bez varování
#BrianKinney #JustinTaylor #MichaelNovotny #EmmettHoneycutt #TedSchmidt
Brian
Nevěděl jsem, jak s touhle celou situací mám naložit, Justin se zbláznil, ale všichni jsou naštvaný na mě, protože vzal nohy na ramena a i když si přeju, aby svou zlost zaměřili na někoho jiného, nejlépe na toho pitomce, který tohle všechno způsobil, tak si ale uvědomuji, že hlavním viníkem tohohle všeho jsem já. To já ho nutil vzít si moje peníze, to já jsem se s ním neustále hádal, to já mu dal ultimátum, to já jsem ho vyhodil ze svého bytu místo toho, abych se s ním pokusil normálně promluvit a přesvědčit ho, že to, co dělá nemá žádnou budoucnost, všechno jsem to udělal já a on je teď doslova nezvěstný a všichni včetně mě o něho máme hrozný strach, ale i tak mi ten vztek na něho a především sám na sebe nedovolí tohle všechno vyřešit, udělat to, co mi všichni přikazují a to především ho najít a přivést zpět domů!
Celý den jsem se snažil soustředit na něco jiného, ale bylo to zhola nemožné. Toho kluka jsem viděl naprosto ve všem a chtěl jsem ho mít u sebe, chtěl jsem cítit tu jeho krásnou vůni, dotýkat se té jeho hebké kůže a neustále líbat jeho něžné rty, ale to všechno jsem si jen mohl představovat v mé hlavě, nedokázal jsem si dovolit všechny tyhle touhy splnit, nemohl jsem nasednout do auta a jet ho hledat, prostě jsem nemohl udělat vůbec nic jen sedět a doufat, že to on si najde mě.
Jakmile jsem přežil další mizerný den a nastala noc, tak bylo na čase, abych zahájil svůj program v podobě Woody's a Babylonu, ale v momentě, co jsem usedl na bar, tak mi bylo jasné, že tohle nebude jeden z těch osvobozujících večerů v podobě známosti na jednu noc, ale něco velmi nepříjemného v podobě další přednášky, lépe řečeno třech přednášek...
Maikey: "Briane, ty žiješ?"
Emmett: "A dokonce jsi celkem udržovaný vzhledem k okolnostem," provokativně se usmál.
Ted: "Doufám, že taky někdy navštívíš Kinnetic."
B: "Jo žiju, já jsem vždy udržovaný a krásný a ano, určitě se někdy zastavím."
Maikey: "A už si mluvil s...?"
B: "S Bohem? Si piš, dnes jsme vedli jednu záživnou konverzaci."
Emmett: "Mám pocit, že myslel Justina."
Ted: "A ty si myslíš, že to neví, Emmette, jen ze sebe dělá to, co obvykle... vola."
B: "Tede, víš, že si mi chyběl?"
Ted: "To si dokážu živě představit."
Emmett: "A co teda ten Justin?"
B: "Jak to mám, kurva, vědět?"
Maikey: "Třeba proto že je to tvůj přítel."
Emmett: "Byl, Maikey."
Myslel jsem, že jednomu z nich vrazím. Buď to Mikovi za to, že se mě na něj vyptává a nutí mě to utrpení prožívat pořád dokola nebo Tedovi, který mi jako obvykle leze na nervy svými kousavými poznámkami anebo Emmettovi, který mi nezapomněl připomenout, že Justin už není mým pří... ani ta myšlenka mi nedovolila to slovo použít...
B: "Nechtěli byste se jít věnovat něčemu užitečnějšímu?"
Emmett: "Co může být zábavnějšího, než náš milovaný Brian Kinney?"
B: "Drž už hubu, Emmette!"
Maikey: "Můžete nás nechat, kluci?"
Ted: "Pojď, Emme, než nás zabije."
B: "Co chceš, Michaeli?"
Maikey: "Chci vědět, co s tebou je?"
B: "Nevím, ničeho neobvyklého jsem si nevšimnul."
Maikey: "Víš moc dobře, že mluvím o Justinovi."
B: "A nemůžeme se třeba bavit o ponících, i to by mělo větší smysl?"
Maikey: "Mluvil si s ním?"
B: "Už jsem ti někdy řekl, že si stejně otravný, jako tvoje matka?"
Maikey: "Zhruba milionkrát," zasmál se a já musel taky, alespoň na chvíli jsem ze sebe potřeboval dostat to napětí.
B: "Co tvoje žena?"
Maikey: "Nevyhýbej se tématu."
B: "Nevyhýbám, jen ti k němu nemám co říct."
Maikey: "Tak nic neříkej, ale hlavně už začni něco dělat, než bude příliš pozdě."
B: "To si mi připomenul, že mám právě namířeno do Babylonu."
