Tak jako dobrý, že je začátek března a já jsem tu teprve teď s posledním dílem vánoční povídky, ale tak nebudeme dělat z komára velblouda, že?🙈😅 Hlavně si užijte čtení, tentokrát je o dost delší🥰
Poslední díl
VAROVÁNÍ 18+
"Sunshine, jsem doma!" vykřikl Brian s úsměvem, když otevřel dveře. "A nesu dary!" referoval o dvou taškách plných ozdob podle Justinova přání. Hlavně velké koule, uchechtl se Brian v duchu. Radši ani nepřemýšlel nad těmi útrapami, co zažil, když se po těch ozdobách sháněl, to by musel Justina přetrhnout jako hada.
Jakmile dokončil vše, co se hygieny týče, zamířil do obývacího pokoje, odkud vycházelo světlo. Předpokládal, že Justin odtud utekl v momentě, co Briana zaslechl, jen aby se mu vyhnul a nic neriskoval. A už mu to opravdu lezlo krkem. Momentálně by vraždil za hezký večer u televize s dobrým jídlem, který by zakončili žhavým sexem. Místo toho je čeká další hlubokomyslná konverzace přes dveře.
Ale když uviděl to, co uviděl, nevěřil svým očím. Justin neutekl. Justin dokonce ani nevěděl, že tu Brian je. Justin totiž spal na gauči doslova jako dřevo. A byl tak pekelně roztomilý. Což byl jediný důvod, proč Brian dokázal ignorovat ten příšerný bordel kolem něj.
A věděl, že to, co se chystá udělat, je naprostá šílenost a že ho Justin pravděpodobně zabije, ale... co nejhoršího se může stát? Holt v tom když tak budou spolu a hlavně nebudou muset žít takhle hloupě odděleně.
Proto se nadechl a pomalým krokem, aby Justina nevzbudil, zamířil k němu. Nemohl si pomoct, bylo to jen pár dnů, co u sebe byli naposledy takhle blízko, ale pro něj to byla jako celá věčnost. Hnedka ho pohladil po ruce, jeho kůže je tak jemná. Poté se přemístil k jeho tváři a jemně po ni kroužil palcem. Justin jemně vzdychl a Brian se musel usmát. Opravdu toho kluka miloval. No, kluka... Justin už měl ke klukovi daleko, byl to dospělý nádherný a geniální muž, který patřil jen a jen jemu.
"Ani nevíš, jak moc tě miluju," zašeptal Brian tiše a něžně ho políbil do vlasů.
A i když předpokládal, že Justin spí opravdu tvrdě a nemůže ta slova slyšet a pokud by je přeci jen slyšel, očekával úplně jinou reakci, než ta, co se mu dostala hned vzápětí...
"O můj bože, Briane!!" Justin okamžitě vyletěl a prakticky přeskočil opěradlo sedačky, aby se od něj dostal co nejdál.
"O nic nejde, Justine. Nemohl jsem si pomoct... víš, jak jsi roztomilý, když spíš."
"Briane, Daphne dostala výsledky... je pozitivní!"
"Oh... shit."
"Yeah. SHIT! Nemůžu uvěřit, že jsi to právě udělal!"
"Jen jsem... chtěl..."
"Je jedno, co jsi chtěl! Tady jde o naše zdraví... o tvoje zdraví! Nechci, abys... bože můj!"
Justin nešetřil slovy, zatímco se rychlým krokem odporoučel do svého pokoje a hlasitě za sebou práskl dveřmi.
"Fuck..." utrousil si Brian pod vousy.
----
Brian byl jako první na nohou, vlastně by se dalo říct, že celou noc nespal, protože přemítal nad tím, co za hovadinu udělal. V tu chvíli se to nezdálo jako zas tak blbý nápad. Ale když měl čas přemýšlet, uvědomil si, že to byl opravdu špatný nápad. Ať už chtěl být u Justina sebevíc, opravdu hodně riskoval a chápe, proč je na něj Justin naštvaný. A taky ví, že si to u něj bude žehlit dlouho.
