Bláznivá zatracená láska // 5 //

BEZ VAROVÁNÍ

Justin's POV

Jen, co jsme spořádali tu hromadu lívanců, kteriu jsem udělal, všichni jsme naprosto přežraní skončili znova u krbu, neschopní čehokoliv. Vlastně já jsem byl schopný jedné věci, které zkrátka nešlo nijak zabránit a to úsměvu. Koutky se mi zkrátka pořád chvěly, jak jsem se chtěl usmívat. Za ta léta, co znám Briana, jsem se o něm naučil jednu zásadní věc a to tu, že za něj mluví gesta, on nikdy neřekne, co cítí, on zkrátka udělá něco, čím vám to dokáže - a i když by se ta zpráva dala považovat jako slova, pro mě je to zkrátka gesto. Nádherné gesto, které pro Briana muselo být opravdu těžké udělat, ale pokud to udělal, znamená to, že to myslí opravdu vážně.

Aaron: "Už jen my dva a bude to komplet," zasmál se a posadil se vedle mě.

J: "Huh?" vůbec jsem nechápal, co se mi snaží říct.

Aaron: "Podívej se na ně."

Otočil jsem hlavou a mému pohledu se naskytl obrázek, o který žádný gay zrovna dvakrát nestojí - Daphne s Jasonem a Claire s Ryanem se líbali tak vášnivě div se nesežrali. Skoro mi to připomínalo domov, zadní místnost konkrétněji, tam si to kolem tebe taky každý rozdává, ale fakt jsem doufal, že tihle dva párečky se k tomu nechystají, protože o to jsem vážně neměl zájem.

Až zpožděně mi však došlo, co řekl Aaron "už jen my dva a bude to komplet" protože pokud se nepletu, tak to znamená jen jedinou věc...

J: "Tak co kdybychom si ještě něco zahráli?!" vyletěl jsem z toho gauče, div jsem se nepřizabil a všichni na mě zmateně pohlédli.

Ne, že bych zrovna chtěl ještě něco jít hrát, fakt jsem měl dost, ale tenhle večer se začal vyvíjet směrem, kterému jsem se chtěl za každou cenu vyhnout.

A tak i když nechtěně, jsme se všichni shodli, no já jsem byl spíš přinucen, ale hej, hraní byl můj nápad, na hře "vadí, nevadí". Sedli jsme si do kroužku a použili na to flašku, Aaron seděl naproti mně, takže by se dalo říct, že na mě měl parádní výhled. A vsadím se, že doufal v nějaký úkol, který by zahrnoval nás dva zavřené v nějaké skříni zažívající 7 minut v ráji.

Ze začátku byla ta hra celkem nevinná, jen otázky typu, kdy jste měli první sex nebo úkoly zahrnující různé krkolomné polohy, ale po čase, lépe řečeno po pár panácích, se začalo přituhovat... a to především v momentě, kdy ta flaška ukázala na Aarona, který se rozhodl pro úkol.

Aaron: "Buď na mě hodná," obrátil se na Daphne, která flaškou točila.

Daphne: "Hmmm."

Daph si dala prst na bradu a dělala, že hrozně usilovně přemýšlí a vzápětí se podívala na mě a hned na to zase na Aarona... no a když se začala střídavě dívat ze mě na něj, věděl jsem, že je špatně...

Daphne: "Aarone, dej pusu Justinovi."

J: "Daph!" pomalu jsem se zadusil vlastními slinami.

Daphne: "Co? Je to Aaronův úkol, však znáte pravidla," zasmála se. Věřím, že si ani pořádně neuvědomovala, co dělá vzhledem k tomu, jak začínala být opilá, ale to nemění nic na tom, že jsem ji právě teď chtěl zaškrtit.

J: "Já nemůžu, víš, že nemůžu..." snažil jsem se naznačit, že s Brianem máme jasnou dohodu, kterou i kdybychom neměli, tak bych prostě nemohl, moje rty patří jen Brianovi.

Když jsem se však podíval na Aarona a uviděl ten jeho pohled, bylo mi ho trochu líto... tvářil se totiž celkem nešťastně. A v tu chvíli, i když jsem věděl, že je to hloupost, jsem si řekl "je to jen jedna pusa... pusa, která nikomu neublíží" myslím ale, že v tom jsem se v ten okamžik dost mýlil.

J: "Fajn, jednu pusu..."

Aaron: "Nemusíme, jestli..."

J: "V pohodě, pravidla jsou pravidla."

Aaron se nepatrně usmál a mně to v tu chvíli tak nějak zvláštně pohladilo po duši. Vidět totiž, jak moc mě chce políbit, jak moc ho přitahuju... bylo to zkrátka něco, co ve mně vyvolávalo různý mix pocitů. A než jsem se nadál, Aaronovy rty byly přitisknutých na mých, byla to jen pusa a přitom... nebyla. Vyděsilo mě to, abych pravdu řekl.

Daphne: "Vidíte, přežili jste to."

Podíval jsem se na ni takovým způsobem, že hned věděla, že tohle si s ní později vyřídím. Jenže jak se nakonec ukázalo, tenhle večer měl mít ještě rozhodně pokračování a to jen díky Daphne, protože za nedlouho točila znova a tentokrát to padlo na mě...