Maikey: "Bri..."
Než stačil cokoliv říct, tak se mi podařilo dostat se pryč a nasednout do auta, ve kterém jsem se to všechno snažil rozdýchat. Bylo mi opravdu mizerně a věděl jsem, že takhle to dál už nejde, ale moje neschopnost něco udělat je extrémně veliká.
Zamířil jsem rovnou do Babylonu nebo spíš do zadní místnosti, kde jsem se opřel o stěnu a zhruba během dvou vteřin mě obšťastňovali dva trickové, ale ať už jsem se přemáhal sebevíc, tak požitek jsem z toho rozhodně neměl. Dosáhl jsem orgasmu, to ano, ale nijak zvlášť jsem si to neužil, na to mi bylo až nesnesitelně, hlavně vědomí toho, že Justin teď někde je a já nevím kde, ani jestli je v pořádku a já si ho tu klidně nechám kouřit, bylo přímo mučivé.
Jakmile jsem se zbavil těch dotěrných tricků, tak jsem usedl rovnou na bar, kde jsem si objednával jeden panák za druhým, ale já už jsem na chlast tak odolný, že to se mnou ani nic nedělalo, tudíž jsem na něho musel pořád myslet a ničit sám sebe tím, že jsem ho odehnal a pravděpodobně ho už nikdy víc neuvidím.
Po nějaké chvíli strávené na baru a odhánění těch nadrženců se vedle mě objevila zase již velmi známá tvář, která se rozhodla z mého už dost mizerného života udělat peklo...
B: "Kde ses tu zase vzal, pane bože?"
Maikey: "Nebudeš tomu věřit, ale přijel jsem autem."
B: "Haha."
Maikey: "Tak už ses vzpamatoval?"
B: "Já byl snad mimo?"
Maikey: "Briane, nehraj to na mě."
B: "Já nic takovýho nedělám, jen mě nebaví v mým oblíbeným klubu plného nadržených kluků řešit takové zbytečnosti."
Maikey: "Takže Justin je zbytečnost?"
B: "Nechceš si zatancovat? Já bych docela šel."
Maikey: "Briane..."
B: "Pojď, Maikey," chytil jsem ho za ruku a zatáhl na parket.
Nechtěl jsem o Justinovi mluvit, nejen proto, že je bolestivé, ale taky proto, že jsem věděl, že Maikeymu by se podařilo odhalit tu slupku, pod kterou skrývám svoje utrpení a pak by mi nezbývalo nic jiného, než se mu svěřit a to by moje srdce absolutně zdevastovalo, takže jsem to nemohl dovolit.
Maikey: "Briane, no tak, vždyť víš, že mně můžeš říct všechno."
B: "To můžu i v kostele a viděl jsi mě tam někdy v poslední době?"
Maikey: "Já vím, že ti chybí, tak se přestaň přetvařovat."
B: "Řekl jsem snad někdy něco takového?"
Maikey: "To ani nemusíš."
B: "Ty mě vlastně znáš, že jo?"
Maikey: "Přesně tak."
B: "Aha, tak si, prosím tě, najdi někoho jiného, na koho budeš zaměřovat svou schopnost odhalovat lidské duše."
Maikey: "Proč mu aspoň nezavoláš, abys věděl, jestli je v pořádku."
B: "Protože o to očividně nemá zájem!"
Maikey: "Jak tohle můžeš vědět?"
B: "On odešel, ne já."
Maikey: "Tak neudělej stejnou chybu jako on a dojdi si pro něho."
Chtěl jsem mu odvětit další z mých sarkastických a ironických poznámek anebo ho snad umlčet polibkem, ale než jsem stihl svůj plán vykonat tak mě zastavil zvonící telefon.
Nedíval jsem se, kdo mi volá, bylo mi jasné, že to bude zase nějaký otrava a hlavně jsem se ze všeho nejvíc potřeboval dostat ne nějaké tišší místo, než to zvednu a jakmile se mi to podařilo a já se poprvé podíval na displej toho nepřetržitě zvonícího telefonu, tak se mi zastavilo srdce a ruce se mi třásly způsobem, že udržet pro mě ten telefon bylo naprosto vyčerpávající...
B: "Justine?"
Chvilku se nikdo neozýval, ale pak jsem najednou zaslechl jeho hlas, který mi tak moc chyběl, ale celou dobu mumlal něco nesrozumitelného a já mu nerozuměl jediné slovo, zdálo se mi že má trochu připito a že možná ani neví, že mluví zrovna se mnou...
B: "O čem to mluvíš, Justine? Já ti nerozumím ani slovo."
J: "Přijeď pro mě, pro-prosím."
B: "Cože?"
J: "Něco se mnou je, já nevím, je mi hrozně špatně, prosím tě, pomoz mi," tůt-tůt-tůt.
