Za týden to bude přesně rok, co jsem zveřejnila první díl této povídky, ani ve snu by mě nenapadlo, že dopracovat se na její konec, zabere tolik času, úsilí a občas i nervů, ale užila jsem si ji, i když to občas bylo náročné, je však na čase dát této povídce sbohem a to tímto posledním dílem, který se možná nebude líbit všem, ale já cítím, že jsem to zakončila správně. Všem tedy přeji krásné čtení, vím, že jste čekali dlouho, takže děkuji za trpělivost!❤
BEZ VAROVÁNÍ
"Uh-uh," Justin si odkašlal, aby si pročistil hrdlo, vážně nepotřeboval, aby se při tom lhaní ještě zakoktával. "Však nás s Brianem znáte. Nikdy jsme nebyli typ na to se vzít..." Justin se nervózně pousmál.
"Ale vždyť jste se vzít chtěli," zasteskla si Debbie. "Než jsi odešel do New Yorku... tak moc jsem se na to těšila. Brian Kinney a Sunshine - svatba, která by se nejspíš zapsala do dějin."
"No... uvědomili jsme si jednoduše, že nepotřebujeme sliby k tomu, abychom věděli, že se milujeme."
Brian se zachvěl, moc dobře si pamatoval, jak mu tahle slova Justin řekl, když si tenkrát před New Yorkem říkali takové neoficiální sbohem, kdy oba jednoduše věděli, že ať už je čeká cokoliv, nebude to hezké ani snadné. Ta slova byla pravdivá, opravdu nepotřebovali sliby k tomu, aby věděli, že se milují, ale rozhodně by to byl super bonus... jejich svatba byla malá, rychlá a spontánní především. Seděli u televize, cpali se donáškou a koukali na nějaký přeslazený romanťák a než se nadáli, byli na cestě na radnici, kde si odstáli frontu, řekli si ano a vyměnili si polibek. Na sliby tam nebylo místo. Ale ta svatba byla jejich a oba milovali každý malý detail. Brian si pak zvlášť pamatoval svatební noc.
"To máš sice pravdu, Sunshine," začal Emmett. "Ale neumíš si představit, jak krásný je to pocit stát před všemi tvými nejbližšími, zatímco dáváš své srdce tomu, kterého miluješ a slibuješ mu, že ho budeš milovat navždy," Emmett na konci svých slov nebyl schopný zadržet slzy a Drew k němu přispěchal, aby jej objal.
"Má pravdu, je to opravdu výjimečný okamžik," usmál se Ted při té vzpomínce na svou svatbu s Blakem. "Nic bych neměnil," s tím se otočil ke svému partnerovi a políbil ho.
"Miluju tě," řekl Blake.
"Já jsem s nimi za jedno," Debb chytila Carla za ruku, který ji něžně políbil na tvář.
"Je to nejkrásnější den života," završil Michael a přitiskl se blíž k Benovi.
Justin začínal mít trochu pocit, že se dusí. Ale úplně nevěděl, zda panikaří, protože všem těm lidem tady cpe naprosté lži anebo snad proto, že si najednou uvědomoval, jak moc takovou svatbu vždycky chtěl - velkou a s těmi nejbližšími. Ne, že by nemiloval tu, kterou s Brianem měli, i když byla tak trochu nevšední, ale pro ně dva byla výjimečná. Jenomže teď si uvědomoval, o kolik výjimečnější mohla ještě být...
"No, rozhodně vám dáme vědět, až jeden z nás půjde uličkou," Brian se ironicky usmál, nadzvedl svou skleničku a následně ji do sebe vyklopil.
Pak se zvedl a se slovy, že si jde zakouřit, zamířil ven. Prostě nemá svůj den, zopakoval si Justin znovu, ale začínal mít problém udržet svůj vztek na uzdě.
"Je v pohodě?" Michael se posadil k Justinovi.
