Tak po delší době jsem tu s překladem, který je pro změnu fakt dlouhý, tak doufám, že se bude líbit, já si čtení užila😁💜
VAROVÁNÍ 18+
Brian překvapí Justina...
Justin's POV
Nemůžu pokračovat v tom, jak to mezi námi je. Cítím, jak mi to všechno proklouzává a čím víc se snažím všechno udržet, tím víc mám pocit, že ho ztrácím... Cítím se mizerně, žiju od něj tak daleko a on za mnou málokdy přijede na návštěvu a když už ano, je to mezi námi napjaté. Před několika týdny jsem někoho potkal a všechno se mezi námi zdá tak snadné. Samozřejmě jsem mu řekl všechno o Brianovi a zdá se, že je chápavý. I přes to mě několikrát pozval ven a já si nemůžu pomoct, přemýšlím, že bych měl jít a dobře se pobavit. Koneckonců, jak Brian rád říká, nemáme žádné zámky na dveřích...
A tak jsem podlehl a přijal rande s Bradem, je nádherný, zábavný a všechno je s ním tak snadné. Šli jsme na večeři do luxusní restaurace, kde ani nedávají ceny do menu a on objednal drahou láhev vína. Dokonce jsme sdíleli dezert - můj oblíbený, čokoládový dort... Pak jsme šli tančit do klubu a bylo to tak příjemné. Měl jsem nádherný večer a on dokonce pochopil, když jsem mu řekl, že nejsem připravený s ním spát. Řekl, že tomu rozumí a pozval mě v pátek večer ven a já mám teď v břiše motýly. Jsem tak nadšený, že ho znovu uvidím.
Když jsem se vrátil domů, zkontroloval jsem svoje zprávy a jedna tam byla od Briana, ale rozhodl jsem, že mu zavolám až zítra. Koneckonců je pozdě a pravděpodobně je v Babylonu... Navíc jsem se s ním nechtěl dostat do další hádky, zdá se, že poslední dobou se jen hádáme. Lehl jsem si na pohovku a několikrát zasáhl brouka, který seděl na popelníku. Jak přemýšlím o svém rande s Bradem, začínám být nadšený, že ho znovu uvidím. Nesnesu pomyšlení na to, že je mezi mnou a Brianem konec, ale s tím, jak to mezi námi teď je, už prostě nemůžu. Zdá se to jako věčnost, co jsem ho viděl naposledy a on prostě nemá čas na to jet za mnou...
Občas si vzpomenu na těch pár týdnů, kdy jsme byli zasnoubení, a přál bych si, abych ten článek v časopise Art Forum nikdy neviděl. Sním o tom, jaké by to bylo, kdybych si ho vzal... Tehdy jsem byl tak šťastný, ale teď mám jenom vzpomínky a pocit, že ho každým dnem ztrácím. Jsem v New Yorku asi rok a půl a nic se nezměnilo. Jsem stále neznámý umělec, obsluhuju stoly a čekám na spropitné, abych dal dohromady dostatek peněz na lekce umění v místním uměleckém centru, hlavně, abych se mohl setkat s dalšími umělci a dostat se na některé umělecké vernisáže ve městě.
Brad o umění nic neví. Potkal jsem ho, když jsem pracoval. Je makléř a zrovna bavil klienty v restauraci, kde pracuji - Delmonico's. Nechal mi svou vizitku s dýškem, ale samozřejmě jsem mu nezavolal, pak se ale několikrát vrátil a já nakonec souhlasil, že si s ním dá drink jednou pozdě večer po práci. Je to opravdu milý člověk a snáší moje povídání o mém vztahu s Brianem a o tom, jak nemožné to všechno je. Velmi mě podporuje i moji situaci, a přestože mu stále říkám, že o něj nemám zájem, několikrát jsme se potkali na drink a během několika týdnů jsme spolu chodili po různých klubech. Nevím, proč jsem nakonec přijal jeho pozvání. Přeci jen jsem jeho pozvání na rande celý měsíc odmítal, ale hádám, že jsem se rozhodl zariskovat...
