Setkání(7)

Nový díl.

BRIAN

Jakmile se blížila oslava začal být Gus jak na trní, nebyl jsem daleko od toho dát mu vodítko, nechápal jsem, jak může být tak živý, když já jsem se cítil tak mrtvě po tom, co si ze mě prakticky udělal předmět své zábavy, jako nesmíte mě brát špatně, dal bych za něho ruku do ohně, ale v určitém bodě je to s ním zkrátka vyčerpávající, naštěstí jsem však dostal pár chvilek volna, kdy to za mě schytával právě Justin a při pohledu na ně dva se mi naopak udělalo báječně, měl jsem pocit jako by moje rodina byla zase úplná!

---

Gus: "Tati, strejdo! Zahrajete si se mnou na schovku!?"

Byl jsem si zcela jistý, že mám pouze halucinace a že by můj syn po mně ve skutečnosti něco takového nechtěl, jenže když jsem k jeho nadšenému hlasu připojil i jeho odhodlanou tvář, věděl jsem, že je to realita! Tenhle barák je sice velký asi jako obchodní centrum a schovat bych se tu mohl prakticky i do pračky vzhledem k její velikosti, ale řekněte mi - umíte si mě představit, jak se schovávám? A k tomu všemu hrát takovou poťapanou hru společně s Justinem, se kterým jsem prohodil pár slov a zažil pouze velmi trapnou za to ale na pohled příjemnou situaci by podle mě... Nemuselo být tak špatné!

B: "Jsem pro."

V tu chvíli se zdálo, že se snad zastavil čas, pohledy všech přítomných na mě spočinuly jako na nějakém pokusném králíkovi! Ale je pravda, že jsem je naprosto chápal!

J: "Tak - tak dobře,"...Zaskočen stejně jako ostatní taky souhlasil.

B: "Počítám."

Nemyslete si, že jsem měl v plánu se nějak namáhat a hledat si ve skříni místo na schování, můj účel v této hře měl spočívat pouze v tom, že bych seděl, napočítal do desíti a pak prohledal pár míst, kde by se tak asi schovalo sedmi, teď už vlastně osmi leté dítě a mezitím bych zkusil využít chvíle samoty s Justinem... I když to asi zrovna nespadá do plánu - dát mu chvíli prostor!

Gus: "Ne! Já chci počítat!"

B: "No tak to... Proč ne?"...Vzpomněl jsem si, že má dnes svůj velký den a rozhodl jsem se překonat sám sebe.

Gus: "Tak já budu počítat do třiceti a pak vás půjdu hledat."

B: "Nespočívá právě v tom...?"

J: "Briane!"

V ten moment se mi snad zastavilo srdce, to bylo po druhé, co jsem z jeho úst slyšel říct moje jméno a znova to nebylo v dobrém slova smyslu, poprvé jsem byl za šmíráka a teď za debila, který nechápe dětskou logiku... Justin mě však zastavil dřív, než jsem Gusovi stihl zkazit náladu.

Gus: "No tak běžte!"

J: "Už jdu!"...Oznámil odhodlaně.

B: "Já taky,"...U mě to znělo poněkud... No rozhodně to neznělo jako já!

Zatímco Justin už byl dávno nahoře, já se teprve plazil ke schodům, všichni na mě pokřikovali, abych zrychlil a Gus mě popoháněl svým rozhořčeným pohledem a tak jsem se rozhodl přidat na rychlosti a schody jsem vyběhl jako laňka, hned potom se rozeznělo počítání... 1, 2, 3...

To, co se zprvu zdálo snadné najednou nabralo nový level, neměl jsem páru, kam se mám schovat, aby to nebylo moc snadné, ale zároveň moc těžké a to představovalo nadlidský výkon, dokonce jsem začal přemýšlet o té pračce, jenže ve když se číslo přiblížilo k 20, zamířil jsem do prvního pokoj, co jsem měl po ruce, který představoval Lindsayinu a Melaninu ložnici, čekal jsem už jen na to, kdy šlápnu na vibrátor či podobnou hračičku! První, co mě napadlo bylo vlézt si pod postel, jenže když jsem se ocitl na všech čtyřech, zjistil jsem, že tam je místa asi jako pro komára, proto jsem zvolil možnost číslo dvě a tou byla velká šatní skříň, kdybych však jen tušil, že se stane tohle, stoupl bych si do rohu a předstíral, že jsem lampa!

B: "A sakra."