"To kdybych sakra věděl," Justin se neplánovaně ohnal. "Promiň. Já jen... nevím, co mu přelítlo přes nos. Ráno byl úplně v pohodě, takhle se nechoval, co... no co jsem se vrátil zpátky."
"Já vím. Proto se ptám, co se děje. Ale asi je na něj trochu moc slavit výročí svatby. Ale to pochopí, až se vy dva vezmete... pochopí, proč je důležité to slavit," Mike se usmál a následně se vrátil zpátky k Benovi.
Justin však začínal zvažovat to, že odtud jednoduše uteče.
Když se Brian vrátil, informoval se u hostitelů, zda si může jít dolít whisky a odmítl, aby to oni dělali pro něj. Proto když Brian zmizel v kuchyni, rozhodl se ho Justin následovat, připravený na to, že možná ztropí scénu zbytečně, ale potřeboval vědět, co je s Brianem.
"Hey, Sunshine," Brian se široce usmál, zatímco whisky popíjel rovnou z lahve. "Dáš si?"
"Ani ne."
"Tak jim hlavně neříkej, že jsem to vypil sám," uchechtl se Brian.
"Jsem si celkem jistý, že si to domyslí sami."
Brian se zasmál, uznávajíc, že má asi pravdu a pokračoval v pití. Justina až děsilo, co před sebou vidí. Tohle nebyl Brian. No rozhodně ne Brian, kterého znal teď.
"Okey, co děje, Briane?" Justin přistoupil blíž k němu, ztěžujíc mu možnost útěku.
"Co... co by se mělo dít?"
"To mi řekni ty! Od chvíle, co jsme sem dorazili se chováš divně... chováš se jako..."
"Jako co?" Brian odložil lahev a zadíval se na Justina.
"Chováš se jako podělaná drama královna!"
"Oh, díky pěkně," Brian se otočil na patě, uražený a připravený k odchodu.
"Hey!" Justin ho zachytil za paži. "Já jen, že se chováš jako dřív. Takhle ses choval předtím, než jsi mi řekl, že mě miluješ a před New Yorkem. Takhle ses choval pokaždé, co ses mi snažil dát opravdu najevo, že od tebe nemám nic čekat a všem ostatním vmést do obličeje, že se nikdy nezměníš. Nechápu, co se děje. To tu opravdu tak moc nechceš být? Jestli jo, tak to řekni a půjdeme domů. Dobře?" Justin ho pohladil po tváři.
"Asi nemám svůj den," Brian pokrčil rameny.
Justin se musel uchechtnout... přesně tak si sám odůvodňoval Brianovo chování. Ale už teď ví, že je za tím mnohem víc. Jenom doufal, že Brian kolem sebe zase nepostaví zeď a Justina neodstrčí.
"Briane... co se děje?" Justin ho chytil za ruku a propletl s ním svoje prsty. "Prosím. Řekni mi to. Protože mě ubijí vidět tě takhle."
Brian si povzdychl. Opravdu nevěděl, co mu říct. Nebo spíš, JAK mu to říct. Sám byl překvapený tím, co se v jeho hlavě celý večer odehrává. Snažil se ty myšlenky ignorovat. Znělo mu to tak hloupě, že tu vyvádí kvůli takové blbosti... kvůli tomu, co chce. Ale asi je to tím, že se bojí, že to chce jenom on. A že bude zkrátka za idiota. Že se mu Justin vysměje, protože by ho v životě nenapadlo, že velký Brian Kinney by něco takového mohl chtít. Ale chtěl. Opravdu chtěl.
"Budeš si myslet, že jsem se zbláznil."
"To už si stejně myslím... věř mi, nemůže to být horší," Justin se zasmál, snažíc se Briana uvolnit.
"Já jen... fuck," Brian si projel prsty ve vlasech. "Důvod, proč se chovám tak, že tady nechci být je ten, že... mě ubijí vidět, co nikdy mít nebudu."
Justin několikrát zamrkal, snažíc se pochopit, co se mu Brian pokouší říct, ale zcela v tom selhával. "Briane, co mi to říkáš?"
