Bláznivá zatracená láska // 9 //

BEZ VAROVÁNÍ

Brian's POV

Když řeknu, že se mi někdo nelíbí, myslím to zcela vážně a o fyzický vzhled tu rozhodně nejde. Zásadních důvodů, proč se mi někdo nelíbí, mám mnoho, ale jeden důvod je dá se říct takovou třešničkou na dortu - a to když se někdo snaží o Justina přímo před mýma očima a tím snaží, nemyslím pouze ten fakt, že bych ho jen rád dostal do postele, ale i něco víc. A o to se ten Aaron rozhodně snaží. Věděl jsem to od první chvíle, co jsem se s ním seznámil v nemocnici, když se ukázalo, že Justinovi dělá společnost, následně když jsem byl nucen strávit s ním a ostatními noc na chatě a pořád jsem jen poslouchal, jak doufá, že bude Justin v pořádku a následně taky to, jak mu přiběhl na pomoc do auta, jako by to snad byl jeho přítel. Takže když řeknu, že se mi někdo nelíbí, opravdu se mi nelíbí. A pokud nechce, abych mu z obličeje smázl ten jeho úsměv, co právě teď tak vřele věnuje Justinovi, zatímco mu předává horké kakao, které mu udělal, tak by hodně rychle měl přestat s tím vším, co dělá, ve snaze Justina ulovit!

Daphne: "Ještě chvíli se takhle tvař a asi ti rupne cévka," praštila sebou vedle mě.

B: "Huh?"

Daphne: "Nedělej, že nevíš, o čem mluvíš."

B: "Nevím, o čem mluvíš."

Daphne: "Okey, fajn, budeme dělat, že nevíš, o čem mluvím. Ale co jsem tak pochopila od Justina - myslela jsem, že Brian Kinney nežárlí," zase se zvedla a s tím svým úsměvem odpochodovala pryč.

Když jsem ji poznal, přišla mi šíleně roztomilá... postupem času začala dospívat a být rozumnější a v tom případě i ona se přidala k těm, kteří mi dávali rady na vztah s Justinem a já z ní začínal šílet stejně jako z ostatních.. a přesně to se právě teď děje, stačí, aby jen řekla pár vět a už mám dost. Já, sakra, nežárlím!

Ačkoliv to, jak se teď dívám na ty dva, zatímco zatínám jak pěsti tak i lícní kosti, by se asi dalo definovat jako žár... ani nápad, to já prostě nedělám!

Maikey: "Ti dva se k sobě nějak mají," nekecej, nebýt tebe, tak si toho ani nevšimnu.

Emmett: "Jo, Briane, měl by sis hlídat svýho přítele nebo nakonec žádnýho mít nebudeš," přivřel jsem silně víčka a snažil se nevraždit. Nešlo to moc dobře.

Maikey: "Do kdy, že tu vlastně budeme? Ben neměl moc velkou radost z toho, že jsem se beze slova sebral a prostě odjel... navíc mě doma čeká krámek..."

Emmett: "A já mám taky práci."

B: "No, kluci, mám pro vás dvě možnosti - buď to sednete na autobus a budete se několik hodin handrkovat zpátky do našeho milovaného Pitts anebo si prostě dáte dva dny volno, užijete si hory a pak se tam vrátíme mým autem - volba je na vás."

Stačily mi jen ty pohledy, co si vyměnili, k tomu, abych věděl, jaké je jejich rozhodnutí - ti dva autobusem rozhodně nepojedou.

Následně už jsem to fakt nevydržel a šel přerušit to cvrlikání mezi těmi dvěma hrdličkami dřív, než bych dočista zešílel. S Justinem toho musíme vyřešit ještě tolik a nerad bych tohohle kluka přidal na seznam.

B: "Ahoj," postavil jsem se před ně a oba na mě pohlédli, jako bych je snad u něčeho vyrušil.

J: "Briane!"

Aaron: "Dáš si taky kakao?" vážně, to myslí fakt vážně?

