VAROVÁNÍ 18+
Justin's POV
Brian je prostě Brian, posere si to u mě a následně se to snaží všemožnými, ale hlavně nenápadnými způsoby napravit, stejně tak jako v noci. Nejdřív jsem mu opravdu moc chtěl odolat, jak mě tím svým chováním naštval, ale copak to jde, když má tak dokonalé tělo a dokáže mě dovést do stavu, kdy už si nejsem ani zdaleka jistý, že se nacházím na zemi. Řekl bych, že při tom sexu byl až romantický a něžný, ale nesmím si něco takového připouštět, protože ho znám a akorát bych sám sebe zklamal, už se prostě musím naučit přijímat ho takového, jaký je, i když to bude tvrdý oříšek. A dokážu si představit, jak dneska zase bude vyvádět, až se vydám za Maikeym!
Bylo moc hezké probudit se a jako první zahlédnout muže, kterého tak moc miluji i když se mě snaží zničit, ale mám pocit, ne já to vím, že on mě od sebe nikdy neodežene, ať už se bude snažit sebevíc. Vstal jsem a zamířil jsem si dát jednu příjemnou ranní sprchu, ale nebyl jsem tam ani minutu a už mě Brianovo ruce objímaly zezadu kolem pasu a jeho rty byly přisáté na mém krku, kterými si začal značit, že patřím jemu a po nějaké chvíli jsem měl na krku moc hezkou připomínku toho, co nás pravděpodobně právě čeká...
Brian si vzal do ruky mýdlo a začal mi s ním mýt záda, zatímco se druhou rukou začal starat o mou erekci a tou svou mě tlačil do zadečku. Několikrát mě kousnul do ušního lalůčku a taky do ramene a já se téměř zbláznil vzrušením, v tu chvíli jsem potřeboval jeho tvrdost cítit v sobě. Následně si mě otočil k sobě a mé rty začal drtit hladovými polibky a já mu mezitím začal třít jeho velmi tvrdý penis a to Briana podle všeho také přivádělo k šílenství. Oba jsme téměř vzrušením nemohli stát na nohou, doslova jsme sténali blahem. Ten pohled na Brianovu tvář mě šíleně rozpaloval, měl přivřené oči a ústa pootevřená do takového nádherného úsměvu, který mi říkal, jak moc se mu má dlaň na jeho přirození líbí...
J: "Chci tě v sobě,"...Zavzdychal jsem mu do rtů mezi polibky.
B: "Otoč se."
Otočil jsem se čelem ke zdi a Brian si nandával kondom, ale i ta chvilka co to dělal, pro mě byla celá věčnost, moc jsem ho potřeboval v sobě. Ale Brian se rozhodl, že nade mnou chce mít úplnou moc a tak mi chytl obě ruce a pevně je držel za mými zády, zatímco do mě vstupoval. Sykl jsem bolestí, poněvadž se Brian tentokrát nepodílel na mé přípravě, ale jako omluvu mě políbil do vlasů a opravdu musím říct, že takového vzrušení jsem nikdy necítil. Brian se ve mně pohyboval jako ďábel a já měl pocit, že už se snad neudržím na nohou, nemohl jsem se ani nijak zapřít rukama, poněvadž mi je Brian stále pevně držel a mezitím mě vášnivě líbal na záda. Po našich tělech stékaly provazce horké vody a to nás ještě víc rozpalovalo, stačilo už jen pár silných přírazů a oba jsme vyvrcholili.
Poté jsme se vzájemně vytřeli ručníky a já se vzdálil do kuchyně abych nám mohl udělat něco k snídani zatímco si Brian zase lehl do postele řekněme jako král a čekal až ho obsloužím předpokládám, že přeci jen ještě pořádně nevychladl a tohle je jeho takový trest pro mě a ještě k tomu když mám za chvíli v plánu zase vyrazit za Maikeym...
J: "Tady to je."
B: "Už jsem si myslel, že mě necháš umřít hlady."
J: "To bych nikdy neudělal."
B: "Pravda koho by ses pak přece držel jako ocásek že?"
Zadus se tou snídaní, pomyslel jsem si v ten moment. Opravdu stačí jen chvilka a on všechno náramně posere, ale řekl jsem, že se ho musím naučit přijmout takového jaký je, takže musím být vůči těmhle jeho výpadkům odolný.
J: "Dobrou chuť."
B: "Děkuji Sunshine."
J: "Není za co."
B: "Kdy odcházíš?"
Dobře čekal jsem, že se mě na to dřív nebo později zeptá, ale že to bude takovýmhle tónem, kterým se mě snaží vyprovokovat, ale stále tam slyším tu zoufalost, která říká, abych nikam neodcházel, to by mě opravdu nenapadlo.
J: "Za chvíli."
B: "Aha super,"...Zabručel si pod vousy, ale i tak jsem ho slyšel.
J: "Pokusím se přijít co nejdřív, neboj."
B: "A proč by mě to mělo jako zajímat?"
J: "Nemusí, jen ti to oznamuju."
B: "Tak to není třeba, já to bez tebe jeden den přežiju, alespoň budu moct zase pořádně dýchat bez tebe za zadkem."
J: "Je mi ctí, že se budu podílet na tvém znovuoživení."
Dýchej, Justine, prostě dýchej je to Brian a ty ho moc miluješ, takže ani nemysli na to, že ho zadusíš tím polštářem!
B: "A v kolik se hodláš vrátit? Já jen abys mě třeba nevzbudil."...Bože Briane ty si tak nenápadnej.
