BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Probudil jsem se doslova se slinou u pusy, zdál se mi totiž sen o mně a Brianovi, který měl velmi romantický průběh a o to víc žhavý konec, takže vlastně slina nebyl můj jediný problém, který jsem momentálně měl. Proto i přes to, že moji nohu právě zdobila sádra téměř po celé délce, jsem si zkrátka nemohl pomoct a v té tmě jsem začal šátrat po Brianově horkém těle... ale jediné, co jsem nahmatal, byl chlad. Natáhl jsem se proto k lampičce, což pro mě bylo momentálně velmi namáhavé, abych mohl rozsvítit a místo Briana jsem uviděl jen prázdnou část postele. "Bezva," povzdychl jsem si okamžitě. Konečně chci ignorovat to, že mám zlomenou nohu a Briana zneužít... nebo spíš nechat jeho zneužít mě... heh... a on si klidně zmizí. A já se tu teď mám asi zbláznit.
Čas začal následně nebezpečně utíkat a já začal celkem panikařit... jasně, není to poprvé, co jsem se probudil a Briana vedle sebe nenašel. Ale tohle je jiný, tentokrát mám zlomenou nohu, nemůžu se sám hýbat, můj močák asi za chvíli praskne a to nejpodstatnější - Brian právě teď může mít velice záživný rozhovor s Aaronem. Teda uklidňuji se tím, že by to Aaron přeci neudělal, byla to jen jedna pusa, není důvod o tom Brianovi vyprávět a když už, je to můj úkol, ne jeho, proto určitě není důvod k panice... alespoň ne k nějak velké... snad...
J: "Halooo! Je tam někdo!?"
Uslyšel jsem na chodbě kroky, takže jsem okamžitě začal doufat v to, že mě někdo vysvobodí a zachrání tuhle postel před tím, abych ji pomočil... a opravdu jsem doufal, že ten někdo, je Brian.
J: "Ach, to jsi ty..."
Maikey: "Můžu zase jít a nechat tě tu napospas osudu, pokud mě tak nerad vidíš," zasmál se.
J: "Ne, promiň! Jen jsem myslel, že jsi... Brian."
Maikey: "On tu není?"
J: "Očividně. Usnuli jsme spolu, ale když jsem se probudil, byl pryč... je to už asi hodina."
Maikey: "To je divný. Že by šel lyžovat?" uchechtl se.
J: "Myslím, že to je dost nepravděpodobné."
Maikey: "To asi jo. Tak já se po něm podívám," začal se otáčet k odchodu.
J: "Počkej!"
Maikey: "Co?"
J: "Já... no... potřebuju na záchod," křečovitě jsem se usmál.
A myslím, že Maikeymu se ta představa nelíbila o moc víc, než mně. Ale dalo by se říct, že právě teď byl on má jediná naděje a záchrana před tím, abych zažil naprosté ponížení.
Maikey: "Tohle bude asi sranda," přišel ke mně a začal mě zvedat.
Ukázalo se však, že i když se opravdu snažím držet ve formě, což je něco, čemu mě naučil Brian, Maikey zkrátka neměl šanci mě do té koupelny odtáhnout sám. Uprostřed chodby jsme se proto složili jako domeček z karet.
Maikey: "Tak to prostě pusť."
J: "Haha, vtipný," smál jsem se.
Maikey: "Kéž bych si dělal srandu."
J: "Zbláznil ses?!"
Aaron: "Co tu vy dva děláte?" objevil se zčistajasna.
Oba jsme se na něj podívali se zoufalstvím v očích, ale přes to nadějí, že nám pomůže. Nelíbilo se mi to... ani trochu se mi to nelíbilo a vím, že Brian by se z té představy zbláznil, ale ten je teď, kdo ví kde a mně už fakt dochází čas...
Maikey: "Bůh možná fakt existuje...Aarone pomoz mi ho zvednout... a do koupelny s ním."
Aaron ani chvíli neváhal a div se sám skoro nepřizabil, ke mně utíkal a společně s Maikeym mě sebrali ze země. Chytil jsem se každého z jedné strany kolem ramen a společně jsme se dopracovali až do koupelny, kde jen díky umyvadlu, které bylo hned vedle záchodu, jsem byl schopný stát sám... jinak by mě museli držet ti dva a to by moje ego asi neuneslo. A Brian už vůbec ne.
Maikey: "Tak hotovo?" ptal se značně pobaven.
Jen jsem po něm hodil vražedný pohled a následně jsem se zase obou chytil, poté jsem jsme opět začali cupitat zpátky do mého pokoje, jenže v momentě, co jsme otevřeli dveře koupelny, se před nimi zjevil Brian... a dle jeho výrazu byl velmi zaskočen tím, co jsme my tři dělali spolu v koupelně.
J: "Briane?"
Maikey: "Hah, tohle bud sranda vysvětlovat."
B: "Co jste dělali?" divím se, že nevrčel.
Aaron: "Justin potřeboval na záchod."
B: "Jo a ty si ho opět zachránil... princ na bílém koni," ironicky se zasmál.
J: "Briane!" okřikl jsem ho, aniž bych si vůbec uvědomil, že to dělám.
Maikey: "Já taky pomáhal... vlastně Aaron pomáhal nám... ukázalo se, že bych potřeboval pár týdnů v posilovně," očividně se snažil zachránit situaci.
Ale na Briana to podle všeho nemělo žádný vliv, tvářil se opravdu šíleně. Dokonce bych řekl až nepříčetně a já vůbec nechápal, co se mu stalo.
B: "Skvělý, tak teď už to převezmu," mluvil k Aaronovi a dalo by se říct, že ho ode mě odstrčil a zaujal pozici místo něj.
Aaron: "O-key."
Všichni tři jsme byli zaskočení Brianovým chováním... vím, že on má přímo talent na to přejít z normálního chování na chování idiota, ale tohle bylo zkrátka příliš. Nic jsem však radši neříkal a nechal jsem se jím a Maikeym odvést zpátky do pokoje.
J: "Díky, Maikey," ano Brianovo jméno jsem schválně nezmiňoval.
Maikey: "Za málo. Kdyby tě to zase náhodou chytlo, tak dej vědět," zasmál se, ale bylo znát, že se jen snaží zmírnit to napětí. Následně radši vycouval pryč.
Jakmile se za ním zavřely dveře, stáhl se mi žaludek. Byl jsem připravený Brianovi něco říct, nejlíp, že se chová jako naprostý pitomec a že bych rád znal vysvětlení proč, ale najednou jsem zkrátka nemohl... ten jeho výraz v očích mi sevřel srdce...
J: "Briane... co se stalo? Kde si byl?"
Brian se na mě podíval, ale nic neříkal, jen se mi díval do očí... tak zvláštním pohledem... až mi z toho po těle naskočila husina.
B: "Nic. Půjdu se vysprchovat."
Věnoval mi poslední pohled a následně dlouhými kroky odešel pryč. Čekal jsem, že i třískne dveřmi, ale ty naopak velice potichu zavřel.
Vůbec jsem nerozuměl tomu, co se právě stalo... ale přes to jsem měl dost dobrou představu o tom, co jediné by Briana dostalo do takového stavu. Ale nechápal jsem to... nechápal jsem, jak by to zjistil. Kdyby přímo od Aarona, pravděpodobně by tu hodinu strávil zakopáváním jeho těla někde, kde by ho nikdo nenašel a ani na Aaronovi nebylo znát, že by něco řekl, takže... jak to, sakra, ví?!
No comments:
Post a Comment