Wednesday, November 12, 2014

Dokud mě chráníš(6)

Nový díl. - 18+

BRIAN

Jakmile jsme se ocitli ve výtahu, přestal jsem se ovládat a začal jsem jej vášnivě líbat, on nijak nezahálel a ihned mě tiskl ke stěně a dobýval se do mých kalhot, samou touhou jsem hlasitě zasténal a svůj rozkrok mu ještě víc nabídl. Jakmile mi rozepl zip, vsunul mi svou ruku dovnitř a začal mě přes trenky hladit a třít a já mu prsty vzrušením bořil do vlasů, zatímco se naše rty ani na chvíli neoddělily! Byli jsme v naprostém sexuálním blahu a vychutnávali jsme si jeden druhého... Přesně tak, jak jsme potřebovali!

Hned jak nás výtah dovezl nahoru, tak jsme se od sebe nepříliš rádi odtrhli a spěchali jsme ke dveřím, které se mi naštěstí podařilo na první pokus otevřít a když jsme vstoupili, tak jsem je za sebou zase rychle zavřel a Justina jsem na ně natlačil...

J: "Au!"...Vykřikl a já si uvědomil, jaký jsem idiot.
B: "Bože, promiň,"...Odtáhl jsem se od něj, aby se mohl odlepit ode dveří.
J: "Dobrý, jen asi bude trvat déle, než se to zahojí."
B: "Měl bys s tím zajít k doktorovi."
J: "O to už se snažila Debb a odpověď je stejná - ne."
B: "Po kom si tak zatraceně tvrdohlavý?"
J: "Toť otázka,"...Přitáhl si mě k sobě a vnořil mi jazyk do úst.

Ničemu jsem se nebránil a naše jazyky započaly vášnivou válku s něžnými přestávkami! Mezitím jsem se hladili téměř po celém těle, už jsem se nemohl dočkat toho, až ze sebe shodíme ty tuny oblečení, ale nejdřív jsem něco potřeboval udělat - opřel jsem své čelo o to jeho a řekl...

B: "Ukaž mi to."
J: "Co?"
B: "Ta záda."
J: "Není na tom nic k vidění."
B: "Já se neptal."

Povzdechl si, ale už nic nenamítal a stáhl si triko, nicméně otočit se však nechtěl atak jsem ho chytil za paži a mírným tlakem jsem jej otáčel a pak jsem to zahlédl - poprvé pořádně... Bylo to až hrozivé a především obrovské! Hrálo to všemi barvami a všude měl krvavé podlitiny... V tu chvíli jsem zuby tiskl k sobě tak pevně, div jsem si je nevylámal a pěsti se mi automaticky zatínaly! Okamžitě jsem mu na záda opatrně přiložil ruku a on sykl, ale nijak se neodtáhl a tak jsem mu konečky prsty přejížděl přes celou modřinu až tam, kde končila a k tomu jej líbal na ramena a šíji...

J: "Vždycky se o mě staráš."
B: "A vždycky budu,"...Otočil jsem jej k sobě a podmanil jsem si jeho rty.

Za stálého líbání jsme mířili do ložnice, kde už jsme se ocitli zcela nazí a opatrně jsme si lehli do postele, aby si nijak neublížil, na záda jsem ho však lehnout nenechal. A tak se položil na břicho a já jej začal líbat po celých zádech a na pozadí, do kterého jsem si i opatrně kousl. Následně jsem jej nechal přesunout se na všechny čtyři, zatímco jsem si navlíkal kondom a poté jsem se do něj opravdu opatrně vnořil... Byl to pocit naprosto nepopsatelného blaha! Snažil jsem se ho rukama v pase moc nemačkat a pohyboval jsem se opravdu pomalu, ale vychutnával jsem si to úplně stejně... Možná ještě víc! Bylo to, jako kdybychom se milovali... Ale jen jako! Nakonec jsme oba dosáhli vrcholu a svezli jsme se vedle sebe nebo spíš naproti sobě a hleděli jsme si do očí...

J: "To bylo krásné."
B: "Jo, bylo to dobré."
J: "No tak, přiznej se, že se ti to líbilo!"...Bouchnul mě do ramene.
B: "Líbilo... Stačí?"
J: "Snad by mohlo... Komu se taky poštěstí milování s Brianem Kinney dvakrát v životě."
B: "Jaké milování? Nic takového jsme nedělali! A vůbec, jaký dvakrát?"
J: "Poprvé,"...Vysvětlil mi.
B: "Jen jsem tě připravil o nevinnost."
J: "Pro mě to milování bylo... A stejně tak teď."

Nic jsem neříkal, kdo by se s ním taky chtěl hádat, já tedy rozhodně ne! Místo toho jsem ho raději umlčel polibkem... Což by mohl taky brát jako souhlas... No to jsem si fakt pomohl! Naštěstí mi ale neřekl žádnou rýpavou poznámku a tak jsem si mohl oddychnout!

J: "Bude mi to chybět."
B: "Co?"
J: "Milování... Sex s tebou."
B: "Umírám snad? Nebo mě po třicítce čeká nějaká dysfunkční nevyléčitelná nemoc? Protože jestli jo, řekni mi to rovnou, ať se můžu zabít."
J: "Asi budu muset odjet."
B: "Chceš říct, že se tě konečně na chvíli zbavím?"
J: "Možná napořád,"...Sklopil pohled.
B: "Dobře, co kdyby si mi tohle osvětlil?"
J: "Rodiče mě nutí jít na Dartmouth."
B: "Myslel jsem, že to už je za nimi?"
J: "Bylo, dokud se mi nestalo tohle... Teď si myslí, že když se přestěhuju, budu mít čistý štít... Že tam nikdo nemusí vědět, že jsem gay a budu v bezpečí."

V tu chvíli se mi vařila krev v žilách, u jeho otce bych to ještě chápal, ten byl vždycky posedlý kontrolováním jeho života, ale Jennifer? Když ví, co všechno ho stálo být tím, kým je, jak tvrdě musel bojovat, jak šťastný je za to, že se nemusí skrývat? A co víc, že nechce ztratit mě a já jeho? Dokud mi tenkrát neřekl, kde všude si dal přihlášku, ani ve snu mě nenapadlo, že bych ho ztratil nebo, že bych se mohl bát toho, že ho ztratím, ale v tu chvíli tomu tak bylo, nedokázal jsem si představit, že by mi zmizel ze života a proto, když se to vyřešilo, nesmírně se mi ulevilo... A teď to mám jako zažívat znova? A možná se špatným koncem?

B: "Určitě je to přejde."
J: "Máma se dnes zdála být dost rozhodnutá."
B: "Musíš jí ukázat, že šťastný můžeš být jen tady, že se nechceš schovávat a že chceš chodit na uměleckou školu a pokud není stejně arogantní, jako tvůj otec, což není, nechá tě zůstat."
J: "A co když ne?"
B: "To vyřešíme až potom."
J: "Možná bych za ní měl zajít a promluvit s ní."
B: "To bys mohl, ale hlavně až zítra, teď večer by asi moc nadšená nebyla."
J: "To asi ne."
B: "A teď, když mě omluvíš, jdu se vrhnout na ty papíry."
J: "Tak to ne!"...Strhl mě zase k sobě a začal mě líbat.

I přesto, že jsem tu práci potřeboval opravdu dodělat, nedokázal jsem si Justina zakázat a zůstal jsem s ním v posteli, jen jsme se objímali a líbali, bylo to až neuvěřitelně příjemné... Ale část mě byla myslí jinde, bál jsem se toho, co se stane, pokud si Jennifer bude stát za svým...

No comments:

Post a Comment