Burning From The Inside // 6 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

"Yeah," odpověděl Mike s povzdechem. "Už," sám byl ztracený ve svých myšlenkách, jak to na něj najednou začalo doléhat při pohledu na hřbitov před nimi. "Shit," zamumlal si pro sebe.

"Jsi v pořádku?" ujišťoval se hned Ben.

"Jo, já jen... tahle část je vždy nejhorší. Vystoupit z auta a jít tam..."

"Já vím," Ben ho pohladil po vlasech a očividně tím Mikeyho a i sebe zaskočil... dotekům se poslední dobou vyhýbají.

Justin se mezitím snažil sebrat, vnitřně se povzbuzoval a domlouval si, aby odtud neutekl, ale byl vcelku připravený vzít nohy na ramena.

Jenže nemohl to Brianovi udělat... znova ne.

A tak s hlubokým nádechem vystoupil a zadíval se na to pro něj nejděsivější místo. Ostatní mezitím začali přijíždět, včetně Cynthie, která se hned se všemi přivítala.

"Ahoj, Justine," pozdravila ho a položila mu ruku na rameno.

Ten ihned nadskočil, zaskočený, protože si ani nevšiml, že je tady... tak moc byl právě teď paralyzován.

"Oh, Cyn... já jsem... promiň... moc rád tě vidím," Justin přijal její objetí a cítil se tak nějak zvláštně. Nikdy nebyli kdo ví jací přátelé, ale spojovala je oddanost Brianovi a právě teď ho sžíral pocit viny ještě víc.

"Sluší ti to," usmála se na něj.

"Tobě víc."

Oba vzápětí utichli, dívajíc se na sebe, čekajíc na to, zda ten druhý něco řekne. Naštěstí však byli zachráněni Tedem.

"Tak jste se konečně shledali," usmál se Ted. "Cynthia je opravdu skvělá, v Kinnetiku mi neskutečně pomáhá..."

"Ale no tak, šéfe..." zasmála se.

"Vím, že je skvělá... vždy jsi Brianovi pomohla, i když se choval jako pitomec... měl tě opravdu rád, Cynthio," Justin se smutně zadíval do země.

"A že se choval jako pitomec často," zasmála se, aby uvolnila atmosféru a Justin s Tedem se k ní přidali.

Justin vzápětí zahlédl Guse, který stál v pozadí sám a v jeho tváři byla vepsaná neskutečná bolest, kterou se snažil skrývat za maskou tvrďáka, kterého se nic netýká... kterého ztráta otce nijak nezasáhla.

I když Justin věděl, že je to sobecké, jít právě teď za Gusem zkusit si s ním znovu promluvit, se zdálo být jako skvělé rozptýlení od toho, co ho čeká.

"Jsi v pořádku, Gusi?"

"Jsem," odsekl.

"Vím, že to pro tebe musí být těžké... jestli si o tom chceš promluvit..."

"Těžké pro mě? Pokud vím, jsi to ty, kdo se tomu celé roky vyhýbal, takže..."

Justin věděl, že si to zasloužil, ale i tak to zabolelo... ale pravda vždycky bolí.

"Ale teď jsem tady, připravený tomu čelit... čelit tobě..."

"Na tohle teď nemám," Gus se sebral a vydal se za svými matkami a sestrou.

Justina nepřekvapovalo, jak se k němu Gus má, vlastně to možná čekal ještě horší, v jeho představách s ním Gus už nikdy nepromluvil... takže to, že mluví, ač ne zrovna přívětivě, bral Justin opravdu pozitivně. Pomalé krůčky, Justine, pomalé krůčky...

"Chodím sem téměř každý týden, nosím mu a Carlovi s Vicem květiny, svíčky... a i přes to jsem si na ten pocit pořád nezvykla... běhá mi mráz po zádech," Debb tak nějak shrnula za všechny, jak se cítí.

"Měli bychom tam jít," pronesla Lindsay. "Jak znám Briana, nejspíš se nám teď seshora směje, protože jsme takoví poserové."

Všichni se souhlasně zasmáli, rádi za její poznámku.

Dokonce i Justina to trochu uvolnilo, skoro si přál, aby se mu Brian zjevil a řekl mu, že tomu tak opravdu je... ale právě teď potřeboval, aby se držel stranou.

"Kdyby mohl, tak nám pravděpodobně dá přednášku o tom, abychom ho nechali na pokoji a prostě žili svoje zatracený životy," přidal se Emmett se smíchem.

