Say It Again… by 7Wildwaysup
BEZ VAROVÁNÍ
Ethan blahosklonně nasměřuje Justina během jeho záchvatu paniky.
Justin se napne a začne panikařit.
"Jdi ode mě! Dej mi pokoj! Padej kurva ode mě!"
"Ježíši Justine! Co je s tebou špatně, zatraceně?"
Justin to neví, nemůže to vysvětlit. Jen se cítí jako v pasti. Nemůže dýchat, a pak se jeho strach usazuje.
"Pokaždé, když tomu začínám rozumět, tak začneš kurevsky vyšilovat. Tohle je to, co se dělo když jsi byl s Brianem?"
Justinovo dýchání je rychlé, cítí se klaustrofobicky, a potřebuje Briana. Potřebuje, aby na něj Ethan přestal křičet, aby s ním přestal zacházet jako s dítětem, nebo hůř - s jako mentálně chorým. Ale moc dobře ví, že Ethan za chvíli odejde. Ještě pár minut bude dusat kolem, ponižovat jej a potom odejde i se svými drahocennými houslemi trénovat do hudebního sálu.
Není si jistým, proč se tohle stalo. Proč se panické záchvaty vrátily, nebo proč se zdají horší než kdy dřív. Cítí se tak osamoceně a vyděšeně. Přemýšlí, jak dlouho se bude krčit v koutě a nepravidelně dýchat.
Omdlí tentokrát, nebo bude schopný sám sebe uklidnit? Nekontrolovatelně se třese, když se jeho ruka křečí zkroutí do tvrdého drápu. Přejíždí po podlaze, snaží se držet telefon. Naštěstí je Brianovo číslo pořád v rychlé volbě pod číslem 1.
Teď je nervózní, vyděšený, že Brian hovor nepřijme, nebo že příjme, ale řekne mu, ať jde do prdele. Ale telefon jenom vyzvání a vyzvání. Pokouší se hovor odpojit, ale jeho prst nefunguje správným způsobem a telefon upustí, zatímco Brian příjme hovor.
"Co! Co je?"
Bez odpovědi, pouze ticho a podivné dýchání, zvuk drkotajících zubů. Odtáhne se a podívá se na ID volajícího.
"Justine! Justine, mluv se mnou! Justine, kde jsi?"
Má pocit, že slyší Justina plakat, jak se snaží pozorně poslouchat zvuky na druhém konci linky.
"Justine! Justine, jestli mě slyšíš, jen dýchej. Pěkně pomalu. Slyšíš mě? Pěkně pomalu dovnitř a ven. To je ono, nádech, a výdech."
"Justine! Vydrž, už jedu. Kde jsi? Jsi u toho potkana v bytě, zamořeném krysami? Prosím, zachrochtej, nebo cokoliv, jen mi dej najevo, jestli mám pravdu."
"Justine! Justine, slyšíš mě? Dávám si tě na hands free, dokud řídím. Jen pokračuj v dýchání."
Justinovo dýchání začalo být nepravidelné. Je téměř *hyperventilační, ale podařilo se mu přiblížit se k telefonu ležícímu na podlaze.
"Sunshine, jen poslouchej můj hlas a snaž se uklidnit. Začnu počítat. Pamatuješ si na naše cvičení?"
"Dobře. Jedna, pěkně zhluboka dýchej. Dvě, relaxuj, nech vzduch naplnit tvé plíce. Tři, dýchej pomalu. To je ono, pěkně pomalu."
"Dobře, zopakujeme to. Jedna... Dvě... Tři..."
"Jedna... Dvě... Tři..."
Poté, co projel na každém semaforu jako šílený, Brian vyběhne po schodech a zkusí vzít za kliku u dveří, ale je zamčeno. Ustoupí a poté kope do laciných dveří, dokud si neuvolní cestu do toho brlohu.
Přispěchá k Justinovi a vytáhne si jej pro objetí, kolébá s ním ve svém náručí. Stále počítá, když se jeho rty tisknou přímo proti Justinově spánku a něžně hladí jeho vlasy. Justin se třese, leskne se potem, ale jeho dech se uklidňuje, v Brianově náručí se cítí bezpečně. Brian jej drží blízko u sebe, stále s ním pohupuje, když Justin získává větší kontrolu nad pohyby svého těla.
Brian šeptá, "jsem tady. Už tě mám u sebe a nikam nejdu. Už tě mám."
Po chvíli si Brian uvědomí, že Justinův třes pochází z jeho pláče. Je nahý a celý jeho drahocenný život lpí na něm. Jen pokračuje v pevném objetí, říká mu, že je v bezpečí, že nedopustí, aby se mu něco stalo. Stáhne ze sebe koženou bundu a zabalí ji kolem Justina, pak si jej znovu přitáhne do své náruče. Líbá jej na čelo, vdechuje vůni jeho šampónu, která mu tolik chyběla.
Brian pokračuje v pevném objetí a něžném pohupován. "Miluju tě. Miluju tě, Justine, a potřebuju tě. Potřebuju, aby ses vrátil domů."
Justin se odtáhne a zadívá se hluboko do Brianových očí, potřebuje vědět, jestli to myslí vážně. Oba na sebe jen zírají, a poté se jejich rty setkají ve vášnivém polibku. O několik minut později se na něj Justin podívá.
"Briane. Zopakuj to."
"Justine!"
"Prosím."
"Miluju tě. Miluju tě, ty malý pitomče!"
***************************************
* Hyperventilace - extrémně zrychlené a prohloubené dýchání. Přísun vzduchu je větší, než organismus potřebuje, často se vyskytuje při stavech úzkosti, panické atace apod. Je potřeba snížit přísun kyslíku - dýchání do papírového pytlíku.
***************************************
PROSÍM O HODNOCENÍ! 😇
No comments:
Post a Comment