Ale právě teď musí vyřešit něco jiného. Teď už je jasné, že ani on nebude moct opustit tenhle dům a to vyžaduje zavolat Tedovi a říct mu, aby ho ve všem zaskočil. Naštěstí je šéf, takže svoje důvody říkat nemusí... ale zdá se, že pravda stejně nakonec vyjde najevo.
Jakmile dotelefonoval, uslyšel kroky na schodech a věděl, že se blíží nevyhnutelné...
"Dobré ráno," pronesl co nejmileji dokázal, jakmile Justin dorazil.
"Díky tvému včerejšímu geniálnímu nápadu už není třeba, abych byl zavřený v pokoji, takže jsem ti přišel říct, že jsem nás na dnešek objednal na test."
Fuck, pomyslel si Brian okamžitě. Testovat se sice nechávali pravidelně, ale to neznamenalo, že si snad na tu dlouhatánskou tyč v jeho nose zvykl. Naskočila mu husina jen z té představy.
"Dobře," odpověděl.
"Takže se najíme a vyrazíme, fronta může být dlouhá, tak ať tam jsme co nejdřív."
"Dobře."
"Dobře," Justin se otočil na patě a vyrazil do kuchyně udělat snídani.
Brian věděl, že to nejlepší, co právě teď může udělat, je Justinovi všechno odkývat a neplést se mu do cesty. Sakra, Kinney, kdy přesně nad tebou Justin získal takovou kontrolu?
Jakmile dojedli, v tichosti samozřejmě, oba si vzali respirátory a vyrazili na odběrové místo - taky v tichosti. To ticho by se dalo prakticky krájet.
Až když konečně stáli ve frontě, která byla určitě ještě delší, než jak se zdála, bylo jasné, že mlčet minimálně následující hodinu nemůžou.
"Podívej, chápu, proč jsi naštvaný," začal Brian zlehka.
"Oh, opravdu?" Justin ho ani nenechal domluvit a hned mu ukázal, že není naštvaný, ale přímo vytočený.
"Nepřemýšlel jsem."
"To máš pravdu, že jsi sakra nepřemýšlel."
"Myslel jsem, že když to náhodou budeme mít oba, aspoň budeme spolu..."
"Briane, uvědomuješ si, že jsi měl rakovinu? A jak je možné, že se rozhodneš být romantický zrovna v tu nejmíň vhodnou chvíli?"
Brian na něj jen zaskočeně koukal a tiše řekl, "Co?"
"Měl jsi rakovinu. Navíc už ti není 30. A jsem si celkem jistý, že díky tomu je větší šance, že bys covid snášel mnohem hůř než třeba já... sakra, jak vůbec můžeš takhle riskovat!"
"Uhm, pokud nebudu brát v potaz, že jsi mi právě prakticky řekl, že jsem starej, tak... chápu, proč se o mě bojíš a chápu, že to, co jsem udělal, byla opravdu pitomost."
"Nejsi starý... jen starší."
"Oh, bože, prosím tě, nepokračuj."
Justin byl konečně schopný uvolnit svůj naštvaný výraz a trochu se zasmát, "Zasloužíš si to. Takovou blbost!"
"Promiň."
"Že ty jsi v tom viděl příležitost vyhnout se obědu u Debb?"
"Sakra. Proukoukls mě."
"Ani mě to nepřekvapuje."
"Ale musíš uznat, že ty za to taky tak trochu můžeš."
Justin se na něj vražedně podíval a čekal na to, s čím Brian přijde.
"Usnul si na gauči... i přes to, že jsi věděl, že přijdu a že mám opravdu velký problém držet od tebe ruce, když jsi k sežrání, což ve spánku jsi," Brian mu věnoval svoje sexy ušklíbnutí.
