bez varování
#JustinTaylor #BrianKinney #DebbieNovotny
Justin
Tohle se nemělo stát, neměl jsem se takhle složit, obzvlášť ne před Brianem, kterému jsem tím akorát potvrdil to, co říkal a co si myslel, že to nemůžu ani za boha zvládnout. Určitě si musel dát dohromady, že jsem za tátou nešel jen kvůli zjištění důvodu, proč mi nechce platit školu, ale proto, aby mi ji platit zase začal. A nakonec jsem od něho odešel s rozbitou pusou, takže si dokážu představit, co všechno se Brianovi honilo v hlavě a taky věřím, že to jen tak nenechá.
Ale na druhou stranu musím uznat, že jsem byl rád za to, že byl u mě, že mě utěšoval, hladil a líbal, bylo mi díky tomu lépe a byl jsem mu za to moc vděčný. Brian se o mě umí postarat vždycky nejlépe, on ví, co chci a co potřebuju a udělá vše proto, aby mi to dal. Ale to je svým způsobem taky problém, nechci, aby měl neustále potřebu mě chránit a dostávat mě z malérů, potřebuju se o sebe začít starat sám, ale vysvětlit to Brianovi po dobrém je dost složité.
Jakmile jsem se probudil, tak jsem cítil, jak mě Brian pořád pevně svírá, jeho dech jsem cítil na svém krku a samozřejmě taky jeho ranní erekci na svém zadku, ale na tohle jsem neměl ani pomyšlení. Pořád jsem musel myslet na tátu, na to, jak mě mohl takhle uhodit, ale hlavně na to, jak mě dokáže takhle moc nenávidět bez sebemenšího problému, chtělo se mi brečet, ale už tak stačilo, že jsem se celý chvěl a Briana tím probudil.
B: "Jsi v pořádku?"
J: "Je mi líp," otočil jsem se k němu čelem a on přehodil svou ruku přes můj bok.
B: "Co ten ret?"
J: "Pořád bolí."
B: "Ukaž," chtěl mě políbit, ale já se ani nevím proč, odvrátil.
J: "Promiň."
B: "Hádám, že si pořád naštvanej."
J: "Tak to není, jen mě ten ret hodně bolí."
B: "Tak dobře," sice řekl tohle, ale v jeho očích jsem viděl, že mi nevěří.
J: "Děkuju, za to, co jsi v noci udělal."
B: "Vůbec není za co. Mohl bych se na něco zeptat?"
J: "Jistě."
B: "Proč jsi šel za tátou? A neříkej, že proto. abys zjistil, proč ti nechce platit školu."
J: "Myslím, že odpověď už dávno znáš."
Můj tón nebyl vůbec příjemný. Vymanil jsem se z jeho sevření a sedl si na okraj postele, Brian ale neotálel, zvedl se a sedl si za mě a pohladil mě po zádech.
B: "Nemyslíš, že je na čase..."
J: "Prosit tě o peníze?"
B: "Víš, že mě nemusíš prosit, že ti je rád dám."
J: "Ale já je nechci, copak to nechápeš?!"
B: "Myslel jsem, že teď když..."
J: "Když mi táta rozbil hubu, tak že si je vezmu?!"
B: "Copak nechápeš, že ti chci jen pomoct!"
J: "Ale já to nechci! Jednou jsi řekl, že chceš, aby se ze mě stal ten nejlepší homosexuál, nezahrnuje to být muž?"
B: "Muž by měl vědět, kdy přijmout pomoc," s tímhle prohlášením se zvedl a odešel do koupelny a to dost naštvaný.
Nemůže to už konečně pochopit, že o jeho pomoc, o jeho milodary nemám zájem, že nechci, aby mě pořád zachraňoval a nechal mě si jednou něco vyřešit samotného? Už nevím, jak jinak bych mu to měl říct, než hádkami a nepříjemným chováním, ale nejhorší je, že tím ničím i náš vztah. Nebo pouto či kamarádství s výhodami nebo, jak tomu, co mezi sebou máme, Brian sakra říká, ale ať už je to jakkoliv tak nám to prostě neprospívá, ale bohužel ani jeden z nás nechce ustoupit, já teda rozhodně ne.
Věděl jsem, že Brian z té koupelny nevyleze dřív, než odejdu, takže jsem se rychle oblékl a vydal se do práce...
Debbie: "Sunshine, co se ti, sakra, stalo?"
J: "To nic není."
Debbie: "Že nic? Vypadáš, jak když se ti do rtu zakousnul minimálně pitbul."
J: "Vím, vypadal jsem i líp."
Debbie: "Kdo ti to udělal?"
J: "Táta."
Debbie: "Cože, tvůj otec? Ale proč, proboha?"
J: "Nedával jsem si pozor na to, co říkám."
Debbie: "Ať už jsi řekl cokoliv, tak stejně neměl právo tě takhle uhodit."
To možná neměl, ale táta si podle všeho myslel něco jiného. Sakra, může být můj život ještě komplikovanější? Já doufám, že ne!
J: "To jedno, Debb, nechci o tom mluvit."
Debbie: "Jsi si jistý, že to dneska zvládneš?"
J: "Jsem v pořádku, neboj."
Debbie: "Tak dobře."
J: "Jen tě chci o něco poprosit."
Debbie: "Povídej."
J: "Mohl bych dnes odejít trochu dřív?"
