Game Night // 9 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian měl semknuté rty, pevný postoj, z očí mu vrhaly dýky a bylo zřetelné, že mu nepatrně cukají lícní kosti. To vše jen proto, že slyšel, že se mezi jeho nejlepším kamarádem a jeho... Justinem něco stalo, něco, o čem do dnes neměl ani ponětí. On nikdy nežárlil, žárlení bylo pro lesbičky a heterosexuály... jemu se prostě jenom ta představa ani trochu nelíbila.

Už vím, jak se musel Michael cítit, když se dozvěděl o mně a Benovi, pomyslel si Brian hned.

"Takže?" popoháněl je, ačkoliv si nebyl úplně jistý, že to chce slyšet. Protože na světě pro něj asi neexistovala horší představa než ta, že by se ti dva spolu nějak víc sblížili.

"Asi začnu tím, že se nestalo nic velkého!" pokusil se ho uklidnit Michael, když si uvědomil, že tohle možná není taková sranda, jak si nejdřív myslel, že bude.

"A byl to naprostý omyl, který měl jen několika vteřinové trvání..." doplnil nervózně Justin.

"Tak rychle ses nikdy neudělal ani se mnou," pronesl Brian pobaveně přes to dotčeně.

"Cože?! Nee... nikdo se neudělal, nic takového se nestalo... to vůbec, bože můj," pokřikoval splašeně.

"Takže... co se teda stalo?" střihl po obou pohledem snažíc se pochopit, proč kolem toho teda dělají takovou vědu, když se nic takového nestalo.

Michael s Justinem se po sobě nervózně podívali, oba věděli, že to nic nebylo ani neznamenalo a spíš je to tehdy i pobavilo, než cokoliv jiného... ale znali Briana dost dobře na to, aby věděli, že je oba miluje na světě víc, než cokoliv a i taková maličkost ho může trochu vyvést z míry.

"No, takže... pamatuješ, jak si byl hrozně naštvaný, že spolu trávíme všechen čas kvůli Rage a tak?" začal Justin opatrně.

"A taky si dost žárlil..." doplnil Michael.

"Řekněme spíš, že ses cítil odstrčený," pokračoval Justin, když viděl, jak Brianovi po slově "žárlil" vystřelil tlak ke stropu.

"Je fakt nutný tady říkat, jak jsem se já cítil nebo necítil? Nemůžete prostě přejít k věci?" rozčílil se, ale přes to se snažil působit klidně, aby si o něm nemysleli, že snad žárlí.

"No pointa je ta, že ty si nějak odešel do Babylonu a my usnuli ve tvé posteli..."

Brianovi v tu chvíli před očima probleskla celá ta situace, kdy dorazil s tricky domů, připravený si užít a zahnat svůj vztek a pocit, že ti dva se bez něho mají skvěle, což ho přivádělo k šílenství. Jenže pak vešel do ložnice a uviděl je spát vedle sebe, Michaelova ruka na Justinově zadku - v životě asi necítil větší vztek jako tehdy. Však taky podle toho reagoval a celou práci jim zničil, dokonce pomočil. Cítil se kvůli tomu hrozně a myslel si, že ti dva už s ním v životě nepromluví. Jenže teď začíná mít pocit, že jeho reakce byla tehdy víc, než oprávněná a on začal pomalu litovat, že tehdy z loftu odešel a nechal je tam o samotě...

"A omyl je ten, že jste spolu co?"

"Nic jsme spolu!" uklidňoval ho Justin. "Jenom jsme se ráno probudili tak nějak v objetí a já si myslel, že Mike je ty a on zase, že já jsem Ben..."

"Kriste, vyklopíš to konečně?"

"No... Michaelova ruka jaksi skončila..."

"Spíš tys mi ji tam navedl," upozornil Michael.

"Fajn, Michaelovu ruku jsem si dal na... a on..."

"Hladil jsem ho..." řekl se studem v očích, vlastně si právě teď vyčítal, že to vůbec vytahoval, v hlavě mu to přišlo zábavné, ale vyslovit to najednou nahlas, i před Justinem, mu přišlo trapné.

"Ale během několika vteřin jsme si uvědomili naši chybu a z postele pomalu vyskočili..."

Brian se na ně koukal, pohled značící, že je zabije. Oba věděli, že právě teď asi stvořili tří hlavou bestii, se kterou tady bude následující hodiny k nevydržení. Ale Brian se najednou začal smát jako smyslů zbavený...

"Ehm... Briane?" zeptal se Justin zmateně.

"Ty se směješ?" zadivil se Michael.

