BEZ VAROVÁNÍ
Brian's POV
Sledovat Debbie pochodující po kuchyni a probodávající vás pohledem je opravdu jako vystřižené z hororu! Bál jsem se cokoliv říct nebo udělat, protože mám ten pocit, že by mě ve vteřině rozcupovala na kousíčky! Ale čím déle jsme jen mlčeli, tím víc byla tato situace nesnesitelná a mě začínala docházet trpělivost!
B: "Tak...?"...Odvážil jsem se, ale celkem zbytečně.
Debbie: "Ticho!"
B: "Debb, jestli tohle má být nějaký experiment, tak se mi opravdu nelíbí!"
Debbie: "Neříkala jsem, abys mlčel?"
B: "Jestli sis nevšimla, tak já lidi poslouchám málokdy."
Debbie: "Věř, že všimla a teď už mlč!"
B: "A to jako proč? Tím, že budeme oba mlčet a ty mě budeš zkoumat, jak potkana v kleci, se snažíš něčeho dosáhnout nebo co?"
Debbie: "Ne, jen doufám, že se mi z tebe podaří vyčíst, proč se chováš jako absolutní blbec, zdá se mi to jednodušší, tě jen sledovat, než se tě rovnou zeptat!"
B: "No, ale já už nehodlám být tvůj pokusný králík, takže se měj!"...Zvedl jsem se k odchodu.
Debbie: "Sedni si zpátky na ten zadek!"
B: "Dobře,"...Pohyb, který jsem udělal, abych se dostal zpět na židli byl opravdu rychlí!
Debbie: "A teď spusť!"
B: "Huh?"...Povytáhl jsem obočí.
Debbie: "Nehraj to na mě, moc dobře víš, o čem mluvím!"
B: "Opravdu ti nemám co říct!"
Debbie: "Kdybys byl ženská, tak bych ti nejspíš i věřila a myslela si, že máš krámy, ale ty jsi chlap a ještě k tomu Brian Kinney, takže mi neříkej, že mi nemáš co říct!"
B: "Nikdo neumí mluvit jako ty!"
Debbie: "Děkuju! A teď kdybys začal!"
B: "Já vážně..."
Debbie: "Hned!"
Tý vidličky, co žmoulala v ruce, jsem se opravdu začínal bát, byla u mě až moc blízko!
B: "Mohla bys alespoň odložit ten vražedný nástroj?"
Debbie: "A budeš mluvit?"
B: "Hlavně už tu vidličku dej pryč, nerad bych, abys ji do mě v návalu vzteku zabodla!"
Debbie: "Fajn!"
Bylo mi jasné, že mě nepustí, dokud jí to neřeknu a jelikož jsem už moc toužil jít domů za Justinem, tak jsem se nadechl a rozhodl se jí všechno říct! Vlastně jsem byl i rád, že je tu konečně někdo, komu se můžu svěřit a zároveň vím, že si to nechá pro sebe a nebude mě litovat, teda alespoň ne na venek, tak jak by to udělal Justin!
B: "Ve Vangardu je nový šéf, který se rozhodl, že mi udělá ze života peklo, dal mi dva dny na to, abych zpracoval prezentaci, která by oslnila naprosto arogantní, bezpáteřní klienty, které chce získat a řekl mi, že pokud to nedokážu, tak se se svým místem ve firmě můžu rozloučit a proto jsem byl přilepený u toho počítače."
Debbie: "Tvůj šéf je totální šílenec ne? Vždyť jsi nejlepší!"
B: "Děkuju Debb!"...Samolibě jsem se usmál.
Debbie: "Ale nějak nechápu, proč jsi to neřekl Justinovi?"
B: "Protože nepotřebuju, aby se nervoval, obzvlášť když jsem to já, kdo mu platí školu, znáš ho přece dobře, kdyby zjistil, že jsem na tom s penězi bledě, tak by se na ní vykašlal."
Debbie: "Ty ho musíš opravdu milovat."
B: "Další věc, co jsem potřeboval slyšet!"
