varování 18+
#BrianKinney #JustinTaylor #LindsayPeterson
Brian
Byl jsem tak nasraný, že by mě ani ta nejledovější sprcha nedokázala shladit. A k tomu ještě neuvěřitelně nadrženej a jedinej, kdo mohl uspokojit můj chtíč právě odešel v náladě, která by zhruba odpovídala té mojí, omyl ještě v horší náladě, stačil mi jeden jeho pohled a věděl jsem, že tohle budu mít na talíři ještě dlouho a pravděpodobně se umasturbuju k smrti, protože nevypadal zrovna dvakrát, že by měl v nejbližší době chuť na můj penis v jeho perfektní zadečku, to si určitě radši zajde do Babylonu a nechá si ho tam vykouřit nebo ještě líp si nechá vyšukat mozek z hlavy od nějakého bezejmenného tricka!
Sakra, chlape, co se to s tebou stalo, kdy si ztratil svoje kouzlo a začal cítit, to, čemu se říká žárlivost a v mém případě kurevsky velká žárlivost? Už vím, v momentě co jsem ochutnal tohle mladý maso, které se vetřelo do mého života a dokonale mi zblblo hlavu, jako kdyby mi do mozku vložil čip a naprogramoval mě jen na jednu myšlenku a touhu. Na jeho dokonale štíhlé tělo, na jeho horké ruce, které hladí můj ztvrdlý horký penis, na jeho ústa, která laskají mé vztyčené bradavky, na jeho šťavnatý jazyk, kterým se probojovává do mého otvoru, na jeho pevný zadek, který dokáže můj úd dovést do stavu bez tíže. A pak na jednu nesplnitelnou touhu a to udělat se do jeho zadečku bez kondomu, cítit, jak moje horké sperma zaplňuje jeho útroby a vidět jeho spokojený výraz.
Ale ještě horší je, že s Justinem to už není jen o uspokojení mého chtíče, ale o něčem jiném, o něčem, čemu jsem se chtěl vyhnout ze všeho nejvíce, o něčem, co vždy bývalo mým úhlavním nepřítelem - mám neustálou potřebu ho chránit, dělat ho šťastným, pomáhat mu a dělat věci, které se mi dříve doslova hnusily, ale s jeho příchodem jako by se staly součástí mého života, mě samotného. Sakra, vždyť já toho nevděčného malého zmetka, i přes všechny možné způsoby, kterými se to snažím zapřít, miluju a klidně bych se pro něho rozkrájel, jen abych mu dal vše, po čem touží. Ale ne, on to přece zvládne sám, nepotřebuje mojí pomoc ani moje peníze, vždyť on přece ani nepotřebuje mě, kdyby mi na tom malým prevítovi tak nezáleželo, tak už bych mu dávno sbalil těch jeho pět švestek a poslal do světa za to, že mě tak mučí, ale já blbec si to místo toho radši nechám líbit, jen abych ho neztratil.
Věděl jsem, že ode dneška nenávidím soboty, ještě minulý týden to byl den, který jsem skoro celý strávil v posteli s Justinem anebo jsme jenom tak blbli jako malí kluci, ale dneska jsem se málem ukousal nudou. Justin se šel oddělat do jídelny, aby si mohl přivydělat na školu a mě tady nechal si nadávat do volů za to, že jsem ho tak vyprovokoval a pak taky umřít z té nehorázné nadrženosti na jeho mladé tělo. Nebyla jiná možnost musel jsem to jít udělat.
Lehl jsem si do postele a jednou rukou jsem se začal hladit po hrudi a prstem jsem kroužil kolem mé bradavky, tou druhou jsem začal směřovat k mému penisu, který se málem vzrušením roztrhl, začal jsem bříškem palce přejíždět přeš špičku a jazykem jsem si olizoval rty, oči jsem měl zavřené a před sebou Justina, jeho krásné tělo, jeho tvrdý penis, pomalu jsem si ho začal třít a následně jsem přejížděl rukou od kořene až ke špičce a zase zpět, tempo jsem pomalu zrychloval a neustále si představoval Justina, jak do něho pomalu pronikám a líbám jeho záda, jak mi vrní do ucha a šeptá, abych si ho vzal, abych zrychlil, abych ho tvrdě ošukal, prsty u nohou se mi začaly kroutit následkem blížícího se orgasmu, paty jsem doslova zarýval do postele a prohýbal se v zádech. Justin byl pořád se mnou, mé sténání a vzdychání museli slyšet i na druhé straně ulice, zrychloval jsem a zrychloval a poté jsem doslova explodoval, mé sperma začalo dopadat na mou hruď a já se svíjel slastí.
