Not The Usual Christmas // 2 //

Dobře, plány se změnily, bude ještě jeden, možná dokonce dva díly... tak doufám, že to nevadí🙈😄

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Brian zastavil na příjezdové cestě a div si neroztrhl pusu zíváním, jak moc byl unavený. Včerejšek mu dal zabrat a ne, nemyslel tím ty nákupy z pekla, kdy pro jistotu s Justinem dělali zásobu toaletního papíru. Myslí tím to, co zahrnovalo jejich zásoby kondomů... bože, jen vzpomínka na to a cítí, jak mu pulzuje v penisu. Jo, je zatraceně unavený a nemůže se dočkat, až padne do postele a bude spát až do rána...možná dokonce až do Vánoc, ale jedno kolo s Justinem rozhodně zvládne, neuměl by si to ani představit jinak.

S úsměvem, za kterým se skrývaly jeho představy, co bude dělat s Justinem, zamířil dovnitř. Ještě než odemkl, prohlédl si toho děsivého sněhuláka, kterého před pár dny s Justinem postavili. Trvalo dlouho, než se podařilo Justinovi Briana ukecat, ale nakonec si to užili víc, než by ho kdy napadlo. Byl to sněhulák sice jak z hororu, ale byl postavený s láskou, kterou k sobě ti dva cítili... a taky tak trochu se šílenstvím. Nikdy si nezvykne na ten děsivý úsměv, který mu vytvořili.

Následně odemkl dveře a hned ho do nosu praštila vůně cukroví, ale nebylo to tak čerstvé, jako před pár dny s rohlíčky, tentokrát se zdálo, že už to bude chvíle, co Justin dopekl. Tím líp, aspoň mi bude hned k službám, uchechtl se v duchu.

Divné ale bylo, že mu jeho blonďák neběžel naproti, aby ho opět zkontroloval, zda dodržuje hygienické zásady.

"Justine?" Brian to zkusil, předpokládajíc, že Justin určitě bude poblíž, ale nedostalo se mu žádné odpovědi.

Sundal si boty a kabát a zamířil do kuchyně, aby vyhodil roušku a umyl si pečlivě ruce. Hned na to uzobl pár kousků cukroví a už teď věděl, že v lednu stráví život v posilovně...anebo pod drnem, pokud Justin zjistí, že ujídal.

"Taylore, jsi tu?" neodpustil si uchechtnutí.

Ale zase nic. Šel se proto podívat do obýváku, jestli Justin náhodou neusnul na gauči u televize, to by nebyla žádná novinka. Brian by si holt zaposiloval už teď a odnesl by ho do postele. 

Ale ani tam nebyl.

Další možností bylo jeho studio, nepřekvapilo by ho, kdyby ještě teď kouzlil a přenášel svůj neobyčejný umělecký talent na plátno.

"Doufám, že mě zas nemaluješ nahého, protože..." Brian se zarazil, jak v polovině věty, tak v pohybu, když zjistil, že ani tady neuspěje. 

Zbývalo už jediné místo a tím byla ložnice. Ale to bohužel znamenalo jediné - Justin byl natolik unavený, že nebyl schopný počkat na Briana a šel spát. Tak jako tak, jeho večerní plány se prostě konat nebudou.

Opatrně proto otevřel dveře, aby ho nevzbudil a vešel dovnitř, byla tam tma jako v pytli a tak na postel zasvítil telefonem, aby nemusel rozsvěcet velké světlo...

"To vážně?" utrousil Brian frustrovaně, když zjistil, že ani tam se Justin nenachází. "Dostal jsi nabídku práce na severním pólu od samotného Santa Clause, do háje?"

Brian se snažil být klidný, Justin mohl jít jednoduše ven... i když si neuměl moc představit, kam přesně vzhledem k tomu, že Woody's i Babylon jsou zavřený kvůli našemu kamarádovi covidu-19. Možná se ale stavil u Debbie nebo Jennifer... Zatraceně, Kinney, prostě mu zavolej, máš právo vědět, kde je.

Jenže k jeho překvapení, začal Justinův telefon vyzvánět někde v domě - Výborně, Taylore, ještě sis tu zapomněl telefon, teď si tuplem můžu představovat, že tě někde porcuje nějaký šílenec a pošle mi tě jako dárek pod stromeček na deset částí.

"Briane..." ozval se Justinův rozespalý hlas.

"What the fuck? Kde sakra jsi? Tenhle dům je sice velký, ale ne zas tak velký..."

"Jsem vedle."

"Vedle?"

"V pokoji pro hosty. Briane, já..."