"Víš, jak jsem ti doma řekl, že jsem rád, že nikdo neví, že jsme se vzali, protože by nám s tím nedali pokoj... protože bychom takové oslavy výročí museli mít taky?"
"Uhm," Justin přikývl, stále zmatený.
"Tak to nebyla úplně pravda. Tedy nechtěl jsem si to připustit, ale... asi jsem tě tak trochu zkoušel. Chtěl jsem vědět, jak budeš reagovat. Protože jsem to nechtěl být já, kdo to řekne... že chci, aby to věděli. Protože chci... chci tohle mít... myslím tu možnost oslavit s tebou, že jsi můj a já zase tvůj. Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu. A ani jsem to nechtěl říct, protože jsem se chtěl vyhnout tomu, že mě ostatní a obzvlášť ty budete považovat za blázna," Brian se odmlčel a pak pokračoval. "Ale v momentě, co jsme sem dorazili a já viděl, jak jsou Emmett s Drewem tak zatraceně šťastní, že něco takového můžou oslavovat s těmi, které milují... já nevím, asi jsem začal vyvádět, protože i přes to, že je to zcela proti mé přirozenosti, to chci taky. Jenže bylo snazší předstírat znechucení, než ti říct pravdu."
Justin byl naprosto beze slov. Jestli od Briana čekal už naprosto cokoliv, tohle rozhodně nebylo na seznamu.
"A pravděpodobně jsem ti způsobil infarkt. Úžasné," Brian protočil oči a začínal si vyčítat, že to vytáhl.
"Briane, proč jsi mi to neřekl dřív?" Justin konečně promluvil.
"Vážně?" Brian nadzdvihl obočí. "Pět let jsem se tě snažil přesvědčit, že nechci vztah a nic s ním spojeného... a už vůbec se někdy oženit... a teď tu stojím a povídám ti o tom, že chci slavit naši svatbu. Jak patetické."
Brian se otočil k Justinovi zády zahanben sám sebou. Vážně si přál, aby prostě mlčel a nic z toho neřekl. Věděl, že si s Justinem slíbili být k sobě vždycky upřímní, ať se děje, co se děje, ale... pořád byl přeci jenom Brian Kinney a nerad si přiznával, že by snad mohl chtít něco, co se mu dřív doslova příčilo.
Justin ho obešel a postavil se před něho, "Briane, podívej se na mě," Brian chvíli bojoval, ale nakonec spojil svůj pohled s tím jeho. "Miluju tě. Miluju tě takového, jaký jsi byl a takového, jaký jsi teď. Dospíváš, měníš se, tvoje priority se mění a stejně tak tvoje názory... máš naprosté právo tohle chtít. Jsi lidská bytost, která cítí... která si konečně dovoluje cítit. A chtít něco. Briane, jestli ses bál mojí reakce, nebyl k tomu opravdu žádný důvod, protože... jsem šťastný, že to tak chceš. Ani nevíš, jak moc to chci já."
"Počkat... co?" Brian se na něj podíval zaskočeně.
"Chci slavit naše první výročí... a to páté.. desáté... padesáté... všechna naše výročí. A chci, aby to naše rodina věděla. Bylo fajn mít to jen pro sebe, užívali jsme si sebe navzájem a bylo to naše malé tajemství, ale... je na čase ho pustit do světa. Zvlášť teď, když je máme tak za zadkem s tím, abychom se konečně vzali," Justin se zasmál. "S čímž si mi vůbec nepomohl, mimochodem!" nedopustil si předstírané rozčílení.
Brian se nebyl schopný ubránit úsměvu. Najednou se mu zdálo zcela absurdní, že si někdy myslel, že by Justin tohle nechtěl. "Promiň, Sunshine, myslel jsem, že to zvládáš dobře," Brian se ušklíbl.
Justin se zamračil, ale nakonec neodolal a natáhl se, aby Briana políbil.
"Měl jsem ti to říct dřív," vydechl Brian následně.