Když se mi podařilo dostat se z toho transu a uvědomit si, že Justin tu opravdu není, tak jsem si šel dát sprchu a zase jsem se utvrdil, že soboty jsou nejhorší dny v týdnu, v tuhle dobu jsem ve sprše vždy s Justinem a vzájemně si myjeme záda nebo ještě líp šukáme jak králíci, ale teď jsem tak mohl jedině ze sebe smýt tu bílou lepkavou hmotu, která mě před chvíli ohodila po tom, co jsem si ho musel sám vyhonit a následně jsem šel vymýšlet plány na dnešní den. Ale ať už jsem vymyslel cokoliv, tak tomu vždycky chyběla jedna věc a to Justin, jako kdybych se už bez jeho přítomnosti ani nedokázal vymočit, ale do jídelny jsem si pro něho dojít nemohl, vypadal bych jak slaboch a zoufalec a já v Justinových očích musím vypadat jako alfa samec. Takže plán byl jasnej - ožeru se, upadnu do bezvědomí a celej tenhle den zaspím.
Jen co jsem si nalil skleničku a přiložil si jí k ústům, tak jsem se zarazil, v tu chvíli jsem dostal lepší nápad, co s ní udělat než ji vyklopit do sebe, třískl jsem s ní o první zeď, na kterou jsem narazil a to tak silně, div se ty střepy od ní neodrazily a nezabodly se mi do oka, ale co aspoň bych se nemusel dívat na to, jak si užívá s jinejma.
Nechal jsem střepy střepami, chlast chlastem a šel se uvelebit na pohovku s tím, že si pustím televizi, ale jen co jsem dosedl, tak se mým bytem začalo nést bušení na dveře...
B: "To mi ještě scházelo."
Lindsay: "Jo, taky tě ráda vidím."
B: "Kde je Gus?"
Lindsay: "Doma."
B: "Tak proč seš tady?"
Lindsay: "To jako, že u tebe nemůžu stavit, jako tvoje nejlepší kamarádka a matka tvého syna, jen tak?"
B: "Dneska nemám náladu ani na jednu z tvých úloh."
Lindsay: "Co ti zase přelítlo přes nos?" nakvartýrovala se dovnitř.
B: "Jasně, můžeš jít dál."
Lindsay: "Bože, Briane, co se tady stalo?"
B: "Godzilla."
Lindsay: "No podle toho, jak to tu vypadá, bych se nedivila, že se stavila na kafe."
B: "Jo a parádně jsme si pokecali."
Lindsay: "Vážně, Briane, co se stalo?"
Bože, tohle mi opravdu scházelo, muset se ještě zpovídat z toho, co se v mém životě momentálně děje. Jako by to už takhle nebylo dost na hovno!
B: "Všechno v naprostém pořádku."
Lindsay: "Jo, to vidím," podívala se na střepy na podlaze.
B: "To bylo nedopatřením."
Lindsay: "To se vsadím, skleničky totiž uměj létat."
B: "Je až neuvěřitelné, jak je dnešní svět vynalézavý, co?"
Lindsay: "Ty seš fakt vůl, Briane."
B: "To vím i bez tebe, díky."
Lindsay: "Jde o Justina, že ano?"
B: "Proč by, kurva, mělo jít zrovna o něho?!"
Lindsay: "Protože se chováš takhle."
B: "Můžu ti s klidem říct, že jeho se to opravdu netýká. Mám důležitější věci, než se zajímat o něj."
Lindsay: "Jen doufám, že po tobě Gus nezdědí neschopnost se přetvařovat."
B: "Neschopnost?"
Lindsay: "Jo, protože ať už řekneš cokoliv hnusného na Justinův účet, tak to vypoví dvakrát tolik o tvé lásce k němu."
Jestli chce, abych opravdu už dočista zešílel, tak je na dobré cestě k tomu, aby se to stalo. Kdy se můj život takhle moc zkomplikoval? Jo, jasně, už vím!
B: "Nechtěla bys zase jít?"
Lindsay: "Proč, abys tu mohl vzteky rozbíjet skleničky?"
B: "Jen proto, aby se mi z těch tvých žvástů nerozskočila hlava."
Lindsay: "Proč to děláš, Briane?"
B: "Co myslíš?"
Lindsay: "Lžeš o tvých citech k němu?"
B: "Já nikdy nelžu."
Lindsay: "Jo, jasně, takže ti je Justin vlastně úplně u prdele, šukáš s ním, protože tě nikdo jinej nechce a necháváš ho tady bydlet jen proto, aby ti tu čas od času uklidil."
B: "Necháš mě už, sakra, bejt, Lindsay?!"
Lindsay: "Neboj, už jsem na odchodu a buď tak hodnej a ukliď ty střepy, než se zraníš."
B: "Od toho mám přece Justina!" zahulákal jsem, než bouchla dveřmi.
