Burning From The Inside // 5 //


VAROVÁNÍ 15+

Justin's POV

(Pittsburgh, May 2013 - minulost)


Justin ucítil, jak mu konečky prstů brouzdají po nahé kůži na zádech a ihned slastně zasténal. Brian vždycky věděl, jak ho probudit k dobrému ránu. Otočil se, aby na něj viděl a okamžitě se mu na rtech vykouzlil úsměv. Bylo vůbec legální to, jak moc Briana miloval?

"Hey."

"Konečně jsi vzhůru," Brian si olízl rty. "Je neskutečné, jak dlouho dokážeš spát."

"Říká se tomu spaní do krásy."

"Hmm, jsem si celkem jistý, že ty žádný spánek nepotřebuješ."

Justin si skousl ret, miloval, když mu Brian skládal komplimenty. "Pokud nechceš, aby se tu procházelo zombie, věř mi, že potřebuju," zasmál se.

"Sexy zombie."

"Řekl bych spíš jako ty v The Walking Dead."

"Ach, nepřipomínej mi ten seriál," Brian zabořil nos do Justinova krku. "Vyděsil jsi mě k smrti."

Justin se musel začít smát. S Brianem sledovali novou epizodu a jeho nenapadlo nic jiného, než na něj vybafnout zezadu zrovna, když tam byla lekavá scéna. Na ten Brianův vyděšený výraz do smrti nezapomene.

"Nemohl jsem si pomoct," Justin se smál dál.

"Neboj, karma si vždycky najde cestu ke svému majiteli."

"No tak, byl to jen vtípek. Navíc, musel jsem zařídit, abys přestal slintat nad Rickem."

"Já nad ním neslintám!"

"Já teda rozhodně jo," Justin se ušklíbl. "Je k nakousnutí."

"Jo tak k nakousnutí? A nejsi ty náhodou na zabití?"

"Snad nežárlíme, pane Kinney? Víš, že moje srdce patří jenom tobě," Justin zvedl levou ruku a dal mu na obdiv svůj prsten.

Brian hrál uraženého, ale nevydrželo mu to moc dlouho, když Justinovy šikovné prsty začaly směřovat k Brianovu již tvrdnoucímu penisu.

"Aaach," zalapal po dechu, když se ho dotkl.

"Doufám, že už na mě nejsi naštvaný, protože o tohle se musím postarat."

"Ber to jako odčinění."

"Mile rád to odčiním."

Brian se zcela uvolnil a nechal Justina, aby se o něj postaral. Ten svou šikovnou pusu ovinul kolem jeho pulzující erekce a jal se toho nejžhavějšího kouření, jakého byl schopen. Domem se linuly slastné vzdechy plné rozkoše zakončené hlasitým a bouřlivým orgasmem.


Right Kind of Wrong - Sage's Top 5 TV Rogues - Head Over Feels

----

(May 2016 - současnost)

"Justine?"

"Oh, promiň, co jsi říkal?" Justin se zmateně podíval na Emmetta po "probuzení" do kruté reality.

"Ptal jsem se, jak dlouho máš v plánu zůstat?" odpověděl Emmett s úsměvem.

Justin se cítil hrozně, po třech letech se shledal se svými přáteli a ani není schopný vnímat, na co se ho ptají, protože pořád dokola přemítá nad posledními chvílemi, které s Brianem strávil.

"Uhm, maximálně dva dny."

"Ou. To je škoda. Myslel jsem, že bychom trochu dohnaly čas... víš, když jsme se tak dlouho neviděli."

"Taky jsem v to doufal," přidal se Ted. "Ale chápeme, že máš svoje povinnosti doma."

Bylo pro něj zvláštní slyšet ho nazývat New York Justinovým domovem, protože ve skutečnosti se tam jako doma nikdy necítil. Strávil tam dohromady už 7 let, ale nikdy to tam nebral jako domov. 

A pravdou taky bylo, že ho tam žádné velké povinnosti nečekají. Vlastně neměl jediný důvod vracet se tak brzo... až na jeden - chtěl odtud utéct, protože jinak si byl jistý, že se dočista zblázní. Začínalo toho na něj být jednoduše příliš a to ještě ani neudělal to nejdůležitější.

"Ale tak zítra bychom si mohli vyjít, jako za starých časů. Co říkáš, Justine?" zeptal se Michael nadějeplně.

Že teď nejsem absolutně schopný přemýšlet o ničem jiném, než o tom, že chlap, kterého jsem miloval celým svým srdcem, je pohřbený v zemi a já nejsem ani za boha připravený tomu čelit.

"Jo, to by šlo," odpověděl, ačkoliv vlastně ani pořádně nevěděl, na co přesně odpovídá.

