Game Night // 1 //

Po minulé povídce jsem došla k závěru, že by to teď chtělo spíš nějakou oddechovku a s trochou štěstí jsem v archivu našla právě tohle a jsem za to ráda, protože teď pár dní nebudu mít čas vůbec psát a od tohohle už mám dva díly a třetí z poloviny... sice už je to nějaká chvilka, co jsem to psala, ale snad se mi podaří nějak pak navázat a taky doufám, že Vás povídka bude bavit!😊

VAROVÁNÍ 18+

Nad Pittsburghem se stahovala mračna a Brian s Justinem se pro jednou rozhodli vyměnit Babylon, tricky a šukání v zadní místnosti za pohodový večer ve dvou. Pro Briana to bylo stále tak trochu neprobádané území, jsou s Justinem spolu už několik let... i když Brian by pro slovo spolu našel zajisté jinou definici, než jaká se za ním skrývá. Jsou spolu, protože chtějí a ne proto, že mají zámek na dveřích. To už je takové jejich motto. Brian se už nebojí otevřeně přiznat k tomu, že s Justinem má vztah, že je jeho přítel, partner, cokoliv, čím ho Justin tak rád nazývá, aby ho škádlil. Stále však není připravený tohle všechno zpečetit těmi třemi slovy, které má na jazyku už dlouho... vlastně to, že Justina miluje si uvědomil asi 30 vteřin předtím, než mu rozbili hlavu pálkou. Tehdy se tomu chtěl oddat, uvědomil si totiž, že mít ho v životě není vůbec tak špatné, jak sám sobě celý rok nalhával, aby si zachoval tvář Briana Kinneyho, který nevěří na lásku, ale pouze na šukání. Jenže když Justin skoro umřel, bylo to pro Briana znamení, že by se od něj měl možná držet dál, už jen pro jeho dobro. Nebýt Justinovo mámy, která přehodnotila své rozhodnutí, aby Justina nechal na pokoji a toho, že ho požádala, aby si ho k sobě vzal, nejspíš by dnes nebyli tam, kde jsou... nejspíš by se už ani neznali. A Brian je dnes opravdu vděčný za to, že ho má ve svém životě, už si to ani neumí představit jinak.

Justin v klidu odpočíval s hlavou položenou v Brianově klíně, zatímco oba sledovali nějaký starý film v televizi, který má Brian rád. Justin by mu to nikdy neřekl, protože se ho nechtěl dotknout, ale na jazyku měl pokaždé myšlenku, jak na staré filmy koukají jen staří lidé. Místo toho se to rozhodl překousnout a prostě se díval s Brianem nebo spíš dělal, co mohl, aby ty pomalu zavírající se oči dokázal udržet otevřené. Když už však skoro spal, z venku se ozval tak hlasitý zvuk blesku a následného hřmění, že Justin nadskočil. Nesnášel bouřky a to odjakživa. Jako malý se skoro schovával pod postel, jen aby je přetrpěl. Dneska se však raději spokojí s Brianovou mužnou náručí, kterou mu Brian samozřejmě rád nabídl. Neodpustil si však pár poznámek o tom, jakej je Justin strašpytel.

"To teda nejsem!" ozval se na svou obranu Justin.

"Vážně? Držíš se mě tu jako klíště."

"To neznamená, že se bojím nějaké malé bouřky."

Opět se ozvaly blesky a hromy a Justinovi se na těle zježily snad všechny chlupy, co má. Po zádech mu přejel mráz a v obličeji se usídlil výraz zděšení.

"Jo, rozhodně si v pohodě," zasmál se Brian.

"Pojďme radši dokoukat ten příšerný film."

"Co, prosím?" vytřeštil na něj Brian oči.

"Promiň, Briane, ale je to hrozný. Nechápu, jak se ti tohle může líbit."

"Je to klasika! Nad Jamesem Deanem jsem si honil od chvíle, co jsem zjistil, co je masturbace."

Justin se neudržel a začal se smát.

"Jo, ale teď máš mě, Jamese Deana už nepotřebuješ," přitiskl se k němu blíž.

"Jop. Ten nahoře s tebou rozhodně souhlasí," pronesl Brian ironicky, když se náhle zhasla nejen televize, ale i všechno osvětlení.

Justin byl rád, že byla taková tma, že Brian nemohl vidět jeho momentální výraz ve tváři. Bouřka a totální tma, ve které si nevidíte ani na špičku nosu, byla rozhodně kombinace, kterou nesnášel zrovna nejlíp, vlastně začal celkem vyšilovat.

"Kam jdeš?" natáhl se po Brianovi, který se náhle zvednul.

"Nahodit pojistky, nejspíš?" odvětil sarkasticky.

"Oh, okey... půjdu s tebou."

"Děkuju, ale doprovod nepotřebuju. Za chvíli jsem zpátky."

Justin si nervózně skousl ret, ale nakázal si chovat se jako chlap. Je to jen pitomá bouřka, uklidňoval se v duchu. Přes to však netrpělivě čekal na to, až se Brian konečně vrátí zpátky a taky na osvětlení, které však stále nesvítilo.