"To jsi měl, ale chápu, proč ses bál. Teď už ale víš, že mi můžeš říkat všechno."
"To vím už dávno... jen se s tím ještě učím žít."
"A já jsem tady, abych ti s tím pomohl," Justin se pousmál. "Vážně tě miluju, Briane Kinney."
"Taky tě miluju, Justine Taylore-Kinney," Brian opravdu miloval ho takhle oslovovat.
Jejich slova ihned zpečetili dalším polibkem, ale jen na malou chvíli, protože je vyrušil zvuk tříštícího se skla jen kousek od nich. "Vy jste manželé?!" ozvalo se hlasitě Emmettovým pronikavým hlasem.
"Tak hádám, že už je to venku," uchechtl se Brian.
"Tak takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval," pronesl Justin a následně spěchal na pomoc Emmettovi, aby se nepořezal o tu rozbitou skleničku, kterou očividně upustil v tom šoku. A netrvalo dlouho a do kuchyně se začali sbíhat ostatní... stejně zaskočení tím, co právě slyšeli.
<><><><>
"To bylo šílené," pronesl Brian, jak padl do postele, stále zcela oblečený, ale neschopný s tím něco udělat. Byl vyčerpaný.
"Yeah. Naše rodina je šílená," Justin dopadl vedle Briana. "Prakticky nám naplánovali další svatbu."
"To naplánovali."
"Shit."
"Chtějí být svědky našeho velkého dne... ačkoliv myslím, že oba víme, že jen chtějí vidět, že se to fakt děje."
"Můžeme se jim divit? Já jen... my dva a svatba?"
"Je to něco, co jsme oba chtěli."
"To ano. Ale před lety byly věci jinak... asi jsou jen v šoku, že jsme to opravdu udělali."
"Asi? Spíš určitě. Navíc nám chtějí dát sežrat to, že jsme jim o tom neřekli a pak to rok tajili."
"No... zasloužíme si to."
Oba si povzdychli, následně zírajíc před sebe do prázdna. Pořád se vzpamatovávali z toho večera, který se z Emmettovy oslavy výročí změnil ve svatební plány pro ně dva. Fakt, že už svoji jsou, všichni úspěšně ignorovali, naléhajíc, že to musí udělat znovu, protože bez rodiny to prostě nejde.
"Možná to není tak špatný nápad."
"Co?" zeptal se Justin líně.
"Vzít si tě podruhé... já jen... udělal bych to kdykoliv."
Justin se otočil na bok, aby viděl na Briana, následně se usmál od ucha k uchu a přisunul se blíž k němu, "Vážně?"
"Yeah," Brian se mu prohrábl ve vlasech.
"Taky bych to udělal kdykoliv. Navíc s naší rodinou to bude mít možná to opravdové kouzlo... teda nechci říct, že bych nemiloval naši malou svatbu, protože miluju. Ale vždycky jsem chtěl velkou svatbu, a pokud tam budeme mít naše nejbližší..." Justin se na chvíli odmlčel, zkoumajíc Brianův obličej. "Já jen... pokud to chceš i ty."
"Jestli sis nevšiml, myslím, že stejně nemáme moc na výběr... ti nám s tím pokoj nedají, dokud nás tam klidně neodtáhnou."
"To máš asi pravdu. Takže... opravdu se vezeme? Znovu?" Justinovy oči se rozzářily.
"Hádám, že ano, Sunshine. Alespoň budeme moct konečně začít nosit naše prsteny."
"Jo, to bych opravdu rád."
"Já taky, Justine, já taky."
"Miluju tě."
"A já tebe," Brian Justina políbil. "Asi je na čase zaúkolovat Emmetta těmi zlatými gardéniemi."
"Konečně," Justin si skousl ret. "Zítra to zavolám mámě a Daphne... obě se zblázní, ale budou za nás tak moc šťastné."
"To určitě. Já dám vědět Linds a Mel. A taky... mojí mámě. Pravděpodobně dostane infarkt, ale..."
