Nový díl.
BRIAN
Zatímco ve mně by se krve nedořezalo, tak ten malej budižkničema na mě civěl způsobem, div mu netekla slina po bradě. Skoro mě zhypnotizoval tím svým až neskutečně modrým pohledem. Ale i přes to, jaký jsem měl na něj vztek, jsem se nemohl bránit myšlenkám, které naprosto nekorespondovaly s tím, jak moc jsem se ho chtěl zbavit. Vlastně byly úplným opakem... jo v hlavě mi svítila kontrolka říkající 'je to jen otravné děcko, musíš se ho zbavit!' ale i přes to jsem si dokázal představit, jak to jeho mladistvé tělo slíbám od hlavy až k patě a dopřeju mu ten nejlepší orgasmus jeho života, ale... sakra, od kdy se já vůbec starám o jinej orgasmus, než ten můj? Tak a dost, tohle musí přestat a to okamžitě!
B: "Co tady, sakra, děláš?"...Pomalu jsem vrčel, jak vzteklej pes.
Lindsay: "Narazily jsme na něj venku, pomohl nám s nákupem."
Melanie: "Jo je to zlatíčko."
Obě se nad ním rozplývaly a Justin se začal skoro červenat, podle všeho byl na sebe asi velice hrdý, že se mu podařilo takhle se k nim vecpat, jen aby se mi opět nějak připletl do cesty. Ale já zkrátka dokázal myslet jen na to, jak moc chci, aby zmizel... a zároveň ne. Šílel jsem z toho. Vždyť ho ani nechci znát, tak proč mě to k němu tak moc táhne, i přes to, že mi neskutečně leze krkem a přeju si, abych ho nikdy nepotkal? Nikdy jsem z nikoho nebyl tak moc zmatený jako právě z něj a to mě až děsí! Je to jako by ve mně probudil něco, co jsem ani nevěděl, že je možné cítit - touhu, ale jinou, než si myslíte, ne tu sexuální, zkrátka jinou.
J: "Jen jsem chtěl pomoct."
Lindsay: "A to jsi udělal."
Melanie: "Kéž by měl Brian víc takových přátel."
B: "Nejsme přátelé... vlastně ho ani neznám, pověsil se na mě."
Justin se zatvářil velice dotčeně, jako by snad to jeho srdíčko lásky dostalo ránu elektrickým proudem... no jak jinak mu ale vysvětlit, že o něj zkrátka nemám zájem, než tím hnusným způsobem? I když začínám mít dojem, že na něj hnusný neplatí.
Lindsay: "Divné, pokud si vzpomínám, pojmenoval nám syna."
B: "To z něj ještě nedělá člena rodiny nebo cokoliv jiného."
Melanie: "Bože, ty si prevít."
B: "Dík."
Prevít nebo ne, mám svoje důvody. Jsem zkrátka chlap, co ví, že závazky jsou pouze pro heterosexuály, lesby a lidi jako je Maikey nebo Ted. A já se neřadím ani do jedné z těchto skupin a i kdybych jednoho dne dospěl k tomu, že chci něco víc, což všichni víme, že to se nikdy nestane, ale prostě vím to, že by to rozhodně nebylo se 17 letým puberťákem, co umí akorát tak pít lidem krev.
B: "Vystřel,"...Vyslovil jsem jeho směrem.
Lindsay: "Pokud vím, tak tady nebydlíš, může tu klidně být."
Justin se začal usmívat jak retardovanej. Fakt nesnáším, když jsou všichni proti mně, ačkoliv se to týká mě. Fakt si ještě někdy vezmu domů nezkušený mládě, abych pak mohl zjišťovat, že okupuje domácnosti mých přátel a oni jsou z toho nadšení, protože si mě pak můžou dobírat... jojo, to si zopakuju ještě hodněkrát, celej žhavej!
Melanie: "Jo a v kuchyni jsou ještě nějaké palačinky, kdyby si chtěl."