Debbie: "Samozřejmě, můžu se zeptat proč?"
J: "Jen si něco potřebuju zařídit."
Debbie: "Dobře teda, ale teď do práce."
J: "Děkuju, jdu na to."
Věděl jsem, že si jen v jídelně nemůžu vydělat tolik, kolik potřebuju a taky, že rozhodně nechci prosit o pomoc Briana anebo nikoho jiného, takže bylo na čase dostát si svého a najít si způsob, jak si pořádně přivydělat. Jakmile se přiblížil večer, tak jsem Debb řekl, že už musím jít a vydal jsem se hledat.
Chodil jsem po celé Liberty Avenue, vlastně skoro po celém Pittsburghu, snažil jsem se najít restaurace nebo nějaká místa, kde by mě hned vzali a hodně zaplatili, ale buď měli plno anebo platili tolik, že bych si za to nekoupil ani štětce a skicu, natož si pak zaplatil celé školné.
Byl jsem opravdu zoufalý a nevěděl jsem, kam dál, byla už noc a já prakticky obešel všechny možné restaurace a jídelny, o kterých jsem do teď neměl ani páru, že existují a pak jsem narazil na jeden bar, byl to nějaký zapadákov, ale asi nezáleželo na tom, jak to vypadá, ale spíš, kolik si tu vydělám. Šel jsem dovnitř a hned se mi to nezdálo, bylo tu hodně mladejch kluků, kteří se tu kroutili na baru, ale nebylo to jako v Babylonu. A pak jsem si taky všiml toho, že většina těch kluků se svíjí v rozkroku postarších chlápků, kteří jim za spodky strkají bankovky a potom si je taky odvádějí do nějaké místnosti opět upozorňuji, že ne jako v Babylonu, tohle byl spíš nějaký bordel, kde se kluci prodávají za peníze, v tu chvíli jsem se chtěl okamžitě zdekovat pryč, ale těsně u východu mě někdo zastavil... pěkně nechutnej postarší chlápek.
"Kam máš namířeno?"
J: "Pryč."
"Jsi nějaký nervózní, uvolni se trochu," začal se rukou přibližovat k linii mého opasku.
J: "Nemám zájem!" odstrčil jsem mu ruku.
"No tak neboj, zaplatím ti, zaplatím ti hodně."
J: "Myslím, že se bez toho obejdu," chtěl jsem odejít, ale on mě chytil za ruku.
"Máš úžasnej zadek, moc rád bych ti ho ošukal," šeptal mi do ucha a mezitím mi olízl lalůček.
J: "Najdi si někoho jiného," vysmekl jsem se a vyběhl ven.
Jakmile jsem se dostal ven, tak jsem se snažil lapnout po dechu, byl jsem doslova vyděšený k smrti a nemohl se hnout z místa, ale něco mě z nepochopitelných důvodů táhlo zpátky. Najednou se za mnou ozval něčí hlas a já se v té chvíli málem podělal strachy...
J: "Do hajzlu!"
Kluk: "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."
Byl to zhruba dvacetiletý černovlasý kluk do půl těla, na první pohled se mi velmi líbil, ale ještě jsem se dostával ze šoku, takže jsem ho nezkoumal tak pečlivě.
Kluk: "Co tady dělá kluk, jako ty?"
J: "Tak trochu jsem sem zabloudil."
Kluk: "To všichni, co jsou vevnitř."
J: "Jo, ale já jsem na odchodu," rozešel jsem se, ale on mě zastavil.
Kluk: "Neměl už bys ve svém věku být doma u maminky?"
J: "Jen jsem hledal práci."
Kluk: "A pochodil si?"
J: "To zrovna ne."
Kluk: "Předpokládám, že nutně potřebuješ peníze?"
J: "Jo, musím si zaplatit školu."
Kluk: "Něco ti řeknu, tohle místo možná nevypadá nejlíp, ale peníze tu s jistotou vyděláš a to pořádný."
J: "Na tohle já nejsem."
Kluk: "Jsi gay?"
J: "Jo, proč?"
Kluk: "Spal jsi někdy s někým?"
J: "Já sexem žiju."
Kluk: "A znáš vůbec jejich jména?"
J: "Ne."
Kluk: "Tak jakej je problém si za něj nechat zaplatit?"
Nevím proč, ale něco na tom bylo, měl zkrátka pravdu. V Babylonu šukám s každým a neznám jejich jména, nejen proto, že máme s Brianem dohodu, ale taky proto, že mě jejich jména nezajímají, je to jen šukání, nic víc nic míň, tak jakej je rozdíl v tom, že si za něj nechám zaplatit, obzvlášť pokud ty peníze potřebuju?
Kluk: "Věř mi, možná to na první pohled nevypadá, ale zvykneš si, stane se to součástí tebe."
J: "Já nevím."
Kluk: "A co kdybys to zkusil? Šéf je v pohodě, dohodne se s tebou, nechá tě si to vyzkoušet, a pokud ti to nebude vyhovovat, tak můžeš odejít anebo můžeš třeba jen tancovat, za to jsou taky dobrý peníze."
Moc jsem mu nevěřil, ale věděl jsem, že ty peníze potřebuju, opravdu potřebuju. Nadechl jsem se a nechal jsem si tím pohledným klukem odvést dovnitř, aniž bych pořádně věděl, co mě vůbec čeká...
No comments:
Post a Comment