"Určitě bude nakonec šťastná... víš, že se teď snaží."
"Jo, to snaží... jediný důvod, proč jí o tom řeknu. A snad tím náš "vztah" ať už je jakýkoliv úplně nezabiju."
"Ať už bude reagovat jakkoliv, nezapomeň, že máš mě a všechny ostatní."
"To bych nikdy nezapomněl."
"Já vím," Justin se pousmál. "Ale přijme to, neboj se. Přeci jen už tak nějak přijala mě, takže..."
"Jo. Bude to dobrý," Brian políbil Justina na tvář. "A teď k tomu, co jsem ti slíbil předtím..."
"Co máš na mysli?"
"Že ti vyšukám mozek z hlavy."
"Ach, tohle," Justin se hříšně zaculil, už sahajíc po zipu svých kalhot, aby jej uvolnil a propustil tak svou tvořící se erekci...
<><><><>
"Jsi připravený?" zeptal se Michael.
"Já nevím. Jsem?" Brian se nervózně uchechtl. "Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl stát přímo tady."
"Ale stojíš. A já jsem za tebe opravdu šťastný. Za vás oba."
"Díky, Mikey," Brian se usmál. "Všem třem moc děkuju. Nebýt vás, tak... by tohle nebylo možné."
"Vždycky, Bri," ujistil ho Ted.
"Ty jsi nedovolil utéct mně, já to nedovolím tobě," zasmál se Emmett.
"Díky, Emme. Ale... nikam se nechystám," jak to Brian dořekl, najednou se otevřely dveře a v nich stál Justin. "Shit," Brian nemohl uvěřit svým očím. "Je tak krásný."
Justin působil skoro jako nějaký anděl. Brian z něj nemohl spustit oči. Tuhle svatbu plánovali celé týdny, no Justin plánoval a Emmett plnil jeho požadavky, ale Brian miloval to sledovat. Avšak až do tohohle okamžiku, kdy Justina uviděl na druhém konci, v tom jeho sexy obleku a úsměvem od ucha k uchu, neuvědomoval si, jak moc reálné to je. Měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi, ale chtěl to víc, než cokoliv.
Jak se rozezněla hudba, Justin začal kráčet uličkou po boku své matky, která ho vedla, pyšná a šťastná jako nikdy dřív. Slzy štěstí stékajíc po její tváři. Když ho dovedla k Brianovi, oba je objala a řekla jim, že je miluje.
"Jsi krásný," Brian špitl Justinovi do ucha, než se otočili k oddávající.
Justin stál po boku Daphne, své nejlepší kamarádky a Molly, své sestry, která si nemohla nechat ujít svatbu svého bratra a Brian měl po svém boku Michaela, Teda a Emmetta, trojici přátel, bez které si svůj život už nemohl představit.
Oba mohli slyšet Debbie, Lindsay a Melanie vzlykat a sem tam se neubránili úsměvu, zatímco oddávající říkala nějaká slova o tom, jak se zde sešli proto a to... ale Brian s Justinem byli zcela ztracení v okamžiku, že ji nevnímali a lehce se dotýkali prsty. Pak je však vyzvala, aby se otočili čelem k sobě a chytili se za ruce. Neváhali ani vteřinu.
"Briane, Justine... je na čase, abyste si vyměnili svoje sliby."
"Uhm, dobře," Justin začal, nervózní, ale tak strašně šťastný. "Briane Kinney, jsi asi ten nejvíc paličatý chlap, jakého znám," jeho slova hned všechny rozesmála. "Ale jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Opravdu. Bylo mi jen 17, když jsem tě poznal a ani trochu jsem netušil, co život vlastně znamená, natož, jak ho mám žít. Ale ty jsi mi to všechno ukázal. Byl jsi po mém boku, kdykoliv jsem tě potřeboval. Udělal jsi pro mě toho tolik, staral ses o mě. Díky tobě se cítím nejvíc naživu. Každý den cítím, jak moc mě miluješ," jeho oči se začaly zalívat slzami. "A já ti slibuju, že i ty každý den pocítíš, jak moc miluju já tebe po zbytek našich životů. Slibuji, že tě nikdy neopustím. A taky slibuju, že ti nebudu lézt na nervy... tak moc," smích se rozezněl po celé místnosti. "Miluju tě, víc než cokoliv," Justin se instinktivně natáhl, aby políbil Briana.
