Nový díl.
BRIAN
Asi si dovedete představit, že jsem byl jak na trní, mít tu možnost tak tu běhám sem a tam jak šílenec z těch nervů, místo toho jsem alespoň poklepával nohou, jak nějaký narkoman, zatímco jsem se snažil sedět na místě a nevybouchnout. Ani jsem popravdě nevěděl, jak se vlastně cítím, na jednu stranu jsem měl opravdu strach, protože jestli udělal to, co nám tvrdí, že udělal a není v tom nějaký háček, který všechno vysvětlí a Justin bude v pohodě, tak je tu dost velká možnost, že náš vztah bude pokračovat přes mříže. A zároveň mám vztek, protože nechápu, jak se mohl do něčeho takového namočit, je to přeci on, vždyť ten kluk by neublížil ani mouše, tak, co ho, sakra, dovedlo k tomu, že chodí po nocích a rozdává nakládačky? Copak nemohl přijít za mnou a promluvit si o tom, co ho trápí? Musel k tomu přistoupit zrovna takhle? Já fakt zešílím, pane bože!
B: "No konečně! Tak co říkal?"
Melanie: "Jak to říct? Neřekl mi nic."
B: "Co, prosím?"
Melanie: "Myslím, že je dost mimo, pomalu mě nevnímal a jediný, co řekl, bylo, že to podělal."
B: "Co, sakra, udělal?"
Melanie: "Já nevím. Ale zjistím to. Dneska tu bude muset zůstat, ale zítra mu zkusím zařídit kauci... takže si připrav peněženku."
B: "Další věc, co mi bude doživotně splácet."
Melanie: "Ještě, že ho miluješ natolik, že to přetrpíš."
B: "Prosím tě, nechtěj, aby mě zavřeli taky, až tě zabiju."
Melanie: "Máš štěstí, že tu jde o Justina, jinak bych se na tebe vykašlala."
Popravdě? Neužíval jsem si nijak zvlášť to, jak jsem jí popichoval, jindy je to běžná část mého dne, která mě baví, teď jsem ale jednoduše musel najít něco, co mi i na pár vteřin odvede myšlenky od toho, co se děje. Protože jestli se Justin z tohohle nedostane, tak já nevím... já nevím, co budu dělat.
B: "Promiň... a díky, že mu pomáháš."
Melanie: "Měl bys zavolat Jennifer."
B: "Do hajzlu."
Melanie: "Nech mě hádat - zapomněl si, že má matku?"
B: "Zavolám jí."
Melanie: "Ale nejdřív mě hoď domů."
B: "Jsem snad taxikář?"
Melanie: "Jestli chceš, tak se tak klidně oslovuj."
Něco mi říkalo, že ani ona nevidí tuhle situaci v moc dobrém světle a tím, že mě popichovala se nesnažila uklidnit jenom mě, ale i sebe... a v tom případě je tohle opravdu v hajzlu!
B: "Tak prosím,"...Zastavil jsem před jejich domem.
Melanie: "Díky... a Justina z toho dostanu, určitě je to jen nedorozumění."
B: "Proto jsem šel za tebou a ne za nějakým uchem... vím, že to dokážeš."
Melanie: "Snad nikdy si mi nesložil kompliment."
B: "To ty nervy."
Melanie: "Tím se to vysvětluje. Dobrou noc."
B: "Dobrou."
Když zašla do domu, něco se ve mně zlomilo, jako bych se snad do teď držel pohromadě, jen aby to ona neviděla a najednou mě to pohltilo, nedokázal jsem ani hned odjet, jen jsem seděl a snažil se vymyslet, co se asi mohlo stát a především, jak Justina z toho dostat, ale nenacházel jsem žádné řešení. Nakonec jsem se ale vydal domů. Když jsem však přijel, před domem jsem našel nečekaného hosta...
B: "Jennifer?"
Jennifer: "Briane, kde je Justin?"...Přiběhla ke mně se slzami v očích.