"Nezlobte se," dávil se smíchy. "Ale já očekával cokoliv... fakt cokoliv... i to, že jste to dělali ve všech polohách Kámasútry..."

"CO!?" zakřičeli oba najednou.

"Ale tohle? Tohle? Já nemůžu," smál se dál jako nějaký šílenec. "Profesore, slyšel si to?" zakřičel přes smích.

"Už jsem o tom omylu slyšel dřív! Ale jsem rád, že sis to tak nevzal!"

"Jo, to my taky," řekl Justin stále zaskočený.

Jako jasně, asi to nebylo nic velkého, je to Brian, takže mohli očekávat, že mu tohle bude připadat spíš směšné... ale zároveň mu přišlo divné, že až tak směšné.

"Tohle je nejlepší část celého večera... dokonce zábavnější, než profesorův dojemný příběh o snickersce... až mi z toho smíchu vyprahlo, takže mě omluvte, jdu se napít..."

Brian se kolem nich protáhl a zalezl do loftu. Michael s Justinem jen stáli naprosto zmatení a dívali se na sebe, zatímco v duchu zvažovali i tu možnost, že Brian je sjetý, protože takhle ho neviděli smát se snad nikdy.

"Radši půjdu za ním," oznámil Justin.

"Pozor ať tě nepoprská," uchechtl se Michael.

Justin se na něj pouze zašklebil a následně vklouzl do loftu, automaticky za sebou přivřel dveře a šel za Brianem do kuchyně, který stál zapřený o linku, zády k němu a pil z lahve. Justinovi hlavou probleskla vzpomínka na jeho první noc v loftu...

Byl tak zasněný, že si ani neuvědomil, že už je k němu Brian otočený a promlouvá k němu: "Haloo! Země volá Justina!"

"Ehm, co, cože?"

"Byl jsi nějak mimo... na co si myslel?"

"Jenom jsem si na něco vzpomněl..."

"Na co? Na Michaelovu ruku?" uchechtl se. Ale Justin si v tu chvíli něčeho všiml, Brian se možná smál, ale jeho oči ne.

"Ne, na tu fakt ne," ujistil ho. "Ale na tebe, na první noc tady a na to, jak ses polil tou vodou... bože... hned v ten moment jsem naprosto ztvrdl... vypadal si božsky. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem potkal Boha."

"Tolik lichotek, Sunshine?" pohladil ho po vlasech.

"Jenom čistá pravda... v životě jsem necítil takové vzrušení jako v tu chvíli... už v tehdy jsem věděl, že se tě jen tak nepustím," pousmál se.

"A taky se mě držíš jako klíště do teď."

"Neříkej, že ti to vadí?"

"Hmmm..."

"Hej!" Justin ho praštil do ramene.

Brian se usmál a následně Justina chytil za bradu, ten se mu zadíval do očí, ze kterých mohl vidět, jak moc ho Brian miluje. A ten ho následně něžně políbil, skoro se s jeho rty mazlil.

"S Mikem to byl opravdu jenom omyl," řekl Justin, když jejich polibek skončil.

"To je rozhodně způsob, jak tuhle chvíli zkazit," zakroutil Brian očima.

"Tuhle chvíli? Jako romantickou chvíli, myslíš?" zaculil se.

"Sklapni," opáčil "rozčíleně". "Každopádně chápu, to s Mikem byl jeden velký omyl... který se nikdy nebude opakovat," snažil se spíš o konstatování, ale ve výsledku z toho vznikla tak trochu otázka.

"To rozhodně, prosím tě... je to Michael," Justin se zasmál pobaveně.

"Takže ti Michael nepřijde sexy?"

"Co? To ne... teda jo... jako přijde... ale ne jako tak, že bych ho chtěl... je to můj kamarád... je sexy... jenom..." Justin nervózně plácal páté přes deváté, když v tom Brian vyprskl smíchy.

"Jen si z tebe utahuju," odpověděl mu s pobaveným výrazem. "Mike je sexy, ale ne pro tebe..."

"Nejsem si jistý, jestli to má být lichotka, ale beru," ozval se náhle za nimi.

"Fuck!" oba dva nadskočili, jak ho za sebou nečekali.

"Pardon, jen jsem si šel taky pro vodu... a ujistit se, že jste nezabili."

"Nezabili, ale tebe asi za chvíli zabiju... tvoje tendence objevit se v těch nejmíň vhodných chvílích je fakt šílená," rozvztekal se Brian.

Justinovi přišlo roztomilé, jak se Brian zlobí, protože jim Michael zase zkazil nějakou jejich chvilku a i když ho to taky štvalo, vědomí, že Briana to tak moc trápí, ho jednoduše těšilo.