Debbie: "Je jedno, jak dlouho se to budeš snažit zapírat, ale stejně to jednou vyjde na povrch a navíc přede mnou to skrývat nemusíš, už jednou si se mi dokázal přiznat."
B: "Jo a lituju toho, při každý příležitosti mi to omlátíš o hubu!"
Debbie: "No jo, láska je láska..."
B: "To už by stačilo!"
Debbie: "Dobře, dobře, už mlčím."
B: "Sláva!"
Debbie: "Ale ještě jedna věc by mě zajímala."
B: "A jéje, jaká?"
Debbie: "Proč jsi se tak opil? To kvůli práci?"
B: "Svojí práci mám rád, ale že bych si kvůli ní nalil do žil skoro smrtelnou dávku alkoholu, to fakt ne!"
Debbie: "Tak proč teda?"
B: "Moje matka."
Debbie: "Tvoje máma? Co je s ní?"
B: "Včera si za mnou přišla pro peníze a nezapomněla mi připomenout, že jsem to nejhorší co jí v životě potkalo, že se jí hrozně hnusí, že jsem gay a nakonec ze mě vydolovala padesát tisíc dolarů."
Debbie: "Kolik?!"
B: "Vážně chceš, abych se opakoval?"
Debbie: "Pane bože Briane, vždyť si mi právě před chvíli řekl, že to máš s prací na hraně."
B: "To jsem vůl, co?"
Debbie: "Ne nejsi, jsi jen skvělý syn."
Jsem sebevědomí gay, kterého dokážou rozbrečet ženský, to se opravdu povedlo!
B: "Jo, to si ona opravdu nemyslí."
Debbie: "Ona si to jednoho dne uvědomí."
B: "Ale to už bude pozdě."
Debbie: "Bude, ale nebudeš to ty, koho to bude bolet."
B: "Nikdy by mě nenapadlo, že tohle řeknu, ale přeju jí to nejhorší."
Debbie: "Stoupni si."
B: "Proč?"
Debbie: "Prostě si stoupni."
B: "Dobře."
A to jsem si myslel, že mě nebude litovat, jakmile jsem si stoupl, tak mě pevně objala a za žádnou cenu mě nechtěla pustit, vlastně ani já jí nechtěl pustit, bylo příjemné být v náručí někoho s mateřskými city! S ní si vždycky připadám jako milovaný syn!
Debbie: "Mám tě ráda,"...Zašeptala mi do ucha.
B: "Já tebe taky Debb."
Debbie: "Když budeš něco potřebovat, tak stačí říct."
B: "Vlastně... Potřeboval bych se nadechnout."
Debbie: "Ah, promiň."
B: "Dobrý."
Debbie: "Neměl bys zavolat Justinovi, aby po tobě nevyhlásil pátrání?"
B: "Jo, asi bych... Do hajzlu!"
Debbie: "Co je?"
B: "Já si nechal doma telefon."
Debbie: "No, tak to být tebou, bych si pospíšila."
B: "Neboj, už letím, ahoj!"
Debbie: "Ahoj zlato."
Políbil jsem jí na tvář a rychle se vydal domů za Justinem. Čekal jsem, že až otevřu dveře, tak se mi buď Justin omotá kolem krku a začne mě vášnivě líbat anebo což by bylo pravděpodobnější, mě bude ignorovat a občas po mně hodí probodávajícím pohledem, ale tohle jsem si nepředstavil ani v těch nejhorších nočních můrách...
B: "Justine? Jsi tu?"
Zničehonic se odněkud vynořil a vlepil mi takovou facku, že se mi skoro otočila hlava!
B: "Do prdele! AU!"
J: "Můžeš mi říct, kde si byl?!"
B: "A můžeš mi říct, proč mě fackuješ?!"
J: "Víš, jak jsem se o tebe bál? Včera jsem tě našel skoro mrtvého a dneska tě pro jistotu nenajdu vůbec? A ty si ani nevezmeš telefon? Volal jsem skoro všem a nikdo o tobě nic nevěděl, už jsem málem volal do márnice!"
