BEZ VAROVÁNÍ
Justin's POV
Tak tohle jsem vážně nečekal, ještě včera jsem z domova odcházel naštvaný a pak se odpoledne vše zničehonic změnilo. Brian si pro mě došel až do práce a odtáhl mě k nám domů, kde jsme si dopřáli to, co už dlouho ne a bylo to famózní a nezapomenutelně krásné. Ta láska, kterou jsem během toho cítil, byla tak neuvěřitelně úžasná a doslova obrovská. A pak když jsem zjistil, že má strach z toho, že bych ho opustil, tak se mi sevřelo srdce, uvědomil jsem si totiž, že mu to poslední dobou dávám najevo a to jsem rozhodně neměl v úmyslu, sice to v posledním čase mezi námi není zrovna nejlepší, ale to neznamená, že bych od něj jen tak odešel. Teda opravuji, nebylo to mezi námi nejlepší, ale mám takový pocit, že se všechno mění k lepšímu, poněvadž teď čekám na Briana, který si pro nás připravil naše první rande.
Byl jsem nedočkavostí, jak na trní a když Brian konečně vyšel z koupelny, tak jsem skoro pod tou tíhou jeho dokonalosti omdlel. Měl na sobě černě kalhoty, které krásně obepínají jeho perfektní zadek, nezapomněl taky na své oblíbené černé tílko, které mu zvýrazňuje jeho prsní svaly, vlasy měl do toho svého neodolatelného rozcuchu a byl navoněný tou nejkrásnější voňavkou, která existuje a s jistotou mě omamovala.
B: "Tak připravený vyrazit?"
J: "Když na tebe tak koukám, tak bych tě nejradši zatáhl do postele."
B: "Neříkej dvakrát."
J: "Tak dobře, dobře, jsem připravený," přece si to rande nenechám ujít.
B: "A vzpomínáš, co jsem říkal?"
J: "Žádné námitky, já vím," plácl jsem jen tak, jako bych to jedním uchem pobral a druhým vypustil.
B: "Já to myslím vážně, Justine, nechci slyšet poznámky typu "Co to má, sakra, znamenat?" nebo "To snad nemyslíš vážně?" a další podobný otázky a připomínky, jasný?"
J: "Dobře, slibuju."
Trošku mě tohle jeho prohlášení vyděsilo, v hlavě se mi totiž vytvořily všemožné obrazce tohohle rande a toho, proč kolem toho dělá takovou vědu, ale dal jsem slib, že nebudu mít žádné námitky, takže hurá do toho.
B: "Tak fajn, můžeme vyrazit."
J: "A kam jdeme?"
B: "Nech se překvapit."
Bože, Brian a překvapení, to je něco, co nejde dohromady, ale slíbil jsem, že nebudu mít žádné připomínky, takže mlčím jako hrob, zavěsím se do jeho ruky a můžeme jít.
Nasedli jsme do auta a Brian se celou dobu k tomu záhadnému místu pořád tak samolibě, ale zároveň nervózně, usmíval. Vidět ho nervózního, to je vážně hříčka přírody. Nejprve jsem moc nedával pozornost tomu, co jsem viděl z okýnka, ale naopak jsem se soustředil na Briana, na to, jak moc bych ho chtěl zlíbat, ale pak jsem zbystřil a začínal jsem si uvědomovat, že tu něco nesedí a v momentě, co jsme dorazili na místo, jsem věděl, že je něco špatně... tohle má být to romantické místo, to překvapení?!
J: "Briane, co to..?"
B: "Řekl jsem žádné připomínky."
J: "Ale..."
B: "Justine!"
J: "Tak dobře."
Nervózně jsem vystoupil z auta a zamířil s ním na místo, kde se má odehrávat naše první rande. Trošku začínám litovat toho, že jsem to nechal na něm.
Debbie: "Ahoj, kluci, co tu děláte?"
J: "Na mě nekoukej," ukázal jsem prstem na Briana.
B: "Máme rande."
Debbie: "Rande???" myslím, že její smích slyšeli až na druhé straně ulice.
B: "Radši nám naservíruj, oč tě požádáme a přestaň se smát."
Debbie: "Jak je libo, hoši... prej rande," smála se dál a odběhla dát zákazníkovi jeho objednávku.
J: "Tak, Briane..."
B: "Tak, Justine..."
J: "Tohle má být to naše rande?"
B: "Tohle mají být ty připomínky, co jsem ti zakázal?"
J: "Dobře, už mlčím."
B: "To jsem rád."
Vážně jsem nechápal, o co se tu Brian pokouší, ale radši jsem zkousnul jazyk a pokusil jsem se vychutnat si naší objednávku a tak nějak, jak jsem ho pozoroval, tak jsem se začal dostávat z toho šoku a naopak upadat ještě do větší lásky k Brianovi. Sakra, kdyby ten chlap nebyl tak dokonalej, tak bych se přece jen nějakou poznámku neodpustil, ale slíbil jsem to, takže mlčím.
