Nový díl.
JUSTIN
Myslel jsem si, že mi večeře s nimi alespoň trochu zvedne náladu, ale popravdě jsem se cítil ještě hůř, než doposud, místo toho, abych si dopřával to, po čem jsem až nesnesitelně toužil, tudíž Briana, tak tu sedím s Maikeym, Benem a jejich trochu praštěným synem a jídlo mi místo ke snězení, slouží ke hraní a odvádění svých myšlenek kamsi! Nechci si ani představit, co si ti tři o mně musí myslet, nesjpíš na mě koukají jako bych byl blázen a uvažují o tom, že mi seženou nějakou odbornou pomoc, popravdě bych nějakou takovou nejspíš potřeboval, když jsem se zase nechal unést svými potřebami a takhle na Briana zaútočil, neříkám, že on je v tom nevinně, ale já na tomhle všem mám rozhodně větší podíl, jenže jak už jsem pochopil, ani přiznání si vlastní viny mi nepomáhá v tom, abych se v jeho blízkosti ovládal a nechtěl z něj dostat jeho city ke mně... Proč mám pocit, že se z tohoto kolotoče nikdy nedostaneme?
Ben: "Jestli ti to nechutná, tak to nejez."
J: "Ne o to nejde, jen nějak nemám hlad."
Maikey: "Měl bys ale něco sníst, za celý den ses ničeho nedotkl."
J: "To je dobrý."
Hunter: "Copak, šetříš si figuru pro svého kluka?"
J: "Něco takovýho,"...Ironicky jsem se na něj usmál.
Maikey: "Ví vůbec Brian, kde jsi?"
J: "Hádám, že ne."
Ben: "Měl bys mu zavolat, musí o tebe mít strach."
J: "O tom pochybuji."
Maikey: "Sakra, Justine, on není taková bezcitná svině, jak si myslíš."
J: "Tohle si o něm ale nemyslím... Jen se v něm začínám ztrácet."
Hunter: "Tomu se říká láska, tupče."
Všichni tři jsme se na sebe podívali a následně na něj, ihned jsme propadli nezastavitelnému smíchu, bylo něco neuvěřitelného slyšet zrovna tohle od něj!
Hunter: "Jsem rád, že jste se pobavili! Teď už bychom mohli jít."
Ben: "Pojď, ty Romeo, zajdeme pro auto... Sejdeme se venku?"
Maikey: "Jasně, za pár minut jsme tam."
Bylo mi úplně jasné, že Ben vzal Huntera s sebou, aby mi Maikey mohl udělat nějakou přednášku na téma "Kinney a jeho city" okamžitě se mi z toho začínal svírat žaludek - přednášky od Novotny rodiny mi začínají ničit zdraví, jak duševní tak fyzické!
Maikey: "Tak teď, když jsme sami..."
J: "Což si perfektně zařídil."
Maikey: "Ti můžu říct, aby sis přestal hrát na pitomce... Vím, že život s Brianem není vůbec jednoduchý a občas je na zabití..."
J: "Víc, než občas."
Maikey: "Ale musíš pochopit i ty jeho, i on s tebou nemá jednoduchý život, ze všech sil se před tebou snaží schovat své city, protože to je prostě něco, co ho dělá jím a ty mu to vůbec neusnadňuješ, tou neustálou potřebou slyšet od něj, že tě miluje, i přes to, že už to dávno víš, ho ničíš... Takže asi takhle - nech ho být, až bude připravený, tak ti to třeba dokáže říct."
I přes to, že představa toho, jak mi Brian jednou dokáže vyznat své city, se mi nezdála absolutně reálná, tak jsem musel uznat, že Maikey má opět v něčem pravdu - Brian je prostě tím, kým je, byl takový 29 let před mým příchodem, tak proč by se za 4 roky se mnou měl nějak změnit, já ho takového přeci miluju a to, že je sám sebou, přeci nemění nic na jeho citech ke mně, jen mně hlupákovi trvalo, než mi docvaklo, že spolu být můžeme i bez toho proklatého vyznávání lásky!
J: "Budeš rád, když ti už po sté řeknu, že máš pravdu?"
Maikey: "Budu rád, když to s ním dáš do pořádku, aby se nezbláznil."
J: "Udělám, co bude v mých silách."
Maikey: "To doufám, protože tě potřebuje a ty zase jeho."
Následně jsme se vydali do auta, kde už na nás čekali netrpělivě Ben s Hunterem... Ben Maikeyho okamžitě políbil, jako by jej neviděl snad celé dny a ne jen pár minut, za to mě si Hunter zase začal dobírat, nebýt mladší než já a ještě k tomu synem těch hrdliček, asi už bych mu něco řekl, ale na druhou stranu, je dobré vědět, že je tu někdo víc praštěný, než jsem já sám... Jen doufat, že on z toho taky vyroste!
Ben: "Tak kam chceš hodit?"
J: "Já nevím."
Maikey: "Justine, myslel jsem, že se s ním chceš udobřit."
J: "To chci, ale já nevím, kde je... Je tu snad milion míst, kde se právě teď může nacházet."
Hunter: "Zkus vylučovací metodu, blbče!"
J: "Díky moc, to by mě nenapadlo!"...Opáčil jsem ironicky.
Hunter: "Rádo se stalo."
Začal jsem pomalu vyškrtávat místa, kde právě teď nejspíš není, ale nebylo to nic jednoduchého vzhledem k tomu, že všechna místa jsou jeho oblíbená a ještě oblíbenější, když se se mnou pohádá a potřebuje se odreagovat... V jídelně nejspíš nebude, ráno jsme se tam pohádali a předvedli divadlo všem strávníkům, takže kvůli hanbě se tam neukáže několik dní, pak tu máme vyřazený Kinnetic, ani on není takový blázen, aby pracoval v sobotu večer, tedy alespoň doufám, pak by mohl být u Lindsay, ale zase na druhou stranu, Lindsay je člověk, který by ho přemlouval k usmíření se se mnou a tomu se on určitě chtěl vyhnout, pak se mi nabízí Woody's, ale něco mi říká, že ani tam nebude, tudíž mi zbývá už jen Babylon a loft a jedno z toho musím zvolit, jen doufám, že správně...
Ben: "Tak?"
J: "Vezmi mě domů."
Asi takhle, bylo to 70% na 30% a těch sedmdesát měl Babylon, jenže tak nějak jsem zjistil, že kdykoliv mám na výběr dvě možnosti, tak pokaždé zvolím špatně, takže opravdu doufám, že tentokrát Babylon nebude ta správná volba a já jej najdu doma!
Maikey: "Držíme ti palce."
Ben: "Určitě to vyřešíte."
J: Děkuji."
Hunter: "Zapomněli jste na to nejdůležitější... Hlavně se, prosím vás, nezabijte."
J: "Dobrá rada."
Hunter: "Já vím."
Ben raději nastartoval a já se s nimi v rychlosti rozloučil, bylo mu jasné, že právě teď nepotřebuji slyšet poznámky pubertálního kluka! Následně jsem se vydal nahoru plný nedočkavosti a strachu zároveň - všechno se právě teď může buď vrátit do pořádku anebo naprosto podělat!
No comments:
Post a Comment