"Ty jsi... vážně pitomec. Ano, uznávám, že usnout na gauči, byla chyba, ale byl jsem po tom, co mi to Daphne oznámila, tak mimo, že jsem nebyl schopný racionálně uvažovat, natož dojít po schodech nahoru, usnul jsem ani nevím jak. Ale opravdu by mě ani ve snu nenapadlo, že můj idiotský manžel mě půjde olíbávat, když je tu dost velká pravděpodobnost, že v sobě nosím vražedný virus."
"Ač bych ti teď nejradši vlepil pohlavek za toho pitomce a idiotského manžela, musím souhlasit... že máš pravdu."
"Wow, to je poprvé."
Oba se ihned začali smát a atmosféra mezi nimi byla od té chvíle zpátky v normálu a i přes to, kde se právě nacházeli, byli schopni chovat se jako blázni tak, jak to umí jenom oni. Ovšem jen do chvíle, než jejich nos zažil tu hrůzu...
"Kriste, mám pocit, že mi na tý tyčce vyndala i kousek mozku, jak hluboko mi to vrazila," rozčílil se Brian, jakmile dosedli do auta.
"Strašně mě z toho svědí nos," přidal se Justin a hned na to si pšíkl.
"Na zdraví."
----
"Měli bychom zavolat Debbie..." řekl Justin nervózně.
Brian zvedl pohled od novin a nadzdvihl obočí, "A víš, co jí řekneš?"
"Pravdu?" Justin pokrčil rameny.
"No, rozhodně by to bylo nejjednodušší. Ale víš, co to znamená?"
"Že tyhle Vánoce jsou v háji? Jo, já vím."
"Můžeme počkat na výsledky..."
"Slíbil jsem jí, že dám vědět dneska. Zítra je čtvrtek, Briane, Vánoce jsou za dva dny... víš, jaká je, vždy chce, aby bylo na vánoční oběd všechno perfektní a když to budeme pořád oddalovat..."
"Tak nás zabije."
"Yeah," Justin si povzdychl. "Navíc i když budeme negativní, ty výsledky stejně neuvidíme dřív, jak zítra a to když budeme mít štěstí..."
"No, tak abychom se připravili na tu lavinu všech hovorů. A já zavolám Lindsay, aby letos radši nejezdili... holt za nimi pojedeme po novém roce."
"Tak hrozně mě to štve..."
"Jo, já vím. Ale budeme spolu," Brian se pousmál. "To je všechno, co potřebuju."
Justin se zaculil, šťastný, že Briana má. Skoro ho políbil, ale na poslední chvíli se stáhl.
"Jsem si celkem jistý, že políbit už mě můžeš," Brian se zasmál.
"To nevíš... třeba si to nějakým zázrakem nechytil, nebudeme to pokoušet..."
"Zatím ani nevíme, jestli si to chytil ty..."
"Počkáme na výsledky."
"Dobrá, Sunshine, počkáme na výsledky," Brian si neodpustil protočení očí.
Justin si vzal telefon a šel uskutečnit ten pekelný hovor, na který bude pravděpodobně vzpomínat ještě příští rok.
"Oh, Justine, konečně voláš! Už jsem tu jak na trní... potřebuju všechno začít připravovat, pokud můžete zítra..."
"Debb, já... uhm, volám, abych ti řekl, že letos nedorazíme."
"Justine, jsem si celkem jistá, že máme špatné spojení, protože to znělo, jako kdybys říkal, že..."
"Říkal. Nemůžeme přijít."
"Máte nějaké vánoční orgie nebo co?"
Justin se uchechtl, co by dal za vánoční orgie, "Ne, Debb, to nemáme. Já to prostě řeknu... je velká pravděpodobnost, že to máme."
"Co máte?"
"No... to."
"Co... to?"
"Pane bože, Debb! Covid!"
"Jesus Christ! Jak to?"
"No před pár dny jsem byl s Daphne, která to teď už má potvrzené... no a já se izoloval od Briana, ale... zkrátka jsme přišli do kontaktu... no a dnes jsme byli oba na testech a výsledek nebudeme znát dřív, jak zítra, takže..."
"Já se z vás zblázním! Ale počkat, takže když jsem s tebou mluvila, to už jsi věděl, že to možná máte?"