B: "Připraven na pokračování?"
J: "Pokračování?"
Cože? Jaké pokračování? Tohle jako není všechno, on pro nás vážně má ještě něco připravené?
B: "Snad sis nemyslel, že tohle je všechno?"
J: "No tak trochu jo."
B: "Ty blázne jeden, to není ani zdaleka všechno."
Už jsem nic neřekl a nechal jsem se jím odvézt na další etapu našeho rande, ale pokud jsem byl v šoku u jídelny, tak opravdu nevím, v jakém stavu se nacházím právě teď.
J: "Briane..."
B: "Pššš."
Mlčel jsem, nemělo smysl nic namítat. Za prvé jsem mu to slíbil a za druhé, on by mě stejně svým způsobem nakonec umlčel.
B: "Tak si objednej."
J: "Takže Woody's?"
B: "Objednej si."
J: "Dobře."
Objednali jsme si pár panáků opravdu dobrého pití, ale ani kdybych vypil celej sud, tak by mě to nezbavilo myšlenky na to, co má Brian, sakra, za lubem. Nejdřív jídelna a teď dokonce i náš bar, bojím se zeptat, co bude následovat.
B: "Můžeme dál?"
J: "Asi jo bych řekl."
B: "Tak pojď."
Zvedl jsem se a vydal se s ním k další části našeho večera, tak nějak jsem doufal, že by to mohlo konečně být opravdu nějaké velmi romantické místo, ale šeredně jsem se zmýlil.
J: "Briane, to snad ne!"
B: "Ale ano."
J: "A můžeš mi říct, co tu budeme dělat? Za prvé se tam nedostaneme a za druh,é je Babylon už tak trochu nefunkční, nemyslíš?"
B: "Nech to na mně."
J: "To jsem nechával celou dobu, ale..."
B: "Justine, věř mi trochu, slibuju, že to pochopíš."
J: "Tak dobře," souhlasil jsem, ačkoliv jsem si jistý vůbec nebyl.
B: "Děkuju," políbil mě.
Nevím jak, ale nějakým způsobem jsme se přeci jenom dostali dovnitř, ale popravdě jsem se trochu bál, že mi něco spadne na hlavu... a taky proto, že jsme tu při tom výbuchu mohl klidně umřít a to mě dost znervóznilo.
B: "Jsi v pohodě?"
J: "Jo, jsem," řekl jsem nejistě.
B: "Vím, že ti to asi nedělá dobře, takže pokud chceš tak půjdeme."
J: "Vážně je to dobrý, Briane."
B: "Tak dobře, ale kdyby něco tak řekni."
J: "Neboj."
Miluju, když se o mě Brian stará a bojí, dokazuje mi to totiž, jak moc mě miluje a ten pocit je k nezaplacení.
J: "Jsem opravdu zvědavý, co tu budeme dělat, pochybuji, že elektřina funguje."
B: "Proto tu mám tohle."
Najednou vytáhl sluchátka a telefon a každému z nás dal jedno sluchátko do ucha. Když jsem zaslechl, co že nám to tam pustil, tak se mi málem podlomila kolena. Miluju naši písničku a opravdu by mě nikdy nenapadlo, že jí někdy uslyším na našem rande v sluchátkách. Ruce mi dal kolem pasu a já ty svoje obmotal kolem jeho krku, pomalými krůčky jsme se v rozpadlém Babylonu oddávali každému tónu této nádherné písně.
J: "Víš, že si směšně romantický?"
B: "Vím," usmál se a políbil mě.
Takhle v objetí jsme tancovali do chvíle, než naše píseň skončila a já jsem konečně mohl říct, že tohle rande je úžasné, vlastně ještě lepší, než jsem si ho vůbec dokázal představit a že jsem dělal předčasné závěry.
B: "Připraven na poslední zastávku?"
J: "To máš jako vážně ještě něco připravené?"
B: "Že váháš."
J: "Tak v tom případě jsem připravený."
Naše kroky směřovaly k nám domů. Na mysl mi přišlo jen, že chce tohle rande zakončit sexem anebo snad i romantickým milováním, ale tak to nebylo... měl připravené něco, co jsem si myslel, že už nikdy v životě neuslyším...
B: "Asi bys chtěl vysvětlení tohohle celého bláznivého rande," začal mluvit nějak moc nervózně, jako by se dostal k pointě celého večera a měl strach z neúspěchu.
J: "Moc rád bych to věděl."
B: "Tak teda poslouchej."
Přísahal bych, že jsem pod tím jeho tílkem dokázal vidět, jak zběsile mu tlouklo srdce, hlas se mu třásl, ruce potily a výraz měl hrozně nervózní. Vážně jsem myslel, že infarkt ho nemine.