Daphne: "Hmm, Justine, padlo to na tebe, takže... pravda nebo úkol?"

V hlavě mi začalo blikat světýlko jako na poplach, abych za žádnou cenu neřekl "pravda" bylo mi totiž jasné, že v tom opilém stavu, v jakém Daph byla, by její otázka zahrnovala něco týkající se Briana a to jsem právě teď nechtěl před všemi těmi lidmi, které znám sotva týden, absolvovat. Ale stejně tak jsem se děsil, že když odpovím úkol, bude to opět zahrnovat něco s Aaronem, Daphne si totiž očividně všimla toho jistého jiskření mezi námi a teď v opilosti ji podle všeho baví to proti nám používat.

J: "Úkol," odvětil jsem rázně. Škoda, že už v tu chvíli jsem nevěděl, že toho budu hodně litovat. Jenže v ten moment mi přišlo snazší se nějak vypořádat s Aaronem, který seděl naproti, než s Brianem, který byl stovky kilometrů daleko.

Daphne: "No takže..."

J: "Eh-eh," odkašlal jsem si v naději, že pochopí, aby to ani nezkoušela.

Daphne: "Budeš mě nesnášet."

J: "Kdo říká, že tomu už tak není?" ironicky jsem se na ni usmál.

Daphne: "Tak jo... oběhni naši chatu."

J: "Jenom?" fakt mi to přišlo divný.

Daphne: "V trenkách... a na čas," doplnila.

Pokud jsem se do teď držel, abych ji nezabil, tak momentálně jsem byl jen malý kousek od toho, abych to vážně udělal. Ona snad zešílela!

J: "To nemyslíš vážně."

Jason: "Ale no tak, Taylore, nebuď bačkora."

Všichni na mě začali pokřikovat "Justin! Justin!" a různě mě povzbuzovat, ale mělo to spíš opačný účinek, než v jaký asi doufali, protože tohle jsem fakt dělat nechtěl. Ale něco mi říkalo, že pro mě bude snazší si to prostě odbýt a tak jsem se zhluboka nadechl a sundal ze sebe všechno oblečení, kromě trenek, které mi tak láskyplně dovolila, abych si nechal. Následně jsme šli všichni ven, a zatímco ostatní čekali u dveří, já jsem se v tom sněhu a v tý podělaný zimě, kdy mi mrzly bradavky, rozeběhl, co mi nohy stačily a snažil se to oběhnout za tu nemožnou minutu, jak mi Daphne dala za úkol. Fakt jsem myslel, že vyplivnu plíce. Ale běžel jsem jako o život, nevěděl, proč to sám sobě dělám, ale dělal... když jsem však následně znovu uviděl ostatní a věděl jsem, že se blížím do cíle, měl jsem z toho dobrý pocit... dokud se mi nesmekla noha a já se nezačal kutálet z nějakého kopečka, na což jsem vrazil do stromu a uslyšel křupnutí mojí kosti v noze...

J: "Kurvaaaa!"

Jediné, co jsem ještě slyšel, bylo, jak na mě všichni křičeli, jestli jsem v pořádku a následně jsem nad sebou uviděl Aarona, poté jsem ztratil vědomí.

Když jsem znovu začal přicházet k sobě, už jsem rozhodně neležel ve sněhu a to jen ve svých trenkách... podle všeho jsem ležel v nemocnici s obří sádrou na noze a podle světla venku už byl druhý den. Ta bolest mě musela slušně položit, když jsem to všechno v podstatě zaspal. Ale právě teď můžu s klidným srdcem říct, že tahle dovolená je oficiálně to nejhorší rozhodnutí mýho života!

Daphne: "Hele, je vzhůru," všichni se začali zvedat ze židlí a spěchali k mojí posteli.

J: "Jo a jsem v nemocnici... jak skvělý," neodpustil jsem si sarkasmus.

Daphne: "Ani nevíš, jak mě to mrzí... celý ten večer... nevím, co mě to napadlo. Byla jsem opilá a..."

J: "Daphne, přísahám bohu, že..." můj tón nebyl ani trochu příjemný.

Daphne: "Ehm, než budeš pokračovat, asi bych ti měla ještě něco říct..."

J: "Co?" vytřeštil jsem oči.

Daphne: "Já... no... vyděsil si mě a bála jsem se o tebe, tak..."

J: "Co jsi udělala?!"

Daphne: "Zavolala Brianovi," výmluvně se usmála.

J: "Cože?!"

Daphne: "Je na cestě sem."

V tu chvíli jsem nechtěl zabít Daphne, v tu chvíli jsem se chtěl zvednout a vyskočit z okna! Škoda, že jsem nemohl chodit, protože jsem měl podělanou sádru na noze! Tohle se mi fakt jenom zdá! Před týdnem jsem před Brianem doslova utekl, protože jsem začínal mít pocit, že mě dusí a schoval jsem se před ním v horách, následně jsem porušil naši dohodu, když jsem dal pusu Aaronovi a teď ležím v nemocnici se zlomenou nohou, zatímco Brian sem jede... prosím, štípněte mě někdo, abych se z tohohle hororu probudil!