Opět něco, s čím museli všichni souhlasit. Jen Justina to tak nějak zasáhlo, protože věděl, že i kdyby to Brian mohl opravdu říct, on svůj zatracený život nemůže žít... bez něj ne.

"Tak jdeme?" Michael se na všechny podíval a čekal na souhlas. Když ostatní přikývli, společně prošli branami a vydali se k jeho hrobu.

Když procházeli kolem jiných hrobů, Justina čím dál víc svírala úzkost, srdce mu bušilo, že mě měl pocit, že mu každou chvíli vyskočí z těla a cítil, jak mu je na omdlení. Byl si celkem jistý, že musí vypadat hrozně, jako bílá zeď a černými kruhy pod očima, které jsou nateklé od té neustálé potřeby brečet.

A pak to přišlo - najednou stáli před tím kamenem, na kterém je vytesáno 'Brian Kinney - milovaný syn, otec, manžel, přítel'

Brian by ten kámen nenáviděl, pomyslel si Justin hořce. Byl by raději za slova chvály na jeho doby nejžhavějšího frajera Liberty Avenue. On nikdy nebyl typ, co by chtěl mít na hrobě vytesána taková slova. Dost možná by ani žádný kámen nechtěl, třeba být pohřbený v zemi nebylo jeho přáním... ale to se už Justin nedozví, protože o tom spolu nikdy nemluvili, protože mysleli, že mají víc času...

"Hey, Briane," Mikey byl první, kdo promluvil a položil mu na hrob červenou růži.

Všichni ji měli a všichni se jako on začali shýbat, aby ji na hrob dali. Jen Justin ji křečovitě svíral, zatímco se snažil udržet svoje slzy na uzdě. Ale bylo to jako by tam ani nebyl, věděl, co se děje, věděl, kde je... ale nebyl schopný to zpracovat, uvědomit si to... jeho mysl byla zcela otupělá.

A najednou se mu před očima zjevil střípek té noci... noci, která mu zcela změnila život, noci, která ho připravila o jeho milovaného Briana.

Slyšel křik, svůj křik, vybavil si Briana, který se ho z posledních sil snažil zachránit, pláč Guse...

Na tu hrůzu nikdy nezapomene.

"Justine? Justine, co se děje?" Lindsay k němu přispěchala, když ho uviděla.

"Zlatíčko?" přidala se Debbie.

Ale Justin nebyl schopný reagovat, byl naprosto paralyzován, bylo to skoro jako by tam znovu byl, jako by to znovu zažíval, jako by znovu ztrácel Briana a pohled na ten kámen před ním ho odrovnal úplně.

"Já nemůžu... já prostě nemůžu..."

V další chvíli ví jen to, jak rychlým krokem odchází pryč, zatímco za ním ostatní volají, ale on se nezastavuje, prostě běží, daleko... co nejdál může.

----

Justin se ocitl ve Woody's, ani si neuvědomoval, že tam jde, ale najednou si sedal na barovou židli a objednával si Jima Beama. Brianovo oblíbené pití. Neuměl to vysvětlit, ale cítil se tak k němu blíž, i když jen malinko.

Hned jak před ním sklenka přistála, vyklopil ji do sebe na ex a objednal si další. Až u čtvrté se rozhodl přibrzdit.

"Můžu si přisednout?" ozvalo se náhle.

Justin zvedl pohled a byl zaskočen tím, koho uviděl.

"Cynthio? Jak jsi... jak jsi věděla, že jsem tady?"

"Nebylo to tak těžké odvodit... Brianův oblíbený bar a ty dneska rozhodně potřebuješ pít. Dám si to, co on," Cynthia mávla na barmana. "Všichni se o tebe bojí."

"Nemusí."

"Vím, že ne. Jsi silnej. To Brian vždycky říkal. Ať už se ti do cesty postavilo cokoliv, nedovolil jsi, aby tě to zlomilo."

Justin se musel usmát, vědět, že o něm takhle Brian s někým mluvil, pro něj hodně znamenalo.

"Jsem si celkem jistý, že jsem kousek od toho se zbláznit, takže... nevím, jestli to bude platit i v tomhle případě."

"Ty se nezblázníš, Justine. Kdyby to tak mělo být, už by ses zbláznil dávno. Jen s tím bojuješ, jakkoliv jenom můžeš."

