Nový díl.
JUSTIN
Takový strach a takovou nejistou, co jsem zažíval, než se vše ujasnilo, bych asi nepřál ani tomu největšímu nepříteli na světě, opravdu jsem si do poslední chvíle myslel, že mě pošle pryč i přes to, jak moc jsem doufal, že to neudělá a doufal jsem správně, opravdu to neudělal, dokonce mi potvrdil, že je všechno v pořádku! Daphne měla pravdu, sex nám vždycky vyřeší všechno, sice nevím, zda je to úplně nejlepší, přeci jen bych byl radši, kdybychom si někdy promluvili přímo, ale pokud je sex pro Briana dobrý, pro mě taky a to nemyslím v oblasti kvality v té je přímo famózní, ale v té oblasti řešení problémů, v té s ním nemám problém, protože mi to vždycky zajistí, že mi Brian odpustí, ať už ze mě šílí sebevíc anebo je ze mě vyčerpaný, až za hranice možností, on mi prostě vždycky všechno promine, protože si uvědomí, že nechce nikoho jiného, ale mě!
J: "Dobré ráno,"...Začal jsem jej líbat od krku až ke rtům.
B: "Dobré,"...Zamumlal.
Chtěl jsem z něho slíbat tu dokonalost, to božstvo, ale na to by mi nestačily rty ani čas, který mi na tomto světě zbývá, ale i přes to jsem se o to s opravdovou chutí pokoušel!
J: "Dnes nejdeš do práce?"
B: "Mám volno."
J: "Skvěle a co podnikneme?"
B: "My nepodnikneme nic... Já ještě uvidím."
Zarazil jsem se. Ještě v noci byl jak beránek a najednou se choval chladně, což mě opět přivedlo do stavu naprosté zmatenosti! Potřeboval bych příručku "Brian Kinney - část první!"
J: "Děje se něco?"
B: "Mělo by?"...Začal vstávat.
J: "Jsi odtažitý."
B: "Nejsem... Jen na tebe prostě nemám čas."
J: "Ale..."
B: "Žádné ale... Je ti 17, snad se umíš zabavit, nejlíp s přáteli tvého věku a nejlíp někde jinde."
J: "Rád trávím čas s tebou."
B: "Všiml jsem si,"...Zakoulel očima.
J: "Briane, naštval jsem tě něčím?"
B: "Co to je za debilní otázku? Prostě mám na práci důležitější věci, než ztrácet čas s tebou!"...Bouchl za sebou dveřmi od koupelny.
Popravdě? Jedna moje část se chtěla rozbrečet a ta druhá ho zabít! Nevím, co mu tak najednou přelétlo přes nos a myslím, že se to v blízké době ani nedozvím... Proč se, sakra, musí chovat každou minutu úplně jinak, v jednu se zdá, že mě chce už navždy u sebe a v další, že si přeje, aby mě nikdy nepoznal, a něco mi říká, že on je z toho stejně zmatený jako já!
Jakmile jsem uslyšel téct vodu, chtěl jsem za ním doslova utíkat do sprchy a vynahradit mu cokoliv, co jsem podle všeho udělal, ale nakonec jsem si řekl, že pro jednou to nechám být a budu doufat, že on přijde za mnou, takže jsem se oblékl a vydal se ven.
Daphne: "A jeje, to asi nedopadlo moc dobře,"...Místo uvítání jsem se dočkal pouze jejího skvělého dedukování!
J: "Můžu dovnitř?"
Daphne: "Jasně pojď, nikdo tu není."
J: "Díky."
Zamířil jsem rovnou k ní do pokoje a automaticky jsem si jí lehl do postele, nesnáší, když to dělám a mám na nohách ještě boty, ale na to, abych si je sundal, jsem neměl ani to nejmenší pomyšlení.
Daphne: "Jasně, máma to povlečení pak vypere,"...Snažila se být sarkastická.
J: "Promiň."
Daphne: "Tak co se stalo?"...Ulehla vedle mě.
J: "Já ani nevím, přišel domů a však víš..."
Daphne: "Bylo potěšení?"
J: "Přesně... A všechno se zdálo v pohodě, dokonce mi řekl, že je vše ok, ale ráno jako by to byl někdo jinej, byl protivnej, odtažitej a v podstatě mě poslal do háje."
Daphne: "A neudělal si mu něco?"
J: "Proč vždycky všechno musí být moje vina?"
Daphne: "Tak jsem to nemyslela, ale podle všeho ho neustále něčím vytáčíš, jen si to neuvědomuješ, třeba i teď je to ten případ."
J: "Daphne, to jedině, že bych ho při spánku kopl nebo mu poslintal polštář, jinak jsem k ničemu závažnějšímu neměl čas - spal jsem!"
Daphne: "Fajn, pochopila jsem... A co teď?"
J: "Nevím, je to v háji... Asi se půjdu zahrabat."
Daphne: "Musíš ho nechat v nejistotě."
J: "A tím myslíš zase co?"
Daphne: "Ignoruj ho, jako to dělá on tobě a buď chladnej... Je zvyklej, že mu lezeš do zadku, prostě dělej opak, jeho to nenechá v klidu."
J: "Co když ho tím ještě víc vytočím? A navíc přinutit Briana k něčemu je vyčerpávající."
Daphne: "Nenutím tě do toho, jen si myslím, že to není špatný nápad... Můžeš to zkusit třeba v tom klubu, jak že se jmenuje?"
J: "Babylon."
Daphne: "No tak tam, vyfikni se, buď sexy, ale jeho si vůbec nevšímej, uvidíš, co udělá."
Něco na tom nejspíš bude, Brian je sice Brian, ale pokud mu na mně alespoň trochu záleží a především pokud mě chce, i když si to nepřipouští, tohle ho opravdu nenechá chladným a bude se ke mně snažit nějak nenápadně dostat, já vím, není to jistota, ale za ten pokus mi to stojí!
J: "Dobře, udělám to."
Daphne: "Super... V kolik tam tak obvykle bývá?"
J: "Většinou tak v půl 11."
Daphne: "No tak do večera budeš u mě a pak se zajdeš domů vyfiknout, až budeš mít jistotu, že tam není a zamíříš splnit svou misi."
J: "Mám z toho sevřenej žaludek."
Daphne: "Vyjde to, uvidíš."
J: "Co kdyby si šla se mnou?"
Daphne: "Tak to ne, ani omylem."
J: "Daphne! Prosím, potřebuju tě jako oporu."
Daphne: "Rodiče mě nepustí."
J: "Ty nějak ven proklouzneš... Prosím?"...Použil jsem své štěněčí oči."
Daphne: "Bože, ty si vážně na zastřelení!"
J: "Děkuju, děkuju!"...Začal jsem jí mačkat v objetí.
Do večera jsem byl plný napětí, až jsem z toho málem zešílel, neustále jsem pochodoval z místa na místo, což Daphne neskutečně vytáčelo, takže si umíte představit, jak šťastná byla, když konečně nastala naše hodina a my se mohli vydat do loftu, který už byl naštěstí prázdný, přesně, jak jsem předpokládal. Daphne mi pomohla vybrat to nejvíc sexy oblečení, co mám, nagelovala mi vlasy do sexy rozcuchu a pořádně mě navoněla a hned potom jsme se konečně vydali do Babylonu, kde jsem byl ochotný z mého nebo spíš z Daphniina plánu vytřískat co nejvíc!
No comments:
Post a Comment