"Vypadá to, že máme smůlu," vrátil se Brian.

"Jak to?"

"Pojistky nenaskočily. Asi budeme muset přežít za tmy. Ačkoliv ani nevím, kde jsi..." zasmál se.

"Přímo tady," ozval se v tak těsně blízkosti Briana, že ten nadskočil.

"Zbláznil ses?!"

"Kdo se bojí teď?" propadl nekontrolovatelnému smíchu.

Justin si jednoduše nemohl pomoct, nevyužít takové chvíle, aby se dobře zasmál a ještě k tomu použít Briana, by rozhodně byla chyba.

"Počkej, vrátím ti to."

"Tím jsem si jistý. Ale teď mi pomoz najít svíčky."

Brian si pod svíčkami vždy představil nějakou romantickou událost, která mu akorát tak dělala špatně od žaludku. No dřív rozhodně. Teď se s nimi ale musel zkrátka smířit, protože po tmě tu být zrovna taky dvakrát nechtěl.

"Teď jen doufat, že to tady nezačne hořet," pronesl Justin.

"To doufej, protože pak bych tě zabil."

"Proč mě?"

"No sebe nezabiju."

"Ha-ha-ha."

Společně si sedli na pohovku a než se nadáli, leželi k sobě natisknutí, zapadlí do sebe jako dvě lžičky. Brian ležel za Justinem a pevně ho objímal, zvlášť proto, že věděl, že právě teď to potřebuje. Tuhle polohu oba milovali ze všeho nejvíc. Cítili se k sobě tak blízko.

"Briane?"

"Ehm?"

"Já jen... je tu až moc ticho."

"A o čem by sis chtěl povídat?" zeptal se pobaveně.

"Vlastně jsem měl na mysli něco jiného... na odvedení myšlenek," Justin se v duchu usmál.

"A co?" tušil, jaká bude odpověď, ale stejně chtěl slyšet Justina, jak to říká. Chtěl ho možná přímo slyšet škemrat o to, aby si ho Brian vzal. Aby mu to udělal tak, že mu při orgasmu vytrysknou slzy.

Jenže Justin neodpovídal místo toho udělal něco, čím věděl, že Briana dostane do varu. Zadkem se začal otírat o jeho rozkrok. Vzhledem k tomu, v jaké poloze byly, to nebylo nic těžkého. Třel se o něj ze strany na stranu, nahoru dolů, krouživými pohyby, jak jen to šlo. Brian tvrdl a blahem se kousal do rtu.

"F-fuck," vydechl slastně.

Justin se zatetelil blahem. Miloval, když Brianovi dělal dobře a on mu to dával pěkně najevo. Když čas od času mohl v posteli nebo řekněme spíš v sexu, protože postel nebyla jejich pravidelným místem pro si to rozdat, převzít kontrolu, pořádně si to užíval.

Brian tohle štěně fakt miloval. A nejen proto, že si s ním v sexu užil víc, než se všemi tricky dohromady, ale protože... protože byl takový, jaký byl. Mohl se s ním smát... nebo se díky němu smát. Mohl na něj koukat hodiny a hodiny a nikdy by ho to neomrzelo. I když to pro něj bylo stále těžké, protože Brian nikdy na hluboké rozhovory nebyl, mohl s ním mluvit skoro o všem. Byl to jeho parťák. Jeho partner. Druhá polovička. Snad i spřízněná duše. Přednést někdo taková slovní spojení Brianovi, asi by se jim vyzvracel rovnou na boty. Ale pokud si to říkal jenom pro sebe, byl v pohodě.

"Líbí se ti to?" Justin se otočil čelem k Brianovi, aby mu viděl do tváře.

"Uhm," pročistil si hrdlo "Je to dobrý."

Bylo to víc, než dobrý, ale chtěl Justina prostě jen poškádlit, protože věděl, že tím v něm vzbudí sexu dychtivého Justina, který nezná žádné zábrany.

"Dobrý, huh?" nadzdvihl obočí a semknul rty. "A co teď?" Brianův penis sevřel přes kalhoty v dlani.

"Aaahh... to je... lepší," olízl si rty.

"Věř mi, že dneska ještě budeš křičet blahem... moje jméno," pronesl sebevědomě Justin.

"Ehmm, tak to abys na tom začal pracovat," usmál se Brian šibalsky.

V Justinovi se probudila bojovnost, Brian si chtěl hrát, měl to mít. Justin se proto zvedl a nakázal Brianovi, aby si lehl na záda. Následně mu rozepl kalhoty a jedním tahem je z něho sundal. Poté si klekl zase zpátky na pohovku mezi Brianovi nohy tak, že jeho obličej byl přímo nad Brianovou tyčící se a krví naběhlou erekcí... avšak sotva na ní přitiskl svoje rty, ozvalo se loftem horlivé klepání na kovové dveře...