"Co jsem sakra udělal?"

"Cože? Nic, nic jsi neudělal, bože..."

"Tak proč jsi do háje v pokoji pro hosty? A proč spolu sakra mluvíme přes telefon? Počkej, jdu za tebou..."

Brian už vycházel z ložnice, když Justin vykřikl, "Ne! Nechoď sem, prosím tě, jen to ne..."

"Co sis vzal?" zeptal se Brian zcela vážně. "Jestli si koupil nějakou sračku a já ti teď budu muset nechat vypumpovat žaludek, tak..."

"Haha."

"Já se nesměju, já se upřímně bojím o tvoje zdraví."

"No... obávám se, že máš proč."

Brianovi se okamžitě zhoupl žaludek, "Co je ti?"

"Zatím nic, ale... Daphne to asi má."

"Počkat, co má?"

"Vážně se ptáš?"

Brian musel chvíli přemýšlet, než mu to docvaklo, "Ooooh. Fuck. Ale jak to souvisí s tím, že jsi zavřený v pokoji pro hosty?"

"Tvoje pomalé myšlení mě občas opravdu udivuje... dneska jsem s ní byl na nákupech."

"Cože?!"

"No potřeboval jsem zbytek dárků."

"Počkat, chceš mi říct..."

"Ano, že jsem dost možná nakažený a dokud se to nevyvrátí nebo, dokud bude hrozit, že bych tě nakazil, naše jediná komunikace bude přes telefon a dveře, popřípadě z hodně velké vzdálenosti..."

Brian mlčel, neschopný formulovat myšlenky natož slova. Pandemie vypukla už před několika měsíci a byla opravdovou osinou v jeho zadku, ale až do této chvíle si neuvědomoval, jak moc se jich opravdu týká... ani ve snu by ho nenapadlo, že by to snad jeden z nich mohl chytit... a pokud ho to napadlo, rozhodně nechtěl, aby to byl Justin.

"Jak se cítíš?" zeptal se hned následně, když byl schopný přemýšlet.

"Pekelně naštvaně. Jestli budu v tomhle pokoji zavřený na Vánoce, tak asi vážně někoho zabiju."

Brian se zasmál, ale hned se v něm zas probudily jeho obavy, "Myslím zdravotně, pitomče."

"Normálně, jen mě trochu bolí hlava, ale ta mě bolela ještě, než jsem se viděl s Daphne, takže..."

"A ona je na tom jak?"

"No prý se cítí dost mizerně a ztratila čich a chuť..."

"Skvělý, takže ta to má určitě."

"To nevíme, dokud nepůjde na test."

"Proč s tebou sakra vůbec někam chodila?"

"Nevěděla to. Jen kašlala, ale tak to má každou zimu, nenapadlo ji, že..."

"Ve světě je podělaná pandemie, napadnout ji to mělo!"

"Briane, vím, že se o mě bojíš, ale nedávej to za vinu jí... mohlo se to stát komukoliv. Ani mě by to nenapadlo."

"Jo, já vím, já jen..."

"Budu v pořádku. Jsem mladý, zdravý... není důvod panikařit. Jen teď musíme pár dnů vydržet bez sebe."

"To bude brnkačka," svým hlasem se snažil uklidnit, jak Justina tak sebe... hlavně sebe.

"Určitě. Ale teď už jdi spát, musíš být unavený... i já jsem."

"Kdy naposledy jsme spali odděleně?"

"Naposled, když jsem tě poslal spát na gauč před pár měsíci..."

"Oh."

Justin se rozesmál, "Budeme v pohodě."

"Zatracený koronavirus."

"Yeah," přitakal Justin.

----

Tohle nebyl ten vytoužený spánek až do rána, který si Brian vysnil... tohle k němu mělo pekelně daleko. Celou noc se převaloval a neustále podvědomě nahmatával Justina, už je tak zvyklý na to se tisknout k jeho tělu, že takhle jednoduše nebyl schopný fungovat.

Musel přemýšlet nad tím, jak je šílené, když si na někoho zvyknete tak moc, že bez něj ani nemůžete spát. Svoje myšlenky se ale rozhodl jít raději spláchnout do sprchy.

Šok ale nastal hned následně, když začal otevírat koupelnu a ve stejnou chvíli ji začal otevírat Justin z druhé strany...

"Fuck! Nechoď sem!" vykřikl Justin okamžitě a uskočil stranou.

"Tohle jak z nějakého podělaného sci-fi filmu."

"Zvykej si. Budeme si asi muset udělat rozvrh, kdy kdo půjde do koupelny, popřípadě jeden z nás bude muset používat tu dole... a taky rozvrh do kuchyně."