J: "Začínám mít pocit, že to děláš schválně."

Za ten pocit ho nikdo nemůže vinit, cítil jsem se jako osel, ale v momentě, co se z chodby ozvalo "Už jdu!" ve mně zatrnulo, Justin však udělal něco, co přehodnotilo všechny mé myšlenky... Za tričko mě zatáhl dovnitř a zavřel za námi dveře!

B: "Já..."

J: "Pššt,"...Přiložil mi prst na rty.

Byli jsme na sobě doslova namáčknutí, ovládat se pro mě bylo téměř nemožné, nemluvě o mém rozkroku, který na tuhle situaci reagoval patřičným, ale i přes to ne moc dobrým způsobem, za jiných okolností by to bylo v pořádku, za těhle jsem se chtěl propadnout do pekla!

Díky světlu, co se dostávalo dovnitř skrz škvíru mezi dveřmi jsem na něj alespoň trochu viděl, byl u mě tak blízko, že jsem myslel, že se zblázním a ani on ke mně nebyl lhostejný, naše oči do sebe vzájemně vpíjely, bylo to jako jeden z těch epických momentů z filmu, pomalu se schylovalo k polibku, když v tom...

Gus: "Mám vás!"

Justin v ten moment doslova utekl, div se nepřerazil, zůstal jsem tam stát, jako nějaký pitomec se zmateným výrazem a s boulí v rozkroku!

B: "Šikula, Gusi,"...Pochválil jsem jej, když jsem si uvědomil, že se to náleží, ale nebyl jsem si jistý, že tohle bylo hodno chválení.

Jakmile jsem se trochu vzpamatoval a s Gusem jsme se vrátili mezi ostatní, Justin opět pokračoval v mém ignorování, nevím, jestli jsem ho za to chtěl zaškrtit anebo ošukat ještě víc!

Lindsay: "Za chvíli bude dort, Gusi."

Gus: "Hurá!"

Všichni jsme se sešli v kuchyni, Justin stál, co nejdál ode mě to šlo a vzápětí jsme všichni spustili to slavné "Happy birthday" na což Gus nadšeně sfoukl svíčky a konečně se mohl pustit do toho dlouho očekávaného rozbalování dárků!

B: "Tak co líbí?"...Ptal jsem se, jakmile se dopracoval k mému dárku.

Gus: "Jo! A moc! Děkuju, tati,"...Skočil mi kolem krku a já ho pevně objal.

B: "Není zač."

V momentě, co rozbalil Justinův dárek, jsem věděl, že z něho jednou taky vyroste umělec, z mého lega měl sice radost, ale z výbavy na kreslení byl neskutečně unešený, nejsem si jistý, že takovou jiskru v očích jsem u něj někdy viděl!

Gus: "Děkuju, strejdo!"

J: "Všechno nejlepší, Gusi."

Byl jsem z Guse tak mimo, že jsem Justinovo zmizení zaregistroval až po nějaké chvíli, přes okno jsem viděl, že je na verandě, nejprve jsem se chtěl držet toho, že mu dám prostor, přesně jak říkala Lindsay, jenže já nemohl... Musel jsem za ním!

B: "Ty teď kouříš?"...Všiml jsem si cigarety v jeho ruce.

J: "Bože, vyděsil si mě. A kouřil jsem i předtím,"...Připomenul mi.

B: "Příležitostně."

J: "Tak teď kouřím pravidelně,"...Jeho hlas se změnil v chlad a to mě zaskočilo.

B: "Dobře,"...Rezignoval jsem a chtěl jsem se vrátit zpátky.

J: "Promiň,"... Tohle mě však zastavilo.

Avšak v momentě, co jsem se k němu otočil, jsem ztratil veškeré sebeovládání, nemohl jsem zkrátka odolat a políbil jsem ho, jednoduše jsem to opět udělal po svém a ten okamžik jsem si nesmírně vychutnával, dokonce jsem cítil motýlky v břiše, jeho rty... Bože ty jeho rty byly neskutečné!

J: "Bri, Briane, já nemůžu,"...Odstrčil mě od sebe a vrátil se dovnitř.

V ten okamžik jsem však věděl, že Lindsay měla naprostou pravdu a že já to zase podělal, nedal jsem mu potřebný čas a opět to udělal tak, jak jsem chtěl já a co z toho mám?! "Pro Krista, Briane!" Musel jsem v duchu okřiknout sám sebe!