J: "Moc rád,"...S tím svým přihlouplým úsměvem se zvedl a vydal se do kuchyně, přičemž dost okatě kroutil zadkem... jak dětinské, ale kouknul jsem se, to uznám!
B: "Zbláznily jste se vy dvě nebo co?"
Lindsay: "A to proč?"
B: "Proč? Vážně se musíš tak blbě ptát?"
Melanie: "Jen proto, že si s ním spal a pak ho odkopnul jak prašivýho psa, to neznamená, že to uděláme i my."
B: "A je vám úplně jasný, že s tím nákupem vám pomohl, jen aby se dostal sem a pak ke mně, že jo?"
Lindsay: "Ty tašky byly těžký, tak co. Navíc si to zasloužíš, je to hodnej kluk, co se do tebe zakoukal, nechápu proč, jsi idiot, ale je to tak a ty se budeš muset zachovat jako chlap a nějak mu vysvětlit, že jsi nevyzrálý na vztah. Ale slušelo by vám to spolu."
Vážně si tu ze mě právě teď utahovala? To snad není pravda! Já se snad půjdu někam zahrabat, nejlíp se asi odstěhuju na druhou stranu zeměkoule, protože jak se zdá, tady Justina všichni jen podporují, zatímco mě chtějí nechat se v tom vykoupat... jo ale tak nějak jsem si to zavinil sám, věděl jsem, že začít si něco s někým takovým, není dobrý nápad a přes to jsem to udělal, chuť na něj byla zkrátka silnější, než rozum.
J: "Bože, ty jsou dobré,"...Vrátil se a s plnou pusou nemohl ani mluvit. Bože, to je takový děcko, jak to, že jsem to předtím neviděl?
B: "Tak ses najedl a konečně můžeš vypadnout, dveře jsou támhle."
Zdálo se, že prostě nemám šanci, ty dvě ho bránily zuby nehty, začínal jsem nabývat i toho dojmu, že jim nejde jen o to, aby se ho zastaly, ale především o to, aby mě mučily... ženský jsou fakt šílený. Nakonec jsem to proto vzdal a rozhodl jsem se, že nejlepší bude si ho vůbec nevšímat. Místo toho jsem šel věnovat tomu malému tvorovi, jenž je mým synem, byl tak maličkej, že jsem se bál na něj i sáhnout.
J: "Sluší ti to s ním."
Cuklo mi v lícních kostech, ale i přes to jsem na to slovy vůbec nereagoval, vlastně nijak, naprosto jsem jeho existenci ignoroval, už jsem byl zkrátka naprosto zoufalý a potřeboval jsem, aby pochopil, že tohle má bez šance. Jenže on byl asi natvrdlej!
Asi po hodině, co jsem tam jen seděl a dělal všechno možný, abych si ho nevšímal, jsem své snažení nakonec vzdal a řekl si, že nejlepší bude vysmahnout. Bude zkrátka lepší mu nebýt na očích a třeba mě pak ta jeho láskou zatemněná mysl přestane pronásledovat.
Jenže jsem ani nedošel k autu a měl jsem ho za zadkem... to jako vážně? To je opravdu tak blbej nebo to prostě dělá schválně?!
B: "Můžeš mi dát konečně pokoj?!"
Jenže to, co se následně stalo, nebylo ani v jedné z těch verzí scénářů, jaké jsem si momentálně představoval, že se stanou... ani vlastně nevím, co a jak se to stalo, vím jen to, že jeho rty byly najednou na těch mých a chutnalo to... báječně.
J: "Potřebuju tě,"...Vydechl a propaloval mě pohledem.
Nevěděl jsem, co se to se mnou dělo, najednou jsem nechtěl, aby zmizel, vlastně jsem chtěl, aby zůstal... aby byl můj, abych ho mohl mít. Jenže se nakonec opět včas rozsvítila to kontrolka říkající 'je to jen otravné děcko, musíš se ho zbavit!'
No comments:
Post a Comment