"Tak já si jen vezmu tu vodu a zase odtud vycouvám, jako bych tu nebyl a budu... no za dveřmi," zasmál se.

Jakmile se za ním zase zavřely dveře a oni dva zůstali o samotě, neodolali a začali se smát.

"Tenhle večer je nezapomenutelný," oznámil Justin s úsměvem na rtech.

"Doufám, že si budeš pro příště pamatovat, že nikomu nemáme otvírat dveře za žádných okolností... i když to bude naše rodina."

"Neboj, po dnešku tě k těm dveřím už nikdy nepustím."

"Skvěle," zasmál se a následně si Justina přitáhl k polibku.

Ještě pár minut svou chvilku prodlužovali a následně se vrátili za těmi dvěma na chodbu odhodlaní už dál neřešit omyl s Michaelem a ten to pochopil a vlastně byl i rád, že se to nebude dál nijak rozmazávat.

"A co teď?" zeptal se Justin pobaveně po tom, co chvíli všichni seděli na zemi v naprostém tichu.

"No mohli bychom si třeba něco..." spustil Michael.

"Řekni slovo "zahrát" a hodím tě k Benovi do výtahu a až přijede výtahová služba, řeknu jim, že si spletli adresu," zarazil ho Brian.

"Chtěl jsem říct něco si pustit - na notebooku tedy podle všeho."

"Oh... pardon."

"To neříkej dvakrát, Mikey, nebo si budeme muset vychutnat toho příšerného Jamese Deana..."

"Ach Brianova posedlost Bohem Jamesem..." zasmál se Michael.

"Co proti němu máte? Navíc myslím, že všichni máme nějakou posedlost... ty máš Patricka Swayzeho... no a ty máš zase mě, Justine..." uchechtl se.

"Ha-ha-ha," zamračil se na něj Justin, ačkoliv uznával, že má pravdu - Brian je jeho posedlost. "A není to tak, že by mi nepřišel sexy, jenom ty filmy jsou jak z doby kamenné..."

"Prosím?" vytřeštil na něj Brian oči. "Není to zas o tolik starší, než já..."

Justin jen pokrčil rameny a zařídil, že Brianovy se v tu chvíli vařila krev, vtípky ohledně jeho věku, mu nikdy nebudou připadat vtipné.

"Ty si týden nesedneš," přecedil přes zuby v blízkosti jeho ucha.

"Hmmm... tak to jsem na tvůj výkon zvědavý... v tvém věku už to přeci jen není to, co dřív..."

Michael v tu chvíli vyprskl smíchy a Justin ho hned následoval, Brian jen házel vražedným pohledem z jednoho na druhého... ale nakonec ho asi víc přepadla radost z toho, že ve svém životě toho malého ďábla má, než vztek z jeho blbých vtipů.

"Já vás nechci nějak rušit nebo tak, ale... ač jsem taky milovník filmů Jamesem Deanem, jsem si jistý, že se k vám jen tak nedostanu!" zakřičel Ben.

"Ach promiň, zlato, to mi nedošlo!" odpověděl Michael provinile.

"Profesore, máme toho koukám společného víc, než jsme si mysleli... alespoň někdo umí ocenit kvalitní film," směřoval svou poznámku k Justinovi.

"Jo, ale teď když televize padá, hraní her taky... co sakra budeme dělat?" zeptal se Michael.

"Hmmm, já bych nápad nebo dva měl," Brian si promnul bradu.

"Nic, co nezahrnuje sex ani chlast," odpověděl Justin.

"Bože, ty už kazíš zábavu, jak ty dva," zakroutil očima.

"Ne, jenom si to necháme na později ve dvou," mrkl na něj.

"Tak to je jiná... kluci, nechtěli byste už jít?" podíval se po Maikeym.

"Já bych rád!" zakřičel Ben. "Ale jaksi nemůžu!"

Všichni čtyři se začali smát, avšak byli odhodlaní nějak se se zbytkem večera nebo alespoň do té doby, než dorazí Benova pomoct, společně vypořádat.

Nakonec je ale začala přepadat po všem, co dnes zažili, únava a tak začali jeden za druhým pomalu odpadávat, nejprve slyšeli Benovo chrápání, ačkoliv v jeho případě moc nechápali, z čeho je tak unavený, potom vytuhl Michael a Justin v klidu podřimoval s hlavou položenou v Brianově klíně, na kterého to začalo taky dopadat, jenže jejich spaní bylo náhle přerušeno oslnivým svitem baterek...