"U sebe ano, čekal jsem na výsledek Daphne, doufal jsem, že to třeba nemá a nebude nutné dělat paniku... víš, jak dopadli Ted s Blakem."
"O můj bože. Sunshine, já se na vás tak těšila."
"Já vím, Debb, i mě to štve. Ale s Brianem to jednoduše nechceme riskovat. Dokud nebudeme znát výsledek, tak nikam nemůžeme..."
"Hlavní je, abyste byli oba v pořádku."
"Jo. To je hlavní. A třeba když budeme negativní, tak se uvidíme po Vánocích?" zeptal se s nadějí v hlase, že je teď na několik týdnů neodstřihne.
"Samozřejmě. Neumím si představit, že bych vás přes svátky neviděla."
"Uf, to se mi ulevilo. Víš, po tom s Tedem a Blakem, bych nerad zažil to samé..."
"Tehdy jsme tomu ještě tolik nerozuměli a je logické, že jsme se báli. Jistě, stále se bojíme, ale věřím, že ostatní budou mít stejný názor jako já a pokud budete negativní, není důvod se nevidět."
Justin ani nemohl popsat, jak byl rád, že tohle říká. S příslibem, že ji bude o všem informovat, se spolu následně rozloučili a Justin se vrátil za Brianem, který akorát ukončoval hovor s Lindsay.
"Tak, jak to vzala?"
"No... nebudeš tomu věřit, ale Melanie to má."
"Co?"
"Jo. Naštěstí jen mírný průběh, ale je od nich izolovaná, nicméně v karanténě jsou všichni."
"A jak to, že nedaly vědět?"
"Ze stejného důvodu jako my? Prý chtěly zavolat v pátek."
"Mají štěstí, že se už nejsou povinné se účastnit Debbiina oběda, protože ta už by to asi nerozdýchala."
"No a díky nám ani nemusí vysvětlovat, proč nedorazí na jejich každoroční návštěvu," Brian se uchechtl.
"To je šílené."
"A jak to vzala Debb?"
"No, bojí se o nás, znáš ji, ale kupodivu líp, než jsem čekal... prý se nemáme bát, že dopadneme jako Ted s Blakem."
Brian se uchechtl, "Jo, jasně. To říká teď, ale počkej pak."
Justin hlasitě polkl, ale opravdu doufal, že se Brian plete. Že jo?
"Shit," pronesl Brian, když se na displeji jeho telefonu rozsvítilo Mikeyho jméno. "A je to tady."
Justin se zakřenil a ukázal Brianovi vztyčený palec na podporu. Ten se hluboce nadechl a hned na to si vyslechl Mikeyho proslov o tom, proč ho o něčem tak důležitém neinformoval. Debbie je rychlý informátor.
----
Byl pátek ráno a Vánoce se nezadržitelně blížily. To samé však Brian s Justinem nemohli říct o jejich výsledcích na covid. Je sice stanovená doba 48 hodin, ale člověk by řekl, že něco tak důležitého přeci jen přijde o něco dřív...
Justin svoje čekání krátil doděláváním všech vánočních věcí, především dobalováním dárků, které naštěstí stihly přijít včas a taky telefonováním s Daphne, která se začínala cítit už mnohem lépe. A Brian zase trávil čas prací, díky čemuž mu občas na obrazovce notebooku vyskočil Ted, což bylo pro Justina hrozně fajn, slyšet a hlavně vidět nějakou známou osobu po takové době.
Co by dal za to, aby se všichni mohli prostě sejít a strávit spolu čas jako každý rok, ale už je zkrátka smířený, že letos tomu tak nebude. Leda, že by se stal zázrak v podobě negativních výsledků a toho, že by bylo pravdou to, co Debb říkala - že z nich Ted s Blakem nebudou.