B: "Co se stalo?"
Jennifer: "Je Justin v pořádku? Snažila jsem se mu dovolat, ale nebere mi to... po tom, co se stalo..."
B: "Po čem, Jennifer? Já vůbec nic nevím... Justina zatkli za napadení."
Jennifer: "Proboha, on to fakt udělal."
B: "Kdo? Jennifer, o co jde?"
Jennifer: "Jeho otec... za všechno může jeho otec."
Hlasitě jsem polkl a ruce stiskl v pěst. Od začátku jsem věděl, jaký idiot jeho táta je, sám jsem na vlastní kůži zažil jeho hněv, ale Justin je jeho syn, proboha!
B: "Pojď se mnou nahoru, tohle mi budeš muset vysvětlit."
Jennifer ani nedutala a šla se mnou. Úplně se třásla, vlastně jsem při pohledu na ní ani snad nechtěl nic vědět, ale bylo mi jasné, že nevědomí by bylo horší nejen pro mě, ale především pro Justina, Melanie potřebuje vědět, co se stalo, aby mu mohla pomoct.
B: "Dáš si kafe nebo čaj?"
Jennifer: "Nic... nebo možná čaj."
B: "Hned to bude."
Sice mám pocit, že jsem čaj v životě ani nepil natož si ho dělal, tak se mi ve výsledku povedl, být tu Justin tak je na mě určitě pyšný a náležitě by mě odměnil... místo toho, no však vy víte.
B: "Tak řekneš mi už, co se stalo?"
Jennifer: "Craig on... v noci u mě zvonil, když jsem mu otevřela tak byl úplně opilý a hledal Justina, vztekal se, vysvětlila jsem se mu, že Justin tu není, že přeci bydlí s tebou a to ho vytočilo ještě víc a začal být dokonce agresivní, pak Justinovi sám zavolal a ten hned přišel, bál se o mě a o Molly. Justin se ho snažil dostat z domu, ale Craig ho uhodil a řekl mu, že mu nějakej teplej syn nebude říkat, co má dělat a že zařídí, aby se s tebou už nikdy neviděl... Justin se neudržel a praštil ho, praštil ho dvakrát a pak jsem ho zastavila, tak několikrát bouchl do zdi a utekl pryč."
Měl jsem vztek, měl jsem neskutečný vztek! Chtěl jsem se sebrat a toho parchanta najít a bylo by mi jedno, že bych skončil v cele hned vedle Justina!
B: "A proč ho, sakra, ten idiot nahlásil za napadení? Vždyť za to mohl on!"
Jennifer: "Řekl, že zařídí, aby se s tebou už neviděl... proto to udělal."
B: "Tím, že zařídí, aby šel do vězení? To má být vtip?"
Jennifer: "Když se o tobě dozvěděl poprvé naboural ti auto, zbil tě a chtěl Justina poslat pryč... vážně tě to tak moc překvapuje?"
B: "Přísahám bohu, že jestli ho někdy uvidím tak..."
Jennifer: "Vlastně za ním budeš muset jít."
B: "Co?"
Jennifer: "Musíš ho přesvědčit, aby toho nechal."
B: "Proč já? Mít tu možnost tak mě zabije... a ty pocity jsou vzájemný."
Jennifer: "Protože i když tě nenávidí, tak z nějakého důvodu věřím, že se ti ho podaří přesvědčit."
Myslel jsem, že si ze mě dělá srandu, ale nakonec jsem pochopil, že nedělá. To neměnilo nic na tom, že jsem byl přesvědčený o tom, že je to naprostý nesmysl, ten magor na mě nikdy nedá, něco mi říká, že spíš Justinovi ještě víc zavaří! Ale pokud si Jennifer myslí, i kdyby jenom malinko, že můžu jeho názor změnit a Justinovi pomoct tak to holt budu muset risknout.
No comments:
Post a Comment