"Tak se potom ještě domluvíme."

Všichni najednou utichli s nečitelnými výrazy. Michael neřekl nic zvláštního, ale jedno slovo v jeho větě mělo zcela jinou váhu než normálně. POTOM. Po čem? 

Po návštěvě Brianova hrobu a uctění jeho památky.

Bože, Justin měl zas doslova na krajíčku.

"Potřebuješ s něčím pomoct?" Justin nakoukl do kuchyně za Benem, který zrovna umýval nádobí.

"Není třeba, ale děkuju."

Justin si tiše povzdychl, opravdu se potřeboval něčím zaměstnat, jinak si byl jistý, že se fakt dočista zblázní. K jeho štěstí si Ben všiml jeho výrazu...

"Nebo víš co, můžeš utírat a dávat to na svoje místo?"

"Moc rád," Justin se hned jal svého úkolu. "Děkuju," usmál se na něj vděčně.

"Není za co. Chápu to. Potřebuješ něco dělat a nemyslet."

"Nemyslet nedokážu, ale dělání něčeho mě aspoň trochu uklidňuje... až do dneška jsem si neuvědomoval, čemu jsem se celou tu dobu vyhýbal."

"Je dobře, že tu jsi. Potřebuješ to."

"Jo, to mi všichni říkají. Ale přes to bych nejradši utekl."

"To je pochopitelné. Pořád jsi to nezpracoval. Ve tvém světě stále doufáš, že se Brian někde objeví, že se probudíš z té noční můry a on tu bude..."

"Ale nebude," Justin dělal, co mohl, aby zatlačil svoje slzy, ale bylo to marné.

"Shit. Promiň. Na..." Ben mu ihned podal kapesník.

"To brečení začíná být opravdu otravné," Justin se uchechtl, ale nedokázal to kontrolovat.

Ben mu položil ruku na rameno a lítostivě se na něj díval. Ani zdaleka nemohl pochopit, jak se Justin momentálně cítil. Když byl Mike tenkrát po výbuchu v nemocnici a nevědělo se, zda bude žít, doslova přicházel o rozum. Ale Mike to naštěstí zvládl a Ben tak nikdy nemusel pocítit to, co Justin a i když to mohlo znít sobecky, právě teď byl za to opravdu rád... nechtěl by být na Justinově místě. Ale na druhou stranu - kdo by chtěl?

"Můžu pro tebe něco udělat, Justine?"

"To je dobrý. Jen se potřebuju sebrat. Půjdu na chvíli na čerstvý vzduch."

"Určitě?"

"Uhm," Justin se usmál a rychle se odporoučel na verandu.

Justin se posadil na schod a svěsil hlavu do dlaní, v duchu si opakujíc, že se sakra musí vzpamatovat, protože jestli se hroutí už teď, nechce si ani představit, co ho čeká potom.

"Víš, že tě nesnáším takhle vidět," ozval se Brianův starostlivý hlas.

"Možná kdybys neumřel, nemusel bys mě tak vidět," ohnal se Justin.

"Sunshine," povzdychl si Brian. "Kdybych tomu dokázal zabránit, věř, že..."

"Neměl ses pro mě vracet!"

Justinův pláč přemohl nekontrolovatelný vztek... ale jen chvilkový, protože mu následně došlo, jak ubohé tohle celé je. Rozčiluje se tu na představu Briana, který nikdy nezjistí, jak moc je Justin vlastně naštvaný a zlomený... jak moc uvnitř doslova hoří... protože Brian je jednoduše mrtvý.

"Strejdo Justine?" 

"Oh, Gusi," Justin si rychle začínal otírat slzy a pokusil se nasadit výraz, který je míň šílený a vhodný pro psychiatrické vyšetření.

Jenže když viděl, jak vyděšeně na něj Gus kouká, bylo mu jasné, že asi něco z jeho nervového zhroucení viděl.

"S kým jsi to mluvil?"

"Uhm, s nikým... nebo teda sám se sebou. Neboj, nezbláznil jsem se," Justin se smíchem pokrčil rameny, ale do smíchu mu ani trochu nebylo. Fakt se necítil na to vysvětlovat 16 letému klukovi, že si povídá s jeho mrtvým tátou.

Jenže pak ho to trklo - Gus na něj mluví. Gus na něj mluví.

"Gusi, rád bych si s tebou promluvil, pokud... ti to nevadí."

"O čem?" Gus najednou nasadil svoji masku puberťáka, kterého se nic netýká a kterého všechno obtěžuje.

Po kom tu masku asi tak má?

"Uhm, o všem... o tom, co se stalo... o tom, proč jsem se neozýval..."