Justin využil chvíli, kdy byl Brian s Tedem zabraný do plánování prezentace a šel se zavřít do svého studia. Jedna věc mu musela vyjít děj se co děj - jeho sexy tanec pro Briana. Hlavní bylo vybrat hudbu a pak nacvičit nějaké pohyby. Věděl, že spousta z toho bude improvizace, ale něco málo chtěl mít připravené.
Jakmile měl pocit, že to má, šel zpátky za Brianem, který podle všeho akorát skončil s prací.
"Hotovo?"
"Jo. Snad ta prezentace bude alespoň za něco stát... jestli nebudu negativní a nedostanu se do Kinnetiku..."
"Ted to určitě zvládne."
"Já vím. Jen mám radši, když to dělám sám."
"Máš rád kontrolu."
"To mám," Brian se k němu otočil na židli s tím svým výrazem, kterým jasně říkal, kde hlavně má rád kontrolu. "Co jsi dělal? Jsi nějaký rudý."
"Uh, ale nic."
"Doufám, že sis někde neužíval beze mě?"
"CO?"
"No netvař se tak pohoršeně."
"Pane bože, Briane."
"Prosím tě, děláš, jako kdyby byla masturbace sprosté slovo."
"To nedělám, ale... rozhodně bych to nedělal někde na tajňačku, zatímco ty jsi tady."
"Proč ne? Náhodou je to vzrušující... představa, že tě můžu nachytat."
"Briane," Justin jemně vzdychl. Brian vždy věděl, co říct, aby Justin začal tvrdnout.
"Pojď sem," vydechl Brian vzrušeně.
Justin mohl cítit tu nekontrolovatelnou přitažlivost, která ho pomalu táhla k Brianovi a stálo ho to veškeré úsilí, aby dokázal odolat, "Ne... ne... ne!"
Brian si hlasitě povzdychl, "Za chvíli si pro ty výsledky asi dojedu osobně, protože jinak mě přivedeš do blázince."
"Ber to tak, že čím delší to bude, tím intenzivnější bude pak i náš sex."
"Fuck..."
Když nastal večer, oba už byli natolik frustrovaní tím, že nedostali svoje výsledky, že se rozhodli zavolat, aby zjistili, kde nastal problém. A problém byl ten, že před Vánoci se lidi nechávali testovat ještě víc než normálně, tudíž výsledky byly opožděné a to znamenalo jediné - ještě delší a frustrovanější čekání, kdy s Brian s Justinem jsou sice spolu, ale to nemění nic na tom, že se vzájemně nemůžou dotýkat a být nějak extrémně blízko. Sice už v kontaktu byli a neviděli tak důvod, proč být od sebe zcela izolováni, ale Justin stále nebyl připravený to pokoušet natolik, aby se k Brianovi přiblížil na centimetry nebo snad milimetry.
A podle toho taky následně vypadal jejich vánoční filmový maraton. Každý seděl na jedné straně sedačky se svým talířkem cukroví a přikrytý svojí dekou, které byly jak jinak než vánoční. Za což Brian mohl samozřejmě vděčit Justinovi.
"Tohle stojí za nic," pronesl Brian uprostřed filmu Sám doma.
Justin se něj podíval s plnou pusou vosího hnízda a mumlavě odpověděl, "Alespoň jsme spolu."
"Jo, metr a půl od sebe, přikrytí každej svojí dekou, které jsou mimochodem příšerné."
"To si vyprošuju!" Justin se neovládl a jedno vosí hnízdo po něm hodil.
Brian pohoršeně otevřel pusu, "To jsi neudělal!"
"A udělám to klidně znovu," jen to Justin dořekl, letěl další kus cukroví, tentokrát rohlíček.
A než se nadáli, bitva cukroví mohla začít. Smáli se a házeli jeden kousek za druhým, některým se úspěšně vyhnuli a ty skončily na zdi a některé je zkrátka nevyhnutelně trefily. Když konečně přestali, protože oba měli svoje talířky prázdné, složili se zpátky na sedačku a propadli ještě většímu smíchu.
"Ačkoliv toho cukroví už takhle máme málo, musím říct, že to opravdu stálo za to. Fakt jsem to potřeboval," pronesl Justin s dozvuky smíchu.