"Ještě ne!" zarazila ho rychle oddávající.
"Oh, sorry. Nemohl jsem si pomoct," Justin s úsměvem pokrčil rameny.
"Celý ty, Sunshine. Nikdy ze mě nemůžeš sundat ruce," Brian se uchechtl.
"Nikdy si nestěžuješ," Justin na něj mrkl.
"Samozřejmě, že ani na svatbě si neodpustí poznámky o sexu," zamumlala si Debbie pro sebe, ale i tak ji téměř všichni slyšeli.
"Briane, jste na řadě," vyzvala ho oddávající.
"Oh, dobře... dobře," Brianova tvář ze vteřiny na vteřiny zvážněla. "Justine, za tu dobu, co tě znám, jsem tě nazval vším možným - prezidentem mého fanklubu, koulí na noze, malým proradným hajzlíkem..." Brian se na chvíli odmlčel a pevněji stiskl Justinovy ruce, "Nikdy by mě nenapadlo, že jednou všechno tohle nahradí jiná slova. Přítel, partner... manžel. Tím vším pro mě jsi. Jsi člověk, který mě naučil milovat a ukazovat, co cítím. Člověk, který zcela změnil můj pohled na svět. Zahojil si moje rány, rány, které nebyly vidět. Zahojil si mě. A já ti za to děkuju, Sunshine," Brian se usmál, zatímco se mu po tvářích kutálely slzy. "Slibuju tě, že tě budu chránit, starat se o tebe, naslouchat ti, komunikovat s tebou a vždy k tobě budu upřímný. Slibuju, že tě budu milovat, dokud nás smrt nerozdělí... a budu tě milovat i potom, protože ani smrt není tak silná, aby nás dva rozdělila."
Oba už přes slzy téměř neviděli, stejně jako všichni ostatní. A tak moc byli připraveni na tu konečnou část.
"Je na čase, abyste si vyměnili prstýnky."
To byl signál pro Guse, který ihned vyběhl, aby je přinesl svému otci... přesně tak, jak to společně před všemi těmi lety nacvičovali.
"Děkuju, sonnyboy," Brian políbil svého syna na tvář a ten se utíkal zase posadit.
Brian následně otevřel krabičku a každý si tam vzal prsten toho druhého, poté si je navzájem nasadili.
"A teď vás můžu konečně prohlásit za muže a muže... můžete políbit ženicha," pobídla je oddávající.
Ale k tomu nemuseli být pobídnutí, protože přesně na tohle oba čekali a tak se během vteřiny jejich rty setkaly v jejich prvním novomanželským polibku, po kterém následovalo láskyplné objetí.
Všichni v místnosti ihned začali hlasitě tleskat, pískat a vykřikovat štěstí novomanželům. Oba následně za potlesku a zasypáváni konfetami ruku v ruce opustili místnost.
Předtím, než se vydali na cestu, která zahrnuje 14 denní líbánky na Havaji, se šli všemi ještě obejmout a rozloučit.
"Díky, že jsi dorazila."
"Jsi můj syn. Samozřejmě, že jsem dorazila, Briane. Vím, že to se mnou není snadné, ale... chci, abys byl šťastný. A řekla bych, že to po jeho boku opravdu jsi," oba se podívali na Justina, který rozdával úsměvy na všechny strany.
"Jsem," vydechl Brian a vydal se za svým manželem. "Připravený vyrazit?"
"Vždycky," odvětil Justin a Briana políbil.
Oba následně nasedli do svého auta a vydali se vstříc jejich společnému životu.
KONEC
No comments:
Post a Comment