B: "Ne, nedám, díky," ironicky jsem se usmál.

A to očividně pochopil i jako znamení, že by se měl zdekovat dřív, než tohle nedopadne dobře. Hned na to jsem se podíval zase na Justina, který se nějak podivně uculoval. Co se zas vyrojilo v té jeho blonďaté hlavičce?

B: "Co se culíš?" posadil jsem se za něj tak, že se opřel o moje tělo.

J: "Jen... ale nic."

B: "Taky bych řekl, protože jestli hodláš říkat něco o tom slově na ž, tak si to odpusť."

J: "Však já mlčím."

B: "To jsem rád."

Na chvíli jsem oba ztichli a já přičichl k jeho vlasům... bože... ten tak voněl. Vůbec jsem v tu chvíli nechápal, jak jsem bez něho dokázal vydržet celý týden. Nebylo to sice dobrovolné, ale i tak to nechápu.

J: "Chyběl si mi... šíleně moc."

Nic jsem mu na to neřekl, protože v tu chvíli jsem si vzpomněl na něco, co mi úplně vypadlo z hlavy. Na tu zprávu! Zprávu, kterou jsem sice napsal, ale už jsem ji neodeslal, protože jsem prostě srab... zprávu, kterou místo mě musel poslat Emmett a já vím, že kdyby to Justin zjistil, na bodech by mi to rozhodně nepřidalo.

J: "Vím, že jsem chyběl i já tobě, to už teď nezatajíš..." přerušil to hrobové ticho.

B: "Ehm," to je fakt reakce za všechny prachy!

J: "A omlouvám se..."

B: "Za co?" opravdu jsem napnul uši.

J: "Že jsem... odjel... prostě jsem se sebral a zmizel... nebylo to správné."

B: "Jel si s přáteli za trochou dobrodružství."

J: "Oba moc dobře víme, že v tom bylo víc, než to."

B: "A pořád to tady je?" nervózně jsem si skousl ret.

J: "Ne... nechci o tebe přijít. Potřeboval jsem jen být chvíli bez tebe a pročistit si hlavu. A teď už vím, že s tebou chci být stůj, co stůj."

Nebudu lhát, moje vnitřní já skákalo tři metry ke stropu radostí. V tu chvíli už jsem zcela věděl, že mu pravdu o té zprávě rozhodně nikdy nehodlám říct.

Já jsem teď jen rád, že Justin došel k tomuhle závěru, což jsem mu musel i říct "Jsem rád, že se tě nezbavím," a Justin se hned zasmál. Jenže tahle vcelku směšně romantická chvilka byla však přerušena mým zvonícím telefonem...

B: "To je Debb," povzdychl jsem si.

Maikey: "Jak je možné, že ti volá moje matka, zatímco u mě si pravděpodobně ani nevšimla, že jsem zmizel?"

B: "Má mě radši."

J: "No, pokud chceš, aby tě ráda měla i nadále, měl bys to zvednout."

B: "Bezva," protočil jsem oči.

Následně jsem Justina líbl do vlasů a šel jsem si ten telefonát plný dalších rad do života, jak jsem tak předpokládal, vyslechnout do vedlejší místnosti. Maikey mě samozřejmě nezapomněl následovat, aby dal Debb najevo své rozhořčení, že ho ani nepostrádá... ale nakonec se ukázalo, že je na něj jen pekelně naštvaná, protože se sebral a ani jí nedal vědět, že někam jede - ach ta mateřská láska.

Po chvíli už mě však nebavilo poslouchat, jak se ti dva dohadují a radši jsem Maikeymu ten telefon vytrhl z ruky, Debb mi hned na to samozřejmě nakázala, abych jí dal Justina na ucho, protože se chtěla ujistit přímo u něj, že je v pořádku a momentálně bylo lepší jí nijak neodporovat... jenže když jsem následně mířil s telefonem za Justinem, uviděl jsem, jak vedle něj sedí Emmett a Justin se netvářil ani trochu příjemně... zatraceně, Emmette, co si mu řekl?!