"Proč tu se mnou sedíš?" zeptal se Justin na rovinu.

"No... řekla bych, že potřebuješ společnost."

"Já jen... máš právo mě nenávidět, takže..."

"A proč bych to proboha dělala?"

"Myslím, že odpověď na tu otázku znáš."

"Brian byl můj šéf a kamarád a ano chybí mi moc... ale ty jsi ztratil životní lásku a ta bolest musí být příšerná. Neměl by sis to zhoršovat tím, že si to budeš dávat za vinu, protože, Justine, tvoje vina to nebyla."

"To mi říkají všichni, jenže nikdo z nich tam nebyl... naopak Gus, který tam byl, mě oprávněně opravdu nenávidí."

"Je to puberťák... pravděpodobně nenávidí svého učitele, protože dostal domácí úkol."

Justin se musel uchechtnout.

"Jo, ale tohle je jiné. Vidím mu to na očích... ani se na mě nedokáže podívat."

"Dej mu čas. Nezapomeň, že jsi z jeho života zmizel... to pro něj muselo být taky těžké."

Justin uznával, že je na tom něco pravdy, ale to neměnilo nic na tom, že mu Gus momentálně nemůže přijít ani na jméno.

Jak Justin se Cynthií popíjeli, bylo pro ně čím dál snazší mluvit o Brianovi a vzpomínat na vše možné, co s ním zažili. Pro Justina to bylo opravdu osvobozující, ani se nepamatoval, kdy naposledy o něm takhle s někým mluvil.

"Ach bože, byl to prevít, ale skvělej prevít," s dozvuky smíchu Cynthia nadzvedla sklenku, "Na Briana," a vyklopila ji do sebe.

Justin se hned přidal, "Na Briana. Miluju tě."

A vzápětí slzy smíchu, vystřídaly opravdové slzy. 

"Tady," Cynthia mu podala kapesník.

"Díky. Přijdu si, jak ubrečená královna."

"Dneska máš plné právo brečet. Ale zítra musíš zatnout zuby a tím životem se začít prokousávat, protože oba víme, že Brian by nechtěl, abys žil takhle."

"Yeah," Justin si povzdychl. "Tak moc mi chybí. Přeju si, abychom měli víc času. Dokonce i předtím, než umřel, jsme ho měli tak málo... on byl pořád v Kinnetiku a já cestoval kvůli výstavám... ani nespočítám, kolikrát jsme se kvůli tomu pohádali. Bylo to tak hloupé. Dal bych cokoliv, abych to mohl vrátit zpátky a prostě být s ním... dokud jsem mohl."

"Brian chtěl přepsat Kinnetik na Teda..." vyhrkla najednou Cynthia.

"Co?" vydechl Justin zaskočeně.

"Jo. Chtěl s tebou být víc. Věděl, že pokud bude trávit v práci 12 hodin denně a tahat si ji i domů, přijde o cenný čas s tebou... a tak chtěl udělat z Teda šéfa, aby mohl pracovat normální dobu a být tu pro tebe."

Justinův spodní ret se rozechvěl, jak na něj přicházel pláč, "Já... to jsem nevěděl. Neřekl mi o tom."

"Chtěl, aby to bylo překvapení. Věděl, že bude muset Teda hodně přemlouvat, protože ten měl svůj život s Blakem, ale věděl i to, že nikoho jiného místo sebe nechce a že Teda ta práce bude naplňovat a byl ochotný klidně prosit."

"Brian Kinney neprosí..."

"Jo. Kvůli tobě však ano."

Nový nával slz byl jednoduše nezastavitelný. Víc než kdy dřív, opravdu potřeboval Briana.

"Půjdu se opláchnout."

"Dobře," usmála se Cynthia.

Justin vešel na toalety a ujistil se, že tam nikdo není. Následně se zadíval do zrcadla a za několik vteřin se v jeho odrazu objevil Brian...

"Proč jsi mi to neřekl?"

"Mělo to být překvapení, Sunshine. Vím, jak moc tě užíralo, že spolu moc nejsme... i mně to užíralo a chtěl jsem to změnit."

"Tak moc mě to mrzí. Tohle všechno je moje vina. Měl jsi toho ještě tolik zažít... my oba."

"Shh, Justine..." jeho mužné ruce se zezadu ovinuly kolem Justina a pevně se natiskl k němu.

"Přeju si, abys byl skutečný..."