"Nechci o tom mluvit," Gus v domě zmizel doslova jako pára nad hrncem.

"To šlo dobře."

Justin najednou mohl v pozadí slyšet Brianův smích, "Puberťáci."

"Sklapni," Justin protočil oči a vydal se taky do domu.

Jenže k jeho překvapení všichni najednou utichli a jejich pohledy směřovaly rovnou na Justina. Bezva, teď už si o mně i povídají.

"Nechtě mě hádat, zvažujete, zda potřebuju psychologa..." Justin se uchechtl.

"To ne, zlato," Debb k němu přispěchala. "Jen se o tebe bojíme."

"No, může se zdát, že jsem na dobré cestě k tomu se zbláznit, ale věřte mi, že zatím není důvod svolávat rodinnou intervenci," jak to dořekl, mohl vidět Briana stojícího za nimi, jak se opírá o gauč a vševědoucně na něj kouká. Měl chuť na něj zakřičet, aby zmizel, ale to by mu momentálně asi moc nepomohlo a tak se ho rozhodl ignorovat.

"Ale kdyby si cokoliv potřeboval, stačí říct," přidala se Melanie starostlivě.

"Zatím jen potřebuji, aby byl dnešek konečně za mnou," povzdychl si.

Všichni souhlasně přikývli a tak nějak si uvědomili, že je možná na čase jít. On mezitím možná šílel, ale ostatní to tak trochu taky oddalovali. Přeci jen, i když už jsou možná smíření s tím, že je Brian mrtvý, neznamená to, že pro ně je to snadné.

"Úplně bych zapomněl, dorazí i Cynthia," sdělil Ted.

Oh, skvělé, další člověk, co mě nejspíš nenávidí, pomyslel si Justin. Ale opravdu doufal, že tomu tak není, protože ji vážně rád uvidí.

Všichni nadšeně přikývli. Cynthia byla v Brianově životě opravdu dlouho a to nejen jako jeho asistentka, ale jako jeho blízká přítelkyně, která mu v jeho kariéře hodně pomohla... a teď pomáhá Tedovi.

Následně už však bylo na čase čelit tomu, co je čeká a ani jeden na to nebyl připravený. Justin mohl doslova cítit, jak se mu svírá žaludek a srdce, když nastupoval do Benova a Mikova auta.

"V pohodě?" ohlídl se Michael, když vyjeli.

"Uhm," odpověděl Justin přiškrceně, ale v pohodě nebyl ani trochu. Spíš zvažoval, že při nejbližší možnosti vyskočí z auta... klidně za jízdy.

"To být tebou nedělám," ozval se najednou Brian, který náhle seděl vedle něj.

Justin už chtěl vykřiknout, aby mu dal pokoj, ale byl si vědom toho, že by to pro něj nemuselo dopadnout dobře.

"Víš jak, zlomíš si pár kostí, skončíš v nemocnici a tihle dva šašci se pak o tebe budou muset starat."

"Už tam budeme?" naléhal Justin, snažíc se ignorovat Briana.

"Uh, zatím ne," odpověděl Mike, zmatený, že je Justin najednou nějaký hrr.

"Kam ten spěch, Sunshine? Myslel jsem, že se mnou rád trávíš čas."

"Ne takhle," odpověděl přiškrceně.

"Cože?" zeptal se Michael.

"Ach, nic."

"Víš, že já nic nedělám, to ty... ty mě chceš vidět a mluvit se mnou, proto jsem tady."

Justin si toho byl moc dobře vědomý, ale najednou nad tím neměl absolutně kontrolu.

"Bože, ani nevíš, jak moc bych se tě chtěl dotknout," Brian se usmál.

Justin zavřel oči a zadržel dech, zadržoval ho tak dlouho, jak jenom mohl a byl ochotný klidně i omdlít, pokud by to znamenalo, že mu dá Brian pokoj... a nakonec to i zafungovalo, i bez omdlení.

Po zbytek cesty už měl od něj klid.

Představovat si Briana ho udržovalo při životě, ale právě teď to bylo to nejhorší, co ho mohlo potkat... jet k jeho hrobu, ale zároveň s ním mluvit? Jo, cvokař je rozhodně na místě.

"Tak jsme tady," ohlásil Ben, když zastavil.

A Justinovi se v tu chvíli zastavilo srdce.

"Už?" zeptal se roztřeseným hlasem.

Comments

  1. To je celkom šialené teda vlastne Justin.Ale nedivím sa.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já taky ne, asi bych na tom byla stejně...

      Delete

Post a Comment

Prosím všechny o malou zprávičku/hodnocení - přeci jen to člověka více namotivuje a můžete tak dřív čekat další díly :)