BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Už jen z Brianovo výrazu jsem mohl říct, že je vytočený na maximum, nic neříkal, ale jeho pohledy vždy mluvily jasněji, než jeho slova, takže jsem nemusel hádat dvakrát. Celou cestu taxíkem vlastně nepromluvil jediné slovo, tedy mým směrem, akorát řidiči řekl, kam nás má hodit. Upřímně jsem si nemyslel, že bude až takhle naštvaný... ačkoliv je pravda, že naše poslední návštěva v Pitts před 6 měsíci nedopadla nejlépe... byli jsme tam kvůli pohřbu jeho mámy, na který jsem ho v podstatě musel dotáhnout, protože on tam zrovna dvakrát jít nechtěl. Na jednu stranu jsem to chápal, jeho máma byla hrozná a zacházela s Brianem ještě hůř, ale pořád to byla jeho máma a i když to pro něj muselo být těžké, vím, že by si vyčítal, pokud by na její pohřeb nešel. A tím to bohužel neskončilo, nevím sice, co přesně se mezi ním a Maikeym stalo, ale vím to, že Maikey jako jediný nepřišel na letiště, aby se s námi rozloučil, byl tam dokonce i Ben bez něho s tím, že Maikey se necítí dobře, ale já věděl, že za tím bude mnohem víc. Tahat však z Briana takové věci nikdy nemělo smysl, proto jsem se o to raději ani nepokoušel. A možná by se dalo i říct, že Debb je na Briana taky trochu naštvaná, kdykoliv volá, tak volá přímo mně nebo na naši pevnou linku, nikdy ne přímo Brianovi... a vím, jak moc velký vliv to na Briana má, když Debb bere jako svojí mámu. Proto chápu, že se do Pitts zrovna dvakrát nežene, ale možná bude mít alespoň možnost napravit všechno, co se stalo.
A pokud jde o mně, ani já si zrovna nezasloužím cenu za nejlepšího syna... vztah s mámou je poslední dobou celkem na bodu mrazu... jak už jsem říkal, moc spolu nemluvíme, na Vánoce jsme si vzájemně poslali jen pohled s blahopřáním místo, abychom si zavolali... ani nevím, co přesně se stalo, že jsme na tom teď takhle, vím ale, že mi chybí a chci ji vidět. Možná se letos nedočkám svojí dovolené snů na Bora Bora, ale mohl bych získat víc.
J: "Budeš se mnou mluvit nebo ne?" zeptal jsem se hned, jak za námi zaklaply dveře našeho bytu.
B: "Teď bys rád mluvil?"
J: "Co tím sakra myslíš?"
B: "Že když si se mnou mluvit měl, tak ses ani nenamáhal."
J: "Ježiši, Briane, co jsem měl asi dělat? Říct jí 'díky za pozvání, ale budu muset odmítnout... s Brianem si místo na Bora Bora budeme válet zadky v posteli, než abychom za vámi přijeli,' nebo co jako?"
B: "Třeba!" rozhodil ofenzivně ruce.
J: "Proč ti tak vadí, že tam pojedeme? Jsou to naši přátelé, naše rodina... do minulé návštěvy si neměl problém s tím tam jezdit."
Brian se na mě jenom podíval, jako bych naprosto ničemu nerozuměl a pak se sebral a zamířil rovnou do koupelny. Páni, už je to dávno, co se se takhle sebral a schoval v koupelně, jen aby se mnou nemusel mluvit.
Nejdřív jsem ho chtěl nechat, aby se popral sám se sebou a v té koupelně si vyřešil to, co ho momentálně užírá, ale znám se už moc dobře na to, abych věděl, že nemám rád čekání na to, až Brian přijde za mnou, proto jsem chtěl jít za ním, ale zastavila mě vyzvánějící pevná linka...
J: "Taylor, prosím?"
Lindsay: "Ahoj, Justine, tady Linds!"
J: "Lindsay, ahoj... rád tě slyším."
Lindsay: "I já tebe. Poslyš, chtěla jsem zeptat... je pravda, co říkala Debb? Že byste se u nás stavili a taky, že pojedete do Pitts?"
J: "Ehm... no..."
Já jsem fakt netušil, co jí na to mám říct, vím, že jsem to Debb tak nějak slíbil, ale právě teď jsem nevěděl, jestli Briana ještě vůbec někdy uvidím vzhledem k tomu, že se zabarykádoval v koupelně a jeho hrdost mu dost možná nedovolí už nikdy vyjít, takže tu opravdu byla šance, že se nikam nepojede kvůli Brianovo tvrdohlavosti, ale... doufal jsem, že to tak bude.
J: "Jo, přesně to máme v plánu."
Lindsay: "Skvělý! Gus byl celý bez sebe, když jsem řekla, že možná přijedete... chybí mu Brian, vy oba a pořád doufá, že domalujete ten obraz, co jste minule začali..."
J: "Taky nám moc chybí, vy všichni. A můžeš Gusovi slíbit, že obraz rozhodně doděláme."
Lindsay: "Bezvadný a kdy vás můžeme čekat?"
Další záludná otázka, na kterou jsem neznal odpověď a nechtěl jsem jí slibovat něco, k čemu by nakonec nemuselo dojít, ačkoliv to už jsem vlastně slíbil, nechci Guse zklamat tím, že se neukážu a obraz s ním nedodělám - pokud bude třeba pojedu za nimi i bez Briana. Ale myslím, že zrovna za Gusem pojede Brian rád.