"Povídej mi o tom. Nejradši bych přinesl i ten zbytek."
"Rád bych nějaké opravdu i snědl, tak to necháme na příští rok, dobře?" Justin se uchechtl.
"Dobře. Ale měli bychom to jít smýt."
"Jo, to měli."
Brian nadzdvihl obočí, dávajíc najevo, zda půjdou spolu nebo každý zvlášť a Justin mu jasně odpověděl pohledem.
"Dobře, tak jdu teda sám."
"Já tady zatím uklidím," odpověděl Justin s úsměvem.
Když se Justin ráno probudil, nejdřív mu ani nedošlo, že jsou Vánoce. Jen se chvíli protahoval a převaloval. Ale když následně koutkem oka zahlídl z okna, že padá sníh, okamžitě mu to došlo a radostně vyskočil z postele. Vážně Vánoce miloval a pořád se cítil jako malej kluk, když na ně došlo.
Jeho prvotním instinktem bylo běžet za Brianem, ale těsně u dveří se zarazil. Výsledky. Potřebuje znát výsledky.
S hlubokým nádechem se proto vydal k telefonu, na kterém mu blikalo světýlko upozorňující, že mu přišla zpráva. Mohlo to být cokoliv, ale Justin to cítil v kostech - tohle muselo být ono. Ale měl opravdu velký strach, že tam nebude to, v co doufá.
Věděl ale, že čím víc to bude natahovat, tím horší to bude. Proto rozklepanou rukou naťukal heslo a zprávu otevřel. Rychle hledal tu nejdůležitější část...
"ANO!" vykřikl Justin šťastný jako blecha, když si přečetl velkým písmem NEGATIVNÍ.
Myslel, že začne běhat po pokoji sem a tam, ale místo toho běžel rovnou za Brianem. Když vpadl do ložnice jako velká voda, Brian zmateně otevřel oči.
"Co děláš, ty cvoku? Kolik je sakra hodin?"
"Já nevím a je mi to jedno. Jsou Vánoce a já jsem negativní!"
"Cože?" Brian se ihned vyhoupl do sedu. "Opravdu?"
"Ano!"
"Bože můj, děkuju!" Brian vzhlédl ke stropu, jako kdyby tam snad někdo byl.
"Podívej se rychle, určitě ti to taky muselo přijít."
"Oh..." Brian se nervózně natáhl pro telefon. "Nějakou zprávu tu mám..."
"Tak se podívej!"
"Co když... jsem pozitivní?"
"Briane, když nejsem já, nemůžeš být ani ty."
"No, kdybys tomu věřil, už bys na mě dávno skočil a líbal mě od hlavy až k patě."
"Jistota je jistota... tak dělej, otevři to."
Brian se zhluboka nadechl a zprávu otevřel, Justin měl pocit, že dostane infarkt, než něco řekne.
"Tak coo??"
"Jsem negativní," pronesl Brian následně s úsměvem.
"ANO!"
Justin už na nic nečekal, rozeběhl se a skočil na Briana do postele. Líbal ho jako smyslu zbavený a užíval si doteky, které před tímhle vším bral jako samozřejmost. Nemoct se dotýkat Briana, bylo to nejtěžší na tom všem.
"Tak moc jsi mi chyběl."
"Ty mně taky, Sunshine. A pokud si dobře vzpomínám, včera jsi říkal něco o intenzivnějším sexu..."
"Hm, ve tvém věku máš ještě slušnou paměť."
"Co jsi to právě řekl?"
"Nic, rozhodně nic."
Ale to Briana nepřesvědčilo, ihned Justina překulil pod sebe a lechtáním ho přiváděl k šílenství a smíchu, který zahrnoval slzy.
"Já... už... to... nikdy... neřeknuuu!"
"To se vsaď, že neřekneš, pitomče."
Brian se na něj následně zadíval a prohrábl se mu v jeho jemných polodlouhých vlasech, přesně takovou délku na něm má nejradši, opravdu tak vypadá jako sluníčko.