Skvělý tak jsem právě zabil deset minut svého dne a koho jiného, než Justina se ten rozhovor mohl týkat, že? Opravdu mě tyhle diskuze začínají vytáčet, jen ne kvůli tomu, co obsahují, ale proto, že vždycky mají pravdu, vždycky mi to jeden z těch šašků vmete do tváře a já pak můžu akorát zpytovat svědomí. Jak je možné, že i přes všechno mé úsilí to skrýt všichni vidí, jak moc mi na Justinovi záleží a že chci, aby byl jen můj? Zdá se mi, že oni mě vážně znají líp, než znám já sám sebe a to mě začíná děsit. Ale ten, kdo by to vidět měl, tak ten je úplně slepej, nevidí, jak moc mě trápí, že nechce přijmout mojí pomoc, že v podstatě dělá, jak na obtíž mu jsem a to mě bolí.
Večer tu byl rychleji, než jsem předpokládal, ale rozhodně tu nebyl Justin, jak jsem doufal, ani jsem ráno neměl možnost zeptat se, kdy se vrátí a tak teď můžu leda hypnotizovat dveře a modlit se, aby se každou chvíli otevřely a aby tam stál ten Justin, který na mě není naštvaný, který chce jen mě, se kterým se nehádám a každý úsměv věnuje jen mně.
Neměl jsem ani pomyšlení na to, že bych šel do Babylonu, nemělo to smysl, když by tam nebyl ten nejdůležitější člověk, se kterým bych tam být chtěl, atak jsem jen střídavě koukal na dveře a do stropu, pořád sem a tam, jak nějakej blázen, čas ubíhal celkem rychle, ale nic se nezměnilo, pořád jsem tam ležel sám a po chvíli jsem už nevěděl o světě.
Nevím, jak dlouho jsem spal a ani, kolik bylo hodin, jen to, že mě najednou probudil šílený rámus z koupelny, okamžitě jsem vyskočil a běžel se tam podívat, a když jsem spatřil Justina tak se mi málem zastavilo srdce. Byl celý ubrečený a ze rtu mu tekla krev, vůbec jsem nechápal, co se mu stalo a on mou přítomnost ani nezaregistroval, musel jsem k němu přistoupit blíž a otočit ho k sobě...
B: "Co se ti, sakra, stalo?"
J: "Nic, jsem v pohodě."
B: "Jo, to vidím, kdo ti to udělal?"
J: "Nech mě," kousek se ode mě vzdálil, jako kdyby to tam mělo být bezpečné, ale já ho následoval.
B: "Ukaž mi to," rukama jsem ho chytil za tváře, abych mu lépe viděl na ret.
J: "Nic to není," odstrčil mi ruce a zase se přesunul jinam.
B: "Přestaň přede mnou utíkat, Justine, a řekni mi, co se ti stalo!"
J: "Můj táta!"
B: "Co tvůj táta?"
J: "To on mě uhodil, šel jsem za ním, abych zjistil, proč mi nechce platit školu, ale místo toho jsme se pohádali a pak mě uhodil," celou dobu, co to říkal, mu přeskakoval hlas a bylo vidět, že nemá daleko do pláče.
V tu chvíli jsem mohl myslet jen na to, jak bych jeho fotrovi nejradši zmaloval ksicht, nikdo Justina nebude mlátit a už vůbec ne jeho vlastní táta, přísahám, že kdyby se mi dostal do ruky, tak bych se neovládl, on si ani neuvědomuje, jak velký štěstí má, že jeho syn je právě Justin.
B: "Nesmíš na to myslet, pojď si trochu odpočinout," hladil jsem ho po vlasech a snažil se ho uklidnit.
J: "Musím si to vyčistit," chtěl si tu krev setřít namočeným ubrouskem, ale hrozně se mu klepaly ruce.
B: "Ukaž, udělám to."
Vzal jsem mu ten ubrousek z ruky a začal jsem mu jemně otírat pusu, aby ho to nebolelo, pokaždé když sykl bolestí, tak jsem se mu chtěl nějak omluvit, ale nevěděl jsem jak, tu ránu měl docela hlubokou a já se bál, abych mu ještě nějak neublížil.
B: "Tak hotovo."
J: "Děkuju."
B: "Není za co a teď pojď do postele."
Do postele jsem ho dostal v podstatě už v polospánku, vysvlékl jsem mu oblečení a pak jsem si k němu zezadu lehnul a objal jej kolem pasu, on se ke mně přitiskl ještě víc a svou rukou sevřel tu mou. Nevěděl jsem, co mám dělat, abych ho zbavil té bolesti a pocitu, že jeho vlastní táta nenávidí, mohl jsem ho jen držet a líbat do vlasů, na nic víc jsem se nezmohl a poté jsme oba usnuli.
No comments:
Post a Comment