Game Night // 8 //

Fakt mě baví to, jak to tady na tom blogu buď vypadá naprosto mrtvě anebo naopak nevím, co zveřejnit dřív, ale prostě nic mezi tím😄 Ale každopádně věřím, že si na další díl Game Night stěžovat nebudete, když jste tak museli čekat na pokračování, takže přeji pěkné čtení, snad se bude líbit!😊

VAROVÁNÍ 18+

"Dřív, jak za dvě hodiny, se sem nikdo nedostane," oznámil Michael po dotelefonování výtahové službě.

"Dvě hodiny?" zarazil se Justin.

"Prý nejsme jediní s takovým problémem, po celém městě je někdo zaseknutý ve výtahu a už jen dostat se tam je prý problém, protože všude leží stromy a nevím co ještě... prostě minimálně dvě hodiny budeme muset čekat."

"Fuck. Myslíš, že to tam zvládne?"

"No, vydržel to tam do teď, tak snad jo. Ale pomalu začíná odeznívat jeho zkouření a vím, jak nerad má malé prostory."

"Je klaustrofobický?"

"Dalo by se to tak říct. Budu ho asi muset nějak rozptýlit."

"Tak to, abychom tě spustili po laně k němu, a určitě vymyslíš pár ručních prací, kterými ho můžeš rozptýlit," oznámil Brian pobaveně, když k nim dorazil.

"Ignoruj ho," zakroutil očima Justin.

"Co říkali?" zeptal se Michael, aby změnil téma.

"No všem se ulevilo, že Ben neleží někde - no však víš - a doufají, že se nám ho odtamtud brzo podaří dostat. Taky samozřejmě měli milion otázek, který jsem si užil - ještě jednou díky, že jsem všechny musel obvolat já mimochodem - a máme jim dát vědět, kdyby něco a hlavně, až Ben bude venku," oznámil Brian otráveně.

"Tak snad se konečně uklidní, když vědí, že je v pořádku," zadoufal Justin.

"Ti? Překvapuje mě, že sem ještě nenaběhli - šašci."

"Naše rodina, Briane - rodina," pokáral ho Justin.

Brian se na něj zašklebil a následně se všichni tři snažili vymyslet, co budou následující minimálně dvě hodiny dělat, ale došli k závěru, že úplně první by asi bylo nejlepší shodit ze sebe to mokré oblečení a dát si sprchu.

"Vy dva běžte první, já tu zůstanu s Benem," oznámil Michael.

To jim nemusel říkat dvakrát a tak se oba hned sebrali a zamířili do loftu, už ve dveřích ložnice ze sebe začali shazovat oblečení, které na sobě měli nalepené jako žvejkačku.

"Jsem tak zmrzlý, že už mi vlastně ani není zima," uchechtl se Justin.

"Povídej mi o tom," Brian přikývl.

"Shit, co se ti stalo?" zarazil se Justin, když uviděl Brianův bok.

"Tohle?" podíval se na svoje zranění. "Řekněme, že jsem se trochu intimně seznámil s chodníkem."

"Ouch. Bolí to?"

"Jenom, když dýchám nebo se hýbu," zasmál se. "Ale přežiju... pokud budu mít ale jizvu, tak..."

"Budeš sexy," ujistil ho Justin s hříšným pohledem.

"Když to říkáš..." Brianovy prsty vjely do Justinových vlasů.

"Jsme to ale dvojka - já rameno, ty bok..."

"Asi se o sebe budeme muset pořádně postarat - víš jak - abychom se řádně vyléčili," Brian se k němu přitiskl blíž.

"Briane..." vzdychl Justin frustrovaně.

"Copak, Sunshine?" Brian nasadil svůj klasický svádivý úsměv.

"Nedělej to."

"Co nemám dělat?" Brian se snažil působit zmateně, ale dál pokračoval ve snaze dovést Justina k šílenství, když konečky prstů začal hladit jeho záda.

"Tohle..." jeho hlas těžkl. "Nemůžeme..."

"Copak ti nedlužím odměnu za to, že si našel Bena?" špičku jazyka si přitiskl do tváře.

"Dlužíš, ale... bude to muset počkat."

"Určitě? Už jsi tvrdý, takže..." Brian začal hladit jeho rozkrok a Justin rozkoší pomalu přivíral víčka.

"Nemůžeme mít sex, když... když jsou Ben s Michaelem v podstatě hned za dveřmi!"

"Prosím tě, ti mají na práci jiné věci, než řešit, co my děláme tady..."

"Jo, ale já bych nemohl s tím vědomím... cítil bych se hrozně."

"Jsem si jistý, že zas tak hrozně ne," podíval se směrem k jeho rozkroku.

"Briane! Myslím to vážně!" zasmál se.

"Shit, ti dva mi fakt zkazí celý večer..." zoufale položil svoje čelo Justinovi na rameno.

"Určitě si to vynahradíme," ujistil ho Justin.

