bez varování
#BrianKinney #MichaelNovotny #DebbieNovotny #BenBruckner #EmmettHoneycutt #TedSchmidt
Brian
Jen jsem si na chvilku myslel, že je všechno zase v pořádku a s Justinem se už nebudeme hádat, tak přesně tak rychle se to zase stočilo zpět k hádce. On si prostě nedá říct a nejvíc ze všeho mě na tom štve, že než aby přijal mojí nabídku, tak jde radši prosit o peníze svého sobeckého otce, který ho při té příležitosti uhodil a nezapomněl mu připomenout, že Justin nepředstavuje nic jiného než odpad. Byl jsem úplně bezmocný a nevěděl jsem, jak mu pomoct, ale chápal jsem, jak se musí cítit, jak hrozně ho to musí ničit a trápit, zažil jsem si to samé se svým otcem, teda až na jednu věc - Justina jeho táta miloval do chvíle, než se o jeho orientaci dozvěděl a pak se ho sprostě zřekl, dalo by se říct, že je na tom Justin hůř, než já a já jsem absolutně neschopný mu pomoci, jediný způsob, jak mu můžu pomoct, jsou moje peníze, o které samozřejmě nemá zájem!
Nechtěl jsem se jen tak zdekovat do koupelny, ale Justin mě v tu chvíli tak hrozně naštval a opravdu jsem měl chuť ho zadusit polštářem, ale radši jsem se tomu vyhnul a dal si osvěžující nebo spíš zklidňující sprchu. A když jsem se vrátil zpět do ložnice, tak už byl Justin dávno pryč a já zase úplně sám.
Myslel jsem, že se ukoušu nudou anebo zešílím z neustálého přemýšlení nad Justinovou tvrdohlavostí a odmítavostí. Opravdu mě přestává bavit se s ním neustále hádat nebo provokovat se, ale s ním to bohužel ani jinak nejde, musím ho nějak přimět k tomu, aby si konečně uvědomil, že nemá žádnou šanci to zvládnout sám, že si přede mnou nemusí hrát na statečného a samostatného, protože každý z nás alespoň jednou potřebuje pomoc a je na čase, aby to Justinovi došlo nebo to převezmu do vlastních rukou a to rozhodně nebude mít pěknej konec.
Nakonec jsem se rozhodl, že v loftu nestrávím už ani jednu jedinou minutu, proč taky když tam není Justin a jedinou mojí zábavou bylo koukání do stropu nebo do blba a vztekání se nad tím pitomcem? Sice jsem netušil, jak moc velké nadšení ti dva budou mít když jim budu lézt do jejich hnízdečka lásky ještě před polednem, ale musel jsem odtud rychle vypadnout, jinak bych si asi pro Justina opravdu došel do jídelny a nezajímal se o to, jak budu vypadat nebo, jak moc ze mě bude křičet v Debbiiných očích moje potřeba mít Justina neustále u sebe.
B: "Ahoj, Maikey," automaticky jsem se vetřel dovnitř.
Maikey: "To víš, že můžeš dál," pronesl ironicky.
B: "To mi bylo jasný. Ahoj, profesore."
Ben: "Briane, jaké překvapení."
B: "Jsem moc rád, že jste ze mě tak nadšení," uvelebil jsem se na jejich pohovku.
Maikey: "Co tady děláš, Briane?"
B: "Přišel jsem navštívit tebe a tvou ženu."
Ben: "Tak dobře, já se klidím."
B: "Ale no tak, profesore, přece nepřijdeš o všechnu tu zábavu?"
Ben: "Myslím, že přijdu."
Maikey: "Nenechávej mě tu s ním samotného," pronesl šeptem přes stisknuté zuby.
B: "Neboj, Maikey, mám pro nás velké plány."
Ben: "Užijte si to, kluci," políbil Maikeyho a šel.
Maikey po mně hodil víc, než vražedný pohled. Ale asi se nebylo čemu divit, kdykoliv mám problém s Justinem, vytvářím problémy i mezi nimi. Svým způsobem jsem fakt mizernej nejlepší kamarád. Ale bohužel i sobeckej, takže se mi momentální situace hodí.
Maikey: "Tak ti děkuju, Briane."
B: "Copak, přerušil jsem vám nějaké monogamní prasečinky?"
Maikey: "Neměl bys být s Justinem?"
B: "Mám hlad, co ty?" zamířil jsem do lednice s úmyslem se vyhnout odpovědi.
Maikey: "Bože, vy dva si nedáte pokoj, to nemůžete mít jeden den bez hádek?"
B: "Kdo řekl, že jsme se pohádali?"
Maikey: "Protože je neděle a ty seš u mě."
B: "Chtěl jsem tě vidět."
Maikey: "Jo to ti fakt žeru, že chceš radši strávit den se mnou, než šukáním Justina."