Brian's POV
Chybí mi tak moc, že už to asi nevydržím. Je mi bez něj mizerně a přemýšlím, jestli vůbec pomýšlí na návrat domů. Zavolal jsem mu, ale spadlo to do hlasové schránky a tak přemýšlím, jestli je tak pozdě vzhůru a maluje. Tolik mi chybí jeho hlas. Přál bych si, aby tu se mnou byl. Nesnáším to, jak věci mezi námi teď jsou. Nikdy mi nezvedá telefon, a když už spolu mluvíme, je to mezi námi napjaté a skončí to hádkou. O moc déle už to nevydržím, mám pocit, že mi proklouzává mezi prsty...
Jsem lehce opilý Beamem a právě jsem dokouřil jointa, ležím tu v posteli a přeji si, aby byl vedle mě. Zřídkakdy jdu do klubu nebo pít. Pracuji osmdesát hodin týdně, a když dorazím domů, snažím se ho zastihnout na telefonu. Stále mi říká, že mě miluje a přes to mi nikdy nezvedne telefon, když zavolám. Dokonce ani náš sex po telefonu není tím, čím býval. Opravdu příšerně mi chybí. Nemůžu si pomoct, ale přemýšlím, jestli někoho nemá. Ale kdykoliv se ho zeptám, tak to popírá...
Něco se musí změnit... V pátek ráno se probudím brzo a připravuji se na svou prezentaci v 9 hodin. Začnu dvojitým Latte ve Starbucksu a vydám se do kanceláře. Cynthie už na mě čeká s podklady na schůzku. Naposledy je zkontroluji a pak se dívám, co mám za plány na zbytek dne a týdne. Rozhodl jsem se, že potřebuji nějaké volno. Potřebuji strávit nějaký čas s Justinem, takže si dnes odpoledne naplánuji let do New Yorku, abych ho mohl překvapit. Tak moc mi chybí a tohle mě automaticky přivádí k dobré náladě.
Z práce odejdu brzo a zamířím do tělocvičny si zacvičit a přijít na lepší myšlenky. Po zvedání závaží a pěti kilometrovém běhu se cítím mnohem lépe. Můj let je naplánovaný na 3 odpoledne, což mě dostává do New Yorku kolem půl 5. Do Justinova bytu se však dostanu až někdy v 7 večer po tom, co vyřídím nějaké pochůzky a nákupy. Není tady, samozřejmě... a to je poprvé, co mě napadne, že jsem mu možná měl zavolat dopředu a říct mu, že dorazím.
Zkontroluji, zda má všechno na večeři, kterou jsem naplánoval. Nikdy předtím jsem mu večeři neudělal, ale všechno je jednou poprvé. Pouklidil jsem mu jeho zaneřáděný byt a připravil stůl se svíčkami a vázou červených růží. Marinuji steaky přesně tak, jak mi to řekl řezník, a připravím velký Caesarův salát a taky zeleninu ke grilování.
Je téměř půl deváté večer, tak mu zavolám, ale zase to spadne do hlasové schránky. Zanechám mu zprávu, aby mi hned zavolal, že s ním chci o něčem mluvit. Rozhodl jsem se, že zatímco na něj budu čekat, udělám dezert a jsem překvapený, že má všechny ingredience na čokoládový dort. Další hodinu trávím ničením jeho kuchyně. Vypadá to, že tady vybuchla bomba. A tak, když sedím a čekám, až dorazí domů, rozhodnu se, že si otevřu víno, zatímco bude uklízet ten nepořádek. Čas utíká a já přejdu z vína na Beama a ubalím si jointa.