On o mě měl opravdu strach, z očí mu pomalu stékaly slzy!
B: "Promiň, Justine, já jsem si telefon zapomněl. A vůbec, vždyť si říkal, že nepřijdeš."
J: "No a rozmyslel jsem si to, ale teď toho začínám litovat."
B: "Nikdy není pozdě na to vzít svoje rozhodnutí zpátky."
Prosím, zabijte mě někdo!
J: "Fajn, tak čau."
Sakra, sakra, sakra! Já jsem takovej kretén, že to snad není ani možný, co mě to proboha popadlo? Takhle to nemůžu nechat!
B: "Ne, počkej..!"
J: "A proč?"
B: "Prostě nechoď."
J: "Můžeš mi říct jediný pořádný důvod, proč právě teď nemám odejít těmi dveřmi?"
Jo a je to tady, teď bude očekávat, že mu řeknu, že mi na něm záleží a že bez něho tady nechci být, ale na to si vybral špatného chlapa!
B: "Vypadá to, že asi ne."
J: "Dobře."
Najednou se rozešel do ložnice a já absolutně nechápal, na co se chystá!
B: "Já myslel, že odcházíš."
J: "Neboj, jen si vezmu věci."
B: "Věci?"
J: "Jo, protože pokud neznáš důvod, proč bych měl zůstat, tak ho neznám ani já."
Začínalo mi docházet, jak moc vážný to je a jelikož nejsem schopný mu říct slovy, proč chci, aby zůstal, ta to budu muset udělat jinak!
B: "Pojď sem,"...Přitáhl jsem si ho k polibku.
J: "Co, co to děláš?"
B: "Chtěl jsi důvod, proč chci, abys zůstal."
J: "Šukání? To je ten důvod?"
Tak to vypadá, že ani takhle mu to nedokážu říct... Sakra Briane, musíš něco udělat!
B: "Ne. Já, já chci... Bože, prostě chci, abys zůstal, chyběl jsi mi! Tak spokojenej?!"
J: "Víc než to,"...Vrhl se dravě na moje rty.
Byl to takový elektrizující pocit, být po tak dlouhé době zase přilepený k Justinovým rtům a vědět, že už se snad nechystá nikam odejít! Chtěl jsem ale víc, než se jen líbat a pokusil jsem se ho dostat, za stálého líbání, do postele, ale to by to nesměl být Justin!
J: "Počkej, počkej..."
B: "Proč?"
J: "Chci to vědět."
B: "A já doufal, že to necháme na potom,"...Mrkl jsem na něj.
J: "To víš, že jo! Ty se se mnou vyspíš a pak to zase nějak zazdíš, aby si nic nemusel říct, takže povídej."
Vypadá, že se z toho nijak nevykroutím a stejně už jsem měl v plánu mu to dneska říct, tak ať to mám za sebou!
J: "Ale ještě jedna věc mě zajímá."
Pane bože, jaká věc zase?
J: "Kde jsi byl?"
B: "Kdy?"
J: "Nedělej blbýho, dneska."
B: "S Maikeym."
J: "Vzpomínáš, jak jsem říkal, že jsem všem volal? Tak i Maikeymu."
B: "Aha."
Tak to mi opravdu nevyšlo!
J: "Takže?"
B: "Takže..."
J: "Briane!"
B: "No tak fajn, podávala si mě Debbie."
J: "Debbie? Vždyť ta je doma."
B: "Já vím."
J: "Tak jak si tě...? Ty si byl u ní doma?"
B: "Jo."
J: "A co jsi tam dělal?"
Bylo na něm vidět, že odpověď už dávno zná, ten jeho škodolibý a vítězoslavný úsměv tomu odpovídal, ale i přesto chtěl znát odpověď z mých úst!
B: "Měl jsem cestu kolem."
J: "A prostě si se rozhodl jít pokecat právě s Debbie? Briane znám tě až moc dobře, abych věděl, že dobrovolně by ses k ní nevydal!"