J: "Doufám, že zítra."
Lindsay: "Super, budeme se všichni moc těšit."
J: "I my!"
S Lindsay jsme se rozloučili a já si na tváři udržel úsměv radosti, protože jsem se na ně opravdu těšil. Přijde mi, že jsme s Brianem teď byli oba zavaleni prací, že jsme na všechny tak nějak zapomněli.
J: "Oh," zarazil jsem se, když jsem se otočil a uviděl Briana.
B: "Kdo to byl?"
J: "Linds... chtěla vědět, kdy přijedeme... řekl jsem, že zítra."
B: "Jasně, že si to řekl."
Okey, co se sakra děje?! Chápu, proč se mu nechce jet do Pittsburghu, ale tohle už je trochu mimo moje chápání. Pokud si dobře vzpomínám, tak poslední návštěva u holek nedopadla nějak špatně, měli jsme spoustu zábavy, smáli jsme se, dobře jsme strávili čas, který jsme tam byli... nechápu ten jeho přístup.
J: "Můžeš mi říct, co se sakra děje?"
B: "Nic se neděje! Kromě faktu, že jsem teď měl být na cestě na Bora Bora..."
J: "My oba jsme měli být, ale plány holt občas nevycházejí tak, jak chceme. Jen nechápu, od kdy je pro tebe důležitější jet na dovolenou, než za Gusem?"
B: "To už nikdy neříkej... víš moc dobře, že to není pravda."
Zarazil jsem se, jak byl najednou ofenzivní, ale následně mi došlo, že jsem opravdu řekl něco, co jsem říkat neměl... Brian by nikdy ničemu nedal přednost před Gusem, dřív možná takový byl, ale to ještě nebyl připravený být otcem, teď vím, že miluje jedním být... jen nerozumím tomu, co se s ním děje.
J: "Briane?" šel jsem k němu a objal ho, stále jsem se mu však díval do tváře.
B: "Hm?"
J: "Co je s tebou?"
B: "Nevím, o čem to..."
J: "Briane, já poznám, když se něco děje... mně nemá smysl lhát."
Brianovi se v obličeji usídlil výraz nespokojení. Vím, jak moc nesnáší, když z něj něco tahám, ale jednu věc jsem se za ta léta naučil a to tu, že i když nesnáší tuhle část, tak ten pocit úlevy po tom, co mi vše řekne, je pro ně milionkrát lepší.
B: "Pamatuješ si tu poslední návštěvu u holek?"
J: "Jasně, že jo... byla to sranda... skvěle jsme se bavili..." usmíval jsem se jen při té vzpomínce.
B: "Jo - vy jste se dobře bavili. Gus mě v podstatě ignoroval... celou dobu běhal za tebou, když jste tam spolu malovali ten svůj obraz, měl ve tváři takové nadšení... takové, jaké bych chtěl, aby měl se mnou, ale... to nemá. A takhle je to vždy, když tam jsme, on vzhlíží k tobě, ne ke mně... protože já jako táta stojím za hovno..."
J: "Cože? To není pravda."
B: "Ale je... víš, že mi řekl 'Briane'."
J: "Co?"
B: "Chtěl po mně něco podat a oslovil mě mým jménem, hned na to se opravil a řekl mi táto, ale... proč by mi tak měl říkat, v podstatě v jeho životě nejsem... nedivil bych se, kdyby na mě jednou zapomněl."
V tu chvíli jsem to chápal naprosto skvěle, opět se v Brianovi probudil ten pocit selhání, má pocit, že Guse zklamal, že tam pro něj dost není, ale já vím, že dělá, co může, aby byl... vím, že za ním moc nejezdí, protože pořád pracuje a když jet chce, holky už mají svoje vlastní plány... a pak se stane to, že tam přijdeme a Gus tráví veškerý čas se mnou... a myslím, že to, že ho Gus oslovil jménem, pro něj byla asi doslova třešnička na dortu. A řekl bych, že Brian si teď myslí, že to nejlepší, co může udělat, je držet se stranou a neničit Gusovi život tím, že má na hovno tátu. Ale já vím, že to tak není.
J: "Briane, poslouchej... posloucháš mě?"
B: "Jo, poslouchám tě," ušklíbl se, protože nemá rád, když na něj používám jeho vlastní techniky, ale věděl jsem, že mě opravdu poslouchá.
J: "Gus tě miluje, jsi jeho táta, ty to možná nevidíš, ale on k tobě vzhlíží... jo možná, že se my dva dokážeme zabavit, ale nezapomeň, že jsme si věkově trošku blíž a s ním se na chvíli vždy cítím jako malej kluk, takže se spolu dobře zabavíme... ale jako tátu bere jenom tebe a nikoho jiného. Navíc jsou vánoční svátky... kde jinde být, než s rodinou?"
B: "Na Bora Bora?" uchechtl se, ale já věděl, že si ze mě jen utahuje.
J: "Neboj, i tam se nakonec dostaneme," usmál jsem se a políbil ho.
Věděl jsem, že přesvědčit Briana o tom, že jako otec neselhal, nebude nic snadného, ale pořád si myslím, že bude snazší dostat ho zítra k holkám, než následně do Pitts. To je ale oříšek, který si nechám na později.
No comments:
Post a Comment