Brian se zamračil, ale nakonec Justina poslechl a nechal si svoje ruce jenom pro sebe - nebo teda ve sprše mu alespoň pomohl s mytím, když mu houbou kroužil po zádech. Při pohledu na Justinův kulatý zadek, který měl hned před sebou, měl co dělat, aby neztvrdnul i on a to nebylo nic snadného.

"Fuck," povzdychl si.

"Co?" otočil se k němu Justin.

"Nic... jenom už chci, aby byl konec a ten tvůj zadek můj."

Justin se začal smát nad tím, jak umí být Brian romantický, ačkoliv ve skutečnosti ho to přiznání opravdu přimělo k úsměvu a zajistilo to i to, že i on chtěl, aby si Brian jeho zadek konečně vzal, jenom musel být zkrátka statečný za ně oba. Neodpustil si však jednu otázku, kterou věděl, že tenhle moment asi úplně zabije...

"Tak je to můj zadek nebo ne?"

"Huh?" Brian nazvedl obočí.

"To, co na mě miluješ nejvíc..."

"Jesus," Brian byl připravený opustit sprchu.

"Jenom mi to řekni... prosím."

"Kdo řekl, že na tobě vůbec něco miluju?" Brian jako obvykle mluvil dřív, než myslel.

"Pravda, jsem to ale hlupák," Justin se snažil zachovat si klidnou tvář, ale uvnitř měl pocit, že Briana snad uškrtí.

Už byl skoro venku ze dveří, když ho Brian zastavil: "Justine?"

"CO?" otočil se k němu rozčíleně.

"Usměj se."

"Proč bych to sakra dělal?"

"Prostě to udělej. Pro mě?"

Chtěl s tím bojovat, protože absolutně nechápal, proč by po něm Brian chtěl za takové situace, aby se usmíval, ještě když mohl očekávat, že jeho úsměv bude nucený, jenže když viděl Briana, nemohl si nějak pomoct a opravdu od srdce se usmál...

"Tak, spokojený? Teď mi povíš, proč si to po mně chtěl?" naléhal.

"Proto, abych tím odpověděl na tvou otázku."

"Co tím..?" Justin se zarazil, když si uvědomil, co se mu Brian snaží říct.

Zůstal stát v naprostém úžasu a skoro by se i štěstím rozbrečel, kdyby si neuvědomil, že přiznat něco takového muselo být pro Briana opravdu těžké a tak k němu jen šel blíž a něžně ho políbil. Po polibku se svou špičkou nosu otřel o tu Brianovu a do široka se usmál, oba se usmáli a ten malý, ale přes to důležitý moment v jejich vztahu, si zcela vychutnali.

Poté se vzájemně osušili a šli si vybrat nějaké oblečení. Justin rovnou opět připravil něco pro Maikeyho, který jak se zdálo, na sobě za chvíli bude mít celý jejich šatník. Hned potom Justin běžel za Maikeym oznámit mu, že je na řadě...

"Sprcha je tvoje."

"Už jsem ani nedoufal," zasmál se.

"Co tím myslíš?"

"No byli jste tam nějak dlouho, předpokládal jsem, že si krátíte volnou chvíli..."

"No, ne že by Brian nechtěl, ale..."

"Měl si větší rozum, než on?"

"Tak nějak," uchechtl se.

"To tě obdivuji, mít já teď Bena u sebe, tak..."

"Zanedlouho mě tam mít budeš!" ozval se Ben z výtahu pobaveně.

Michael s Justinem se začali smát a následně se Mike vydal do sprchy, zatímco si Justin sedl k výtahu, aby mohl Benovi dělat společnost.

"Víš, že tam nemusíš sedět, že jo?" zeptal se ho Ben.

"Nikam nejdu, sám tu nebudeš."

"To jsi hodný, Justine, ale můžu si za to sám, takže..."

"Nemůžeš za to, že se s tebou zasekl výtah."

"Jo, ale můžu za to, že jsem se zvedl a nikomu nic neřekl - jenom kvůli snickersce."

"Coo?" Justin se začal smát.

"Z tý trávy jsem dostal hrozný hlad a hlavně chuť na sladké a vzpomněl jsem si, že máme v autě snickersku, tak jsem si pro ni chtěl dojít."

"Bože, to radši neříkej Brianovi nebo si z tebe bude dělat legraci do konce života... ačkoliv může za to on, neměl vám dávat tak silný joint... já už si zvykl, ale když ty normálně nekouříš..."

"Jsem dost dospělý na to, abych dělal vlastní rozhodnutí, takže ano můžu si za to sám."

"Jsem rád, že to tak vidíš, profesore," ozval se Brian, který je celou dobu tajně poslouchal.

"Co nás tu odposloucháváš?" okřikl ho Justin.

"Dojímal jsem se nad příběhem o snickersce a zajímalo mě, jak moc mě budete pomlouvat."