B: "Jak jsem říkal, na rande jsem nikdy nebyl a ani jsem nevěděl, jak něco takového probíhá, ale zjistil jsem si jednu věc a to, že rande je o tom, že poznáváš toho druhého člověka a poněvadž tebe znám, všechny tvoje pocity atak podobně, tak bylo na čase, abych ti odhalil ty svoje."
J: "Tak dobřeee," řekl jsem nervózním hlasem.
B: "Vzal jsem tě do jídelny, protože to je místo, kde se cítím nejlépe - ta rudovlasá bláznivá ženská je ta nejlpší máma, kterou bych si mohl přát, taky je to místo, kde se vždycky všichni sejdeme jako rodina, kde mám kamarády a taky tě tam můžu toužebně pozorovat, když roznášíš objednávky... je to prostě místo kde se cítím opravdu skvěle."
Nevěděl jsem, co mu na tohle mám říct, protože slyšet, jak mi Brian odhaluje svou duši a svoje pocity, bylo opravdu kouzelné.
B: "Woody's? Tenhle bar miluju, to všichni vědí, vždycky se tam odreaguju, pobavím, zahraju si kulečník, se všemi si pokecám... je to prostě místo, kde se vždycky dokážu zbavit alespoň na chvíli svých problémů a pobavit se s lidmi, které miluju... a to především tebe."
Co jsem tak mohl udělat jiného? Prostě jsem ho musel jít políbit.
J: "A co ten Babylon?" potřeboval jsem to vědět.
B: "Babylon představoval podstatu mého života plno let, žil jsem jím, dýchal jsem jím, bylo to místo, kde jsem si vždycky užil s někým, koho jsem neznal, ale ať už jsem se vyspal s tolika kluky, co jsem jen mohl, tak jsem vždycky věděl, že mi něco chybí, ale nevěděl jsem, co to je, teda až do jednoho večera... stál si tam ty a tak nevinně ses rozhlížel kolem, okamžitě jsem věděl, že tě chci, že tě musím mít, jen jsem ještě nevěděl, že ty zaplníš to prázdné místo v mém srdci."
J: "Ty chceš, abych brečel, že jo Briane?" zasmál jsem se.
B: "A taky to bylo místo, kde jsem ti poprvé řekl, že tě miluju." usmál se.
J: "Já miluju tebe a ani nevíš, jak moc," políbil jsem jej.
Všechno, co mi tu řekl, popsal a dokonce předvedl, mi dokázalo, že on je vážně to nejlepší v mém životě, že mě miluje a taky, že chci zbytek života strávit opravdu s ním a je jedno, jestli se uvidíme jenom pět minut denně. Já totiž budu vděčný za každou vteřinu s ním.
B: "A to nás přivádí na poslední místo - tenhle byt jsem vždycky okupoval sám, vždycky tu bylo místo jen pro jednoho, vždyť sám víš, jak moc jsem se tě snažil zbavit, ale všechno moje snažení bylo k ničemu, protože kdykoliv jsem ti řekl nebo udělal něco, co by tě s jistotou odehnat mělo, tak jsem se vyděsil, že už tě nikdy neuvidím a místo toho, abych si stál za svým, jsem si tě vždy odvedl sem, chtěl jsem tu s tebou být tak často, jak jsem jen mohl a tys mi to vždycky dopřál a taky je to místo, kde jsme..."
J: "Kde jsme se poprvé milovali?" zaculil jsem se.
B: "Ty mě máš pěkně prokouknutého, co?"
J: "Už jsem se pár věcí naučil," oba jsme se smáli.
B: "Takže jsem ti právě odhalil vše, co jsem měl zakořeněné hluboko uvnitř sebe a proto bych chtěl něco udělat..."
J: "Co, Briane?" tázal jsem se vyděšeně a nedočkavě zároveň.
B: "Jen mě to nech říct."
Řeklo se večer bez námitek, takže jsem zamknul pusu na zámek a připravil se na to, co se Brian chystá udělat...
B: "Zažili jsme toho spolu opravdu hodně, Sunshine - moje odmítání, Chrise Hobbse, první sex, první milování, tvoji snahu o to být striptér, Iana..."
J: "Ethana," s drogovaným úsměvem jsem ho musel opravit, on se jen usmál a pokračoval dál.
B: "Moji rakovinu, tvůj odchod do LA, pokus o společné bydlení, tvoje odstěhování do NY a pak taky dvě neúspěšné žádosti o tvojí ruku..."
J: "Briane..." řekl jsem tónem, který odpovídal tomu, že už nejspíš začínám chápat, o co tady jde.
B: "Vím, že máš moc rád frázi 'všechno je jednou poprvé' ale já bych rád zkusil tuhle - 'Do třetice všeho dobrého'."
J: "Co to...?"
B: "Chci, aby sis mě vzal."
Moje srdce se v tu chvíli zastavilo a mé dýchání naopak zrychlilo, nebyl jsem v tu chvíli schopný jediného slova a před očima se mi doslova zatmělo. Vůbec jsem nevěděl, co mám říct...
No comments:
Post a Comment