"Vážně jsi mi chyběl," s tím si olízl rty a jemně je přitiskl k těm Justinovým.
Něžnost se ale za nedlouho změnila ve vášeň. Jejich jazyky byly v naprosté souhře a slastně se proplétaly, zatímco rukama vzájemně klouzali po svých tělech.
Brian se následně přemístil k Justinovu krku. líbal ho, dráždil zuby a vytvářel mu připomínku toho, co se tu odehraje.
Poté mu vytvořil mokrou cestičku od krku až k lemu jeho trenek, pod kterými se rýsovala jeho pulzující erekce. Brian ho na ni několikrát políbil přes tu přebytečnou látku. Justin slastně vzdychal, zatímco mu trenky vlhly, jak preejakulátem, tak Brianovými slinami.
Když se toho kusu oblečení následně zbavil, Brian mu dopřál to nejúžasnější kouření, jaké si jen mohl přát a dalo mu práci se neudělat. Sál a olizoval ho jako zmrzlinu. Justin se svíjel rozkoší a v zádech se prohýbal jako luk.
"Brianee! Bože... přestaň nebo to nevydržím..."
"Když jsi byl mladší, tvoje výdrž byla o dost delší..."
"Oh, vidím, že už i můj věk se stává terčem."
"To si piš."
"Radši si mě konečně vezmi. Potřebuju tě."
"Tvé přání je mi rozkazem."
Brian vzal ze stolku kondom, který mu Justin nasadil. Poté si Brian dal Justinovi nohy na ramena a špičkou svého penisu několikrát jemně přejel přes Justinův vstup. Poté zatlačil proti němu a začal do něj pronikat. Justin byl po tom týdnu nic nedělání ještě těsnější a Brian ihned pocítil neskutečný nával vzrušení.
Poté začal přirážet a oba se zcela oddali té euforii, která byla tak zatraceně intenzivní. Věděli, že dlouho nevydrží a tak udělali všechno pro to, aby z toho vytřískali ten nejlepší orgasmus.
----
"Jesus Christ, Sunshine, kde sakra jsi? Chci vyzkoušet to nové dildo, co jsem nám pořídil. Teda pardon, co nám Santa pořídil," uchechtl se Brian.
"Tady," ozvalo se za jeho zády.
"Doufám, že jsi připravený na... oh, fuck," Brian zůstal v němém úžasu, když uviděl Justina v jeho vánočním úboru. "Co to je?"
"Vím, že nesnášíš cokoliv, co má na sobě vánoční vzory, ale když jsem tyhle trenky uviděl, doslova jsem se o ně popral s jednou ženskou..."
"Uh, co?"
"To je vedlejší. Důležité je, že ti chci dát ještě jeden dárek."
"Nepovídej. A co přesně?"
"Tanec. Sexy tanec jenom pro tebe," Justin jedním kliknutím ovladače zapnul hudbu.
A Brian se pohodlně opřel, zatímco si užíval tu nejlepší podívanou, jakou jenom mohl. To, jak byl tvrdý, se ani nedalo popsat.
Začínal kurva milovat Vánoce.
A jak se dalo čekat, i přes negativní test, nebyli ostatní zas tak žhavý na to, aby si je pozvali domů - poserové. Ale co, ti dva si ty svátky užili, jak nejlíp mohli, dokonce i Justin sám sebe nachytal při myšlence toho, že byl snad i za tu hrozbu koronaviru rád, už je to totiž opravdu dlouho, co je nikdo celý týden neotravoval a oni se mohli věnovat jenom sobě a tomu nejlepšímu sexu.
Tyhle Vánoce se přeci jenom vyvedly, sice netradičně, ale to na nich bylo vlastně to kouzelné, že i přes to všechno si je dokázali užít.
- Konec -
Konečne chudáčikovia moji.Samozrejme krásne si to napísala.Ďakujem.
ReplyDeleteMoc děkuji za pochvalu :)
Delete