Poprvé z dnešního večera začnu být trochu nervózní, jak moje mysl začne bloudit, přejíc si, aby už brzo dorazil domů. Teď už je téměř deset hodin a já dělám, co můžu, abych mu znovu nezavolal... Po mém druhém jointu a několika dalších skleničkách Beama začínám uvažovat, jestli domů vůbec dorazí. A tak se rozhodnu jít projít, abych si pročistil hlavu. Možná celý ten nápad, že ho překvapím, byl špatný... Procházím ulicemi města a přemýšlím, co jsem pokazil a poprvé uvažuji o tom, že nasednu na další let zpátky do Pittsburghu...
V hlavě si přehrávám několik posledních hovorů, co jsem s ním měl a přemýšlím, jestli je něco, co jsem nezachytil. Je možné, že našel někoho jiného??? Jasně, věci mezi námi byly napjaté, ale vždy mi říká, že mě miluje, že mu chybím a že se nemůže dočkat, až budeme spolu. Projdu několik pár dalších bloků, když ho najednou zahlédnu, jak se drží ruku v ruce s panem Vysokým, Tajemným a Pohledným, procházejíc se ulicemi. Nevěděl jsem, že je možné cítit se takhle, naprosto zlomeně. Cítím se jako naprostý hlupák a jen přemýšlím, jestli existuje nějaký způsob, jak bych se mohl vrátit do jeho bytu a posbírat svoje věci, aniž by mě viděl...
Přejdu ulici a doufám, že v té tmě nejsem vidět. Když prakticky začnu sprintovat, ohlížím se přes rameno, abych zjistil, kolik času mi ještě zbývá. Tehdy je vidím, jak se políbí a jdou na zmrzlinu. Zbytek cesty do jeho bytu popobíhám a málem vylomím dveře, jak se snažím dostat klíč do zámku. Posbírám těch pár kousků oblečení, co mi leží na posteli, popadnu kufr a tašku a téměř v panice odejdu. Běžím o několik ulic dál, aby mě neviděl a zavolám si taxi...
Justin's POV
Justin má pocit, že se vznáší ve vzduchu, když jí svůj zmrzlinový kornout a jde zpátky do svého bytu, držíc se za ruku s Bradem. Cítí se tak dobře, že mu někdo věnuje pozornost. Prožil nádhernou noc, ale najednou si nemůže pomoct a přeje si, aby byl s Brianem, přemýšlí o tom, jaké by mohly být jejich životy, kdyby Brian žil tady ve městě. Brad říká: "Na chvíli jsem tě ztratil. Kam jsi šel?"
Justin se jen usměje a říká, "Promiň. Jen jsem přemýšlel o Brianovi a o tom, jak moc si přeju, aby tu byl on místo tebe... omlouvám se. Vím, že to není fér, ale opravdu ho miluji. I když jsem si dnešní večer opravdu užil, musím ti říct, že to nebude fungovat. Byl jsi sice skvělým rozptýlením, ale moje srdce patří Brianovi."
Brad se jednoduše usměje a říká, "Nemůžeš vinit chlapa, že se snažil..."
Justin vystoupá všechny ty schody a otevře dveře od svého bytu a jen tam tak stojí... To místo je bez poskvrny a stůl je připraven pro romantickou večeři. Vidí marinované steaky a na pultě domácí čokoládový dort. Jeho oči zabloudí ke stolu a on se sehne, aby přičichl k těm nádherným červeným růžím. Zavolá Brianovo jméno, i když ví, že je v bytě sám. Slzy mu unikají z očí a kutálí se po tvářích - nemůže uvěřit, že si Brian tímhle vším prošel jen pro něj. Je to tak neobvyklé, tak romantické...
Prochází svým bytem a přemýšlí, jestli se Brian brzy vrátí. Hlava se mu točí, když se rozhlíží po obývacím pokojí a tehdy uvidí modrou sametovou krabičku, která v sobě má jejich prsteny. Dojde k nim, otevře krabičku a svůj prsten si nandá... Nemůže si nevšimnout dokumentu pod nimi. Je to žádost o oddací list od města Manhattan. Justin sklouzne na pohovku, zvedne joint z popelníku a zapálí ho, přemýšlí, kde je Brian a co se děje...