B: "Justine? Justine?!"
Doslova jsem zbělal hrůzou a nechápal jsem, co se to právě stalo, ale věděl jsem jediné a to to, že mě Justin potřebuje a že je očividně v nějakém maléru a já jsem v životě nebyl vyděšenější.
Okamžitě jsem běžel k autu, nastartoval jej a moje intuice mě vedla jen na jedno jediné místo. Nebral jsem ohled na nějaká světla ani povolenou rychlost, v tu chvíli mi bylo všechno jedno, jediné, co jsem potřeboval, bylo ujistit se, že je Justin v pořádku.
Jakmile jsem dojel k tomu baru, tak jsem ani na vteřinu nezaváhal a vtrhnul dovnitř. Bylo to tam naprosto šílený, všude byli samí upocení chlápci a pár kluků, co se jim věnovalo, ale ani jeden z nich nevypadal nejlíp. Byli hrozně zmatení a nezdálo se, že by se jim počínání těch neandrtálců nějak líbilo a i když bych jim nějak nejradši pomohl, tak jsem v tu chvíli mohl myslet jedině na Justina a na to, že ho tu nikde mezi nimi nevidím, což mě děsilo, protože jestli potřebuje mojí pomoc a já nevím, kde je, tak kdo ví, co by se mu mohlo stát.
Zkoušel jsem mu zavolat, ale ani jednou mi to nezvednul a mně už začínaly docházet možnosti a nervy. Chtěl jsem jít pryč, ale ještě než jsem to udělal, tak jsem se šel podívat na ty pajzly, kterým tady nejspíš říkají záchody a v momentě, co jsem vešel dovnitř, tak jsem měl pocit, jako kdyby mi něco drtilo srdce.
Justin ležel na zemi uprostřed ledové podlahy, byl celý bledý a hrozně se třásl, neustále něco mumlal, ale já mu nerozuměl jediné slovo. Okamžitě jsem se k němu sehnul a třásl jsem s ním, aby se vzpamatoval, ale zdálo se, že on mou přítomnost ani nevnímá. Sundal jsem ze sebe bundu a zabalil jej do ní a následně jsem ho vzal do náruče a ačkoliv byl Justin mimo, tak se mu nějak podařilo omotat si ruce kolem mého krku a hlavu si položil na mé rameno. Zamířil jsem s ním rovnou do auta, kde jsem jej položil na zadní sedadlo.
B: "Budeš v pořádku neboj," zašeptal jsem mu do ucha a políbil jej do vlasů.
Následně jsem nastartoval a domů jsem jel způsobem, který odpovídal zhruba tomu, kterým jsem se dostal k baru, ale v tu chvíli mi bylo jedno, jestli mě zastaví nebo mi dokonce třeba vezmou papíry, já jsem hlavně potřeboval dostat Justina domů a do tepla, protože se hrozně třásl a bylo znát, že mu má bunda nijak nepomáhá.
Když jsme se dostali na místo, tak jsem jej opět vzal do náruče a děkoval jsem pánu bohu, že výtah funguje, protože opravdu nevím, za jak dlouho bych se s Justinem v náruči vybelhal nahoru a to nemluvím o odemykání zámku, chvílemi jsem myslel, že to vzdám a lehnu si s ním na podlahu před byt a zahřeju ho vlastním tělem, ale naštěstí se mi to nakonec nějak podařilo.
Zamířil jsem s ním rovnou do sprchy, a ačkoliv Justin na sobě měl jen boxerky tak jsem jej tam hned mohl dát, ale já jsem na tom byl poněkud hůř, ale v ten moment jsem se oblečením nezaobíral a vlezl si do sprchy tak, jak jsem byl, čehož až si to pořádně uvědomím, budu asi hodně litovat, ale v tu chvíli mě Justin prostě potřeboval, takže čert vem oblečení.
Pustil jsem na nás provazce velmi horké vody a Justin byl díky bohu konečně alespoň schopný stát na nohou, ale nadále se o mě opíral a držel se mě zuby nehty, pomalu jsem cítil, jak se mu vrací normální teplota a taky jsem viděl, že i barva už je na tom líp a v tu chvíli se mi hrozně ulevilo. Následně jsme vylezli ze sprchy, já ze sebe shodil mokré oblečení a osušil nás a poté jsme zamířili rovnou do postele. Okamžitě jsem jej dostal pod peřinu a svým nahým tělem ještě horkým ze sprchy jsem se jej snažil pořádně zahřát a taky jsem chtěl jeho hebkou kůži cítit na té své. Rukama a polibky jsem se jej snažil uklidnit a utěšit a on se na mě jen tiskl, co nejvíc mohl, aby cítil to bezpečí, které se mu snažím poskytnout...
No comments:
Post a Comment