B: "To víš, změna je život."
Maikey: "Co jste si zase udělali, Briane?"
B: "Nic, nic, vůbec nic. Justin je v jídelně a já se doma sám nudil, toť vše."
Maikey: "Jak to, že je v jídelně?"
B: "Ou já ti to neřekl? Justin se totiž rozhodl, že bude lepší se vyčerpat k smrti, než aby si musel vzít moje peníze."
Čím víc to říkám nahlas, tím víc mě to začíná vytáčet. Já fakt nevím, jak Justina přimět k tomu, aby si ode mě nechal pomoct.
Maikey: "Proč ho to prostě nenecháš udělat po svém? Uvidíš, ještě pak přileze a bude tě žadonit o peníze jak děvka."
B: "Drž hubu, Michaeli!"
Maikey: "Sorry, nechtěl jsem to říct takhle, jen ho prostě musíš nechat, ať si to vyřeší sám, pokud chce."
B: "Mně už je to jedno, ať si dělá, co chce, teď bych si dal něco k tomu jídlu."
Maikey: "Takhle se mi líbíš."
To jsem mohl rovnou zůstat doma a poslouchat svoje myšlenky o Justinovi, než Maikeyho připitomělý kecy o tom, že za mnou přijde Justin žebrat. Kdyby to nebyl můj nejlepší kamarád a nevěděl bych, že si občas nedává pozor na hubu, tak bych mu snad jednu natáhnul, ale radši jsem mu řekl, že už se o Justina nehodlám starat a on mi to, díky bohu, sežral i s navijákem a já si v mezích normy mohl vychutnat to, co mi naservíroval, i když jsem v hlavě měl pořád jenom Justina.
Díky Maikeymu se čas nesl docela rychle a večer tu byl co nevidět, s Mikem jsme si po dlouhý době dobře pokecali, od té doby, co máme, vlastně co Maikey má přítele a já toho tvrdohlavce, jehož označení si ještě nejsem připravený připustit natož vyslovit, se spolu jen sami dva moc nevídáme a mně ta Maikeyho a Brianova show občas docela chybí a i když to kvůli Justinovi nezačalo moc dobře, tak jsme si nakonec, hlavně díky jointům, skvěle užili.
K večeru mě už chtěl začít vyhánět, jelikož si prý s profesorem naplánovali "romantický večer", ale já mám naštěstí dobré přesvědčovací schopnosti a taky kouzlo, kterému i přes Bena, Maikey stále nemůže odolat, takže se mi povedlo ho vytáhnout ven, protože teď bych se do loftu sám nevrátil ani za boha, tudíž naše kroky směřovaly rovnou do Babylonu...
Emmett: "Ahoj, kluci."
Ted: "Copak, Maikey a Brian se vrací na scénu zase jako věrní braši?"
B: "Drž hubu, Theodore!"
Maikey: "Vy dva si nedáte pokoj."
Emmett: "Kdes nechal Justina?"
B: "Kurva, můžete se mě všichni přestat ptát na Justina?!"
Emmett: "Promiň, vždyť jsem snad tolik neřekl."
B: "Pojď, Maikey, ukážeme jim, jak se tancuje."
Zatáhl jsem ho na parket, abych se trochu odreagoval a navázal na staré časy, kdy jsme byli jen my dva. Ale ať jsem s ním tancoval sebe dýl a namačkával se na něj sebevíc, tak jsem se nemohl zbavit té nehorázné touhy po Justinovi, po tom, aby vedle mě stál teď on místo Maikeyho. Chtěl jsem ho u sebe cítit, dotýkat se ho, líbat ho a hladit jeho dokonalé pozadí, vískat mu vlasy a cítit jeho erekci otírající se o můj rozkrok, jít s ním dozadu a tam si ho tvrdě vzít, vyšukat mu mozek z hlavy a cítit jeho rty na těch mých, ale nemohl jsem.
Maikey: "Myslím, že už vidím tvůj plán na dnešek," ukázal mi přes rameno.
Otočil jsem se uviděl svalnatého pěkného kluka, který po mé společnosti očividně velmi toužil. Věděl jsem to už z pohledu na jeho nadutý rozkrok, přes který si přejížděl rukou a když jsem se setkal s jeho pohledem tak po mně laškovně mrknul. Co bych mohl víc říct, to víte, že to byl někdo, koho bych s chutí ošukal, ještě nedávno určitě, ale dneska ne, dneska jsem chtěl někoho jiného.
B: "Jo, je pěknej."
Maikey: "Pěknej? To je jako vážně všechno, co řekneš?"
B: "A co bych měl jiného říct? Nemám se tu náhodou z něho udělat na parketu?"