Brian's POV
Brian se právě chystá zamávat na taxi, když sáhne do kapsy pro cigarety a uvědomí si, že nemá peněženku a že stále leží na nočním stolku vedle Justinovy postele. Dlouze si potáhne z cigarety a přemýšlí, co dál. Snaží se dostat svoje emoce pod kontrolu a neví, co řekne Justinovi. Nepřítomně začíná kráčet zpět do Justinova bytu a přemýšlí, co uvnitř najde, protože Justin už jistě ví, že tam byl. Říká si, že vše, co opravdu chce, je jeho peněženka, aby se mohl dostat z tohohle města. Přemýšlí, jestli by vůbec o něj měl zkusit bojovat nebo, zda už tu bitvu prohrál...
Líbal toho parchanta. Co to kurva...? Nikoho jsem celá léta nepolíbil, od doby, co jsme vymysleli ta hloupá pravidla. Bože, srdce ho bolí víc, než by ho kdy napadlo. Je po půlnoci, když stoupá nahoru po schodech a pak jen stojí přede dveřmi, přemýšlejíc, jestli má zaklepat. Je sám nebo už snědli jeho čokoládový dort? Zkontroluje svůj telefon a najde několik zpráv od Justina, všechny z poslední hodiny. Vsune klíč do zámku a slyší cvaknutí, poté pomalu otevírá dveře. Odkládá svoje věci a další, co ví, je to, že se mu Justin vrhne do náruče. Líbá ho a objímá, následně i šeptá, "Miluju tě, miluju tě, miluju tě tak moc!"
Brian chce být naštvaný, ale nemůže si pomoct a vrací Justinovi všechny polibky a je tak rád, že je sám. Justin se ptá, kde byl a říká, že se o něj bál. Jakmile se jejich rty rozdělí, Brian prohlásí, že šel ven na vzduch a zeptá se ho, zda mu chutnala zmrzlina. Justinův obličej na chvíli ovadne a pak řekne: "Ani moc ne. Ve skutečnosti upřednostňuji čokoládový dort před zmrzlinou..." Brian se podívá na stůl a vidí, že Justin už snědl asi třetinu dortu. Justin se na něj provinile podívá a říká: "Víš, že jím, když jsem nervózní. Oh, Briane, jsem tak rád, že jsi zpátky. Tak jsem se bál. Moc tě miluju..."
V tu chvíli si Brian všimne prstenu na Justinově prstu a zeptá se ho, proč ho má na sobě. Justinovi se na rtech vytvoří obrovský úsměv a říká, "Ano, ano. Vezmu si tě... vezmu si tě..." Brian se jen usměje a říká, "Vidím, že jsi našel naše prsteny."
"Nejen prsteny, ale i žádost o oddací list..."
"No, zítra máme sedmé výročí a radnice je otevřená do dvou..."
"Je mi líto dnešního večera. Hádám, že jsem měl zvednout telefon..."
"A pokazit svoje žhavé rande?"
"Briane, je mi to moc líto..."
Brian přiložil prst k Justinovým rtům a řekl, "Není třeba to vysvětlovat. Jen už to nedělej..."