Brian se rozesmál, ale hned na to si vzpomněl, kdo Justin je a že to určitě myslí vážně, "Tohle dlouho nevydržím."

"Nemáme na vybranou. A teď prosím ustup 2 metry, možná radši 3, abych mohl projít."

"Při 3 metrech už budu na schodech."

"Právě. A teď šup."

Brian protočil oči a s úšklebkem začal couvat, až dokud neměl pocit, že to stačí a zároveň tak, aby Justina aspoň viděl...

"Můžu?"

"Ano."

"Jsi v bezpečné vzdálenosti?"

"Ano!"

Justin začal otevírat a vykoukl ven, aby se ujistil, že Brian mluví pravdu, "To má ke 3 metrům daleko."

"Neštvi mě, stojím dost daleko. Chci tě vidět."

Justin se zaculil a konečně vyšel, "Taky tě chci vidět."

Oba se na sebe zadívali a přihlouple se usmívali jako nějací zamilovaní puberťáci, kterými v srdci vlastně stále jsou.

"Pořád se cítíš dobře?" ujistil se Brian.

"Až na to, že mě to fakt štve, tak ano."

"Dobře. Zavolej mi ale klidně do práce, kdyby si třeba jen kýchnul."

"Samozřejmě," Justin se uchechtl. "Ale teď pro tebe mám úkol..."

"O-ou."

"Neboj, to zvládneš. Jelikož nevím, jak dlouho tu budu zavřený, potřebuju, abys koupil vánoční stromek..."

"Prosím?" Brian na něj vytřeštil oči. "Co, že mám koupit?"

"Stromek. Vánoční. Taková ta zelená jehličnatá věc, na kterou se dávají ozdoby a pod ní dárky."

"Kriste."

"A prosím, ať to není žádný vypelichaný koště."

Brian nikdy nebyl fanouškem Vánoc, až roky s Justinem ho naučili je tak nějak milovat, to je možná silné slovo, ale jeho pohled na ně se jednoduše změnil... ale to proto, že Justin to vždy všechno zařídil sám, Brian se prostě jenom svezl v rozjetém vlaku.

Takže koupit vánoční stromek? Ano to se zdálo zcela nereálné... ale Justin na něj spoléhá, takže nemá na výběr.

----

"Tede! Potřebuju s tebou mluvit!" vykřikl Brian z kanceláře.

Za necelou minutu k němu Ted dorazil, "Co je, Bri?"

"Jaký stromek s Blakem kupujete?"

"Uh, co?"

"Vánoční stromek. Jaký druh kupujete? Koukám tu na nějaké na netu, ale nemůžu se rozhodnout..."

"Oh, no my už několik let používáme umělý. Je to lepší vůči přírodě a navíc to nenadělá nepořádek..."

"Hm, umělý," Brian si promnul bradu. "Justin by mě zabil. Na Vánoce se vším všudy si potrpí."

"Ty máš koupit stromek? Myslel jsem, že tyhle věci dělá Justin."

"On je," Brian se zarazil, když si uvědomil, že by bylo zbytečné dělat paniku, když se zatím nic neví. "Znáš ho, rád mě mučí. Dal mi to letos za úkol."

"Jesus. Tak hlavně žádné vypelichané koště."

Brian se křečovitě usmál, "Nějaká další rada?"

"Měl by sis pospíšit, včera jsem mluvil s Emmem a s Drewem objeli čtyři místa, než nějaký sehnali. Prý jdou letos na dračku víc než obvykle vzhledem k situaci..."

"Shit."

Tedova "rada" byla Brianovým pohonem, takže v momentě, co měl v Kinnetiku vše hotové, z něj doslova vyletěl jako neřízená střela a vydal se na lov vánočního stromku. Většina míst už neměla žádné a pak tu byla ta, kde prodávali poslední kusy - kusy, které už nikdo nechtěl.

Fuck.

"Tenhle nevypadá špatně," kluk, který tu prodával, mu pomáhal vybrat a ukázal mu na ten nejvíc obstojný stromek, který se tu nacházel.

"Uh-uh," Brian si pročistil hrdlo, zatímco se smiřoval se svojí smrtí. "Je tu někde poblíž místo, kde mají možná... o něco lepší?"

"Obávám se, že jdete s křížkem po funuse."

"Věřte mi, ten funus bude můj. Tak kolik za něj chcete?" zeptal se otráveně.

Jakmile Brian zaplatil a naložil stromek do auta, vyrazil směr Britin, smiřujíc se s tím, že ho Justin zabije pomalu a mučivě.