J: "Nevím podle toho kolik s Maikeym budeme mít práce asi někdy večer."
B: "Takže jako o půlnoci nebo nemohl si být nějak konkrétnější?"
J: "Řekněme, že v osm dobře?"
B: "Fajn tak to se mnou půjdeš ještě do Babylonu tak přijď včas, pokud by to šlo."
J: "Slibuju,"...Políbil jsem ho na rozloučenou a následně jsem se vydal za Maikeym.
Mohl se snažit, jak chtěl, ale já moc dobře v jeho očích viděl, jak moc mu celý den budu chybět a že by mě nejradši přivázal k posteli a nikam nepustil, ale to by pak vypadal jako někdy kdo má city, nedej bože jako někdo kdo miluje, takže mě radši jeho kousavým stylem dá se říct, poslal do prdele.
Maikey: "Vidím, že jste se usmířili."
J: "Jak si na to přišel?"
Maikey: "Takhle,"...Ukázal na cucflek, který se rýsoval na mém krku.
J: "Jo no asi tak na pět minut pak to byl zase celý on."
Maikey: "Takže asi zase vyváděl, že odcházíš co?"
J: "Přesně, jen tím svým způsobem, kterým se mi snaží dát najevo, jak moc u prdele mu jsem."
Maikey: "Ale i tak svoje city zakrýt nemůže."
J: "Pokud ke mně vůbec nějaký má."
Maikey: "Má, věř mi a ne jen tak nějaký, moc dobře jsem včera viděl, jak ho to ničilo, když si tancoval s tím trickem."
J: "Možná to jen znamenalo, že si hlídá svoje maso, ale s city ke mně to třeba nemělo nic společného."
Maikey: "Ale mělo, já ho znám a vím, že tě miluje."
Bylo hezké tohle slyšet, vlastně mi to říká skoro každý, jen já už začínám mít problém s tím tomu věřit, poněvadž jediný člověk, od kterého bych to slyšet chtěl a potřeboval, mě radši vždycky uzemní, než aby to alespoň jednou zkusil.
S Maikeym jsme se zase pustili do díla a šlo nám to pěkně od ruky, musím říct, že se mi nad tím skvěle zvedla nálada a dobře jsme se pobavili, díky čemuž jsem z hlavy skoro úplně vypustil Briana, alespoň jeden den jsem chtěl strávit bez toho, abych se nad tím trápil anebo si vyčítal, co všechno špatného jsem udělal a jemu tím ublížil nebo ho tím naštval, takže bylo příjemné takhle upustit páru.
Nad RAGE jsme makali v podstatě celý den a zatímco Maikeyho pořád sháněl Ben, tak můj telefon se ani jednou netrhnul, což mě i přesto, že jsem si od něho odpočinul, trochu mrzelo, ale hlavu jsem si s tím nelámal, teda alespoň jsem se snažil.
Maikey: "Bože, bolí mě celej člověk."
J: "Mně se doslova vaří mozek."
Maikey: "Ale alespoň to už máme hotový."
J: "Jo ale spoustu věcí ještě před sebou."
Maikey: "S tím si teď nedělej starosti, co bys řekl, nezajdeme k Woody's?"
J: "Rád bych, ale slíbil jsem Brianovi, že přijdu do osmi a umíš si představit, jak bude šílet, když budu pít s někým jiným než s ním? Sám si to říkal."
Maikey: "Ještě není ani sedm a jednou ti to neublíží."
J: "Já vím, ale..."
Maikey: "No tak musíš trošku žít, s prominutím ale nejsi přece jeho majetek."
Možná bych se na něho měl teď rozeřvat za to, jak mluví o Brianovi anebo se alespoň urazit, ale místo toho mi to dávalo větší smysl než cokoliv jiného, něco uvnitř mě mi říkalo, že má Maikey pravdu vždyť já nejsem Brianův majetek, můžu si dělat co chci a kdy chci sakra! Tak jo pracuju na komiksu a co? Mě to prostě baví a je na čase aby to Brian pochopil, a přeci jen do osmi je ještě času dost.
Ani chvíli jsme s Maikeym neotáleli a zamířili jsme k Woody's a přiznávám, objednali jsme si něco trochu tvrdšího, ale za tu dnešní dřinu a následný výsledek si to zasloužíme. Házeli jsme do sebe jednu skleničku za druhou a já začínal ztrácet pojem o realitě a tím pádem i o čase tudíž jsem si vůbec nevšiml, že už je dávno po osmé...
Maikey: "Myslím, že bys měl vyrazit,"...Upozornil mě pobaveně nebo spíš přiopile.
J: "Proč?"
Maikey: "Koukni,"...Ukázal na hodiny.
J: "Sakra!"
Maikey: "Držím palce!"...Zakřičel než jsem vyběhl z baru.
Snažil jsem se jít, co nejrychleji jsem mohl, ale to opravdu bylo nad moje lidské síly, vlastně nad všechny možné síly, moje nohy si dělaly co se jim zachtělo a hlava si hrála na kolotoč, ale i tak se mi po nějaké době podařilo dostat domu do velmi, velmi prázdného loftu. "Shit!" Ulevil jsem si, protože jsem pochopil, že Brian už je dávno pryč a že jsem více méně v průšvihu a taky že si to pěkně slíznu, jenže já jsem v tu chvíli byl tak odrovnaný, že jsem to zabořil rovnou do postele a během dvou minut jsem nevěděl o světě!
No comments:
Post a Comment