"Tak to si měl ještě chvíli počkat, teprve bychom se rozjeli," popíchl ho.

Brian na něj vyplázl jazyk a následně se posadil přímo vedle něj, co nejblíž to šlo, aby mohl cítit jeho tělo a dotyky, Brian z něj zkrátka nikdy nedokázal držet ruce dost dlouho.

"Omlouvám se, že jsme vám tak zkazili večer," ozval se Ben po chvíli ticha.

"A kazíš ho dál," upozornil ho Brian na to, že právě teď se snaží s Justinem užít si chvíli pro sebe.

"Neposlouchej ho, nic jste nezkazili ani nekazíte," reagoval hned Justin.

"Mluv za sebe," odfrkl si Brian.

"Teď mě poslouchej, Briane," začal Justin tichým,ale přísným hlasem, aby ho mohl slyšet jenom Brian. "Jestli se chceš ještě někdy dostat blízko k mýmu zadku, doporučuji ti, aby ses začal chovat hezky."

"Ty malej..." Justin ho začal probodávat pohledem. "Má pravdu, profesore, nic se neděje!" zakřičel následně.

"Vidíš, jak to jde, když se chce."

"Ty budeš trpět."

"Už teď se těším," Justin si olízl rty.

Justin si ani neuvědomoval, jak moc Briana právě teď rozpálil, ten po něm toužil už několik dní a pokud nechtěl čekat ještě několik dalších, byl nucený se začít chovat hezky, aby měl vůbec možnost se ho zmocnit - vážně to pro něj už nemohlo být horší.

"Tak ta sprcha bodla," usmál se Michael. "A díky za to oblečení - další," zatvářil se provinile.

"Doufám, že ho..." začal Brian ne zrovna přívětivým tónem, po Justinově pohledu ale začal být hned milejší: "Jsme rádi, že jsme posloužili, přeci bychom tě nenechali zmrznout," na konci se pokusil o ten nejupřímnější úsměv, ale nebylo to pro něj nic snadného.

Michael se po něm jenom zmateně podíval, nechápajíc, proč je tak podezřele milej, ale následně to pochopil, když viděl ten Justinův samolibý úsměv.

"Měl by ses toho Justina fakt držet, ještě z tebe udělá normální lidskou bytost," rozesmál se.

"Fuck you," odpověděl nasupeně.

"No tak!" okřikl ho Justin.

Brian se zatvářil jako malé dítě, co zrovna dostala sprdnutí od rodiče za to, že se nechoval slušně a pěkně ho to vytáčelo, on je tu král a přitom nechává Justina, aby jím naprosto manipuloval, protože ho má zkrátka ve své moci.

"A teď si vzpomínám," začal Michael. "Nedlužím ti náhodou obří pusu za to, že si našel Bena, Justine?"

"Hmm, asi jo, asi dlužíš," Justin pochopil, že se Mike jen snaží poškádlit Briana a rozhodl se hrát s ním.

A Brian se na ně jen zaraženě díval a snažil se vstřebat to, co se před ním právě odehrávalo. Dotkni se ho, Novotny, a zabiju tě!

"Něco mi říká, že si to budeme muset nechat na později, když vidím Briana," oznámil pobaveně Michael.

"Prosím tě, vždyť o nic nejde," Justin se začal zvedat ze země a mohl cítit, jak se stisk Brianovy ruky na jeho stehně zpevnil. "Výhra je výhra a já si ji hodlám narámně vychutnat."

"No tak v tom případě..." Michael se mu vydal naproti.

"Nevadím vám tady, sakra?" rozčílil se hned Brian.

"Anebo já?!" ozval se Ben z výtahu stejně rozčíleně a zároveň zmateně.

Michael s Justinem v tu chvíli vyprskli smíchy.

"Jen si z tebe utahujeme," přispěchal k němu Justin a pověsil se mu kolem krku.

"Jo, neboj, zlato!" uklidňoval Michael Bena.

"Už jsem se bál, že budu mít doživotní noční můru," spustil Brian. "Představa, že vy dva byste na sebe jenom sáhli ..."

"Nežárli, prosím tě," odpověděl mu Michael. "A navíc to už jsme si s Justinem dávno odbili..."

"Michaele!" ořikl ho Justin.

"Co? Tys mu o tom omylu během vytváření Rage neřekl?"

"Neee..."

"Můžete mě zasvětit?" Brianovy z očí pomalu šlehaly plameny.

"Něco mi říká, že máte svých nevyřčených 27 minut taky," uchechtl se Michael.

Justin Michaela pomalu zabil pohledem, sice nešlo zas o tolik, jak se z jeho reakce mohlo zdát, ale přes to měl takové tušení, že Brianovi asi nebude dělat dobře představa, že si ti dva osahávali nádobíčko, když se probudili v Brianově posteli a mysleli si, že jsou se svými partnery, zvlášť když tehdy Brian už dost žárlil na to, že ti dva spolu tráví všechen čas bez něho...