Brian Justina zvedne a dá si ho přes rameno, odnáší ho do ložnice a položí ho na postel. Poté se plazí po jeho těle, líbá a zuby dráždí jeho odhalenou kůži, vzápětí ruce zasune pod jeho košili a přetáhne mu ji přes hlavu. Jazykem sjíždí po jeho hrudi, zatímco mu ruce drží nad hlavou. Zastaví se a saje jeho bradavky, jednu po druhé, Justin se prohne v zádech a lehce zasténá. Brian pokračuje k jeho břichu a jazykem zkoumá jeho pupík, následně zuby rozepíná jeho cargo kalhoty. Vzápětí zuby přejede po erekci, která se rýsuje pod látkou a tlačí se ven, čekajíc na uvolnění. Rychle mezi zuby chytne zip a pomalu jej stahuje dolů, odhalujíc jeho černé trenky. Pak znovu škádlí jeho ptáka přes černou látkou a zuby přejíždí nahoru a dolů. Justin se vlní a kroutí, zoufale prosíc o pozornost, když Brian konečně uvolní jeho ruce a stáhne mu kalhoty a trenky a hodí je stranou.
Justin leží a čeká, až si Brian přetáhne přes hlavu svůj černý svetr a zahodí ho do rohu místnosti. Poté opatrně rozepne své vybledlé kalhoty, sundá si je a zanechá je na kraji posteli a opět se plazí zpět po Justinově těle, líbá a dráždí jeho nohy, dokud není u Justinovi chlouby. Olízne ho od kořene penisu až po tu krásnou špičku, jazykem krouží kolem a vzrušuje svou kořist, která se svíjí touhou. Brian přejede rukama dolů po Justinových nohách a vytáhne si je za kotníky na ramena, následně jazykem zabloudí k jeho růžovému vstupu. Justin slastně zalapá po dechu, když se otevírá Brianovi.
Justin drží Brianovy vlasy, který mu dopřává úžasný rim, olizuje ho a špičkou jazyka krouží kolem citlivého místa, poté se ponoří hlouběji do svého chlapce. Justin potěšeně sténá, zatímco Brian tlačí dál, líbá a saje ho. Justin netrpělivě čeká, když slyší, jak Brian zuby roztrhne kondom a poté ucítí chladný gel na svém otvoru, následně do něj Brian jemně proniká. Brian začne hezky pomalým tempem, jak do něj vstupuje, hlouběji a hlouběji s každým tahem.
Brian Justina vášnivě políbí, jak jejich těla pracují, dostávajíc se blíže k vrcholu. Justinův penis je potěšen pocitem toho, jak se jejich těla třou o sebe a jeho preejakulát vytéká mezi nimi, jak jejich pohyby začínají být zběsilejší. Brian nyní naráží do Justinovy prostaty s každým tahem. Natáhne se mezi ně a chytne Justinova ptáka do své ruky, mačká ho, a když špička vykoukne mezi jeho rukou a palcem, jemně hladí jeho štěrbinu. Chlapci se o sebe třou čím dál naléhavěji až své orgasmy sotva drží. Justin stiskne své prsty, jak cítí, že se jeho orgasmus rozlévá jeho tělem a vykřikuje Brianovo jméno. Oba se třesou a svíjí tím intenzivním potěšením. Brian zašeptá: "Miluji tě," zrovna když vyvrcholí a zhroutí se na Justina pod sebou.
----
Justin se příští ráno probudil brzy, pořád nemohl uvěřit tomu, že Brian je tady a že se vezmou. Vykroutil se z Brianových paží a šel si pro skicák a tužku, aby mohl Briana nakreslit, zatímco spí. Když vzhlédl, všiml si obleků, které si tak dávno koupili na svatbu. Nemohl si pomoct a rukou přejel po látce, zatímco myslel na to, že se to dneska opravdu stane. Byl rád, že to byli jen oni dva - tolik věcí se pokazilo, když zapojili všechny ostatní. Stále si pamatuje, jak Brian říkal, že dává lásce šanci...
Nevěděl, co jim budoucnost přinese a byl v pohodě s čímkoliv, pro co se Brian rozhodne - ať už se bude chtít přestěhovat do New Yorku nebo se spolu vrátí zpátky do Pittsburghu. Dokonce uvažuje o životě v Západní Virginii.
Dokud jsou spolu, je to vše, na čem záleží.
Konec
Krásne.
ReplyDelete