Vždy a všude(11)

Poslední díl.

JUSTIN

Po probuzení jsem se bál otevřít oči, měl jsem pocit jako by se mi celá ta noc jen zdála, jako by se ve skutečnosti nic nestalo, jako by se to vše mělo rozplynout, jakmile je otevřu! Už jsem totiž nadále necítil Brianovo objetí ani jeho horký dech odrážející se mi na krku nebo prostě jen jeho přítomnost a to mě děsilo! Protože, jestli se to vážně všechno včera nestalo, tak právě teď otevřu oči realitě a opět budu zničený z toho, že mě Brian nechce... Že mě nemiluje! Bože, tohle mě snad jednou zabije!

---

Bylo to zdlouhavé, nekonečné a pomalé, ale přeci jen jsem otevřel oči a rozhlédnul se po pokoji a stalo se přesně to, čeho jsem se tak moc bál - Brian tu nebyl. Frustrovaně jsem vydechl a přemístil se do polosedu, bylo mi vážně mizerně! Neochotně jsem se zvedl a šel na sebe něco hodit, byla tu šílená zima, jenže než jsem stačil udělat další krok, zavítal dovnitř Brian a já naprosto ztuhl...

B: "Jsi vzhůru."

J: "Očividně."

B: "A podrážděný,"...Všiml si mého rozhozeného tónu v hlase.

J: "Ne já jen... Kam si zmizel?"

B: "Slyšel jsem Emmetta křičet, divím se, že to nevzbudilo i tebe."

J: "Bože, co se mu stalo?"

B: "Potkal v koupelně pavouka."

J: "To je blázen,"...Rozesmál jsem se.

B: "Taky jsem mu to říkal, ale stojí si za tím, že byl obrovský, děsivý a měl minimálně dvacet nohou, ale nikdo kromě něj ho neviděl."

Emmett je opravdu blázínek, který mě vždy dokáže dovést do stavu nekontrolovatelného smíchu, ale právě teď jsem se především culil, protože jsem si uvědomil, že ta noc byla skutečná, musela být, Brian se choval tak mile a hezky, prostě jinak, než je u něj zvykem, věděl jsem, že je tu se mnou rád... Prostě to tak muselo být!

J: "Takže sis hrál na zachránce?"...Pomalu jsem se k němu přibližoval.

B: "Ne, šel jsem ho zadusit polštářem, abych mohl spát... Nevyšlo to."

J: "To musíš být zklamaný,"...Pověsil jsem se mu na krk a on mě chytil kolem pasu.

B: "Ani nevíš jak,"...Přitiskl své rty k těm mým.

Já tohle snad nikdy nepochopím, Brian se může z vola během chvíle stát někým, kdo mě neodmítá a neodhání a jak se zdá, tentokrát by to mohl být dlouhodobější stav... Alespoň v tom nepředstavitelně doufám!

Líbal mě tak něžně, že jsem myslel, že se na místě rozplynu nebo rozteču jako zmrzlina či kostka ledu, byl tak jemný, že mě to přivádělo do stádia naprostého blaha a štěstí, chtěl jsem ho líbat do nekonečna a nikdy už se od něj nevzdálit... No nevyšlo to...

Maikey: "Co kdybyste, vy dvě hrdličky, hnuli kostrou? Za chvíli jedeme!"...Vrazil k nám do ložnice a značně nás zaskočil.

J: "Jo, jasně... Pracujeme na tom,"...Koktal jsem.

B: "A teď zmiz!"

Maikey: "Provedu! A nezapomeňte i dýchat!"...Kdyby rychle nezavřel dveře, tak by ho snad Brian něčím přetáhl.

Mohl jsem říct něco víc, než že jsem šťastný? Brian se místo snahy Maikeymu vyvrátit to, co jsme dělali respektive, že jsme se líbali, se ke mně zase vrátil a ještě si mě přitáhnul k jednomu opravdu pořádnému polibku! Tohle je neuvěřitelné!

B: "Tak máš všechno sbaleno?"

J: "Vypadá to tak a ty?"

B: "Doufám, všechno je pro mě životně důležité."

J: "Tak to budu doufat s tebou,"...Smál jsem se mu.

B: "To bys měl!"

Vzali jsme si svá zavazadla a vydali se za kluky, kteří už na nás netrpělivě čekali venku! Měli jste vidět ten ksicht, který Brian nasadil, když ho Maikey pokáral! Musel jsem se smát!

Maikey: "Takže, jak to bude?"...Pohlédl na mě s Brianem.