Maikey: "Briane, buď to máš problém s erekcí anebo se z tebe stává monogamní chlap, jinak opravdu nechápu, proč po něm hned teď neskočíš."
B: "Moje erekce je zcela v pořádku, protože s ní právě teď hodlám toho kluka pěkně tvrdě ošukat."
Vymanil jsem se z Maikeyho objetí a zamířil rovnou k tomu dotyčnému, netrvalo dlouho a byli jsme v zadní místnosti a to jen proto, že mě vyděsila představa toho, že bych měl být monogamní, toho, že bych ztratil pověst Briana Kinneyho, který ošuká cokoliv se hýbe. Ale za celou dobu, co jsem toho tricka šukal, jsem se modlil, aby už byl konec, abych už mohl být doma s Justinem.
Maikey: "Tak jak si pochodil?"
B: "Myslím, že si tejden nesedne."
Maikey: "Večer ti teda začal pěkně."
B: "A taky tak už skončil, protože jdu domů," políbil jsem jej a šel pryč.
Skvělý, právě jsem celému Babylonu a Maikeymu dokázal, že slovo monogamie pro mě nemá význam a šukání s trickama je u mě pořád na denním pořádku, kdyby tak ale věděli, jak se cítím uvnitř.
Nešel jsem rovnou domů, neměl jsem za kým, atak jsem se rozhodl, že si udělám ještě jednu menší zastávku v jídelně...
Debbie: "No ne, koho nám to čerti nesou?"
B: "Ahoj, Debb."
Debbie: "Co si dáš?"
B: "Kafe."
Debbie: "Hned to bude."
Tikal jsem očima po celé jídelně a hledal Justina, ale nikde jsem neviděl jeho zářivé modré oči, sunshinovský úsměv ani jeho blonďaté vlasy.
Debbie: "Tady to je."
B: "Díky."
Debbie: "Jestli hledáš Justina, tak ten tu není."
B: "Nehledám!"
Debbie: "Ne? Tak to si dojdi k očnímu, máš problém s tikáním z jednoho místa na druhé."
B: "Proč mě vždycky prokoukneš, ženská?"
Debbie: "Protože jsi blbec, který potřebuje toho druhého blbce."
B: "Já nikoho nepotřebuju."
Debbie: "Jo, jasně, já zapomněla."
B: "Kam vůbec šel? Myslel jsem, že má šichty navíc?"
Debbie: "Jen řekl, že si potřebuje něco zařídit a odešel dřív."
B: "Zařídit?"
Debbie: "Netuším, nic víc mi neřekl."
B: "Jak jinak."
Debbie: "Jak dlouho už je to mezi vámi takový?"
B: "Od té doby, co je pánem světa, který všechno zvládne sám."
Debbie: "Možná bys ho měl nechat, jednou se o sebe bude muset začít starat sám."
Tuhle větu se mi neposlouchalo dobře, zněla jako, že se o sebe jednou bude muset začít starat sám, protože už nebude se mnou a to není zrovna hezká představa.
B: "Jo, možná bych měl."
Debbie: "Ale problém je, že na to ti na něm až moc záleží."
B: "Debb, no tak."
Debbie: "Jen říkám pravdu."
B: "Teď na to nemám náladu."
Debbie: "Tak to bys měl jít domů, jinak se mě nezbavíš a vsadím se, že Justin už na tebe čeká."
B: "Jo, na pohovce, předpokládám."
Debbie: "Cože?"
B: "Ale nic, já jdu, dík za to kafe."
Vydal jsem se rovnou domů s nadějí, že Justin na mě opravdu čeká, ale taky s broukem v hlavě o tom, co si musel tak důležitého zařídit, že si kvůli tomu nechal vzít pár dolarů, které by si mohl v jídelně vydělat navíc, obzvlášť teď, když je potřebuje jak sulc.
Jasně, to jsem si mohl myslet, loft byl úplně ve stejném stavu, v jakém jsem ho zanechal, všude tma a ticho, ani náznak toho, že by se tu nacházel a to už bylo k půlnoci. Šel jsem si dát sprchu a při každém sebemenším zavrzání jsem zastavil vodu, abych lépe slyšel, jestli náhodou nepřišel, ale nic takového se nekonalo. Poté jsem se šel uvelebit do postele a hodiny se staly mým nejlepším kamarádem, ručička se pořád posouvala, ale dveře se neotvíraly, dokonce už se blížila naše smluvená třetí hodina a pořád nic, moje nervy už začínaly ztrácet na síle a stejně tak moje snaha zůstat vzhůru do doby, než se uráčí přijít.
Už bylo půl čtvrté a on pořád nikde, můj strach naopak začínal nabírat na síle a stejně tak hrozný vztek s vědomím, že až přijde, tak si to pěkně slízne, teda jestli přijde...
No comments:
Post a Comment