"Oh, vidím, že ses činil Sunshine," Brian se pousmál, když uviděl jejich hlavní dveře, které byly vánočně vyzdobené.

Bylo to kýčovité, něco, co má jednoduše každý a Brian ze všeho nejvíc nesnášel být obyčejný, ale... nemohl si pomoct, opravdu se mu to líbilo a probouzelo to v něm toho vánočního ducha.

Škoda, že nebude žít dost dlouho na to, aby si ten pocit užil, jelikož ho Justin sprovodí z povrchu zemského.

"Co to kurva..." Brian se zarazil, když zjistil, že nemůže strčit klíč do zámku, protože mu v tom něco bránilo.

Ihned dlouze stiskl zvonek.

"Ano?" ozvalo se z druhé strany dveří.

"Justine, co to sakra... proč se nemůžu dostat dovnitř?"

"Oh, promiň. Jen jsem nechtěl, abysme se potkali, kdybys třeba zapomněl... zdobil jsem dům, takže jsem to nechtěl riskovat a radši jsem dal klíč do zámku."

"Kriste. Nebudu muset projít dekontaminační komorou náhodou?" Brian se uchechtl.

"Kdybychom jednu měli, tak určitě, ale takhle se budeme muset spokojit s tím málem, co máme, abychom se uchránili..." 

"To byl vtip. Pustíš mě dovnitř ty cvoku?"

"Uh, promiň, hned. Ale počkej než zavolám, že jsem v bezpečný vzdálenosti."

Brian nebyl daleko od toho vzít to čelem o zeď, "Samozřejmě."

Vzápětí mohl slyšet, jak Justin vytahuje klíč ze zámku a za nedlouho na něj konečně zavolal, že může vstoupit. 

"Vážně z tebe jednou zešílím, Taylore. Doufám, že..." Brian zcela zapomněl, co chtěl říct, když následně uviděl, vnitřek vánočního Britinu. "Wow."

"Líbí?" usmál se Justin, který stál na schodech, dostatečně daleko od Briana.

"Nechápu, jak si to stihl, ale... vypadá to skvěle."

"Děkuju. Snažil jsem se přijít na jiné myšlenky, nejdřív jsem to chtěl udělat jen kolem krbu, ale nějak jsem se nechal unést... doufám, že jsem to nepřehnal, ale letos víc než kdy dřív potřebuju, aby to tady bylo vánoční."

"A to se ti rozhodně povedlo."

Justin se usmál od ucha k uchu tak, jak to umí jenom on. "Teď už sem dát jen stromek a bude to perfektní. Prosím, řekni, že si ho koupil?"

"Uh-hm," odpověděl Brian nervózně.

"Dobře. Super. To jsem rád," Justin očividně cítil velkou úlevu, že o tohle už se nemusí strachovat.

"Ale..."

"Co?" Justinovy modré oči se okamžitě zvětšily.

"Víš, jak si říkal, že nechceš, aby to bylo vypelichané koště..."

"Briane," Justin přecedil skrz zuby.

"Když ho hodně ozdobíme, určitě to nebude poznat," usmál se Brian, jak nejlíp dokázal. "Hroší to bude s tím, že je trochu nakřivo..."

"O můj bože," Justin dosedl zoufale na schody.

"Ale to se vyřeší. Neboj. Zařídím, že bude stát rovně a že bude vypadat skvěle... s tvojí pomocí," uchechtl se. "Ale na moji obhajobu, objel jsem několik míst, než jsem nějaký vůbec sehnal, letos zmizely rychleji než obvykle..."

"Hádám, že to se asi dalo čekat. Děkuju, že se snažil."

Brian se naprosto zarazil, "Počkat... ty mě nezabiješ?"

"No, prvních deset vteřin jsem to zvažoval, ale... pak jsem si vzpomněl, že bych nevěděl, co bez tebe dělat, takže jsem tu myšlenku zahnal."

"To se mi ulevilo," Brian se zasmál. "A hned teď bych tě šel políbit..."

"Taky bych tě šel políbit," Justin se pousmál smutně.

"To mi připomíná... už něco víš od Daphne?"

"Dneska byla na testu. Během 48 hodin by měla dostat výsledek."

"Bezva, takže ten polibek budeme muset odložit."

"Yeah," Justin přikývl. "A radši bych měl jít nahoru. Jistota je jistota."

"Nesnáším to."

"Já vím. Já taky," Justin si stoupl a ještě jednou se usmál na Briana. "Miluju tě."

"A já tebe."

"Dobrou noc."

"Dobrou..."