B: "Co jak bude?"

Maikey: "Koho s sebou bereš do auta?"

Ted: "Se mnou nepočítej!"...Ozvalo se hlasitě.

Emmett: "Ani já nemám zájem o tří hodinovou, jedovatou medicínu Briana Kinneyho!"

B: "Tak je to asi jasné,"...Podíval se na mě a kupodivu neskrýval úsměv.

Maikey: "Super! Předpokládám, že souhlasíš?"

J: "Myslím, že se spokojím,"...Šibalsky jsem hodil očkem po Brianovi.

Čapl jsem svůj batoh a nasedl k Brianovi do auta, kluci vyjeli asi o minutu dřív a my se rozjeli hned po nich, bylo zvláštní sedět tam s ním, ale zároveň nesmírně úžasné!

J: "Vzal si mě, abys mě mohl vyhodit někde za jízdy?"

B: "Všiml sis, že nikdo kromě mého pronásledovatele se mnou nechtěl jet... A ano, chci tě vyhodit za jízdy."

J: "Nejsem ani trochu překvapený."

B: "Ještě, abys byl... Plánuji to od chvíle, co jsem tě poznal."

J: "Působivé!"

B: "Já vím!"

Chvíli jsme se s Brianem smáli a následně mi přiložil ruku na stehno, aby mě po něm pohladil, neodolal jsem a za ruku jej chytil, bál jsem se, že se vysmekne, ale neudělal to, byla to ta nejlepší věc, co mi mohl právě teď dovolit! Nakonec jsem jej však musel pustit, aby se mohl plně věnovat řízení a zbytek cesty jsem si s ním neuvěřitelně užíval!

J: "Co potřeboval?"...Ptal jsem se jej, když dokončil hovor s Maikeym.

B: "Prý máme rovnou odbočit k jídelně, volala mu jeho šílená matka a chce, abychom se stavili."

J: "Asi se chce ujistit, že jsou všichni její kluci v pořádku."

B: "A umučit mě nějakou přednáškou."

J: "To je taky možnost."

B: "Skvělé... Přímo brilantní návrat do civilizace."

Brian si tam ještě něco brebtal pod vousy a já se mu v duchu smál, věděl jsem, že si od Debbie poslechne pár pěkných slov a bude z toho šílet! Ostatně jako obvykle!

Debbie: "Tady jste, hoši moji!"

B: "Tys měla jointa, že jo?"

Debbie: "Jak jinak, hned se do mě navážej."

B: "Co kdybys radši uvítala svého syna místo nějakého buzerování?"

Debbie: "Neboj, hned se k tobě dostanu... Ahoj, zlato,"...Přitáhla si Maikeyho k objetí a to mělo za následek, že byl pár minut bez kyslíku.

Všichni jsme se s ní uvítali a ona každého téměř umačkala k smrti, ale bylo hezké jí vidět, měla snad i slzu na krajíčku z toho, že jsme se jí zase vrátili... To se jen tak nevidí!

Nakonec, když se s námi všemi dopřivítala, udělala, jak slíbila, vzala si Briana stranou a očividně mu řekla pár slov, z kterých mu určitě stály chlupy na těle, opravdu by mě zajímalo, co se od ní dozvěděl hezkého, ale vím, že se to jen tak nedozvím, možná když ho budu mučit, ale i tak...

J: "Tak si přežil?"

B: "Očividně."

J: "Rád si jí viděl, to musíš uznat."

B: "Možná... Ale stejně je pořád šílená."

J: "Jo to je... Myslím, že až k ní dorazím, dostanu i já nějakou přednášku."

B: "A co kdybych tě od ní zachránil?"

J: "Jak to myslíš?"

B: "Zůstaň u mě přes noc."

J: "Myslíš to vážně?"

B: "Směju se snad?"

J: "Tak dobře, moc rád,"...Raději jsem rychle souhlasil, nechtěl jsem riskovat, že si to rozmyslí!

B: "Fajn."

Snažil se nepůsobit nijak nadšeně, ale viděl jsem mu to na očích, byl nesmírně rád, že jsem souhlasil a ještě, abych nesouhlasil, tohle se stane jen opravdu ve výjimečných situacích, že mě Brian pozve k sobě a tentokrát to pozvání opravdu stálo za to... Vyzkoušeli jsme snad veškerý nábytek jeho bytu pro naše radovánky a nakonec jsme v objetí skončili v jeho posteli... Zdá se, že už mu není tolik proti srsti, že se nacházím vždy všude!