přece nepůjdeš, vezmi si nějaké tepláky a holinky!"
B: "Co si to řekl?"
J: "Aby ses smířil s tím, že jsi taky jen člověk a ničit tak drahé oblečení a boty je úplně zbytečné!"
B: "Děláš, jako kdybychom se měli prodírat bažinou, jdu takhle a tečka."
J: "Dobře nebudu ti bránit, dělej, jak umíš."
B: "Děkuju Ti!"...Ironii jsem si neodpustil.
Ten kluk se asi úplně zbláznil... Prý vezmi si tepláky a holinky! V jakém světě to žije pro Kristovy boží rány? Jsem Brian Kinney kurva fix!
Asi po půl hodinovém dohadování o tom jestli se vydáme na pravou anebo levou stranu jsem nakonec zvítězil a šli jsme doleva, protože pokud si dobře pamatuji, jsou tímhle směrem nějaké z doby kamenné obchůdky a tudíž i chlast a cigarety, které asi budu po tomto výletě potřebovat, pokud se z něho teda vrátím živý! Justin měl neustálou potřebu zvedat šišky a strefovat se nimi do jakékoliv části mého těla, hlava to ale odnesla nejvíce, vždycky jsem ho okřikl, ale on nakonec stejně neodolal a udělal to znova, už jsem jen čekal na to, kdy mi ve vlasech přistane ptačí trus, a mohl bych vykácet vzteky půlku lesa, ale nakonec mě zastihlo něco mnohem nepříjemnějšího nebo spíš moje značkové boty to odnesly v plné parádě! "Kurva!" vykřikl jsem z plného hrdla a tak to pokračovalo dokud jsem nevyštěkl na Justina...
B: "Bavíš se dobře?"...Tázal jsem se ho po té co se mi nepřetržitě asi pět minut posmíval.
J: "Náramně!"
B: "Jsem rád!"
J: "Říkal jsem ti, vezmi si holinky."
B: "Je to jen bláto ne psí lejno!"
J: "Myslím, že tady narazíme na jiné lejno než to psí."
B: "Jak to myslíš?"
J: "Bacha!"
Nikdy jsem si tak moc nepřál mít celé tělo zabalené minimálně do potravinářské fólie poněvadž v momentě co Justin vykřikl to své dost pozdní "Bacha!" jsem nejenže šlápl do bahna a prasečích, nebo kdo ví čích výkalů ale ještě k tomu jsem se po nich pěkně projel a tudíž jsem hodil doslova a do písmene záda!
J: "Jsi v pohodě?"...Ptal se jak nejopatrněji mohl protože asi tušil že mám chuť zabíjet a on byl nejblíž, ale taky jsem dost zřetelně na jeho tváři viděl neuvěřitelně zadržovaný smích který jen otázkou vteřin vypukne.
B: "Pokud tu otázku zopakuješ, přísahám bohu, že jsi mrtvola."
J: "Do-bře,"...A bylo to tady nekontrolovatelně ho popadl šílený smích, až mu tekly slzy a já zničehonic místo vraždění dostal mnohem lepší nápad.
B: "Neměl ses smát!"
J: "Cooo?!"...Pevně jsem jej chytl za ruku a stáhl ho k sobě do těch nechutných sraček.
B: "To máš za to!"
J: "Briane!"...Snažil se uprchnout, ale marně!
Začali jsme doslova jeden na druhého házet ten hnus, patlali jsme si to po tváři a každé odhalené části těla a ještě k tomu jsme si to kydali na hlavu, přísahám, že takhle dobře jsem se dlouho nenasmál a nezablbnul, byli jsme úplně jak dva malí kluci, kteří se zbláznili. Následně jsem ho hezky povalil pod sebe, aby i on okusil tu "nádheru" na celých svých zádech a poté ačkoliv se to může zdát někomu nechutné a možná i neuvěřitelné jsem ho políbil, jednoduše jsem neodolal, když jsem ho viděl, jak byl celý upatlaný všemi těmi sračkami, byl tak roztomilý, že se odolat ani nedalo a stejně na puse jsme ten hnus neměli tak čemu se vůbec bránit když v tu chvíli jsme to oba chtěli a potřebovali, můžeme ho nazývat jako "Prasečí polibek." Když už jsme se dostatečně vyblbli tak jsme si vzájemně pomohli na nohy a rychle jsme upalovali do chaty umýt ze sebe ten hnus, který neuvěřitelně páchnul a mít to na sobě snad ještě pár minut tak bych umřel, myslím, že my oba!
B: "Bože my páchneme!"
J: "A ta voda nijak zvlášť nepomáhá."
B: "Kdyby si mě varoval o sekundu dřív, nemuselo se to stát!"
J: "Takže je to moje vina?"
B: "Přesně tak!"
J: "Víš co radši už mlč!"...Přisál se na mé rty a začal mě vášnivě líbat.
Koho by napadlo, že po dovádění v prasečích výkalech se s Justinem dokážeme nádherně pomilovat ve sprše, zatímco ještě neskutečně páchneme a naděje na vůni je u nás víc než mizivá? Jak už jsem několikrát zmiňoval, tohle jsem opravdu ochotný podstoupit jedině s ním!
No comments:
Post a Comment