B: "FAJN! Hledal jsem tě! Je to to co jsi chtěl slyšet?!"
J: "Takže ti beze mě bylo mizerně?"
B: "To v žádném případě."
J: "Tak dobře, budeme předpokládat, že sis chtěl prostě jen zašukat."
B: "Když už o tom mluvíš,"...Znova jsem se přisál na jeho rty."
J: "Ne, ne, ještě jsme neskončili."
B: "Bože, ty mě ničíš!"
J: "Prostě to chci vědět, chci vědět, co se s tebou poslední dny děje a proč jsi se tak opil? A neříkej mi, že jsi v pohodě, protože nejsi a už vůbec ne, že mi do toho nic není, protože mi do toho je hodně."
B: "Jde o práci."
J: "Práci? Co je s ní?"
B: "Jak jsem seděl u toho počítače, tak jsem dělal prezentaci, kterou mám zítra odprezentovat a pokud nedokáže oslnit jedny klienty, tak jsem bez práce."
J: "Cože?"
B: "Je tam nový šéf, homofobní šéf, který se rozhodl, že si na mně smlsne."
J: "Ale vždyť jsi nejlepší, to přece nemůže, tě vyhodit."
B: "To neříkej mně."
J: "Ale proč jsi mi to neřekl?"
B: "Protože pokud přijdu o práci, tak ti nebudu moct dál platit školu."
J: "Ale o mou školu přece nejde, klidně bych z ní odešel."
B: "Vidíš? Přesně proto jsem ti to nechtěl říct, nemůžeš se vykašlat na školu!"
J: "Ale Briane, pokud máš problémy, tak..."
B: "Justine, já už to nějak vyřeším, nelámej si nad tím hlavu, dobře?"
J: "Ale..."
B: "Dobře?"
J: "Dobře, ale slib mi, že pokud to nepůjde, tak mi to řekneš?"
B: "Slibuju."
Myslím, že jinou možnost, než mu to slíbit ani nemám!
J: "A to proto jsi se tak opil?"
B: "Jak už jsem řekl Debbie, práci mám rád, ale zabít se kvůli ní nehodlám."
J: "A proč teda?"
B: "Ale slib, že na mě nebudeš házet lítostný pohledy."
J: "Dobře, slibuju."
B: "Včera za mnou přišla moje matka, aby ze mě vytáhla padesát tisíc dolarů a ještě před tím mi stačila říct, že jsem zkáza světa, že jsem pro ní v životě nic neudělal a naopak jí celý život zničil, že kvůli mně jí můj otec mlátil a že přes to, že se mě snažila vychovat, tak ze mně nakonec vyrostla zrůda, lépe řečeno gay."
Když jsem mu to řekl, tak se mi zase chtělo brečet, myslet si to je jedna věc, ale říct to nahlas a ještě osobě, která vás miluje, je opravdu nesnesitelné!
J: "To mě mrzí."
Bylo na něm vidět, že by chtěl něco udělat, říct anebo alespoň zaklít na účet mé matky, ale slíbil mi, že nic takového neudělá a rozhodl se ten slib splnit, za což jsme mu vděčný, protože bych se asi jinak zase složil a skončil s flaškou v ruce!
J: "Pojď si lehnout."
Nic jsem nenamítal a lehl si k němu, ani mi nedošlo co vlastně dělám, ale zničehonic jsem měl hlavu položenou na jeho hrudi a on mě pěvně svíral v náruči! Dával mi jemné polibky do vlasů a já se tomu nebránil, nechtěl jsem, bylo to příjemné a mě se v tu chvíli ulevilo, mohl jsem brečet a nestydět se za to, protože Justin má opravdu pochopení a nic neříká pokud ho o to nepožádám... Prostě mě jen drží! To mi jako utěšování stačí, vždycky to mohl dělat jen Maikey, ale dneska jsem to dovolil i Justinovi a pak jsem usnul v jeho objetí, snad nikdy jsem se necítil tak moc milovaný!
No comments:
Post a Comment